Pod parou
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237051/bmid_uzasna-zemeplocha-pod-parou-sdb-237051.jpg
4
547
547
Úžasná Zeměplocha série
< 40. díl >
Do Ankh-Morporku přijíždí nový vynález - obrovské kovově dunící monstrum, které ovládlo sílu všech čtyř základních živlů: země, vzduchu, ohně i vody. Nad Zeměplochu začne stoupat pára vytvořená lokomotivou pana Štědrovky, muže v čepici se štítkem, vyzbrojeného posuvným pravítkem. Pan Štědrovka má zajímavou dohodu se siny a cosiny a díky nim ovládá Železnou vrtilku - první zeměplošskou lokomotivu. Vlahoš von Rosret nepatří k lidem, kteří by milovali tvrdou práci. Ve funkcích šéfa Poštovního úřadu, Mincovny a Královské ankh-morporské banky je ovšem jeho pracovní nasazení životně důležité; spočívá však především ve slovech, která naštěstí nejsou těžká a nepotřebují každou chvíli naolejovat. Vlahoš je milovník života a proto nedokáže odmítnout novou práci, kterou mu nabídne Patricij. Vlahoš se bude muset vypořádat s celými litry kolomazi, se skřety, s tlustým podnikatelem, o němž se říká, že shazuje zaměstnance ze schodů, s řadou rozzuřených ortodoxních trpaslíků - vrtmářů a mnoha dalšími protivenstvími, pokud nechce, aby všechno vykolejilo...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2015 , TalpressOriginální název:
Raising Steam, 2013
více info...
Přidat komentář
Odpad! Odpad! Odpad! Odpad! Odpad!
Tahle kniha obsahuje všechny tři věci, které na pozdějších Zeměplochách nesnáším - novou technologii, přehnanou rovnoprávnost a Vlahoše von Rosreta. Po Posledním hrdinovi se změnil celý autorův přístup a jeho svět ztratil většinu humoru a nabral mnohem temnější odstín. Podle mnohých se Terry Pratchett vyvíjel. Podle mě postupně devastoval svoje vlastní dílo.
Je pravda, že když sám autor tvrdí, že je to Zeměplocha, tak to zkrátka Zeměplocha je. Jenže já už ji v tom skoro nevidím a přiznám se, že tahle nová Zeměplocha se mi nelíbí. Jen tu a tam se ještě objeví záblesk toho původního zábavného, kouzelného a lehce ztřeštěného světa, který jsem tolik miloval v dřívějších dílech.
Až budu číst Zeměplochu příště, a já vím, že na to dojde ještě mnohokrát, přestanu číst u Posledního hrdiny. Spolu s Barbarem Cohenem totiž opravdu skončil ten starý svět, který bych tak rád někdy navštívil.
P.S. Během posledního roku jsem přečetl celou Zeměplochu již potřetí (některé díly dokonce počtvrté a poslední dva pouze podruhé, protože víckrát to opravdu nedokážu) a bylo smutné pozorovat, jak se z chytrých knih plných humoru ale zároveň i hlubokých myšlenek, stával od Podivného regimentu hyperkorektní, pseudohumanistický blábol. Kromě Zaslané pošty a těch části Nevídaných akademiků, které se týkaly mágů, jsem se musel do čtení doslova nutit.
Vnucuje se mi bohužel myšlenka, že je možná lépe, že Terry Pratchett tento svět opustil a nemohl napsat další díly, protože si ani nechci domýšlet, jak by vypadaly.
Pod parou postrádá lehkost prvních knih o Zeměploše. A tady, kde se kříží vyprávění o technickém pokroku, kritika izolacionismu některých kultur a jejich násilný boj, proti ostatním kulturám a osobní pohled přepracovaného člověka, který to všechno sleduje a prožívá. Podobná těžkost a hloubka se promítá, do všech pozdějších Pratchettových knih, ale v Pod parou to dosahuje svého vrcholu.
Téma slibovalo fantastickou jízdu, bohužel se jí příliš nedostalo. Děj plochý, zbytečně upovídaný, zápletky spíš nejsou, humor tentokrát aby člověk hledal lupou. Na druhou stranu je dobře, že tato kniha, než že by nebyla.
