Barussat komentáře u knih

Dlouho jsem si říkala, že Tři sestry mají u mě čtyři hvězdičky. Byla jsem trochu překvapená poslední částí knihy, která mi přišla dost dlouhá, někdy moc podrobná, někdy zase tak klouzala po povrchu. Když jsem knížku ale v noci dočítala a kouleli se mi po tvářích slzy, věděla jsem že musím dát pět hvězdiček. Heather Morriss zkrátka umí skvěle popsat tématiku Osvětimi, přiblížit hrůzy, ale zároveň dát naději, což je u takových knížek hrozně důležité. Zároveň se mi líbilo propojení i některých postav z předchozích knih. Takže zkrátka Tři sestry musím velmi doporučit, i když je to opět hodně náročné a smutné čtení.

1 12.01.2022

S Harrym jsem se poprvé setkala, když jsem byla zhruba v druhé třídě a od té doby začala závislost, která s věkem nekončí, naopak se spíše stupňuje. Těžko mohu popsat slovy vztah ke knihám, k postavám či k filmům. Je to vášeň a láska. Po letech jsem se rozhodla, že si knihy znovu přečtu a neudělala jsem chybu. Až po takové době jsem ale zjistila, jak moc je Kámen mudrců dojemný a že jsem měla kolikrát, co dělat, abych se v metru nerozbrečela. A to je kouzlo těchto knih. S každým přečtením objevujete další věc, které jste si předtím nikdy nevšimly.

9 30.11.2021

Je mi hrozně líto, že Danielu Coleovi dávám jen tři hvězdičky, protože jeho předchozí Hadrového panáka zbožňuju. Bohužel Imitátor mě trochu zklamal, a to jsem se na něj moc těšila. Byl trochu zmatený, přišlo mi, že se vlastně většinu knihy nic moc nedělo, a jak se blížil konec, tak autor musel příběh někam posunout, respektive uzavřít. Téma umění mi přišlo fajn, jen motiv zůstal někde v polovině.
Postavy byly nicméně fajn, hlavně Chambers a Winter, Jordan mě upřímně moc nebavila a upřímně, kdyby tam příště nebyla, ani by mi to nevadilo. Doufám, že Cole bude s těmito postavami ale spolupracovat i v dalších knihách. Palec nahoru dávám za ilustrace, které dokreslovaly příběh a bez nich by to bylo ještě o jednu hvězdičku méně.

09.11.2021

Moje první kniha od autorky, kterou jsem dlouho nechtěla číst, protože jsem nechápala ten boom okolo ní. Nicméně dostala mě přednáškou na Světu knihy a řekla jsem si, že Majonézu zkusím a jsem spokojená. Líbilo se mi, že hlavní hrdinka je tak trochu divná, že je jiná a nestydí se za to. Kniha je oddechová, někde jsem se trochu pousmála nad tím, jak se postavy chovali, ale vzhledem k jejich věku mi to přišlo v pohodě. Preferuji trochu jiný styl, ale občas si ráda nějaký "ženský" román přečtu. Určitě to není poslední kniha

2 17.10.2021

Ne všechny knihy vám nutně musí změnit život. Knihy od Julie Caplin se vám sice nutně do života nezapíší, ale i tak stojí za to. Jedná se o oddychové, lehké čtení, u kterého vypnete, pobavíte se, možná i trochu dojmete a třeba i trochu rozněžníte. Zkrátka ideální příběhy na dovolenou nebo na dlouhé podzimní večery, které teď začínají. Já její knihy zbožňuju, nechala jsem se unášet krásnou švýcarskou krajinou, nadchl mě recept a hned mám touhu koupit si letenky a do Švýcarska vyrazit. Ostatně takhle to mám u jejích knih neustále. Moc doporučuju :)

