boeink komentáře u knih

Přestože to nebyl úplně můj šálek kávy (nezná někdo jiné přirovnání, než tohle děsné kliše:-)?) , kniha se mi líbila, dobře se četla a připomněla dobu dnes už dávno minulou. Dlouho se mi nestalo, že bych knihu slupla během jednoho dne, ale tato je napsána tak jednoduše, přímočaře, takže to nebyl problém.
Na odfrknutí posloužila.

8 02.10.2023

Na králův příkaz se Ondřej zúčastní tří válečných tažení, kromě toho opravuje tvrz Rohatec, chrání majetek a miluje svou mladinkou Chiaru.
Mě tohle čtení vážně hrozně baví, vždy se ráda ocitnu ve 14. století, tentokrát jsme se blíže poznali s králem Janem Lucemburským. Jeho vtipné rozhovory s Ondřejem příjemně odlehčují drsnou atmosféru na bitevním poli.
Ondřej si teda celkově neláme hlavu, s kým mluví, zda s králem nebo posledním poddaným, se všemi jedná stejně a to mě moc baví.
Super čtení!

17 30.09.2023

Chtěla jsem rychle odsýpající napínavý thriller a sáhla po Vzpomínkách, což se ukázalo jako dobrá volba. Když jsem se sice blížila do finále, měla jsem pocit, že mám hlavu podobně přeplněnou, jako hlavní postava Hallie, protože začalo přibývat mrtvol, vzpomínek i hypotéz, ale vcelku jsem spokojená. Závěr pro mě byl překvapivý, nečekala jsem, že nebezpečí se skrývá zrovna tady..
Po Sama proti všem, je toto moje druhá přečtená Freemanova kniha. Pokud se mi v budoucnu do rukou dostane některá další, nebudu se jí bránit.

14 24.09.2023

Tohle byla jednoznačně jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla. Divím se, že není přirovnávána ke knize Kde zpívají raci, protože tady bych se tomu nedivila. Hluboký lidský příběh, nádherné popisy přírody, barvitý styl vyprávění, krásný jazyk. To všechno tady bylo.
Mnohokrát jsem přes slzy neviděla na čtení, bylo to velmi emotivní. Krásné, kdybych měla k dispozici deset hvězdiček, tady je dám. Moc doporučuju a díky Šánce za její recenzi, která mě natěšila si knihu přečíst.

31 16.09.2023

Ach jo..tolik bolesti, smutku a nedorozumění v jedné rodině! Pro Tea muselo být velmi tíživé v ní vyrůstat.
Každý si nese v životě nějaké břímě, ale tady se s ním matka ani otec nějak nedokázali vyrovnat a svého syna tak poznamenali. Smutné..
Po Houbařce druhá kniha VH, kterou jsem přečetla a opět se mi moc líbila. V první části, vyprávěnou Teem se mi líbil ten slang (kterému my, už dlouho dospělí, nerozumíme :-D). Další dvě části, vyprávěné rodiči, jsou dovysvětlující, všechno pěkně zapadne. Dobrá kniha.

16 10.09.2023

Po třetině knihy jsem ji vložila do nedočtených, ale Ivuska.09 mě svým komentářem ponoukla, abych jí dala ještě šanci. Těch postav tam je fakt trochu moc, chvílemi jsem nevěděla, kdo je Dan, Matt ani Tom. Zápletka je taková až neuvěřitelná, překombinovaná. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla, ale spokojená nejsem. I když jsem se na ni možná jen špatně soustředila..?

9 05.09.2023

Dojemný smutný i vtipný příběh, u kterého jsem měla úsměv na rtu a taky slzy v očích. Eleanor si získala moje srdce, byla trochu divná, ale všichni, kdo jsme knihu četli, víme proč. Měla štěstí, že potkala Raymonda, svého prvního opravdového kamaráda, moc bych jim přála, aby jim to spolu vyšlo.
Skvělá kniha, moc doporučuju přečíst.

27 28.08.2023

Jo, tak dočíst se to dalo, ale jsem znechucená. Vztah té malé k matce byl dost nereálný a neuvěřitelný a postoj matky jakbysmet. Často jsem se při čtení přistihla, jak nevěřícně vrtím hlavou. Malé dítě se přece nemůže "rozhodnout", že nebude mluvit, to přece nedokáže nijak ovlivnit.
Nejsem nijak nadšená, kniha se mi vlastně moc nelíbila.

12 21.08.2023

Moje první přečtená kniha Petry Soukupové a mě se moc líbila. Autorku řadím mezi další skvělé české spisovatelky, máme jich opravdu dost.
Zpočátku jsem měla trošku problém se stylem psaní s absencí uvozovek, ale rychle jsem si zvykla.
V příběhu jsem se mockrát viděla a bohužel i svoji matku. Hlavní hrdinka Veronika mi trochu lezla na nervy, ale vlastně jí rozumím. Kapitoly psané z pohledu jejích dětí knize daly další rozměr, někdy bych chtěla vidět do hlav těm svým...A manžela Michala by chtěla mít doma asi každá ženská (já ho teda mám :-D).
Jsem spokojená a ráda si zase nějakou knihu P.S. přečtu.

18 12.08.2023

Zpočátku jsem nemohla knize přijít na chuť, zvažovala jsem, že ji odložím. Jsem ráda, že jsem nechuť překonala, protože se z toho vyklubal docela pěkný příběh, dost smutný a dojemný. V závěru to bylo i na kapesníky.
Odnáším si z toho babiččino poselství, v kterém je mnoho pravdy: Nezáleží na tom, jak dlouho někoho milujete, ale jak moc.

