Blondebookdevil komentáře u knih

Tato kniha samozřejmě je v něčem podobná Haně, ale přitom je tolik odlišná. Nedokážu zvolit správná slova, abych nenarušila křehkost tohoto díla. Tiché roky autorka podává něžně, ale zároveň se spoustou bolesti. Zaměřuje se na období socialismu a hodnoty, které tehdy něco znamenaly. Neznamená ale rodina nejvíc?

24 05.11.2020

Tohle by měl být vzor, modla a předpis toho, jak se píší skvělé detektivky. Když čtu Agathu Christie, nemám sebemenší pocit toho, že držím v rukou tolik let starou knížku. Klasika nad klasiky a přesto vám vždy vyrazí dech. Děkuji jí za to, jak poctivou práci při každém tajemném příběhu odvedla. Protože co může být víc než 10 lidí na opuštěném ostrově, z nichž se nakonec stane 10 obětí?

16 18.09.2019

Myslím, že tuto knihu nemusím nějak detailněji popisovat.
Autorka mi naservírovala historický román z oblasti Karviné, o jejíž minulosti jsem samozřejmě neměla ani potuchy. Postavy jsou zde silnou stránkou, stejně jako popis prostředí a celkové zvyklosti té doby a to celé okořeněné špetkou peprného nářečí.
Tohle se mi těžko hodnotí, protože to nešlo nijak rychle “přehrkat”, nýbrž jsem si vychutnávala každé slovo a vžívala se do osudů hornických vdov, jejich dětí; představovala si život na sklonku 19. století a žasla, co všechno jsem nevěděla. Je za tím velký kus práce, jak stylisticky, tak historicky. Děkuji paní Lednické za skvělý román a určitě si časem dám pokračování. Jsem toho názoru, že některé knihy je třeba nechat působit. A kdo ví, možná sem časem připíšu pár slov anebo změním hodnocení.

15 03.04.2021

Až tři roky po jejím obrovském "boom" si ke mně našla cestu a za den jsem jejími stránkami proplula, ani nevím jak se to stalo.
Již první část pro mě byla nejsilnější, na věnečky mě přešla chuť okamžitě a autorka se s tím nemazlila a ukázala realitu takovou, jaká byla. Teta Hana byla podivná, zpočátku jsem nevěděla, co si o tom myslet. Těžká rozhodnutí, která musela učinit její matka ve druhé části, mi přišla skvěle popsaná. Jako by mi o tom vyprávěla moje babička, městečko a popisy osob se mi odvíjely před očima. Když jsem se dostala k poslední části, aby svůj osud převyprávěla Hana, bylo mi těžko, ale zároveň jsem nemohla přestat číst. Způsob, jakým autorka dokáže popisovat normální i obtížné situace, mi přijde prostě bravurní. Nic není zbytečné, každé slovo má svou důležitost.
Všechny ženské hrdinky měly něco do sebe a životní rány zpracovávala každá z nich po svém. Kniha se mě dotkla ještě o něco víc, když jsem si uvědomila, že prostředí je zasazeno do blízkého Valmezu a něco tak dechberoucího napsala česká autorka; skoro jsem pocítila něco jako pýchu, že česká literatura je na tom pořád skvěle a nemáme se za co stydět. Kéž by se její knihy překládaly do více jazyků.
(Zajímavý fakt - na obalu knihy je ve skutečnosti francouzský zákusek Paris Brest ;))

15 15.04.2020

Poezii si občas přečtu, proto pro mě bod ČV nebyl tak obtížný, ale musím sama sebe pochválit, jak jsem si skvěle vybrala. Už dlouho mě tak nic nepohladilo po duši jako jednoduché, ale něžné Seifertovy verše. Plynou zdánlivě nevinně, ale zcela jistě v nás něco zanechávají a vyvolávají. Už třeba jenom vzpomínky na dětství...
Kdo mi to na oči
zezadu stiskl dlaně?
Kdo je to? Cožpak vím.
Hlas šeptá: Řekni jméno,
a já ti položím
svou hlavu na rameno.♥

14 07.01.2020

Je těžké napsat pár slov k příběhu, o němž už předem tušíte, že bude dobrý, protože víte, že je v něm Kim Stoneová a to vám stačí. Humor, ironie, sarkasmus - to přesně zbožňuju na stylu psaní autorky.
Opět dokázala na pochopitelné rovině vystavit dva zamotané případy a pak nám je překvapivě rozlousknout. Tentokrát se vyšetřuje na zvláštním utajeném místě, kde jsou zkoumána mrtvá těla. Ale co když ke vzorkům přibyde neplánovaná mrtvola?...
Můj tip na vraha zde byl špatný, což samozřejmě neznamená, že na něj nešlo přijít nebo si to nějak odvodit. Spokojeně píšu 5 hvězd a také mě těší představa řady knih, co mě s Kim ještě čekají.