7 28.09.2021

Je to ostuda, ale byla to pro mě první kniha od autora, přestože Pokání samozřejmě znám (a chystám se na něj). Knihu jsem si koupila náhodně a sáhla jsem po ní hlavně díky tomu, že má asi jen 150 stránek. Postava Florence mi byla velmi nesympatická, neustále měla se vším problém, ale nebyla schopná to říct nahlas. Edward byl naopak docela milý a trochu sem ho litovala. Je těžké pro mě knihu hodnotit, ale musím říct, že mi dala to, co sem očekávala. Šla svižně, bavilo mě prolínání minulosti a přítomnosti i fakt, že hlavní linka se odehrávala během pár hodin. Konec mě asi ani nepřekvapil, ono to asi nijak jinak ani dopadnout nemohlo. Některé věty jsou nicméně hodně dlouho, občas jsem se v nich ztrácela. Kniha byla ale čtivá, nicméně Florence mi opravdu hodně vadila.

2 28.08.2021

Knihu jsem měla doma už dlouho a jednou jsem se prostě rozhodla, že ji otevřu a přečtu. Kdybych neměla zásadu, že knihy dočítám, tak jí asi odložím. Téma mě zajímalo, mám k němu docela blízko, ale prvních cca 200-300 stran bylo hodně náročné. Chápu, že pro autentičnost, ale na můj vkus to bylo až moc. Ke čtení jsem se někdy až nudila a pořád mi přišlo, že se to nikam neposouvá, spíš stojí na místě. A najednou byl konec a já vůbec nechápala, jak se to stalo.. A ten konec.. Myšlenky i téma skvělé a zajímavé, ale zpracování určitě není pro každého. Ještě se chystám na Vyhnání G. Schnirch tak snad budu mít šťastnější ruku..

4 20.08.2021

Shari Lapena prostě ví, jak psát a pevně se drží svého tématu a toho v čem je dobrá. Já jí mám ráda a na každou její knihu se neskutečně těším. Stejně tak tomu bylo i u knihy Její konec. Četla se svižně, děj odsýpal, zápletka taky v pořádku. Postava Ericy mi byla nepříjemná, rozhodně jsem s ní nesouznila. To ale vlastně se skoro žádnou postavou. Konec byl na mě trochu překombinovaný, ale přesně takový, jaký se ke knize hodil. Mojí oblíbenou stále zůstává Nevítaný host, ale tato kniha jen potvrdila, že Shari je prostě sázka na jistotu, která se vyplácí.

4 29.07.2021

Kniha se dobře četla, to je pravda a souhlasím s komentáři. Jen mě se dobře číst a naplno jsem se do ní položila až tak zhruba od půlky. Do té doby mě tolik nechytla. U takových typů knih, jako jsou thillery a psychothillery chci hned na začátku vědět, co se děje, seznámit se s postavami a být v akci. Ale tady všechno hrozně dlouho trvalo a na plno se to rozjelo až zhruba okolo strany 200.. Zkrátka jsem do knihy nebyla hned vtáhnutá. Nicméně oceňuji zajímavý a akční konec, tam sem naopak chtěla jen a jen číst.. Někde jsem četla, že toto je autorova nejslabší kniha, takže určitě na něj nebudu rezignovat a přečtu si něco dalšího.

1 19.06.2021

Alenu Mornštajnovou zbožňuju. Každá kniha je perfektní a skvělá, i když jsem si říkala, že Hanu prostě nic nepřekoná. Listopád jí nepřekonal, ale přiblížil se k ní. Jsem opět nadšená a dokonce jsem sama v sobě bojovala, zda knihu chci dočíst nebo si ji kouskovat. Nakonec jsem ji přeci jen dočetla. Já osobně jsem byla nadšená z toho, že se spisovatelka pustila do fiktivní budoucnosti, námět skvělý a musím říct, že jsem si říkala, jak je možné, že jsem něco podobného nečetla už dříve. Nicméně Alena Mornštajnová je skvělá v tom, jak citlivě umí s jazykem zacházet a jak čtivé její knihy jsou. Prostě to chcete číst. Jsem nadšená i smutná, že jsem knihu dočetla a ... další důvod prozrazovat nebudu ať nespoileruju. Za mě opět skvělá kniha, i když jsem některé věci odhadla, paní Alena Mornštajnová si prostě pět hvězdiček zaslouží!

