Knihontýnka komentáře u knih
Příjemné překvapení, nic extra originálního ani nepředvídatelného nečekejte, zato se připravte na pár opravdu zábavných momentů.
Tušila jsem od prvních řádků, že je to, co se stane, nevyhnutelné, přesto jsem v autobuse vypadala, jako kdyby mě opustil manžel. Pratchett byl moudrý muž a věděl, že historie se opakuje, takže se není proč divit, že to elfové zkouší znovu. Díky, sire.
Tuhle knihu by měli rozdávat zadarmo. Ve Starbucks. Takovou zpropadenou reklamu na cokoli jsem dlouho neviděla. A tak mě to naštvalo, že ubírám hvězdu, jinak bych dala tři. Povídky nejsou nijak závratně úžasné, ale dají se číst, paradoxně zvlášť ta nejvíc starbucksovská nakonec. Hlavní hrdinka mě sice od začátku děsně štvala, nána ukňučená, ale příběhu to patřilo. A mělo to svoje důvody. Takže pokud vám nevadí hodně toho PP, směle do toho.
Ta holka umí psát, ale strašně to fláká. Je potřeba trochu přemýšlet o psychologii postav a děj stavět na logických zvratech, i když je to pohádka. Škoda. A taky škoda, že ta hádanka, kterou jsme všichni uhádli už v půlce knížky, hlavní hrdinku trápila až do konce. Ještě jednou škoda. Jinak to bylo super. Konec hlášení.
Tolkienovi určitě nelze upřít jeho přínosy pro literaturu, originalitu (zvlášť, když si člověk uvědomí, kdy to psal) a nadčasovost (-//-). Jenže já si prostě nemůžu pomoct... A tak straaaašně mě to nudilo.
Nevadí mi zobrazování/popisování násilí ve filmech/knihách, pokud má nějakou kulturu. A ta mi v tomhle případě chybí. Je to takové knižní sado-maso Slunce, seno.
Je to takové epizodní vyprávění, proto mi dal Vypravěč časově celkem zabrat. Spoustu věcí jsem měla potřebu si pustit a podívat se, o co přesně šlo (např. videa o Davově závislosti na kafi, špatný psychický stav Kurta při natáčení jednoho pořadu, Davův pád z pódia během koncertu). Je to šílenec, génius, pracant, šašek, má ADHD a určitě i nějakou další poruchu (asi z toho hulení, ale “kokain, kokain si radši nikdy nedal). Hodně jsem se nasmála, byť jsem možná čekala víc historek z koncertních šňůr, chtěla jsem se dozvědět víc o rodině. Tyhle záležitosti ale padly za oběť seznamům lidí, které Dava na jeho cestě inspirovali, bez toho bych se zas, do určité míry, obešla, ale jen do určité. V knize je třeba naprosto skvělá fotka, jak Dave obdivně zírá na Paula McCartyho, nebo historka ze setkání s Eltonem Johnem (královnou rokenrollu - z týhle “přezdívky padám smíchy).
Konečně znovu vyšlo pod malým brněnským nakladatelstvím Orbis litera. Super!
Je to příjemné čtení především pro ty ženy a dívky, které milují Francii, New York a vaření (nebo aspoň restaurace). Hlavní hrdinka je svou naivitou a zabedněností někdy trochu otravná, jak už to ostatně v romantických knihách bývá. Příběh je ale hezky napsaný, pěkně odsýpá a rozhodně nenudí.
Trochu pomalejší rozjezd, ale celkově super čtení. Zajímavá zápletka, dobře vykreslená atmosféra místa, jen dějová linka detektiva byla trochu plytká, ale budiž. Já bych to takhle dobře nenapsala :D. Doporučuji.
(SPOILER) Hlavní hrdinka je tak velká naivka, až mi připadalo, že absolvovala lobotomii. První polovina obsahuje vlastně kupící se absurdní historky o ženě, která se po 4 potratech má konečně dočkat a do toho se začne kamarádit s jinou ženou, která v těhotenství pije a kouří, hrabe se jí ve věcech a pak se i nasáčkuje k ní domů. A nevyhodí ji ani hned poté, kdy zjistí, že krade? Jako vážně? Druhá půlka oproti první najednou chytila “druhý dech” a s ním docela i chytila mě. Celkově ale slabší průměr.
Je to srágorka. Ne že ne a taková praštěná. Loni jsem ji ve čtečce zapomněla rozečtenou, jak mi přišla blbá. Ale letos se na mě vynořila a za chvilku bylo po ní. Bylo to asi jako když máte fakt šílenou chuť na čokoládu a doma najdete nějakou bonboniéru od tety, co vám moc nejede. Ale co se dá dělat. Chuť na čokoládu je velká a nic lepšího nemáte. Ale docela vám to zachutná. Takhle pro jednou je to příjemná změna. Příběh je neuvěřitelný a bizarní až mě hanba fackovala. Ale jak jsem si zvykla, bylo to čtivé a hezky to “odsejpalo”. Na léto dobrý.
