bookfan komentáře u knih

(SPOILER) To je pecka,tato knížka! Za mě velmi dobře zpracované téma holocaustu, poutavé tím, jak je zasazeno do celkového kontextu doby. Postavy nejsou černobílé, charaktery se křiví jak na ně působí zvrácena doba, zlo, které by v míru možná zůstalo v hlubinách duše, leckde vylézá na povrch. Zuzana,nejprve dítě, později mladá žena z bohaté židovské rodiny cukrovarníka. Velká, silná, pohledná, životaschopná, chytrá. Začátek odehrávající se ve 30. letech je zdánlivě idylický, ale už prosakují náznaky budoucího hnusu (ústa, vosa, koťata). Čekáte samozřejmě hrůzu z koncentráku, ona přijde, Zuzana přežije, ale hnus pokračuje, možná působí ještě silněji. Zuzana, oslabená tělesně i na duchu se nějakou dobu povoluje, ale pak ... Konec je otevřený, což se mi i líbí, nechává na čtenáři, aby si další osudy Zuzany dostavěl sám. Já se přikláním k variantě, že vzhledem k věku a povaze se z toho vyhrabala.

23 17.03.2023

O knize jsem se dozvěděla náhodou, zaslechla jsem rozhovor čtenářů v autobusu a zaujala mě zmínka o "sklenařích". Hodnocení zde na Databázi bylo výborné, tak jsem šla bez rozmyslu do toho. Ouha, překvapení - kategorie YA. Už několik desetiletí do této kategorie nezapadám a fantasy knihy mě taky celkem míjely. Můj přísný názor proto prosím berte s ohledem na výše uvedené.

Klady: celkový konstrukt se mi zdá zajímavý: sklenaři vs lidé z nížin, post apo téma taky zaujalo. Zamořená část světa, oddělená od "zdravé" části ochrannou stěnou, zvláštní nerost sklenit, taky OK. Zakomponování záhady Djatlovovy výpravy, rovněž zajímavé a pro mě nečekané. Různé energie, tajemné bytosti nasterey, proč ne. Jenže...
Zápory: Celkové zpracování mě nějak zklamalo, jako by dobré nápady nebyly využity na 100 % po stránce literární i co se zápletky a rozuzlení týče. Jazyk je jednoduchý, ničím zajímavý. Postavy celkem ploché. Chování hrdinů se mi zdálo často nějaké nelogické, divné. Rozuzlení nepřijde, kniha má jak jsem zjistila další 2 pokračování (Faja, Nasterea) a asi ani to není konečný počet série. Není to taková pecka, abych trávila čas čtením dalších dílů s nejasnou vyhlídkou na zodpovězení mnoha otázek, takže končím. Autorka vymyslela spoustu nových výrazů, ale některé se mi zdají zbytečné (proč mít nové slovo třeba pro tetu?).
Shrnutí: Knížka mi přijde jako čtení pro dívky, čiší z ní cosi jako romantické stýkání a potýkání puberťačky se skupinou silných a pohledných starých-mladých hrdinů v čele s kapitánem s oříškovýma očima; oříškové oči jsou snad leitmotivem této knížky. Netroufám si odhadnout, jak bych ji ve věku -náct hodnotila. Ale pro starší a pokročilé, o mužích nemluvě, tato kniha podle mě nebude to pravé oříškové. Škoda pro mě, čekala jsem víc.

Hlodá ve mně škaredá myšlenka: dát toto téma nějakému šikovnému spisovateli, ať to celé zpracuje znovu a lépe pro dospělé čtenáře, vystaví znovu zápletku, odebere poznámky o silných pažích a oříškových očích, doladí technickou stránku věci, doplní konečné rozuzlení a závěr, a bude to dobrý.