10 07.08.2023

Jednoduše krásná kniha, úsměvná a zároveň smutná, skvěle napsaná.
Tátu Jeana by si přála každá holka.
Jednoznačně doporučuju!

7 02.08.2023

Konečně se mi podařilo vybrat si ke čtení osvěžující letní čtivo, kterým jsem zakončila svou krátkou dovolenou. Tahle detektivka, psaná lehkým perem, se příjemně četla, sedlo mi to a určitě si přečtu pokračování.

22 30.07.2023

Už se vám někdy stalo, že jste vlastně nevěděli, jestli se vám kniha líbila moc anebo vůbec? Já s Kingovou Pohádkou bojovala dva týdny.
Po krásné první části, kde jde hlavně o přátelství mezi starým nerudným mužem a sedmnáctiletým Charliem, u mě ta druhá část z jiného světa drhla. Asi mám málo fantazie, představivosti..na mě byla ta cesta Empisem až příliš dlouhá. Omlouvám se mistrovi i všem jeho příznivcům, King můj král nebude. Přesto po dočtení té tučné knihy a po odeznění prvních dojmů, musím přiznat, že ta kniha byla krásná, plná fantazie. Jen prostě není napsaná úplně pro mě.
Takže nevím...je to na plných pět hvědiček? Nebo na dvě?

P.S. Ale Radar...ta byla nejlepší.

Pamatuju si, jak jsem si v devětaosmdesátém pro Pusinky jela do PNS-ky na druhý konec města. Pak můj výtisk koloval po všech spolužačkách ( taky podle toho vypadá). Rudolf byl v mých -nácti hvězda. Všechny jeho knihy jsme hltaly, na každou jsme netrpělivě čekaly.
Teď jsem si Pusinky, asi po desáté, znovu přečetla. A pořád to pro mě má to kouzlo. Rudolf do holek prostě viděl, znal je, věděl, co se jim honí hlavou. Rozdíl mezi tehdy a teď je v tom, že tehdy jsem Lence fandila a chápala ji, dneska si říkám, že to byla hloupá husa. Ale to jsou ty zkušenosti a nadhled, který člověk v mém věku má.
V každém případě, Rudolf v mém srdci pořád to své místo má.

Tak tohle mi teda nesedlo. V zásadě souhlasím s předchozím komentářem magnolie, líp bych to nenapsala. Ještěže se autorka nerozepsala víc, to bych fakt nedala.

15 04.07.2023

Už jsem to psala víckrát. Fieldingovou nekriticky miluju a nikdy mě nezklame.
I tentokrát mě čtení její knihy bavilo, přestože to není žádný nervák, ale rodinné drama, kde Joy opět použila svou oblíbenou šablonu : despotický otec, sebestředná sestra a poněkud upozadněná hlavní hrdinka.
Takže zase za pět.

20 02.07.2023

Bez toho, že bych si přečetla anotaci jsem se pustila do čtení knihy, od které jsem ani nic moc neočekávala. O to víc jsem na jejím konci mile překvapená, protože to byla dobrá kniha, velmi dobře napsaná a čtivá. Na posledních stránkách jsem měla stažené srdce a slzy v očích.
Střídavě z pohledu Violy a Viliama, pěkně svižným tempem, čtenář nahlíží do jejich životů, nejdříve sleduje jejich sblížení, lásku a touhu, potom narůstající trable v podobě autistické dcerušky, alkoholismu, nevěry..
Musím zkonstatovat, že jsem ráda za svůj vcelku normální život a tuhle knihu doporučuji.

23 25.06.2023

Krásná a trochu jiná kniha z doby druhé světové.
Ne každý německý voják musel být zapálený nacista a ne všichni Němci byli nutně zlí lidé. Nad tímto jsem nikdy takhle nepřemýšlela, ale tato kniha mě k této pravdě přivedla.
Příběh krásné a statečné Polky Hanii a německého hraběte Johanna, jejichž lásce nepřeje doba těsně před vypuknutím války. To, jestli si svou lásku vybojují, přestože stojí na opačných koncích barikády, si přečtěte sami. Kniha za to stojí, je napsaná čtivým jazykem, nic jí nechybí a dávka romantiky a napětí je v rovnováze. Navíc má fakt krásnou obálku.

16 22.06.2023

Kniha je čtivá, napínavá, to jí nelze upřít. Ale něco jí chybí. Na závěr sice všechno do sebe zapadne, ale marně jsem čekala na nějaký moment překvapení, jakože AHA!, protože takto mi motivace všech zúčastněných osob přijdou chatrné. No a samotný konec mě teda vůbec neuspokojil. Přišlo mi to, jakoby Paris uháněl její vydavatel s termínem, tak to prostě takhle utnula.
No, nadšení se teda nekoná.

14 11.06.2023

Ještě nikdy mě Jodi nezklamala, patří mezi moje nejoblíbenější autory. Každá její kniha otvírá nějaké silné, mnohdy kontroverzní téma, tady jde o volbu života a smrti.
Moc se mi líbily pasáže z Lukova soužití s vlky, ale popravdě, zrovna jeho postavě jsem moc nerozuměla.
Druhou polovinu knihy jsem dala na jeden zátah, tak moc mě děj vtáhl.
Moc knih J.P. mi k přečtení nezbývá, ale chystá se zase nová, takže se těším.

18 05.06.2023