Pastýřská koruna

od:


KoupitKoupit eknihu

Pastýřská koruna je poslední knihou Terryho Pratchetta. Napsal ji během posledního roku svého života, ještě předtím, než začátkem roku 2015 podlehl neodbytné a atypické formě Alzheimerovy choroby. Uzavřou se tu dobrodružství Toničky Bolavé, jejích oddaných Fíglů i spřátelených čarodějek. Objeví se i zcela nový hrdina, který si jistě velmi rychle získá sympatie čtenářů, a nikoliv jen jejich. Dojde k válce s elfy, která je sice krátká, ale o to zuřivější. Podíváme se do Ankh-Morporku, k trpasličí firmě, která se zabývá výrobou košťat, a zažijeme dosti nezvyklou přeměnu povýšené čarodějky paní Našeptávalové. Rozloučíme se s celou řadou starých známých a jde o loučení o to těžší, že o jejich dalších osudech si už můžeme nechat jen zdát. Bylo ještě tolik knih, které chtěl Terry Pratchett napsat. Kdyby zůstal naživu, byla by nepochybně i Pastýřská koruna mnohem obsáhlejší, ale i tak je to dobrá kniha a fanouškové Terryho Pratchetta s ní jistě zažijí řadu příjemných chvil....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/34_/341868/pastyrska-koruna-Mis-341868.jpg 4.4246
Série:

Úžasná Zeměplocha - knihy o Toničce Bolavé (5.)

Orig. název:

The Shepherd's Crown (2015)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Fantasy
Vydáno:, Talpress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (66)

Přidat komentář
mari.seri
05. prosince

Knihu jsem četla se smíšenými pocity. S radostí, že je to kniha mého nejoblíbennějšího autora, který mne nikdy nezklamal, ale zároveň se smutkem, že žádný další příběh ze zeměplochy už nebude. Není to ten starý známý T.P., kniha je samozřejmě poznamenána jeho nemocí jak už někdo níže uváděl, ale ruku na srdce, kdo z nás by zvládnul napsat knihu v době, kdy bojuje se zákeřnou nemocí. Myslím, že to bylo důstojné zakjončení série o Toničce bolavé a jejich modrých kamarádech :-)

Barnie
25. listopadu

Povedená knížka. Těšila jsem se na ni a jsem ráda, že jsem Zeměplochu přečetla celou, ale svým způsobem bych ji raději nečetla. Trochu SPOILER, ale nějak jsem postrádala klasický Pratchettovský humor a lehkost, kniha je vlastně smutná. Je to pochopitelné, vzhledem k tomu, co se dělo s autorem a rozhodně to není výtka. Jen bych si možná raději nechala ten dojem, co jsem měla ze zbytku série. A ráda bych si nechala některé iluze, ne že mi umře jedna z oblíbených postav.

girdi
15. listopadu

Mám sérii o Toniččce ráda a velmi mě mrzí, že její finále už Terry Pratchett nestihl dokončit (stejně jako žádnou z dalších knih :-(). Zbylo mnoho nevyrčeného, ale tak to na světě chodí. I přesto kniha nabídla mnoho skvělých postřehů, zajímavých postav (Gracián a Mefistofeles byli báječná dvojka), vtipů.... no prostě i tak to bylo moc příjemné čtení. Tak zase příště na Zeměploše...

avalonek
15. listopadu

Já vím,že mě tu asi ukamenujete,a manžel tento komentář taky nesmí vidět,ale asi nejsem cílová skupina.Nějak mě příběh nevtáhl do děje,i když Tonička byla supr čarodějka,ale prostě mě to fakt úplně nevtáhlo..Ale dám Zeměploše ještě šanci a další knihy zkusím.Uvidíme,člověk nikdy neví..

sarka9190
09. listopadu

Hodnotí se mi těžko. Mluví ze mne i soukromé pocity, jelikož minulý rok, před tím, než jsem Pastýřskou korunu začala číst, zemřela moje babička. Víceméně, kdybych tenkráte věděla, co bude v knížce, asi bych její četbu odložila. Ale stalo se. Kniha je to skvělá, přináší hořkost, lítost a smíření. Toho posledního se mi dostalo až o nějaký čas později. Člověk si říká, kdyby měl autor na tomto světě více času, kam by Zeměplochu posunul. Knížka je nedokončená, ale nabízí tolik nevyřčených možností, jak by se to mohlo odvíjet dále... Takže za mně je tato Pastýřská koruna synonymem pro rozloučení a přesto, že sérii s Toničkou zbožňuji, bude chvíli trvat, než se k ní vrátím. Myslím, že se na chvilku budu soustředit na Noční hlídku.:-)

liska8160
01. listopadu

Jedna z nejlepších Pratchettových knih, které jsem četla. Při vědomí, že to je jedna z jeho posledních, ne-li poslední vůbec, mě velmi dojalo, jak kniha řeší témata smrti a jak uzavírá nejen příběh Toničky Bolavé ale i mnoho jiných. Jako poslední příběh ze Zeměplochy nemohl napsat lepší. Brečím i při psaní téhle recenze.