19 13.04.2023

Několik čtenářů použilo pro tento román slovo "OPULENTNÍ", což se mi zdá výstižné. Ze začátku jsem si musela na knihu zvyknout, je totiž také poměrně ORIGINÁLNÍ. Slova, jaká dnes stěží uslyšíte, například moudí. Poměrně dost erotických vsuvek. Nepůsobily však na mě ani eroticky, ani nepobuřovaly. Spíš pobavily. A ta strašlivá jídla, která hrdinové konzumují. Morkové kosti, nadívaní ježci, frikasé z netopýra. Také tu a tam potkáme strašidla a přeludy. A abych nezapomněla, jsou zde i vraždy a komisař Durman, pátrající po sériovém vrahovi. Jména hlavních hrdinů jsou také kapitola sama pro sebe, o úvodních "citátech" u každé kapitoly ani nemluvě. Klasickou detektivku ale nečekejte, myslím, že vyšetřování představuje pouze základní páteř pro vše výše uvedené. Příběh se odehrává za prusko-rakouských válek a klobouk dolů před autorovou znalostí historie! ATMOSFÉRA staré Prahy před asanací nesmírně působivá, přímo svádí navštívit místa, která asanaci přežila. U této knihy si tak přijdou na své jak intelektuálové, které potěší nejrůznější rafinované odkazy na historii a umění, tak běžný čtenář, který dostane příjemný mix napětí, humoru, sexu, nechutností a jídla. A celé je to trošku BIZÁR s atmosférou, připomínající Lipského nebo Švankmajerovy filmy nebo možná parodii na knihy Dana Browna, Umberta Eca a Miloše Urbana? Postupně jsem pochopila, proč byla knížka oceněna Magnesia Litera. Jedná se skutečně o originální počin v moři více či méně si podobných "normálních" knih. Hvězdičku strhávám čistě ze subjektivních důvodů za přemíru mastných a masitých jídel, jejichž popisy mi na rozdíl od mnoha jiných čtenářů působily spíš nechutenství nebo chuť na tofu či zrní.

19 13.01.2023

Moje první kniha od Agathy Christie a .... super! Bála jsem se, že to bude nuda, ale opak je pravdou (televizní zpracování případů Hercula Poirota mě dosud neoslovilo, ale já obecně na filmy moc nejsem...). Originální nápad, pro mě šokující rozuzlení, tak akorát délka textu. S paní Agathou jsem určitě neskončila!

18 24.08.2022

Mně se to moc líbilo. Nejen proto, že je to milá, vtipná a zároveň i příšerně smutná a dojemná kniha. Jsem totiž taky trochu "Ove". Sice jsem žena, o dost mladší, namísto starého Saaba mám staré Volvo a řídím prachmizerně, ale tu zapšklost a zatvrzelou věrnost, tu mám v sobě taky. Jo.

15 23.08.2018

Této knihy si opravdu velmi cením. Velký obdiv autorovi, který odvedl opravdu neuvěřitelný kus práce, když posbíral snad všechny dostupné informace a vytvořil toto dílo, které celou havárii dává kontextu doby a režimu. Uvítala jsem i vysvětlení technických detailů, tj. toho, jak se lišily typy reaktorů, jak byl zkonstruován ten černobylský, jak probíhá jaderná reakce, co ji ovlivňuje, jak ji lze korigovat atd. Nevím, jestli je to náhoda nebo ne, ale dobře se sešlo i to, že kniha byla dostupná v době vysílání seriálu HBO, který po informační stránce doplňuje. Seriál hodnotím také jako výborný, ale je fakt, že ředitel Brjuchanov, Djatlov a další pracovníci elektrárny z něj vyšli dost špatně - téměř jako zavrženíhodné postavy. V knize se jim dostalo dle mého jakéhosi očištění. Sice udělali chybná rozhodnutí, nicméně zjistíme, že jejich výchozí situace a podmínky pro "experiment s reaktorem" byly velmi špatné a bylo spíš vinou režimu, politického tlaku, utajování vad reaktoru, fušerství a honby za plněním nereálných plánů to, že vše dopadlo jak dopadlo. Když nic, tak musíme ocenit, že zaměstnanci elektrárny neprchli a přijali odpovědnost za situaci a snažili se ji řešit. Což není samozřejmost, vzhledem k vlivu silného záření nejen na jejich tělo ale i psychiku (nevolnost, popáleniny, ochromení, deprese,...)