17 14.06.2021

Budu další, co se přidá k nadšeným recenzím a zhodnotí tohle dílo plným počet hvězdiček. Jsem nadšená a chápu, že je kniha hodnocena jako jedna z nejlepších. Je to opravdu nezapomenutelná kniha, i když se přiznám, že jsem si ji musela dávkovat, protože je opravdu hodně drsná a velmi komplexní. Asi mě ani nepřekvapili drsná a surová místa, přeci jen ten, kdo četl anotaci, musí počítat s tím, že to nebude úplně procházka růžovou zahradou. A konečně druhou světovou válku, ale nejen jí někdo vylíčil bez příkras a hezkých řečiček. Věřím, že takhle se to prostě odehrávalo. Je to drsná kniha, ale stojí za to. Mě osobně se nejvíce líbila Karlova linka, nejvíce kniha první, tedy před 2. sv. válkou. Ale jak říkám, jsem nadšená, je to opravdu jedinečná kniha.

8 27.05.2021

Delphine de Vigan je geniální autorka a každá její kniha mě o tom opět přesvědčí. No a já je toho jasným důkazem. Líbí se mi, že autorka nechodí okolo horké kaše a jde rovnou k tématu. A i když je hlavní hrdince Lou třináct, nemáte vůbec pocit, že čtete knížku o malé holce, právě naopak. Téma bezdomovců, ale i určité naděje a víry, která je s tím spojená. Příběh je velmi čtivý, ale také emočně náročný, občas jsem musela knížku odložit a vydýchat se. I to ukazuje, že kniha nemusí mít 500 stran, aby něco předala a obsáhla důležité téma. Rozhodně to nebyla poslední kniha od autorky, právě naopak, Delphine de Vigan si u mě opět získala své místo.

7 03.04.2021

Milá knížka, kterou přečetete za pár hodin, ale celou dobu se budete usmívat. Je to knížka, u které se pobavíte, která vás vytrhne z deprese a navodí mnohem lepší atmosféru. Nikdy nemůže být nic normální a autorka umí perfektně glosovat události, s nadhledem a vínem v ruce. Doporučuju, já se k ní ráda budu vracet.

22.03.2021

Moje první kniha od autorky, na Lesley Karu jsem slyšela jen samou chválu, tak sem do ní šla. A jsem trochu na rozpacích. Kniha je velmi čtivě napsaná, stránky ubíhají pomerně rychle, ale mě hrozně dlouho trvalo, než jsem se začetla. Posledních cca 100 stran jsem už přečetla celkem rychle, ale někdy jsem se ke čtení skoro až nutila, což se mi nestává. Navíc mi nebyla moc sympatická hlavní hrdinka, povaha alkoholičky se mi na jednu stranu zdá už trochu okoukaná a nudná, na druhou stranu mi tím i trochu připomínala Dívku ve vlaku. Mám doma ještě Fámu, tak tu si časem také dám.

2 07.02.2021

Velmi dlouho jsem přemýšlela jestli knize nakonec nedat čtyři hvězdičky, ale to jak dlouho mi trvalo začíst se, nakonec rozhodlo pro tři, ale spíše tři a půl. Bylo to moje první seznámení s autorkou, která píše velmi čtivě, ale mě zezačátku trvalo než se do knihy položím. Začalo mě to bavit cca v polovině. Upřímně mi nebyla sympatická ani jedna postava, snad jedině maminka dcer. Vadilo mi, jak na sebe neustále štěkají a ani jedna není schopná uznat cizí názor. Je ale úžasné, že děj trvá jeden den, ani ne. Určitě to není moje poslední kniha od autorky, vím že je to velmi kvalitní spisovatelka, ale tato kniha mě moc nezaujala.

