Tátovo indiánské léto

Knížka se nečetla špatně, příběh o stárnoucím otci, který byl vždy svůj a teď je ještě víc svůj, když do jeho života vkročila nemoc, díky které ztrácí svou osobnost. Vypráví dcera, která si ho vzala k sobě a popisuje fáze od bagatelizace po vztek až po přijetí.
Nicméně mi přijde, že kniha spíš klouzá po povrchu, trochu dává nahlédnout do pocitů a života vypravěčky (dcery), ale jen mírně. Žádné hlubší psychologické vykreslení nečekejte. Nevím, zda mi neseděl ten francouzský styl, ale vlastně mi přišlo, že kniha ve mě nějaké extra emoce nevzbuzovala a to jsem trochu měla obavy z tématu. A svým způsobem je těžko k uvěření, že to dcera přijmula nakonec tak v pohodě, když se tam vykresluje jako vcelku neurotička, perfekcionistka apod... Až takový pohádkový konec to trochu mělo.

Laskavé vyprávění o stárnoucím tátovi a potížích, které stáří přináší. Zvládnout se to dá asi jedině s velkou láskou. A ta je na každé stránce. Na mě je jí tam až příliš.

Kniha se výborně čte, moje asi nejlepší v roce 2023. Tatínkovi hlavní hrdinky zničí požár byt. Přestěhuje se k ní, ke své dceři.
Zpočátku se tatínek jeví pouze jako podivín, jakým byl vlastně celý život. Miluje rockovou hudbu.
Vážná diagnóza ukáže, že nejde o podivínství. Teprve pak si hlavní hrdinka a její sestra uvědomí, že si mohou a mají užít každý den s tatínkem. Vyrazí s ním do USA. Doporučuji všem, kteří mají starší rodiče. Dokonce jsem si stáhla na Spotify playlist.

Když jsme jeli na víkend pryč, zapomněla jsem si knihu. V levných knihách mě zaujala tahle obálka i stručná anotace, která slibovala vtipný i dojemný román. A přátelé, bylo to tak moc silný a hezký, že jsem z toho úplně v šoku. Je to příběh o dceři, které se po malé nehodě nastěhuje domů její táta. A ze spousty vtipných situací se ale nakonec vyklube smutná diagnóza. Její táta ztrácí paměť a tím pádem ztrácí i ona jeho. A tak se rozhodne, že si ho užije. Bez opravování, bez vyvracení bludů. Prostě jen tak. Jako vrchol je u posledních kapitol playlist, takže si k nim můžete pustit rockovou baladu. Tahle kombinace vás emočně vyždíme a já jsem si tak po dlouhé době zase poplakala u knihy.

Moc hezky napsaný příběh o boji rodiny s vážnou nemocí. Kdo podobnou situaci nezažil, nepochopí. Místy jsem se skvěle pobavila i když téma je samozřejmě vážné. A ke konci smekám před Juliane a její rodinou.

Láskyplně a s humorem popisované smutné a bolestivé období života.

U této knihy jsem neměl žádné očekávání. O to víc mě příběh mile překvapil. Nejen, že se dobře četl, ale byl i vtipný a chvílemi i poučný, jak se různé povahy od sebe mohou lecčemu přiučit.

Krásný příběh, konec bych klidně o 3 kapitoly zkrátila, ale spisovatelka uměla krásně popsat pocity a vtáhnout mě do děje

Jednoduše krásná kniha, úsměvná a zároveň smutná, skvěle napsaná.
Tátu Jeana by si přála každá holka.
Jednoznačně doporučuju!

Vtipné vyprávění o smutném odcházení... Psáno jednoduchým jazykem, což ale vůbec nevadí.

Nádherný příběh, který se vám zaryje do srdce. Obsahuje vážné téma, které je ovšem perfektně podané a člověk se nemůže odtrhnout, užívá si vztah otce s dcerou a zároveň ho mrazí, kam to všechno spěje. Pro mě překvapení měsíce, nečekala jsem, že mě to tak pohltí. Moc krásná kniha.

Máte rádi francouzské komedie? Pak byste měli věnovat pozornost téhle knize.

Julienin otec byl vždycky nespoutaný živel vybočující z řady, ale když si ho po požáru jeho domu nastěhuje k sobě, pochopí, že s ním není něco v pořádku. To, že domem otřásá rock 80. let, chce stavět teepee na miniaturní zahradě, ji vůbec nepřekvapuje, ale neustále přicházející balíky s nesmyly z teleshoppingu, konflikty se sousedem, boj s neviditelnými kosy, kteří mu v zimě (!!!) kradou třešně, a pak ta zatracená neustále se ztrácející průkazka pojištěnce ji začnou znepokojovat....