14 26.10.2019

(SPOILER) Guzel Jachina mě Zulejkou okouzlila. Poslouchala jsem na ČRo Vltava jako četbu na pokračování. Dana Černá svým klidným hlasem zmírňovala těžký osud vysídlenců na Sibiř, takže poslech nebyl tak drásavý, jako by pravděpodobně byla četba. Nečekala jsem, že v příběhu z pracovního tábora na Sibiři bude i poetika, lidskost, něha. Zulejka, zprvu poddajná a rezignovaná žena nerudného Murazy a otloukánek jeho zlé matky, přežije drsné podmínky a zažije okamžiky, které se snad i přibližují spokojenosti. Není to tím, že by to v pracovních lágrech bylo hezké nebo lepší, ale přispěje k tomu konečně naplněné mateřství a někteří lidé, s nimiž svůj osud sdílí. Zulejce, vychované v pokoře a bázni, se otevřou nové obzory. Působivé jsou i pasáže popisující přírodu. Zajímavou postavou je například pomatený lékař, který se v drsných podmínkách vrátí do reality a mnohé, vč. Zulejky a jejího syna, zachrání před smrtí, nebo rozporuplný velitel tábora, jež je zprvu vrahem Zulejčina manžela, ale v budoucnu jejím ochráncem. Závěr je spíš otevřený, ale vyzněl mi optimisticky. Zulejka postupně "otevírá oči", a ačkoliv nepřestane být jemnou bytostí, stává se silnou ženou s vlastním názorem a pozoruhodnou odolností. Zulejka, nevzdělaná tatarská žena, je obětí politických turbulencí, ale sama politický názor nemá, ani situaci nijak nehodnotí. Přesto se v knize o tehdejší době dozvíme mnohé a je na nás, jaký názor si uděláme. Sama to hodnotím tak, že dobré časy na onom území prostě nebyly; jedna mizérie střídala druhou, a proto mě nijak nepobuřuje, že téměř všechny postavy v knize svůj osud v podstatě trpně snášejí a nijak zvlášť nepřemýšlí, proč se jim děje bezpráví. V tomto aspektu považuji dílo za "typicky ruské". Místy je příběh poněkud nepravděpodobný, se zvláštními náhodami, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo a zcela bez rozpaků dávám plný počet hvězdiček.

13 17.04.2023

(SPOILER) Vážné téma, kniha, která nutí k zamyšlení. Úspěšná bezdětná Julie si náhle uvědomí, že vlastně vždycky chtěla děti a s vervou se pustí do realizace svého cíle. Po marných snahách o vlastní dítě bez partnera adoptuje nestandardním postupem romskou holčičku. Za romský původ své adoptivní dcery se však stydí a vykonstruuje lež o jejím kubánském původu. Bohužel Julii nebyl patrně dán do vínku cit k jiným lidským bytostem, a tak k holčičce přistupuje spíš jako k projektu než k člověku. Dokonce si vytvoří pro ni evaluační tabulku. Postupně dochází k nepochopení, nedorozuměním a útěkům dcery z domova. A k tomu všudypřítomné předsudky, hlavně na straně adoptivní matky. Knížka se mi četla velmi dobře a vzbudila ve mně mnoho otázek, včetně toho, jak by to dopadlo, kdyby dcera měla i tatínka, jak by adoptivní matka vychovávala vlastní děti i jak jsem sama na tom s předsudky. Konec je otevřený a dává čtenáři možnost domyslet si, jak to s hlavními hrdinkami dopadlo. O Viktorii Hanišové jsem dosud nevěděla, ale po této knize mám v plánu přečíst si i její další knížky.

13 26.12.2022

Mně se to hodně líbilo. Hvězdičku ubírám jen proto, že Konci punku v Helsinkách nebo Grandhotelu se tato kniha nevyrovná. Ale jinak dobrý, zejména: opakující se motivy, opakující se hlášky, typické pro jednotlivé postavy, střídání ročních období. V sauně jsem byla naposledy jako dítě a skoro nic si nepamatuji, ale tady jsem ji viděla jako "živou". A ti chlapi mi byli všichni tak nějak sympatičtí - na jednu stranu sice takoví ti "naši" Češi - pupky, plzně, depky, tu a tam xenofobie a česká "malost", na druhou stranu nám je autor představí tak, že je čtenář/ka musí mí chtě nechtě rád/a a mít pro ně pochopení (jak by ne, vždyť jsou "naši"). Moc by se mi líbilo být na chvilku chlapem a chodit s chlapy do sauny a vést podobné řeči, ale jsem fyzicky i psychicky žena, tak to nejde. Můžu říct jen to, že ženská setkání takto nikdy bohužel nevypadají. Chybí v nich ten nadhled, přímost a lakoničnost - "chceš do držky" ti nikdo neřekne, ale co se děje po tvém odchodu z ženské skupinky, to fakt raději nevědět.