13 20.10.2020

Po knize Vrány je tento český počin něčím, co mě nesmírně bavilo a chytlo. Když pominu detaily o sbírání hub, jejich následné zpracování a recepty z Muchomůrky (mňam!), tak byly skvělé i pasáže do minulosti, čím si Sisi musela projít a proč se vlastně stala Houbařkou. No a ten konec?! Skvěle napsané.

13 31.07.2020

Byla jsem odhodlaná na to přijít, postupně jsem si vyloučila různé adepty na vrahy... A světe div se, Agatha mě zase přelstila! Rozmotávání lží všech svědků dokáže jen Hercule Poirot, který si postupně vyslechne vymyšlené verze a alibi, a stejně tomu pak přijde na kloub. Opětovně před královnou smekám, finální rozuzlení mě teda dostalo. Geniální!

13 26.04.2020

Dlouho jsem se na první knihu ze série od Angely Marsons chystala a po přečtení se stalo to, co jsem čekala. Budu muset přečíst všechny!
V prvním díle se nám představuje hlavní hrdinka detektiv Kim Stoneová i se svým pátracím týmem. Může vám přijít ze začátku arogantní, nepříjemná a tvrdohlavá, ale postupem času a stran si na ni tak nějak zvyknete a dostane se vám pod kůži. Navíc jí to pálí a má dva vrahy, než bys řekl švec. Skvělé!

13 15.08.2019

Film jsem viděla kdysi dávno, když ho dávali pozdě v noci. Věděla jsem tudíž, o co víceméně jde, ale ke knize samotné jsem se dostala až díky ČV. Protože kde jinde se mluví o knihovně více, než zde?
Mistr Vilém byla neskutečně sympatická postava. Společně s mladičkým Adsonem tvoří perfektní dvojici, vzájemně se doplňují, pošťuchují i dodávají odvahy. Každý den byl záhadou a jako bych se ocitla ve stísněných opatských zdech, kde smrt visela ve vzduchu. Postupné odkrývání tajemství mě nenechalo spát a ten, kdo na to vypadá nejmíň, je nakonec vrahem. Přiznávám, byly nudnější pasáže (hodně latiny i filozofie), což se ale vyrovnalo dialogy a popisy prostředí. Úžasné, s ještě větší chutí teď znova zhlédnu filmové zpracování. Doporučuji.

13 30.12.2018

Listopád je bezpochyby tou nejzajímavější a zároveň nejtěžší knihou, jaká se mi letos dostala do rukou.
Téma je jednoduché - autorka vykresluje realitu, ve které se listopad 89 nestal měsícem začátku svobody českého národa, nýbrž startu ještě horších událostí, než jaké se děly lidem po celý totalitní režim.
Seznamujeme se s hlavní hrdinkou Majou, která po tvrdém zásahu na nevydařené demonstraci končí s mnoha dalšími ženami ve vězení. Neví, co se stalo s jejími dětmi, manželem ani rodiči.
Více mě bavila druhá linka z dětské ozdravovny, kde dominuje postava dívenky Magdaleny. Na tomto uzavřeném místě se s úzkostí dovídáme o práskačství, “převychovávání” i malých záblescích neochvějné pravdy, za kterou si stojí tvrdohlavá Jana.
Jak říkám, nápad je to netradiční a vskutku originální. Člověk si musel dávat pauzu a vydýchat to, že je to naštěstí jenom kniha. Bylo by báječné, kdyby se kniha dostala do rukou co nejvíce lidem a my všichni si uvědomili, jak dobře se máme a jak zle jsme se mohli mít. Ostatně doba útlaku v příběhu přetrvává až do roku 2019, kdy například mobilní telefon je výsadou jen vysoce postavených lidí.
A proč tedy nedávám plný počet? Hlavní chybou je mít vysoká očekávání. Všechny knihy paní Mornštajnové jsou perfektní jak dějově, tak stylisticky. A tahle se zkrátka něčím vymyká a čtenář se na tuto krutou jízdu nemůže nijak připravit.
Další, ale můj osobní problém byl číst knihu hned po zkouškovém, kdy je člověk plný stresu a potřebuje vzpruhu. No tak to mi Listopád bohužel neposkytl. :D Na druhou stranu, existuje na tak těžké téma příhodná doba?
Nechci zde ani přinejmenším spoilerovat, ale udělalo by určitě nejenom mně radost zakomponovat do příběhu aspoň maličké světýlko na konci tunelu.
Sečteno podtrženo - čtěte, dávkujte si to a zanechá to ve vás hlubokou propast, zvlášť pokud si události roku 1989 pamatujete. Autorka dokázala, že umí pracovat s historickými fakty nejen retrospektivně, ale ponořit se do děsivé utopie a pořádně nás v ní vymáchat. Pocit ve mně kniha nechala syrový a úzkostlivý, nejde na ni přestat myslet; a to se mnoha dalším nepovedlo.

