Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353628/bmid_zulejka-otevira-oci-fMi-353628.png
4
567
167
Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ProstorOriginální název:
Зулейха открывает глаза , 2015
více info...
Přidat komentář
Tohle byla vážně silná kniha, těžká, smutná.. Je to úplně nový pohled na věc, že i nucené vystěhování směr gulag může pro někoho znamenat nový začátek, lepší život.. Zulejka našla sama sebe a to je mnohdy to nejdůležitější.. I když jsem občas měla pocit, že je to místy dost strohé... Jako kdybych byla ochuzena, jako kdyby pro autorku nebyly některé věci důležité, které pro mě ano... jistě stojí za přečtení, ale není to žádný odpočinek s čajíčkem..
Původně se mi do této knihy nějak nechtělo. Teď si říkám, proč jsem blbec po ní nesáhl mnohem dřív. Obrazy z ruského života, gulag. Osud jednoho člověka, který se probouzí. Bere svůj život pomalu do svých rukou. Zulejka je jedna z postav , která se mi zaryla do hlavy. Zůstane ve mně dlouho...
Zulejka otevírá oči na několika místech románu a pokaždé do úplně jiného světa. Nejdřív jako manželka Murtazy žijící v zapadlé vesnici někde v Tatarstánu, převážně islámské republice náležející k Sovětskému svazu. Vede těžký bezútěšný život v úplném podřízení manželovi, tchyni, tradicím a místním zvykům. Pak na ni znenadání dopadne rudé kladivo dějin a už sedí v přeplněném vlaku směrem na Sibiř, kde se stane jedním ze zakládajících členů nové vyhnanecké osady, ve které stráví spoustu let. Setkává se se zástupci ruské inteligence i s rolníky a kriminálníky. Společnost je to pestrá a i když Zulejka strádá a trpí, tak je jednou z mála, která v tomto vězení získává osobní svobodu a nezávislost, které by v minulém životě nikdy nedosáhla.
Kniha získala v Rusku několik literárních cen, takže snad tato země spěje k nějaké historické sebereflexi. Příběh obsahuje pečlivě vykreslené lidské charaktery, popisy drsné sibiřské tajgy, výborný vhled do života v zapomenuté ruské provinční vesnici i ukázku toho, jak revoluce nemilosrdně požírá své vlastní děti. Velitel lágru Ignatov je skvěle nejednoznačný. Snaživý a charakterově pokřivený Gorelov je zase dokonale popsaným padouchem - slizký, odporný, za všech okolností přizpůsobivý a nezničitelný.
Obyčejným lidem zbývá jen touha žít dál, nenechat se zlomit nepřízní osudu a najít si i v těžkých podmínkách malé radosti, které činí život snesitelnějším. Mít kolem sebe spolehlivé přátele je nenahraditelné.
Důstojný pokus o navázání na velikány ruské literatury jako byl Tolstoj či Pasternak.
Ta široká, smutná ruská duše znovu ožívá.
Zulejka je román o odvaze, vůli přežít, o vnitřní síle, o bojích za své místo na slunci.
Věřím, že kniha se časem zařadí mezi románové klasiky.
Pro ruskou literaturu mám slabost, (Dostojevskij, Tolstoj, Pasternak...) proto mě velmi potěšilo, že jsem objevila dalšího skvělého autora z této oblasti. Jachina píše výborně. Příběh je od začátku do konce čtivý. Vyzvihnu především krásně popsanou atmosféru (ať už muslimské vesnice, kde Zulejka žila, nebo transportu a pak pobytu na Sibiři) a také psychologické vykreslení postav. U Jachiny není nic černobílé, a to se mi na ni líbí.
Jachina je perfektní vypravěčka, její scénáristické vlohy jsou nepopíratelné. První polovina byla geniální, u druhé jsem se už trošku nudila. Myslím ale, že by z toho byl skvělý film!
Nic podobného jsem ještě nečetla. Guzel Jachina v knize chytře využila toho, že pochází z odlišné kultury a umně ji do své knihy vložila.
Jako čtenář se tak setkáte se spoustou zvláštních tradic i roztodivných slov, protože se překladatel knihy Jakub Šedivý v rámci zachování autenticity příběhu rozhodl výrazy v textu ponechat. Nemusíte se ale bát, na konci knihy je umístěn slovníček.
Příběhu tedy s přehledem porozumíte.
Navzdory odlišné kultuře a cizím slovům vám bude Zulejka neskutečně blízká. Na pozadí dějinných událostí 20. století budete společně s ní proplouvat životem, a navzdory odlišnostem budete mít možná chvílemi pocit, že jste si se Zulejkou něčím blízcí.
