Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353628/bmid_zulejka-otevira-oci-fMi-353628.png
4
567
167
Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ProstorOriginální název:
Зулейха открывает глаза , 2015
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem trošku více emocí, a neuškodilo by trochu méně popisů. Konec knihy je zvláštně neurčitý, zasloužil by si rozpracování.
Každopádně pokud bereme v potaz, že je to autorčina prvotina, všechna čest.
První část byla strhující. Další části zvolnily a nepochopitelně obrátily dojem naruby. Až teprve ke konci jsem obrat začal chápat, ale krk jsem si mohl ukroutit. Zprvu jsem totiž očekával starší dataci, a pak se to nepochopitelně ladilo do pozitivních tónů. Doslov mi pak ozřejmil najisto, proč... to bylo takové nepochopitelné. Závěr je přesto trochu otevřený, takže možná se dá očekávat ještě další díl. Knihu jsem přečetl jedním dechem za dva dny, teprve ke konci jsem některé odstavce "krátil". Celkově velmi dobrá knížka, doporučuji k přečtení.
Asi jsem se nechal zlákat komentáři k této knize, nevím, ale čekal jsem víc. Ke klasickým ruským románům má Zulejka přeci jen trochu daleko. Na přebal knížky lze napsat ledacos, občas mám pocit, že mi přebal prohodili s jinou knížkou.
První dvě části se četly celkem dobře. V okamžiku, kdy Zulejka a spol dorazila do vyhnanství, jakoby autorce došla šťáva a nápady. Zbytek díla mohl být klidně o polovinu kratší a nic by se nestalo. Marně jsem při čtení hledal paralelu s názvem knihy. Přeměna uťáplé kulacké ženušky v lovkyni medvědů je sice proměna, ale čekal bych něco víc. Navíc Zulejka není ani hlavní postavou. Postavy v románu jsou poněkud ploché, buď jsou hodní nebo zlí. To mi přijde trochu naivní, v životě je to trochu jinak.
Po přečtení jsem měl podobný dojem jako u Tatéra z Osvětimi- ono to tam nebylo zase tak zlé. Jenže bylo.
Autorka sice pochází z Tatarstánu, nicméně dobu a peklo gulagů osobně nezažila. Chybí mi tu ryzost, opravdovost a syrovost těch opravdu velkých děl z této doby, na toto téma. Číst se to dá, ale velký román? Ani náhodou.
Krásná kniha. A já konečně pochopil, jak vypadá extrémní verze "perliček na dně" pana Hrabala. Nějak takto.
Hluboce lidský příběh na pozadí extrémně kruté doby stalinské hrůzovlády.
Těším se na "Děti Volhy" a Zulejku řadím po bok stejně silné knihy "Na hrudi obra obláček zlatý" pana Pristavkina.
https://www.databazeknih.cz/knihy/na-hrudi-obra-oblacek-zlaty-39247
Nádherné. Nechápu, jak je možné napsat tak krásnou, poetickou knihu na takové téma. Tohle se prostě povedlo. Zulejka otevírá oči je tak zvláštně jiná, osobitá. Oceňuji jak jazyk, tak děj i vykreslení postav. Budete mít pocit, že jste jeden z přesídlenců. Tak moc je kniha přesvědčivá. Kéž by bylo pokračování, kéž by byla ještě delší.
Naprosto dechberoucí kniha, od začátku až do samotného konce. O gulazích mám trochu načteno, nicméně o přesídlencích jsem nic nevěděla. Je neuvěřitelné, co všechno člověk může přežít. Ta síla neobyčejných lidí, kteří si zachovají lidskost, ryzí přátelství, odvahu a naději. Fascinující, výjimečná kniha!
NEČÍST ANOTACI!!
Tak toto byla snad jedna z největších knižních pecek, co jsem letos četla!
Román začíná popisem běžného Zulejčina dne v zapadlé tatarské vesnici v roce 1930. Větší prostor věnuje Guzel Jachina době Zulejčina přežívání ve vyhnanství, kde čelí zase jinak krutému světu. Kniha obsahuje řadu velmi silných scén, které mě dojaly, rozplakaly či hluboce zasáhly.
Tato knižní libůstka je výjimečná v občasných tatarských slovech, které jsou vysvětlené na konci knihy ve speciálním "slovníku". Každopádně 400 stran mi dalo zabrat a byly chvíle, kdy jsem se trošku nudila (ale velmi zřídka).
Knihu budu doporučovat na potkání každému.
Nádherně zpracovaný román, Dojemný příběh. Hon na kulaky, vysídlování obyvatelstva. Budování kolchozů v drsné přírodě. Boj o přežití si těžko v dnešní době dokážeme představit.
Rozhodně doporučuji a těším se na další autorčina díla.
Mimo Děnisoviče a Krvavých jahod jsem neměla čtenářskou zkušenost s prostředím gulagů, nedokážu proto některé věci posoudit, nicméně i tak nemůžu souhlasit s některými názory zde, že by tohle prostředí bylo popisováno jako nějaká selanka.
Já, zhýčkaná městským životem, bych nepřežila zcela určitě.
Děj byl zajímavý, živý tak, že chvílemi připomínal spíš scénář, ale moc se mi nelíbily pasáže, kde docházelo k velkým zvratům. Tam byl popis tak překotný, že o sebe slova málem zakopávala.