Karcoolka2210
24. října

Síce jeho posledná kniha, no pre mňa len druhá kniha. Ale bola super. Keď som pred asi 4 rokmi siahla po prvom Pratchettovi, tak mi vôbec nerezol a po pár kapitolách som to vzdala. No k prečítaniu prvej ma priviedol darček na narodeniny a k prečítaniu druhej čitateľská výzva. Myslím, že ostatné si postupne prečítam z vlastnej vôle ;)

Carneol
28. září

Nemohu tuhle knihu ohodnotit s odstupem a chladnou hlavou. Příliš mnoho emocí a také vědomí, že Terry Pratchett už žádnou další knihu nenapíše... Pět hvězdiček jako pocta mému oblíbenému autorovi a milovaným postavám.

marieke
22. září

Knihy T. Pratchetta mě doprovázejí od 8. třídy ZŠ, tedy víc než 15 let a jsou spojené i s dalšími vzpomínkami, a tak je pochopitelné, že po nich v srdci zbude prázdné místečko. Děkuji za toto rozloučení a za práci nejen Terryho, ale samozřejmě i nepřekonatelného překladatele pana Kantůrka. Doufám, že oba už jsou na Zeměploše s čarodějkami, Fígly, mágy, trolly, trpaslíky, skřety, Hlídkou, příslušníky různých cechů a všemi nezapomenutelnými postavičkami...Budete mi chybět.

markyticka
14. září

Rozloučení nejen s Bábi Zlopočasnou, ale i s celou Zeměplochou - důstojné a milé, občas zábavné a přesto mi ukápla nejedna slza. Sbohem od Pratchetta i Kantůrka „ANO. TOTO JE POSLEDNÍ CESTA NÁS VŠECH. S VÁMI ODCHÁZÍME I MY A ZŮSTANEME POUZE V LIDSKÝCH SRDÍCH A PŘEDSTAVIVOSTI."

Sněžková
20. srpna

Je mi smutno, když vím, že o Graciánovi a Mefistofelovi už si nikdy nic nepřečtu, měli potenciál...
Poslední knížka pana Pratchetta... Chvílemi temná, chvílemi poučná, pro mě stejně dobrá jako byly všechny ostatní. Je těžké být kritická k autorovi, kterého milujete. S bohy, sire Terry!

jaroiva
25. července

Mrzí mě, že se už nestihla rozvinout víc linka s Přestůněm. Ale celkově, i proto, že vím, že je knížka poslední, ve mně vyvolala melancholickou náladu. Proto musím dát za 5*, i když jsou, co do dějové i slovní bohatosti, jiné Terryho knížky i lepší. Tahle poslední Tonička je ale určitě důstojným zakončením celé zeměplošské série.

musska
13. července

Poslední kniha Terryho...úplně, dotažené to sice nebylo jak by si Terry přál, ale i tak se to četlo dobře, sem tam trochu rychlejší poskočení v ději, by asi ještě upravil, kdyby měl čas. Každopádně do výzvy se výborně hodí a četla jsem ji s potěšením.

Gedzita
24. června

Nádherné a velmi emotivní loučení se světem Zeměplochy. Pastýřská koruna je opravdu zvláštní knížka o smíření se smrtí a uvědomění si sebe samého. Ano, je nedotažená, ale přesto neskutečně silná.