12 26.06.2021

Moje první pořádná audiokniha, kterou jsem poslouchala v aplikaci Audiotéka. Knížka od švédského autora není takovou novinkou, avšak loni jsem ji viděla hodně a často, takže jsem se těšila, čím mě překvapí.
A úplně vším! Příběhem, postavami, dialogy anebo krátkými zamyšleními nad životem, v nichž se každý z nás najde. Autor se dokáže neskutečně vtělit do postav a vkládá jim do úst peprné dialogy. Také si samozřejmě hraje se čtenáři a dokáže humorně pojmenovat každodenní problémy.
Krátce o zápletce - skupinka zájemců o byt jde den před silvestrem na prohlídku. Kousek od tohoto bytu se odehraje trošku zpackaná loupež banky a lupič se omylem octne v bytě a najednou jsou zájemci jeho rukojmími. Když je policie po nějaké době osvobodí, zjistí, že po pachateli není ani stopy...
Nenechte se zmást, kniha je bláznivá a zábavná, žádná detektivka, jak se na první pohled může zdát. Dlouho jsem se u příběhu tak nebavila a nesmála jako u Úzkostí. Každopádně, to co chci nejvíce vyzdvihnout, je audio verze této knihy, protože Otakar Brousek mistrně mění hlasy spousty postav a celému příběhu dodává korunu a činí ho ještě vtipnějším. Běžte do téhle knížky, nebo lépe - do audioknížky. Protože úzkosti mají spoustu nás, lidí, a každý si z toho něco odnese.❤️

12 12.03.2021

Útočiště - 5⭐️/5
Hned na úvod nebudu přehánět a na rovinu vám řeknu, že tohle byla jedna z nejlepších knih tohoto roku.
Jsem tak moc ráda, že jsem se k ní dostala! Jsou knížky, které se nám neskutečně líbí, protože jsou napínavé, nápadité, mají zajímavou zápletku..., ale po čase jejich obsah zapomeneme a můžeme je číst za pár let znovu. Útočiště je však ten druhý případ - jsou to všechno, co jsem zmínila v předchozí větě ještě dvakrát tolik, a do toho mají nečekané rozuzlení, které budete rozdýchávat ještě dlouho a jen tak na něj nezapomenete. Zároveň je složité o takovém příběhu komukoli říct, protože těžko něco nevyzradit tak, abyste dotyčnému nepokazili zážitek z překvapení. (Něco jako filmy Klub rváčů nebo Prvotní strach. Už to nikdy nebude jako při prvním koukání.)
A proto vám chci oznámit, že tenhle spisovatel mě dostal, donutil mě přemýšlet a uvažovat a tím jsem se vlastně stala součástí jeho hry, a nestála jen opodál čekajíc na finále. Dejte tomu šanci, zaručuji vám, že nebudete litovat! Kéž by bylo více takových skvělých knih. Jednoduše velké YES!