Úžasná kniha :)
Jedním dechem přečteno, od knížky nejde odejít. Zatím nejdůležitější kniha mého života.
Neskutecne komplexni kniha. Uzasne vykresleni cele rady prostredi, zajimave obdobi sovetske historie, soucit vzbuzujici "roadmovie". Je hodne citit, ze autorce je blizky film, mnohe vyjevy z knihy byly primo filmovymi zabery. Zulejka a Ignatov si prosli opacne vedoucimi zivotnimi cestami a setkali se ve spolecnem bodu vyvoje. Naprosto jiny pohled na vysidlovani narodu na Sibir. Je to silne, je to hluboke, je to krasne.
Velmi dobře napsáno, velmi vydařený debut. Sice jsem měla od knížky trochu jiná očekávání (myslela jsem, že se děj vydá trochu jiným směrem), ale i tak se jednalo o velmi čtivý a poutavý příběh, dobře vykreslené postavy, velmi plasticky popsané prostředí.
Guzel Jachina píše jednoduše a nenápadně, v knize ale mistrně naskládala několik vrstev, z nichž každá ve mně zanechala trvalé stopy. Smutné čtení, které dlouho rezonuje. Vývoj postavy Ignatova naplňuje stereotyp klasické ruské románové postavy. Nebyla bych proti zařazení do doporučené školní četby.
Kniha se mi moc líbila, hlavně jsem se seznámila s novým státem Tatarstánem a jeho hlavním městem Kazaní. Překvapilo mě, jak je to krásné město a kolik zajímavostí v sobě skrývá. Přečetla jsem si o této zemi vše, na co jsem přišla.
Obsah knihy je sice skoro tragédie, ale takto komunisti jednali ve jménu své ideologie. a bohužel, mnohde v tom pokračují. Tady si člověk uvědomí, když není s něčím spokojen, že se má pořád krásně. Lidka
Zajímavé a neotřelé téma, které není až tak běžné.Kniha má velmi silný emocionální náboj,hlavně v první polovině je vypjatých situací opravdu hodně.V druhé polovině autorka trochu zrychlí dějové tempo a trochu víc klouže po povrchu věcí,ale i tak kniha přináší silný zážitek.
Hezké, zajímavé a i poučné čtení o době, která určitě nebyla lehká. Stojí za přečtení.
Skvělé čtení! Už dlouho jsem se tak nebála u knihy, která je v podstatě věcná, jakoby vyprávěná člověkem, který celý život dře a nemá sílu zabývat se hloupostmi typu chce mě ten, koho chci já?, jsem šťastná? a co si myslí můj syn?, případně který ze sousedů zemřel hladem, koho zastřelili na útěku, komu zničili život... Slovo "gulag" se objeví pouze jednou, o to je to ošklivější. Přitom jako by se dramata neodehrávala, alespoň ne v přítomnosti a v táboře Semruk, velké dějiny Ruska mezi třicátým a třiačtyřicátým rokem jsou jaksi monumentálnější a důležitější... Člověk neznamená nic, lidskost vše - jinak nelze přežít... A velké osobní proměny se nekonají, protože na ně není čas. Osud prostě nastane, život se žije...
Výborná kniha, ponuré téma a doba, neobyčejně zpracovaná ve velmi působivém románu. Rozhodně stojí za přečtení.
Hodnotím mimořádně přísně, protože jsem od knihy čekala opravdu hodně a dostalo se mi zklamání. Zulejka jako taková je pro mě prototypem naprosto pasivní hrdinky, která svůj život dá se říct ani nežije, je žit za ni, mimoděk, okolnostmi, rozhodnutími druhých. Nějaký přerod v pracovním táboře, náznak aktivity, náznak ČEHOKOLI, co by značilo žití života, jsem prostě nenašla. V románu byly mnohem zajímavější, životnější, reálnější postavy než "hadrový panák" Zulejka. Škoda, protože řemeslně je kniha zvládnuta velmi dobře.
Štítky knihy
gulagy stalinismus Rusko ruská literatura Sibiř Sovětský svaz pracovní tábory muslimské ženy boj o život historické romány
Zulejka otevírá očiKniha Zulejka otevírá oči je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 761x |
| Čtenářské výzvě | 161x |
| Doporučených | 73x |
| Knihotéce | 224x |
| Chystám se číst | 518x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 10x |
Zo zaciatku dost narocne sa zacitat, najma kvoli terminologii a stylu, ale stoji za to.