Rád, moc rád bych dal 4 hvězdy, ale nejde to. Rád bych našel v knize to, co tam není, ale prostě to není ono. Všichni, co milujeme Zeměplochu a Pratchetta víme, proč je kniha taková, jaká je. I proto na Pratchetta nikdy nezapomenu - i když věděl, stejně nepřestal psát a pokračoval v tom, co mu šlo nejlépe. Rozesmívat nás všechny. To se mu i přes nedostatky této knihy povedlo a já jsem za to rád. Děkuji moc :)
Mnoho lidí píše, že se jim nelíbil začátek - že je pomalý a rozvleklý. No ale takový je Prachett vždy - pomalé a nenápadné konce, stejně jako začátky. Proto já začátek žral, usmíval se, užíval si toho, že v ruce držím další novou Zeměplochu. Problém však nastal, když se kniha nikam dál neposunula. Pořád malé skoky, spousta oddělených historek, ale žádný "velký příběh". A tak to bylo pořád a pořád a pořád až jsme došli na konec. Ano, některé odkazy, které mi přišli "podivné", či naopak "nápadně skrývané", se nakonec vysvětlily - v tom je Pratchett pořád borec - ale mnoho malých etud dohromady velký příběh nedalo. Děj byl tlačen, než že by se vyvíjel. Za mě bych navíc zdůraznil ne-eliánovitost Elánia a strašné tlačení na pilu u zdůrazňování oné "trpasličí fundamentálnosti" a naopak "skřetí integrace". Pratchett vždy zdůrazňoval problémy našeho světa jeho vlastním způsobem - to je na Zeměploše to skvělé - zde to již však bylo až nezeměplošské.
Každopádně knihu jsem přečetl a jsem za to více než rád. Zvláště, když po "páře" zbývá už jen poslední díl s Toničkou Bolavou :(
Na Zeměploše nastal Věk páry. A ve středu tohoto nového pokroku v dopravě je opět Ankh-Morpork. Patricij tak má pro Vlahoše von Rosreta další úkol, a to vytvořit fungující systém železnic vedoucí z Ankh-Morporku až do Bjonku, hlavního města Uberwaldu. A z nevysvětlitelného důvodu na to Patricij moc spěchá.
Druhým tématem knihy je zde terorismus živící se xenofobií a zpátečnictvím, kdy těmito teroristy jsou krakové, kterým se nelíbí změny týkající se i trpaslíků, a kteří se rozhodnou zaútočit na symboly současného světového pokroku klikačky a železnici.
Také se zde pokračuje v pronikání skřetů do společnosti ostatních myslících humanoidů, kdy další skupinky skřetů se dostávají blíže k rovnoprávnosti s ostatními, kdy tomu vděčí svým schopnostem vhodných pro obsluhu klikaček a železnic.
I zde chybí nové zajímavé postavy, kdy vynálezce železnice Mandlík Štědrovka nemá žádné zajímavé vlastnosti. Je jakousi obdobou Rozšafína Ctibuma, pouze zaměřeného čistě jen na vláčky.
Naštěstí tu jsou staré známé postavy, které děj značně vylepšují. Již zmíněnému Vlahošovi dostatečně sekunduje Elánius, který více než dostatečně využívá svého titulu Tabulové služby a cejchu Přivolané temnoty. Vlahoš tu pak projde určitou proměnou, kdy kromě slov přiloží také ruku k dílu, když je nutné bojovat. Do jeho původního charakteru to sice moc nesedí, ale nedá se říct, že by to byl až tak velký do očí bijící nesmysl. Významnou roli tu pak má i Dolní král, který se musí v druhé polovině knihy dostat co nejrychleji zpět do Uberwaldu, aby čelil trpasličímu převratu.
Dlouhá cesta vlakem pak dost připomíná různé kovbojky a vlakové loupeže. Historicky založené čtenáře pak nejspíš napadne i myšlenka na cestu českých legionářů z rudoarmějci ovládaného Ruska do nově vzniklého Československa. I když si nemyslím, že by Pratchett při psaní tohoto románu na naše legionáře pomyslel.
Ty části knihy věnované vynálezu železnice pak jdou hezky postupně za sebou, tak trochu jako byste si četli jeden článek za druhým od jedné události posouvající tento vynález dále, k dalšímu milníku. A od jednoho milníku, k tomu dalšímu. Pozorujeme tak vývoj železnice na Zeměploše od výroby první lokomotivy až po dokončení železnice až do dalekého Uberwaldu. A zeměplošská civilizace se tak opět posune o velký kus dál.