12 05.12.2020

Konečně jsem se dostala k něčemu, co nazývám moderní klasikou - anebo alespoň klasikou co se týče Kinga samotného.
Všichni známe obrázky Jacka Nicholsona ze stejnojmenného filmu, (ačkoliv já sama jsem jej ještě neviděla), je známý i ten námět a je docela nenápaditý - hotel, jeho duchové a rodina s určitými problémy, která se o něj musí v zimě starat a samozřejmě je odříznutá od okolního světa.
A jaká je samotná knížka? Dobrý, kvalitní, klasický (nedokážu se vyhnout tomuto slovu:D) King. Postavy jsou tím hlavním, a někdy i tím nejvíc děsivým. Neschopný a nenapravitelný alkoholik Jack Torrance, jeho vytrvalá manželka Wendy a jejich osvícený syn Danny jsou trojicí, která si zažívala těžkých časů už před přestěhováním se do děsivého hotelu Overlook. Jack je šíleně realistický - agresivní, abstinující a těžce sebekontrolující se otec. Nemohu se ubránit dojmu, že právě King vycházel z nějakých vlastních poznatků.
Kinga známe v některých dílech jako vleklého, nestručného, vyšinutého vypravěče, což spoustu čtenářů odrazuje. Ale pro mě osobně je to mistr hororů, ačkoliv do dnešních škatulek (vymítání, duchové, mučení) nezapadá. V tom spatřuji jeho nápaditost. Umí uchopit dobrý motiv a rozpracovat jej. Dokáže udělat něco děsivého z jakékoli věci. Klauni, lunaparky, psi, les... V tomto případě i z vystříhaných keřů, vos a hasícího přístroje. Musela jsem ji dočítat za větrné noci, což rozhodně dodávalo na atmosféře. Výborné, precizní a rozhodně zasluhující si 90% hodnocení.

12 03.10.2020

Napsáno krví - 5⭐️/5
Jedenáctý díl ze série, jedenácté setkání s hlavními hrdiny Robertem s Carlosem, jedenácté čtení knihy od mého nejoblíbenějšího spisovatele. Vy, kdo také Chrise Cartera zbožňujete víte, jak je těžké si jeho novinku šetřit a pak při čtení popadat dech.
Tentokrát má dvojice detektivů co do činění s vychytralým vrahem, na nějž se dojde až po neplánované krádeži deníku, v němž jsou detaily vražd skoro desítky lidí. Tento deník chce vrah zpět a jak zlodějku jeho zápisků, Angelu, tak samotného Roberta Huntera, čekají nepříjemné chvilky...
Tento díl je však něčím jiný. Jako by Chris brutalit mírně nechal a po deseti knihách ubral. Celou knihou prostupuje řada ženských postav, emocionálně text praská pod prsty. Pravděpodobně to přičítám neštěstí, které Chrise postihlo, a i když se z toho dokázal vypsat, samozřejmě dal teď do knihy něco víc ze sebe. Prostě to tak cítím.
Děkuji mu za to, že je a budu doufat, že bude psát pořád tak napínavě a skvěle, abych ho mohla všude a všem doporučovat, protože Chris je víc než pět hvězdiček a víc než srdcová záležitost.

11 22.12.2020

Oddychová četba, u které se zasníte nad tím, jaký by byl život na farmě, ale i zasmějete, protože hlavní hrdinka si nebere servítky; s humorem a upřímností vám tu iluzi sebere. To je laskavá kniha Vejce a já od Betty MacDonaldové; je sice starší, ale taková, ke které se budete vracet.

11 04.07.2020

U Angely Marsons si můžeme být jisti, že nás nenechá odložit knihu ani na moment (a když musíte, nemyslíte na nic jiného.) Zároveň je typická tím, jak rozpracovává a větví zápletky, není to jen jeden případ a jeden vrah, okolnosti a pozadí případu je spletité a jediný, kdo ho dokáže rozmotat, je právě naše milovaná Kim.
Ve druhém díle s detektiv inspektorkou Stoneovou jsme surově vrženi do domácnosti, kde své malé dcery zneužívá otec. Mimo to je nalezena mrtvola ubodaného muže. Stopy dovedou detektivy až ke zvláštní a chladně děsivé doktorce Thorneové, která se hned od začátku Kim nepozdává...
Jediné, co mi na knížce vadilo, bylo, že jsem ji nemohla kvůli časové tísni přečíst tak rychle, jak bych si přála! :D Ale těšila jsem se na každou chvíli, každou kapitolu. Tahle autorka prostě umí a já se moc těším na Tichou modlitbu.