Tátovo indiánské léto je hořkosladký příběh o jednom trochu střeleném, originálním tátovi, který byl vždycky trochu mimo, a pak začal být mimo trochu víc. O dceři, která nemá ráda vybočení ze svých spořádaných, jasně daných mantinelů, ale pak kvůli (nebo spíš díky) svému otci pochopí, že každý má právo z naplánované cesty uhnout. O někdy až příliš komplikovaných rodinných vztazích. O přehodnocení toho, co je skutečně důležité, tváří v tvář blížícímu se konci. O odcházení člověka, o němž si v podstatě celý život myslíte, že nikdy neodejde...

"Až teď, když ona přítomnost začíná dostávat trhliny, to vidím. Vidím jeho dobré i špatné vlastnosti, vidím ho takového, jaký skutečně je. Konečně se s ním setkávám, ve chvíli, kdy se začíná vytrácet.

A i když byste asi maličko čekali, že tohle bude ponurý, možná až depresivní příběh, autorka ho naopak zpracovala s notnou dávkou humoru. Nikoliv tím levným, povrchním, ale laskavým, milým, takže mnohdy se smějete, ale máte slzy na krajíčku, protože víte, že i oni ví, že to přichází....

Tátu si zamilujete pro jeho humor, otevřenost, srdečnost, hlavní hrdinka vás pobaví svou ironií, ale i lidskostí a chybami, o nichž moc dobře ví.

Tátovo indiánské léto jsem slupla jako malinu. Bylo totiž krásné, milé, dojemné.

Je to krásný, vtipný i dojemný příběh o vztahu otce a jeho dcer plný smíchu a emocí - těch hezkých, ale i těch smutným.

Ač je kniha psaná velmi jednoduchým stylem, naprosto mě pohltila.
Některé věci mi přišly podané až moc jednoduše, nicméně to autorce odpouštím.
Postava táty mě moc bavila a s Juliane jsem si přišla trochu podobná, což vedlo k tomu, že jsem se do hlavních postav lehce vcítila.
Smích střídaly slzy, a když autorka přidala k posledním pár kapitolám playlist, naprosto mě dostala.
Určitě doporučuju!

Ne že by to bylo nezajímavé čtení, ale já této autorce její příběhy a jednání nějak nevěřím. Hlavní postavě dcery půlku knihy vstávají vlasy hrůzou na hlavě, neustále se děsí, hysterčí, bojí, umírá od leknutí či strachu a pak najednou takový zvrat a všechno je vlastně v pohodě, odhazuje předsudky a jde jiným plnit sny. Vztahy nefungující po desetiletí se vyjasní. Psychické problémy související s poruchou příjmu potravy jsou jen tak vykoplé do děje bez hlubšího vysvětlení, vyústění...
Ne že by nemoc blízkého neměnila pohled člověka na život, ale popsáno je to v této knize hodně na sílu.
Nicméně kniha je povedenější než autorčina Cesta na sever.

Po této knize jsem sáhla vlastně úplnou náhodou (díky anotaci), autorku ani její tvorbu jsem neznala.
Příběh se věnuje velmi důležitému a pro každého z nás známému tématu - péče o starého člověka a jeho možné odcházení... Kniha je napsaná velmi jednoduše a i vzhledem k těžkému tématu, které zpracovává se čte sama. S hlavní hrdinkou by se ledaskdo dokázal ztotožnit (včetně mě).
Jen se tedy přiznám, že na mě asi jako celek kniha nezapůsobila tak, jako na ostatní. Myslím si, že na to může i to, že těsně před ní jsem četla novou Petru Soukupovou a její Nikdo není sám, kde bylo obsaženo podobné téma a ten příběh mě opravdu dostal a tak je možné, že důsledkem je tento můj pocit z Tátova indiánského léta.
Kniha za přečtení ale rozhodně stojí! To ano!

Tato kniha je stejně tak veselá, jako smutná. Vidíme v ní, jak je život pomíjivý a hlavně, že si máme vážit každého okamžiku s našimi nejbližšími. Moc pěkné

Dojemné, milé..
Chvíli jsem měla v očích slzy, chvíli jsem se smála

"Nevadí, že dědeček ztrácí vzpomínky, protože my ostatní je ještě máme." Skvělý příběh. Mám od této spisovatelky dvě knihy a budu ráda, pokud vyjdou další.