13 29.12.2019

To je tak krásná knížka a neskutečně dojemná. Vše podstatné bylo napsáno od jiných čtenářů. Považuji se za celkem otrlou a zkušenou čtenářku, nelibuji si v dojímání se a v knihách hrajících na city, ale tato kniha mě dohnala k slzám a přitom zanechala milý dojem. Zajímalo by mě, jaký je autor člověk. I to je výjimečné, obvykle po osobnosti autora vůbec nepátrám (tuto vlastnost považuji za svůj nedostatek).

13 23.08.2018

Tisíc let jsem váhala, než jsem se odhodlala k četbě této knihy, jež spočívala netknutá v knihovně mých rodičů. Odrazoval mě její objem, představa viktoriánské zatuchlosti, podivného oblečení a škrobených anglosaských postav. Dokonce jsem ani nepochopila, že slovo "sága" v názvu knihy bylo míněno s ironií. Velká chyba, jedná se o skvostné dílo s velmi dobře propracovanými hrdiny. Knihu jsem přečetla jedním dechem, nejraději jsem měla naprosto neoriginálně "mladého" Jolyona - jeho venkovské sídlo je pro mě dodnes ideálním místem k pobytu. Pro doplnění: rodiče knihu dosud nečetli, dostali ji darem. Mé přesvědčování nepomohlo, ještě jsem si u nich nevydobyla patřičný respekt coby arbiter culturae.

13 23.08.2018

Krásná kniha, absolutní favorit mého dětství. Četla jsem ji snad čtyřikrát. Nedávno jsem ji objevila v takové té knihovničce na ulici pro odložené knihy, vzala si ji domů a přečtu zase. Jsem zvědavá, jak na mě zapůsobí. Milovala jsem tu atmosféru chudinské čtvrti New Yorku, představovala si vůni náhražkové kávy uvařené do velkého hrnce, snědla jsem stejně jako hrdinka syrovou bramboru místo jablka, ve fantazii viděla činžáky s vysokými "padacími" okny a požárními žebříky, knihovnu, školu... A navíc: vše, co jsem se potřebovala dozvědět o sexu, rození dětí a pohlavních nemocech jsem se dozvěděla z této knihy :-)

13 23.08.2018

Milá knížka pro zlepšení nálady, kočičky mám ráda a tak mě povídky o nich potěšily. Jsou čtivé, citlivé i dojemné a mají dobrý konec. Knížky od Michaely Klevisové se mi prostě líbí.

12 22.02.2023

Velká spokojenost a příjemné překvapení. Několik let jsem knihu měla doma a otálela s jejím přečtením (v obavě, že bude suchopárná), ale mohu jedině doporučit. Je napsána čtivě a lze říci že i s vtipem a nadhledem, zároveň však poskytne základní orientaci v jednom úseku dějin antického Říma a možná v leckom probudí zájem dějiny. Je zapotřebí zorientovat se v poměrně velkém množství postav a jejich příbuzenských vztazích, ale naštěstí je připojen přehledný rodokmen. Jakmile jsem začala číst, nemohla jsem se od četby odtrhnout.