2 14.01.2021

Robert Bryndza nikdy nezklame a nezklamal ani tentokrát. Vypadá to, že mou poslední knihou letošního roku bude právě Noční lov, čímž jsem dočetla celou sérii, jelikož jsem tento díl předtím přeskočila. Za sebe musím říct, že to za mě byl slabší díl, ale rozhodně ne špatný. Ale musím říct, že následující díly mě bavily víc a jsem tak docela ráda, že jsem je přečetla předtím, protože si nejsem jistá, zda by mě Dívka v ledu a Noční lov donutily číst dál. Jedná se o sice návykové knihy, ale Noční lov mi připadal trochu natahovaný, ale je pravda, že od poloviny knihy jsem chtěla číst dál a dál..

7 28.12.2020

S kamarádkou jsme se shodli, že se rozhodně nejedná o nejlepší knihu s tématikou druhé světové války. A to jsem se na ní tak těšila. Bylo to moje první setkání s autorem a neříkám, že poslední, ale trochu mě kniha zklamala. Ani mi tolik nevadil podle mnohých nereálný příběh a těžko se dá popsat, co mi vadilo. Začátek se mi četl dobře, jen mi někdy vadilo trochu natahované pasáže. To byl asi hlavní kámen úrazu. Někdy se to prostě moc okecávalo a bylo moc zdlouhavé. Nicméně nakonec dávám čtyři hvězdičky, protože jsem byla spokojená s koncem a hlavně tématika druhé světové války mám ráda.

4 26.11.2020

Tady nejde o žádnou vrcholnou literaturu, ale o odpočinkovou knihu, u které od začátku víte, jak to skončí. A víte co? Mě to vůbec nevadilo. Bylo to už moje třetí setkání s autorkou a jsem opět nadšená. Začátek za mě byl trochu slabší a hlavní hrdinka mi byla na začátku trochu nesypamtická (proto jedna hvězdička dolů), ale pak se to rozjelo a já prostě musela číst. Autorka má v sobě skvělý cit pro vyprávění, myslím, že tohle je kniha, u které si každý odpočine a načerpá trochu romantiky. Moc se mi líbí, jak se každá kniha nachází v jiné zemi a jak se s některými postavami potkáváme už poněkolikáté. Moc se těším na další knihy, tohle je prostě něco, u čeho si krásně odpočinu a jednoduše to miluju :)

7 15.11.2020

Lars Kepler je bezesporu můj jeden z nejoblíbenějších autorů. Byl to právě on, kdo mě naučil milovat syrovou severskou krimi. Je pravda, že mě extrémně baví opravdu drsné příběhy, plné krve, uřazených končetin a podobné. Nesnáším na horory koukat, ale číst mě baví neskutečně. A Zrcadlový muž byl za mě totální peckou. Je více o psychice, není tam tolik těch "nechutností", ale pořád je to Lars Kepler. Bavil mě neskutečně, chtěla jsem pořád číst, ale vlastně jsem nechtěla, aby to skončilo. Měla jsem svůj tip, ale pak jsem si říkala, že to není možné. Plné zvratů, nečekaných věcí, prostě famózní. Za mě nejlepší díl! Prostě skvělý a už se těším na další!!

5 09.11.2020

Přiznám se, že knihy s touto tématikou mám ráda. Je hrozné to říct, ale myslím, že je dobře, že vychází a že jsou čtené, protože bychom neměli zapomínat na to, co se dělo.. Nicméně s touto knihou jsem měla na začátku trochu problém a musela jsem si na styl vyprávění zvyknout. Zmatek jsem měla trochu v časové období, některé události na mne byly moc rychlé a musím říct, že jsem zde zaznemanala i chyby, jako zapomenuté uvozovky, háčky, čárky. Nicméně jsem si později zvykla a od poloviny knihy jsem ji hltala. Jeden večer to prostě nešlo a musela jsem dočíst..

2 31.10.2020