Dave_Jame
08. června

Nemůžu si pomoct, ale tato kniha ve mě vyvolala silný pocit smutku. Ne proto že to je poslední dílo jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, ale proto, že poslední jeho knihy jsou literárním důkazem toho, jak zákeřný dopad má na lidskou mysl nejen stáří, ale i nemoc, proti které tak úpěnlivě Terry bojoval. Knihu bych určitě nedoporučil někomu, kdo s tvorbou pana Pratchetta není podrobně seznámen. Víc než kvalitní literární zážitek je toto dílo sentimentálním rozloučením s autorem, jeho tvorbou a jeho světem.

david5746
24. května

Po docela hodně špatném "Pod parou" jsem se rozloučení s autorem docela bál, ale celkově to dopadlo dobře. Možná, že tam podle doslovu ještě nestihl dodat všechna moudra a poučení generacím příštím a knihu objemově zněkolikanásobit.
Pastýřská koruna je tak docela krátké, ale ucelené dílo, kde potkáme hodně klasických postav a rozloučíme se nejen s autorem. Smrt jedné klíčové postavy jsem vlastně uvítal, pokud se bude někdo snažit napodobovat zeměplochu, zrovna prznění této geniální postavy by mi asi vadilo nejvíc.
No a jinak se jedná o klasickou knihu ze série Tonička Bolavá. Já jsem byl spokojen.

Vojslava
04. dubna

Poslední kniha je poslední kniha a to se těžko hodnotí... ale příběh uzavřela, opět poskytla hezké zápletky a nápady a samozřejmě bez kvalitního překladu by nebyla taková. Škoda, že si kvůli těm schůzkám se Smrtěm už nic dalšího ze Zeměplochy nepřečteme...

Gi-Gi
29. března

pratchett, na kterého dopadají smutky tohoto světa, ale stále skvělý,

byyz
17. března

Skutečně skvělá!
Četla jsem ji jako druhou ze Zeměplochy a ničemu to nepřekáželo. Jen jsem měla občas problémy s orientací v množství osob (z nichž aspoň některé by mi byly pravděpodobně známy z předchozích knih).

Galadwen
08. března

Když se oprostím od sentimentu plynoucího z prosté skutečnosti, že jde o Pratchettovu poslední knihu, musím objektivně napsat, že Pastýřská koruna není žádná sláva. Je tu příliš mnoho postav a příliš mnoho motivů nerozvinutých, zatímco jiné naopak působí neseškrtaně, řečí jako vody a většinou bez humoru, na který je člověk u této série zvyklý, zápletka minimální. Do nejlepších Zeměploch má míle a míle daleko a i jako spotřební fantasy pro mládež je to spíš průměr.

Atlantis
05. března

Bud to znít hnusně, cynicky, nevhodně a prostě špatně, ale jestli měla Zeměplocha pokračovat takhle, tak je lepší, že už Terry nic nenapíše.
S příchodem klikačů začala Zeměplocha ztrácet svoje kouzlo, vtip a lehkost a Pastýřská koruna je vrchol (nebo spíše dno) tohoto vývoje. Vše je až moc moderní, nudné, rozplizlé a hlavně nevtipné! Tím se vždy Pratchettovo dílo odlišovalo od ostatních fantasy - skvělým humorem. Tady najdete dva vtipy.
Série s Toničkou byla vždy to nejhorší, ale já ji bral jako jakýsi spin-off Zeměplochy. O to ví mě rozzuřilo, že zde zemřela jedna z nejdůležitějších postav série. Tady. V tomhle marastu. Proč? A to, že dědictví této postavy získal člověk, který se poprvé objevil zde, je výsměch.
Při loučení s touto postavou a průletem Zeměplochou vidíte, jak na tuto skutečnost reaguje plejáda známých postav. Je krásně vidět, že jde o rozloučení Terryho Pratchetta, jeho poslední sbohem, poslední zamávání milovaným osobám.
Jde o smutný konec fantastické série. Bylo to jako sledovat starého dobrého kamaráda, se kterým jste strávili roky, pomalu stárnout, umírat a mizet před očima. Až z něj nakonec zbyla jen ta Pastýřská koruna.

gleti
22. února

Tonička Bolavá v plné síle, aneb Pratchettovy čarodějky jako jedny z nejúžasnějších literárních postav vůbec.

LilyJane
18. února

Velmi krásná kniha, jako vždy. Na konci mi bylo úzko z toho, že žádná další už nebude.
Je vidět, že Terry už neměl čas knihu rozvézt a propracovat tak jak u něj bývá zvykem, ale ani tak to neztratilo svůj půvab. Je to krásné dokončení celé série. Tonička nám dospěla a člověk je na ni (i na Fígly) velmi pyšný!