12 14.08.2021

(SPOILER) Těžko se mi hodnotí kniha s tak dobrými recenzemi od autora, který příliš nezapadá do mého čtenářského záběru. K četbě mě inspirovala právě kladná hodnocení zde a také doporučení od známého. Takže: líbí se mi nápad knihy, propojit několik dobrodružných příběhů jako líčení minulých životů hlavního hrdiny a líbí se mi také vítězství ducha nad tělem a odpoutání se od tělesné schránky, pomocí kterého hlavní hrdina "cestuje" svými minulými životy. Jeho příběhy mě většinou bavily, i když se v nich opakoval jistý stereotyp silného, výjimečného a výjimečně odolného a životaschopného muže nadaného extrémní houževnatostí. Někdy toho chlapáctví bylo až příliš, ale u dobrodružných příběhů to lze chápat. Téma reinkarnace mi není proti mysli, takže celkově mě vyznění knihy v tomto směru potěšilo. Co se mi líbilo méně byla závěrečná oslava lásky k ženě, která přišla až příliš nečekaně a ze které mi žena vyšla jako stvoření velmi hodné lásky, ale poněkud přízemní a tělesné. Jako ženu mě tento pohled příliš netěší. Co mi vadilo asi nejvíc, byla snad až idealizace vězňů, se kterými se hlavní hrdina přátelil ve svém aktuálním životě. Adorace jejich chlapáckého charakteru mi přišla neúměrná, když uvážíme, že ve svém předvězeňském životě spáchali závažné zločiny, patrně i vraždy. O těchto zločinech nebyla ani zmínka, žádné zamyšlení se, žádné pokání, což se týká i hlavního hrdiny. Podobně ani náznak, aby se zamyslel nad svými předchozími životy, plnými násilí. Celá kniha mi tudíž vyzněla jako oslava přímočarého násilí a obžaloba násilí posvěceného úřady a společností. Nejsem příznivce krutého zacházení s odsouzenými, nicméně tato jednostranná obžaloba vězeňského systému a "ctihodných občanů", kteří to tolerují, se mi zdála nevyvážená. I v případě reinkarnací by mě potěšilo, kdyby se hlavní hrdina nad svými minulými životy a jejich konci zamyslel a vyvodil z nich nějaké ponaučení, provedl sebereflexi a některé své činy kriticky zhodnotil. Překvapilo mě, že se ani jednou nepozastavil a neprojevil lítost nad tím, že zavraždil svého kolegu profesora. Pouze nenáviděl kruté dozorce a vyjadřoval respekt některým spoluvězňům, kteří obdobně jako on vzdorovali dozorcům a správci věznice. Absence takovéto sebereflexe hlavního hrdiny vedla k tomu, že knihu hodnotím pouze třemi hvězdičkami

11 14.09.2022

(SPOILER) Knížku jsem přečetla během dvou odpolední, četla se opravdu dobře, líbilo se mi, že hlavní hrdinka je introvert a mimoň, téma je zajímavé i užitečné, postřehy jsou často vtipné i trefné, ale přesto mám strašlivé nutkání ji trošičku zkritizovat. Takže: přes všechny klady výše uvedené tato kniha prostě není propracované literární dílo a pět hvězdiček jí nemohu dát.
Poměrně brzy jsem přišla na to, k jaké tragédii došlo a kdo a proč zemřel (a to nejsem žádný šerlok, náznaků bylo poměrně dost). Ledasco je přitažené za vlasy, těžko uvěřit, že by vysokoškolsky vzdělaná mladá žena z kanceláře neznala například rozdíl mezi laptopem a tabletem, tomu prostě uniknout nejde. Občas jsem měla dojem, jako by přišla z pustého ostrova nebo se jednalo o puberťačku. Neuvěřitelný byl např. impuls se zpěvákem, který spolu s několika dalšími okolnostmi spustil zásadní zvrat v životě hlavní hrdinky. Eleanor vykazuje autistické projevy, ale autistka zcela jistě není, podle toho, jak poměrně rychle své staré návyky opustí. Z duševních problémů jejího typu se člověk fakt nevyhrabe během necelých dvou měsíců, za tak krátkou dobu se obvykle pacient nedostane ani z blbého zhroucení se z práce.
Taky mě u těchto knížek pro ženy, kdy se z ošklivého káčatka stane labuť, štve to, že ze začátku jsou popisovány a vnímají se jako ošklivé, ale postupně se dozvíme, že vlastně mají krásné husté vlasy do pasu (popsané jako fádní), jemný nos (kritizovaný za to, že je příliš malý), jemnou pleť a přiměřenou postavu. A dokonce i jizvy se poměrně snadno podaří zatřít make-upem. Uvítala bych raději postavu, co když už má být ošklivka, tak má třeba křivý nos, disharmonii dolní čelisti, zapadlá šilhající očička, hrb a jiné nenapravitelné vady, nebo alespoň ať vypadá jako většina běžných smrtelníků ve fázi, kdy o sebe nedbají. Protože když se ukáže, že ošklivka je téměř vždy vlastně krasavice a stačí si koupit nové oblečení, umýt vlasy a nalíčit se, je to prostě k naštvání!
S Eleanor jsem soucítila, přes poměrně velké množství vtipných situací ve mě kniha zanechala spíš smutek, vzhledem k traumatu, kterým si musela projít, a od kterého jsem se jako čtenářka nemohla oprostit a vtipné situace si náležitě užít. Nakonec dávám tři hvězdičky, je to knížka napsaná s dobrým úmyslem, ale naivní a ne příliš propracovaná.

