Tátovo indiánské léto
Virginie Grimaldi
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500098/bmid_tatovo-indianske-leto-plb-500098.jpg
5
58
15
Juliane je devětatřicet, má sedmiletého syna, spořádaný život a nemá ráda překvapení. Její táta Jean je odjakživa nespoutaný živel a miluje všechno spontánní a nečekané. Takže když v jeho domě dojde k požáru a on se musí přistěhovat ke své dceři, o zábavu je postaráno. Jean byl vždycky jiný než ostatní otcové, doslova magnet na neuvěřitelné příhody, ale tentokrát se zdá všechno nějak mnohem intenzivnější… Domem se rozléhá divoký bigbít, na zahradě se má stavět indiánské týpí, dochází k šarvátkám se sousedem, poštou pravidelně přichází spousta nesmyslných produktů nakoupených v teleshoppingu a Jean věčně něco ztrácí a zapomíná… Juliane si zprvu myslí, že otcova podivínská nátura a nonkonformita se věkem prohlubuje, brzy si ale musí přiznat, že s ním zkrátka něco není v pořádku. A lékařské potvrzení této skutečnosti je prvním krokem cesty, která Juliane a celou rodinu po jeho boku ještě čeká. Někdy je prostě potřeba hodit za hlavu minulost i budoucnost, žít přítomným okamžikem a užívat si každý drahocenný den. Dokud totiž žijeme, stále je čas na všechno možné i nemožné.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2022 , Metafora
Originální název:
Les Possibles , 2021
více info...
Přidat komentář
Krásný příběh, konec bych klidně o 3 kapitoly zkrátila, ale spisovatelka uměla krásně popsat pocity a vtáhnout mě do děje
Jednoduše krásná kniha, úsměvná a zároveň smutná, skvěle napsaná.
Tátu Jeana by si přála každá holka.
Jednoznačně doporučuju!
Vtipné vyprávění o smutném odcházení... Psáno jednoduchým jazykem, což ale vůbec nevadí.
Nádherný příběh, který se vám zaryje do srdce. Obsahuje vážné téma, které je ovšem perfektně podané a člověk se nemůže odtrhnout, užívá si vztah otce s dcerou a zároveň ho mrazí, kam to všechno spěje. Pro mě překvapení měsíce, nečekala jsem, že mě to tak pohltí. Moc krásná kniha.
Je to krásný, vtipný i dojemný příběh o vztahu otce a jeho dcer plný smíchu a emocí - těch hezkých, ale i těch smutným.
Ač je kniha psaná velmi jednoduchým stylem, naprosto mě pohltila.
Některé věci mi přišly podané až moc jednoduše, nicméně to autorce odpouštím.
Postava táty mě moc bavila a s Juliane jsem si přišla trochu podobná, což vedlo k tomu, že jsem se do hlavních postav lehce vcítila.
Smích střídaly slzy, a když autorka přidala k posledním pár kapitolám playlist, naprosto mě dostala.
Určitě doporučuju!
Ne že by to bylo nezajímavé čtení, ale já této autorce její příběhy a jednání nějak nevěřím. Hlavní postavě dcery půlku knihy vstávají vlasy hrůzou na hlavě, neustále se děsí, hysterčí, bojí, umírá od leknutí či strachu a pak najednou takový zvrat a všechno je vlastně v pohodě, odhazuje předsudky a jde jiným plnit sny. Vztahy nefungující po desetiletí se vyjasní. Psychické problémy související s poruchou příjmu potravy jsou jen tak vykoplé do děje bez hlubšího vysvětlení, vyústění...
Ne že by nemoc blízkého neměnila pohled člověka na život, ale popsáno je to v této knize hodně na sílu.
Nicméně kniha je povedenější než autorčina Cesta na sever.
Po této knize jsem sáhla vlastně úplnou náhodou (díky anotaci), autorku ani její tvorbu jsem neznala.
Příběh se věnuje velmi důležitému a pro každého z nás známému tématu - péče o starého člověka a jeho možné odcházení... Kniha je napsaná velmi jednoduše a i vzhledem k těžkému tématu, které zpracovává se čte sama. S hlavní hrdinkou by se ledaskdo dokázal ztotožnit (včetně mě).
Jen se tedy přiznám, že na mě asi jako celek kniha nezapůsobila tak, jako na ostatní. Myslím si, že na to může i to, že těsně před ní jsem četla novou Petru Soukupovou a její Nikdo není sám, kde bylo obsaženo podobné téma a ten příběh mě opravdu dostal a tak je možné, že důsledkem je tento můj pocit z Tátova indiánského léta.
Kniha za přečtení ale rozhodně stojí! To ano!
Tato kniha je stejně tak veselá, jako smutná. Vidíme v ní, jak je život pomíjivý a hlavně, že si máme vážit každého okamžiku s našimi nejbližšími. Moc pěkné
"Nevadí, že dědeček ztrácí vzpomínky, protože my ostatní je ještě máme." Skvělý příběh. Mám od této spisovatelky dvě knihy a budu ráda, pokud vyjdou další.
“Mám stejné pocity. Že jsem ho měla před očima, aniž bych ho skutečně viděla. Už od mého narození tu pro mě pořád byl, měla jsem ho na dosah ruky. Vždy mi byl k dispozici, brala jsem ho jako část sebe, jako někoho, kdo bude v mém životě přítomen navěky. A až teď, když ona přítomnost začíná dostávat trhliny, to vidím. Vidím jeho dobré i špatné vlastnosti, vidím ho takového, jaký skutečně je. Konečně se s ním setkávám, ve chvíli, kdy se začíná vytrácet.”
Tátovo indiánské léto je hořkosladkým a neskutečně dojemným příběhem o stárnutí a loučení se s někým, o kom si ani většinu života neuvědomujeme, že tu s námi nebude napořád. Tečou mi slzy ještě teď, když si na knihu vzpomenu. Vztah devětatřicetileté Juliane a jejího otce, kterému už neslouží paměť tak, jak by měla, byl tak citlivě napsaný. Jeho nespoutanost jsem si okamžitě zamilovala, jeho vtip a bezprostřednost okořenily tento převážně smutný příběh humorem, bláznovstvím a rockovou hudbou sedmdesátých a osmdesátých let. Nejradši bych si Tátovo indiánské léto přečetla teď hned znovu. Dokonalost.
Nádherné, smutné. Moc hezky zpracované téma odcházení blízké osoby a vztahů mezi otci a dcerami.
Krásný příběh, plný smíchu (a trochu smutku nad tím, co končí a nedá se změnit). Do táty se zamilujete, jeho humor a otevřenost jsou nepřekonatelné, drsný humor hlavní hrdinky je boží. První setkání s autorkou, určitě ne poslední.
Štítky knihy
láska nemoci sny francouzská literatura rodina rodinné vztahy otcové a dcery alterita, jinakost
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pochopíš, až budeš velká |
| 2019 |  Cesta na sever |
| 2022 | Tátovo indiánské léto |
| 2020 | Parfum šťastia najkrajšie vonia v daždi |
Kniha Tátovo indiánské léto je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 71x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 80x |
| Chystám se číst | 67x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 3x |
U této knihy jsem neměl žádné očekávání. O to víc mě příběh mile překvapil. Nejen, že se dobře četl, ale byl i vtipný a chvílemi i poučný, jak se různé povahy od sebe mohou lecčemu přiučit.