Zulejka otevírá oči
kniha od: Guzel Jachina
KoupitKoupit eknihu
Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků....celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353628/big_zulejka-otevira-oci-fMi-353628.png 4.5381Literatura světová, Romány
Vydáno: 2017, Prostor
Originální název:
Зулейха открывает глаза, 2015
více info...
Komentáře (119)
Kniha Zulejka otevírá oči
Něco tak poutavého a zároveň děsivého jsem snad ještě nečetla. Kniha mě doslova uchvátila a pohltila. Život se se Zulejkou vůbec nemazlil. Kdybych mohla, dám i deset hvězdiček.
To byla teda deprese toto. Asi jsem v tom nedokázala najít naplno ty světlé části. Viděla jsem jen to násilí na Zulejce, ať už ze strany tchyně čarodějnice, manžela totálního burana, Rusáků ve vší jejich zlobě a hnilobě... Do toho Zulejky pouze na pár řádcích popsaný osud týkající se prakticky jen mrtvých dcer a rachitické postavy. A pak narozený syn, to mi rvalo srdce. Ono vlastně anotace obsahuje opravdu celý děj. Hledala jsem mezi řádky něco navíc, bez úspěchu, avšak to na kvalitě knihy neubírá.
Miluji ty chvíle, kdy mi dlouho leží doma kniha a pak, když ji konečně začnu číst, je úžasná. Ač popisuje krutou dobu a kruté prostředí, příběh mě pohladil na duši.
Jsou knihy které otevřete a plynule čtete.
A pak jsou knihy které vás od první řádky uchopí ba přímo pohltí a nepustí až do konce.
Jste prostě tam,přímo v knize.
A zjistíte,že i v pekle se dá poměrně šťastně žít a co pro jednoho znamená vězení pro druhého může být svoboda.Pro někoho konec a pro jiného začátek.
A takové jsou prostě knihy této autorky.
Zulejka byla opravdu tak výborná, jak všichni říkali.
Kdo si ale pamatuje mé stories k této knize, tak ví, že jsem ji neprožila tolik, jak bych mohla… Já si totiž přečetla anotaci a ta byla až do konce knihy! No vážně! Je v ní fakt všechno… Já jen celou knihu čekala, kdy přijde něco, o čem nevím, ale dřív, než jsem se dočkala, byl konec.
Zulejku vážně moc doporučuju, ale nečtěte anotaci! Fakt ne.
Upřímně by mě zajímalo, jak taková anotace, která byla mimochodem dlouhá jak šráky, může projít.
Snad jediný román, který podá gulag trochu pozitivně, protože i na pozadí krutých podmínek, zimy a hladu se pořád dá najít to lepší ze sebe.
Jinak, než pěti hvězdičkami se hodnotit nedá. Protože toto je kniha, jakou jsem dosud nikdy o životě v gulazích nečetla. Ano, bylo to kruté až nelidské žití, ale autorce se povedl doslova zázrak. I v podmínkách, kdy se umíralo vysílením, nemocemi, hladem, se objevují světlé chvilky, které dokázala autorka krásně a barvitě popsat. Sibiřská příroda s neprostupnými lesy, křišťálové řeky, bohatství dřeva i nedozírné prostory všude kolem. Zulejka, trpně snášející svůj osud v rodině necitelného a primitivního manžela slouží otrocky jemu i své tchyni. Po vpádu Rudých a vybrakování jejich hospodářství je Zulejka odvlečena do gulagu u Angary. Nemá cenu vypisovat utrpení, které cestou tam musela snášet. Navzdory své drobné postavě se statečně vyrovnala se vším, co ji postihlo. Zavražděný manžel, rozbitá domácnost, zoufalé loučení s klisnou a jejím hříbětem...a pak už se k ní napojují životy i ostatních "nepřátel režimu", kteří se dostali do konvoje na Sibiř třeba i na udání, jako se to třeba stalo duševně chorému profesorovi medicíny. Život v tajze není snadný pro nikoho, ale přesto se projevuje nezdolnost lidské vůle. Těžká dřina, ale i dobré výsledky. Dalo by se říct, že na život tam by se dalo i zvyknout. To by ale musely odpadnout zlověstné návštěvy Kuzněce, kterému jde na ruku kriminálník Gorelov. Závěr je současně nadějný i smutný. Žádný happy end, má následovat další díl? Kdybych to celé chtěla shrnout, možná by se dalo říct, že je kniha tak trochu tragikomedie. Situace, kdy se opilé věrchušce dostává vysvětlení, co malíř míní svými obrazy, je opravdu komická. Vzdělaným lidem by nic nenamluvil, ale popsat obrazy z "dekadentního" světa buržoazie jako budovatelskou agitku, to bylo mistrovské dílo! Připomnělo mi to tak trochu Černé barony. I když ti se měli oproti nápravnému zařízení v Gulagu královsky.
Štítky
Rusko Sibiř pracovní tábory muslimské ženy stalinismus ruská literatura gulagy boj o život historické romány Sovětský svaz
Autor a jeho další knihy
| 2022 |  Vlak do Samarkandu |
| 2017 | Zulejka otevírá oči |
| 2020 | Děti Volhy |
Kniha Zulejka otevírá oči je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 511x |
| Čtenářské výzvě | 136x |
| Doporučených | 58x |
| Knihotéce | 197x |
| Chystám se číst | 407x |
| Chci si koupit | 87x |
| dalších seznamech | 2x |