11 21.08.2022

Krásná kniha, předčila mé očekávání. Bohužel nedovedu přesně popsat, proč mě tolik oslovila a čím byla výjimečná. Možná tím, že se autorovi podařilo výborně navodit atmosféru tehdejší doby? Jak pasáže ze života dospívajícího hlavního hrdiny, tak osudy emigrantů z východního bloku byly velmi dobře zpracované. Zajímavé pro mě byly i informace ohledně války v Alžíru.

11 14.08.2018

(SPOILER) Velké zklamání! Muž jménem Ove hrál na city, ale bylo to příjemné čtení, vtipné i smutné. Zde mi nesedlo skoro nic a na str. 305 jsem četbu vzdala a jen tu a tam nahlédla, jak autor příběh zakončil. Knížka působí jako snaha zúročit úspěch "Oveho" a jako "óda na všeobecný bordel". A co konkrétně mi vadilo nejvíc? Protivná babička co vytváří chaos, podobně protivná "výjimečná" vnučka Elsa, klišéovité a prvoplánovité ostatní postavy hrající na city, pro mě naprosto nepřehledný pohádkový svět mohutně prorůstající celý děj a opakující se obraty typu "dóza s dřímánky". Nejvíc mě naštvalo pojetí postavy psa, starého chudáka krmeného pro psy toxickou čokoládou, drženého v prázdném bytě/sklepní kóji/renaultu a nevenčeného, přičemž toto vše nebylo ani náznakem považováno za týrání, ale naopak za projevy přízně! Panebože... psa jsem nikdy sice neměla, ale toto mě fakt vytáčelo. A ve finále ho zabije magor kudlou. To fakt nechceš. Ještě že jsem měla knížku jen půjčenou z knihovny.

10 25.03.2023

Kniha se mi líbila, ale k úplné dokonalosti jí podle mého názoru něco málo chybělo. Oceňuji to, jak reálně působí. Hana, která přežije holocaust, nevyjde jako zocelená železná žena, která o svých zážitcích bez rozpaků vypráví, ale jako zlomená troska. Myslím, že spíš tak nějak to muselo v podobných případech být ... Komentářů ke knize je mnoho, více psát proto už nebudu, opakovala bych již uvedené.

10 29.12.2019

Kniha se mi líbila, i když jsem čekala něco úplně jiného (skočila jsem na lep povrchním komentářům, že bude pojednávat o převzetí moci v Evropě islamisty). Jako bych neznala Houellebecqua! Kniha byla opět v jeho stylu. Hlavní hrdina - frustrovaný jedinec mužského pohlaví, ne zrovna sympaťák. Specifický přístup hlavního hrdiny k sexu. Co se mi líbilo: sonda do akademického prostředí - bohužel mám pocit, že poměrně trefná, tj. nadbytek nabubřelých blbů, kteří kromě své specializace nic jiného dobře nezvládají. Dobrý nástin toho, jak současný Evropan půjde jako ovce za tím, kdo mu nabídne pravidla, blahobyt a snadný přístup k ženám. Pasáže se zajímavými úvahami. Škoda, že vůbec neznám Huysmanse a nemohla jsem si vychutnat případné paralely. A v čem nemám jasno? Jestli jsou Houellebecquovi hrdinové odrazem jeho samého a nebo jestli jeho knihy jsou kritikou takovýchto jedinců...

10 29.12.2019