Každú ďalšiu časť série začínam čítať s obavami, že sa mi nebude páčiť. Niekedy sú oprávnené, niekedy nie a tentokrát neboli. Príbeh ma zaujal hneď od začiatku, všetko to riešenie okolo železnice, jej logistika, plánovanie koľajníc a podobne, mi prišlo prekvapivo zaujímavé. A Vlahoš von Rosret je pre mňa jedna z tých príjemnejších postáv. Je to miestami dosť dobrodružné, aj keď inými miestami to zas trochu stráca paru. A čo mi vadilo bolo tentokrát až príliš veľké množstvo autorových poznámok pod čiarou, ktoré ma pri čítaní dosť rušili a odvádzali pozornosť. Tiež sa mi spočiatku nepáčila dejová linka okolo nespokojných a buričských trpaslíkov, ale mala svoje opodstatnenie a nakoniec sa mi páčilo, že kam dospela a vlastne aj celé jej vyvrcholenie. Celkovo je to za mňa jeden z tých lepších príbehov zo Zeměplochy, ale tiež musím priznať, že som rada, že koniec série je za rohom.
Přečteno poněkolikáté. Jak už jsem psala, knihy od Terryho Prattcheta miluji a můžu je číst stále. Každá je jiná, ale v každé jsou řešené věci běžného života s anglickým humorem a lehce nad věcí.
Terry Prachett mě nemůže zklamat a pokud si potřebuji vylepšit náladu tak po jeho knížkách sáhnu, pokud se k nim dostanu. V této knize je magie málo, ale hodně šikovných lidí se svými siny a kosiny, kteří jsou potřeba k vytvoření železnice u které nesmí chybět ani Vlahoš jako katalyzátor všeho dění i když za tvrdého tlaku lorda Vewtinariho.
Do toho všeho vstoupí terotistická skupina trpaslíků a věřte, že děj dostane takový spád, že vám bude líto až se dostanete na konec knihy.
Ale to nevadí, protože autor takových knih napsal hodně. A já je ještě nepřečetl.
Vlahos je jedna z mych nejoblibenejsich postav, po carodejkach me jeho pribehy bavi nejvice, takze za me spokojenost. Zase super dobrodruzstvi a spousta bezvadnych vedlejsich postav.
Mám Pratchetta moc ráda. Je vtipný, má úžasnou fantazii a jeho knihy mě většinou úplně vtáhnou do děje.
Jenže tentokrát jsem se jaksi pořád nemohla začíst a trvalo to až do konce knihy. Možná je to proto, že se knížka točila okolo železnice, která mě nudí i v reálu, nebo se děj málo týkal mých oblíbených postav - nevím. Každopádně tentokrát Pratchettovi jen 3*, i když přiznávám, že je to hodně subjektivní hodnocení.
Za sebe musím prohlásit že mám rád páně Pratchetovi knihy ve kterýchse vyskytuje jako jedna z hlavních postav Vlahoš, a neméně (možná i více) ty kde se vyskytuje starý dobrý Elánius. Už jen z toho musí být jasné že "Pod parou" pro mě téměř jistě nemohla skončit špatně.
Toto moderní téma mi moc nesedlo, jsem konzervativec :) Chybělo mi tam více typického humoru a vtipných dialogů pana Pratchetta, více Hlídky, mágů a čarodějek :)
Přišlo mi to takové "ploché", děj se šinul stále stejným tempem, bez větších problémů se sunul ke šťastnému konci.
Plusové body za Vetinariho ve vlaku a odhalení trpasličího krále.
Z počátku to trochu drhlo, pak ale Pratchett začal přidávat svou typickou slovní kolomaz na ty správné písty a táhla. A ručičky na budíkách mých osobních měřičů zábavy a zaujetí začaly ukazovat správné hodnoty:)
Ačkoliv se často říká, že Pod parou už není ono, nesouhlasím - jde o jednu z mých nejoblíbenějších knih od Terryho Pratchetta.
Naprosto úžasný, vtipný a roztomilý příběh z průmyslové revoluce!
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Je to smutné čtení. Z mistra Pratchetta už zbyl jenom stín. Vytratil se humor, vytratilo se vlastně všechno, co dělalo Zeměplochu Zeměplochou...Ani jsem to nedočetl.