Zulejka otevírá oči

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353628/big_zulejka-otevira-oci-fMi-353628.png 4.5275
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Prostor
Originální název:

Зулейха открывает глаза, 2015


více info...
Nahrávám...

Komentáře (92)

Kniha Zulejka otevírá oči

mgeisselreiter
20. listopadu

Neotřelé vyprávění je zároveň netradiční pohled na kruté období let 1930-1946 v Sovětském svazu. Autorce se daří čtenáře zaujmout prakticky od začátku až do konce knihy. Vydavatelství Prostor připravilo velmi dobré české vydání, i když jen brožované, ale prakticky bezchybné. 80%, 16. 11. 2021.

david9690
18. listopadu

Zulejka mi otevřela oči k pohledu do ztrápené, ale velmi statečné a hlavně nadějeplné lidské duše, která navzdory totálnímu vykořenění, přesekání všech pout a vazeb s lidmi i věcmi známými, zaběhnutými a "normálními", navzdory totální ztrátě domova, svobody a lidské důstojnosti, přesto vše zlé co jí a její souputníky v gulagu na sibiři potkalo, zůstává laskavá, statečná, milující, sbližující a doufající. Neuvěřitelně silný a čtivý příběh, který mi doslova zmrazil dech tou drtivou a surovou reálností všech těch šílených národnostních a politických čistek, které se v SSSR dělaly. Byla to extrémní doba a spáchaly se opravdu něuvěřitelně kruté zločiny na většinou absolutně nevinných lidech, se kterými bylo zacházeno hůře než se zvířaty. Vzali jim prakticky všechno a přesto tito anonymní hrdinové dokázali bojovat o přežití, o naději dalšího nového dne, dokázali se adaptovat na novu neskutečnou a nepředstavitelnou realitu jejich životů a čelit jí statečně a se ctí.
Přečíst si tuhle knížku je skoro povinnost! Díky za ni.


RADOST
22. října

Зулейха, Zulejka - oběť vlastní rodiny i nové sovětské společnosti. Příběh její poroby i jejího zrání. S každým novým prozřením nabývá větší víru ve své schopnosti, vidí dál a hlouběji a stává se hrdou a silnou ženou. Příběh mnoha dalších. Hluboce se mě dotkl. Myslím, že každému čtenáři také otvírá oči.

los
02. října

velmi podařené a originální, na prvotinu nečekaně vyzrálé vyprávění, oceňuju úspornost, a přesto plnotučnost popisů a bod navíc za brzdění emocí; román se čte jedním vrzem, jen mne mrzí ten efektní, "literární - filmový" závěr (nicméně někde /v anotaci?/ se píše, že původní text měl formu scénáře, tak je to snad i omluvitelné), chystám se na druhý Jachinin román a doufám, že budu stejně, ne-li více okouzlen

meluzena
26. září

Mně se to líbilo moc. Dokonce jsem si během čtení několikrát řekla, že to snad nemohla napsat „nějaká fešná žába“ a ne „starý plnovousý klasik“ :-). Je tu zajímavě popsán střet dvou světů (bolševici vs. muslimové), putování přesídlenců napříč Ruskem a útrapy osidlování odlehlých končin uprostřed ničeho. Do mysli se mi obzvlášť zavrtal pojem „bývalí lidé“ a skoro poeticky popsané zešílení Volfa Karloviče :-) Je to knížka napsaná s citem a porozuměním, má šmrnc a lehkost a přitom jde hodně do hloubky.
Jen je škoda, že překladatel nepochopil funkci ruské pomlčky nahrazující sloveso - věty nechal beze slovesa i v češtině a zní to divně.
---
„Pozorně mě poslouchejte!“ osloví je nakonec. „Jsem váš velitel...“
Zulejka neví, co je to velitel. Řekl: váš? To znamená, že budou spolu dlouho?
„...A povezu vás, občané kozkulačení, i vás, občané, bývalí lidé, za novým životem...“
---
„Žena, to je oranice, na které muž seje zrna potomstva,“ učívala ji matka, než ji vypravila do Murtazova domu. „Oráč přichází orat, kdy se mu zachce, a orá, dokud má síly. Nepatří se, aby se oraniště svému oráči protivilo.“ Zulejka neodporovala: zatínala zuby, zatajovala dech, trpěla; kolik let žila a nevěděla, že to může být jiné! Teď to ví.
---
„Na pahorku pokrytém keři a trávou sahající až do pasu stojí několik vysokých rozložitých smrků, jako kdyby vyběhly z lesa k řece a tady znehybněly.“

alibaba72
26. září

Kdyby to šlo tak dám 10 hvězdiček. Tento příběh je neuvěřitelně silný a knihu jsem četl jedním dechem.

Denika
10. září

Čekala jsem trošku více emocí, a neuškodilo by trochu méně popisů. Konec knihy je zvláštně neurčitý, zasloužil by si rozpracování.
Každopádně pokud bereme v potaz, že je to autorčina prvotina, všechna čest.

milan1534
29. srpna

První část byla strhující. Další části zvolnily a nepochopitelně obrátily dojem naruby. Až teprve ke konci jsem obrat začal chápat, ale krk jsem si mohl ukroutit. Zprvu jsem totiž očekával starší dataci, a pak se to nepochopitelně ladilo do pozitivních tónů. Doslov mi pak ozřejmil najisto, proč... to bylo takové nepochopitelné. Závěr je přesto trochu otevřený, takže možná se dá očekávat ještě další díl. Knihu jsem přečetl jedním dechem za dva dny, teprve ke konci jsem některé odstavce "krátil". Celkově velmi dobrá knížka, doporučuji k přečtení.

1