11 16.12.2019

Pro většinu lidí jsou to jenom konspirace, protože jakmile se přikloníme k nějaké teorii, na něco sedí a na něco zase ne... UFO? ne. Zvíře? Možná. Tajná zbraň, infrazvuk, domorodci, kulový blesk... A tahle kniha uceleně podává a předkládá detaily o této tragédii z roku 1959. Seznamujeme se s devítičlennou výpravou, a den po dni se pročítáme až k jejich osudnému dni. Byli málo oblečení, stan si rozřízli zevnitř, ale neprchali, podle stop ve sněhu šli normální chůzí. Z nějakého důvodu se poté rozdělili a jejich těla byla nalezena v různé vzdálenosti. Dva pod cedrem, další pod sněhem, žena v potoce a navíc bez očí a jazyka...
Musím se přiznat, že jsem se u žádné jiné knihy tolik nebála. Četla jsem a hltala dál, i za bílého dne mně běhal mráz po zádech. A toto ani není fikce, jen fakta a domněnky. Spousta důkazů, zápisků a protokolů byla nejspíš zničena, v dnešní době s moderními vyšetřovacími metodami by to šlo možná snáz. Anebo to taky bylo ututláno, protože známe poměry v tehdejším sovětském svazu. Asi už se ale nikdy nedozvíme, kdo nebo co zavraždilo účastníky Djatlovovy expedice.

11 15.06.2019

(SPOILER) Přiznání: Tuto klasiku jsem rozečetla letos na jaro a po 100 stranách to jednoduše vzdala a odložila. Nevyhovoval mi styl, jakým je psána - a to deníky a v dopisech.
Pak přišel podzim, s ním výzva na instagramu a já se do ní hecla. Je to klasika a chci ji prostě dočíst! Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem to udělala.
Po těch nezáživných pasážích, a to korespondenci mezi Minou a Lucy, nastal zvrat, jaký jsem nečekala. Došlo na Lucyinu náměsíčnost, náhlou únavu a chudokrevnost. Na scéně se objevuje slavný Van Helsing, kterému vše nějak rychle dochází, a musí s nepříjemnou skutečností obeznámit i své přátele. Při některých scénách mi bylo mírně šoufl (transfuze), a to mi krev vůbec nevadí! Zkrátka zjistila jsem, že všechny dopisy a deníkové záznamy mají nějaký smysl a postupně do sebe vše zapadne.
Bavilo mě: položení základu "upírománie" se všemi symboly, které k tomu patří - česnek, svaté symboly, dřevěný kůl atd.
Výtka: mrzelo mě, že se děj víc neodehrává na tajemném hradě v Transylvánii. Začátek knihy totiž stál za to! A taky - zabití Draculy bylo jaksi urychlené, čekala jsem nějakou děsivou rvačku nebo tak něco. :D
Každopádně do podzimní nálady jak dělané, jsem moc ráda, že jsem ji přečetla a uvažuji o její koupi do mé knihovny.

10 26.10.2020

Musím se přiznat, že jak knihy, tak filmy s tématikou války a holocaustu nevyhledávám a není mi to nikterak příjemné. Avšak jsem 7. bod čtenářské výzvy přijala a řekla si, proč ne? Myslím, že jsem sáhla po dobrém čtení, když hodnotím knihu po stránce jazykové a vyprávěcím způsobu, tak se mi četla dobře. Ano, chápu tady rozhořčené komentáře, že knihy o koncentračních táborech se nemají "číst dobře". Pak si dnešní generace představuje válku zkresleně. Není tomu tak. Právě mám dojem, že se s Osvětimí a obecně s tématem holocaustu roztrhl pytel, nicméně je obtížné si mezi tím množstvím najít něco, co vás chytne a pustí až na poslední straně. Údajně všechny události spisovatelce předal sám Lale, možná je to také jak říká další z komentářů; už vytěsnil ty hrůzné vzpomínky a raději vyprávěl to, z čeho tehdy žil a díky čemu přežíval. Lásce, naději, pomoci ostatním lidem. Určitě si přečtu i Cilčinu cestu, byla to zajímavá postava, tak jsem ráda, že má vlastní příběh. Za mě tenhle příběh určitě ano.

10 24.02.2020