Určité věci mi taky přišly nedomyšlené, vyvolávaly otázky "jak se to mohlo stát tímto způsobem, když přece..."
Ale je potřeba dílo brát "jen" jako román, celkově navíc drží pohromadě a dobře se čte.
Překvapivě se zdaleka nezabývá jen Zulejčinou emancipací (v divočině se není čemu divit, ani látky tam moc nebude) a tak mě nakonec víc než nemastná-neslaná Zulejka zaujaly vedlejsi dějové linie. Třeba popis doktorova trápení s vejce byl vyloženě hezký.
Není to na plný počet hvězd, ale za přečtení stojí.
Čtivý román, hlavní hrdinka se vyznačuje neskutečnou životní energií. Vsechny postavy v románu jsou velmi dobře vykreslené. Rozhodně doporučuji.
Od autorky se mi moc líbily Děti Volhy, tak jsem se pustila i do Zulejky. Je jiná, méně magická či poetická, přišla mi i méně čtenářsky náročná a tudíž asi pro někoho i stravitelnější. Rozhodně stojí za přečtení, takhle si představuji kvalitní současnou literaturu. Autorku budu rozhodně sledovat a doufat, že bude v psaní pokračovat a vydá další skvělý román.
Jako srdce na dlani.
Zulejka je jemnou průkopníci emancipace. Tady je velmi vidět ze to nejde dělat bez protipólu.
Kniha je úžasně napsána.
Nádherný příběh “oslavující lásku a něhu v pekle” psaný ve stylu klasických ruských románů, kdy hlavní hrdinka Zulejka, násilně deportovaná na Sibiř jako “ kulacký živel” začíná nový život a nalézá v nesvobodě sebe samu. Perfektně propracované postavy, pro mne nejsympatičtější Ignatov, a popis prostředí dávají ději spád a dramatičnost.
Román oslavuje mateřskou lásku-pro mne nejsilnější poselství knihy, závěrečná scéna skutečně vystihuje název knihy, kdy Zulejka opravdu otevřela oči...moc pěkné přirovnání.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a rozhodně doporučuji k přečtení.
Knihu všem kdo mají rádi ruskou literaturu velice doporučuji, i když v beznaději a srdceryvnosti již máloco překoná knihu Doktor Živago. Nedoporučuji číst anotaci, která je velmi nevhodně napsána a odkrývá příliš mnoho. Mrzí mě, že jsem se "nenechala překvapit". Každopádně je to silná a krásná kniha, Zulejčin příběh ve Vás již zůstane.
Autorka má dar vyjadřování – skvěle vládne jazykem, a přestože se drží faktů, tak do textu vnesla i prvky imaginace a to je to, co mě nadchlo. Zulejka má právem tak vysoké hodnocení.
„Smrt je tady všudypřítomná, je to však smrt prostá, srozumitelná, svým způsobem moudrá, dokonce spravedlivá: listí a jehličí opadává ze stromů a rozkládá se v zemi, pod těžkou medvědí tlapou praskají a usychají keře, tráva je kořistí jelena a ten zase vlčí smečky. Smrt je pevně, nerozlučně spojena s životem – a proto není děsivá. A navíc v urmanu vždy zvítězí život. … Zulejka ví, že přijde jaro, stromy se zazelenají svěží zeleníhedvábná tráva zaplaví kdysi dočerna vypálenou zem a zvěři se narodí veselé a hojné potomstvo. Proto neměla pocit, že je krutá, když zabíjí. Naopak cítila, že je součástí tohohle velkého a silného světa, kapkou v zeleném jehličnatém moři.“
Zulejka to byl zážitek. Skvělý zážitek. Nádhernou obálkou počínaje, neskutečně silným příběhem konče. Příběh o tom, jak Zulejka sama sebe našla, a to i přes šílené podmínky, které v sibiřském vyhnanství panovaly, mě opravdu zaujal. Zulejka měla chudinečka z domova takovou "školu poslušnosti", že pro ni pracovní tábor nebyl po stránce nesvobody moc velkou překážkou. Doma byla zvyklá slýchat, že je líná, neschopná, pomalá, hloupá, v lágru ocenili její mírnost, ochotu, osmělila se, objevila sama sebe. Moc se mi líbí, jak autorka vkusně a vhodně do textu dokáže vložit poetický popis okolní krajiny,přírody, atmosféry.... krása. A doporučení pro dnešní mladé dámy, které žehrají na své tchýně, protože jim třeba radí ohledně péče o dítě ....pomyslete na tchýňku Zulejčinu a z té vaší bude rázem učiněná kamarádka.....kniha mně přivedla i k průzkumu geografie Ruska a ta rozlehlost je teda vážně neskutečná síla. Představa, že člověka vysadí na břehu řeky na Sibiři...a ty si člověče nějak dej rady je opravdu strašidelná.
Štítky knihy
gulagy stalinismus Rusko ruská literatura Sibiř Sovětský svaz pracovní tábory muslimské ženy boj o život historické romány
Zulejka otevírá očiKniha Zulejka otevírá oči je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 761x |
| Čtenářské výzvě | 161x |
| Doporučených | 73x |
| Knihotéce | 224x |
| Chystám se číst | 518x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 10x |
Kdyby to šlo tak dám 10 hvězdiček. Tento příběh je neuvěřitelně silný a knihu jsem četl jedním dechem.