wooloong
01. února

Toničku jsem nikdy neměla moc ráda. Byla příliš dokonalá a do omrzení všemi chválená, s takovou postavou se neztotožníte. Vtipnou linku příběhu naštěstí zachraňoval Malej národ nebo ostatní čarodějky. Pratchett dokázal napsat bezuzdnou srandu, aby se vzápětí do hloubky soustředil na závažný problém a podchytil na něm to nejpodstatnější. Jak již bylo podobně řečeno níže, tady se spíš klouzalo po povrchu a nějaké ty motivační řečičky byly mělké a plytké. Nepratchettovské. Příběh opravdu nedržel moc pohromadě a absolutně jsem nepobrala proměnu paní Našeptávalové. Beru to jako tichou vzpomínku na autora, který mi přinášel radost, zábavu, napětí a poučení po mnoho let. Děkuji, pane Pratchette.

majxik
31. ledna

Je to hezká knížka, pár škraloupů na ni sice najdete, ale když si přečtete vysvětlení na konci knížky, tak pochopíte proč se zdá trošku nedodělaná.

karel0684
24. ledna

Poslední kniha a je to na ní znát. Mám pocit, že vedlejší postavy jsou méně prokreslené a příběhy spíše načaté než řešené. Ale jinak ... dobré oddychové čtení, které se drží laťky Zeměplochy

Noita
17. ledna

Mrzí mne to, co musím napsat, ale o mrtvých jen (dobře) pravdu.
Dočetla jsem skrz zuby poslední pratchettovku. Úvod byl slibný. Jenže velmi záhy se to tak nějak rozplizlo. Vím, že byl nemocný a tak dál. Jenže z konstrukce příběhu mám neodbytný pocit, že to nesestavoval on, že to prostě sepsal do příběhu někdo jiný a ještě mu do toho krafala celou dobu dcera (projevuje se jako průměrná členka Femen). Jen těch stránek motivačních pindů – desítky. Nesmyslný závěrečný souboj na třetinu knihy. To budovatelské "uvědomění", jak "Hej rup!", kdy najednou je královna víl Toniččinou přítelkyní a hodnou holčičkou, paní Našeptávalová je zčistajasna nedocenitelnou pomocí a oporou týmu, skřeti, kterými všichni lidé pohrdali jsou ze dne na den nedílnou a milovanou součástí společnosti. A hlavně se mne neptejte na toho vegetariánského slabčáka přeoperovaného na čarodějku s jeho liškovzdornými kuřaty a všemocnou kozou kozenou! A proto všechno musela ta nejlepší umřít? Kdepak, to nekonstruoval Terry, to se jen někdo snažil lepit některé jeho myšlenky a rozepsané nápady do kliškovitého příběhu v domění, že to bude velkolepější. Není.
Pietně za ta krásná desetiletí hodnotím jen slovně, hvězd by bylo poskrovnu.

roso.mak
15. ledna

Díky, pane Pratchette!

Vesmich
11. ledna

Svět se mění, staré odchází, nové přichází a nedá se s tím nic dělat. Takové poselství na mě hledělo zde z tohoto autorova vlastního requiem. Začátek knihy je silné, tradičně podmanivé vyprávění protkané myšlenkami tak přesně vyjádřenými, že snadno a navěky zapamatovatelnými. V druhé části knihy se právě tato dlouhodobě nejsilnější stránka Zeměplošské ságy ztrácí, aby se proměnila v pouhou kostru příběhu, která by potřebovala pořádně obalit masem, aby měla sílu, kterou mít mohla. Takto některé pasáže působí spíše jako moralistické přednášky Toničky Bolavé směrem k Beladoně a jiných k jiným. Stáří je užitečné, zdvořilost se vyplácí a každý má právo si zvolit vlastní životní cestu. Chvílemi je to tak otravné, až se to nedá vydržet.

MC87
24.12.2017

Nesmírně vlídná a přitom syrová kniha Terryho Pratchetta začíná smrtí jednou z hlavních postav (což je podobně výjimečná událost jako u Simpsonů). Téma smrti je všudypřítomné, nikoli však s nadsázkou v podobě Smrtě, ale víc „doopravdy", čímž myslím regulerní masakry lidského pokolení...

O tomto posledním díle jednoho z nejlepších fantasy spisovatelů se ví, že ho autor nestihl řádně dokončit, čemuž odpovídá spíše kratší stopáž knihy, takže se například nedozvíme, jak dopadla Tifanny s Prestonem…

Terry Pratchett mě provázel 2/3 mého života a nesmírně mě mrzí, že už nebude. Vzhledem k jeho produktivitě si ho ale může člověk neustále připomínat a pokaždé číst něco jiného. Oceňuji, že když se dověděl svou diagnózu, tak nepolevil ve svém pracovním tempu a „staral“ se o své čtenáře, ať mají stále co číst.

Díky Terry.