(SPOILER) Takové až utopické vyprávění. Neurotická alkoholička (velmi pravděpodobně i) s několika STD okouzlí Pana Romantika… Pořád věřím, že i tenhle žánr může mít celkem inteligentní zápletku a průběh, tohle bohužel nebyl ten případ, byť to nebylo tak strašně “blbé”. Bylo to povrchní, nedůvěryhodné, byť s potenciálem (nevyužitým). Čekala bych třeba, že hrdinka vezme zavděk návrhem Vivian a napíše zcela jiný článek, Nanna i Aisha byly skvělé, bohužel taky ploché postavy. A toho nepravděpodobného až podivného “miluju Tě” bylo na konci až moc. V mých očích stále pomyslnou #1 žánru drží kniha Návrh.
Normálně bych tomu dala i tři hvězdičky, ale musím se pokusit zmírnit tady to nespravedlivé vysoké hodnocení, které je podle mého soudu hlavně výsledkem skvělého marketingu pana Pýchy z KD. Tahle kniha je průměrná a je všechno, co by nemělo být považováno za skvělé. Občas není v českém překladu česky, hanba! Poznámky pod čarou od překladatelky jsou dost otravné a něco se v překladu i ztratilo. Samotný obsah je taky dost “jednooký”. Psychologie postav jak z mateřské školy, pajdavé zvraty a nelogičnosti. Že by to bylo ostré jako břitva nebo jsem se dočkala záblesků chytrého humoru, jak se píše na zadní straně… O originalitě taky psát nejde. Zato jsem si přečetla poměrně podrobnou analýzu toho, jak zapáchá lidské tělo, když hoří. Tak nevím, jestli jsem tady se spolučtenáři četla totéž.
Nevím, zda si zaslouží tak vysoké hodnocení, ale v šedi nově vydaných knih je to zjevení. Oceňuji to, že příběh začíná a končí (a nemá, alespoň zatím, 23 dalších dílů, prequelů a povídkových knih). Nápad celkem originální, provedení chvílemi trochu kostrbaté až nepřehledné, přesto hvězda zářící jasným svitem. Hrdinové zajímaví, byť bych některým přála větší plastičnost. Já jsem spokojená a věřím, že o této mladé autorce ještě uslyšíme.
Zajímavé čtení pro každého, koho osloví perličky z dění v USA nebo úspěšní krajani. I pro toho, kdo sleduje politickou situaci, nebo někoho, koho jen zajímá, jak vypadá práce televizního zahraničního zpravodaje. Ty dvě minuty ve vysílání někdy dají sakra práci domluvit, zorganizovat a natočit.
Přiznám se, že jsem si řadu věcí googlila, nejen kvůli neznalosti, ale taky proto, že mě natolik zaujaly, že jsem chtěla vědět víc. Martin zároveň v průběhu knihy doporučuje nebo zmiňuje celou řadu jiných knih. Seznam (až do důchodu, jestli se dožiju) se díky němu zas prodloužil.
Někde jsem nedávno četla něco v tom smyslu, že civilizaci od chaosu dělí jedno teplé jídlo a koupel. A tak to je. A přesně na to jsem myslela při čtení první části této knihy.
Sto lidí, sto chutí. V poslední době jsem zabředla do rybníku “obyčejných”, někdy i pitomých a nudných knih. Samé série, které měl člověk chuť po prvním dílu odložit (a dost často to i udělal). Arabella z Marsu k nim nepatří, sice taky není vrchol literatury, ale má švih. Je to čtení pro holky, trochu naivním perem psané, rozhodně bych to nedoporučila čtenářům Kulhánka a mužským fanouškům steampunku, nesplňuje, co slibuje na přebalu, ale je to odpočinkové, emancipované, malé a milé. Dovolím si jen nesouhlasit s kolegou Finnem níže, nemyslím, že je to jen pro dospívající dívky ;).
Taková severská detektivka, až na to, že se odehrává v Británii. Hlavní hrdinku honí stíny minulosti a (pozor malý spoiler) případ nakonec vyřeší vlastně náhodou. Přiznám se, že vraha jsem uhodla, jen co se objevil na scéně, ale vůbec mi to nevadilo. Navzdory řadě drobných lapsů jsem si tuhle knížku užila a s detektiv šéfinspektorem Erikou se ráda zase potkám.
Na Louisu si musím vždycky zvykat. Je prostě svoje a specifická. Ale když se tak stane, nemůžu ji nemilovat. Přestože si nad jejími rozhodnutími a chováním někdy trhám vlasy. Krásné, milé, docela pěkně ukazuje, byť jen částečně, newyorskou atmosféru.