Anasa komentáře u knih

Odpočinula jsem si, vrátila se zase do ...nácti a vyčerpala jsem na čas svou potřebu romantiky a dobrodružství. Takže fajn.

1 21.05.2017

Milá Britt-Marie, už jsem Tě trochu znala z knížky Babička pozdravuje a omlouvá se. Po několika prvních kapitolách jsem začala vrtět hlavou, co mě to popadlo chtít se s Tebou blíže seznámit. Nakonec jsem byla ráda, že jsem nebyla "z těch, co to vzdávají". Nebyla jsi jen otravná bába a bylo mi s Tebou fajn.

6 14.05.2017

První, tedy Poslední aristokratka mne bavila, i když se mi zdálo zbytečné vtipy opakovat a zdůrazňovat stále stejné věci a charakterové rysy. Ke druhé knize jsem proto přistupovala s určitou skepsí, jak se ukázalo, oprávněně. Žádná novinka ve formě postavy, změny v chování, dějového prvku. Pak už mne kníže Schvanzerberg, Helenka Vondráčková a Deniska přestali bavit. Tak s aristokratkou končím, asi minutu po dvanácté, když se má přestat v nejlepším.

3 01.05.2017

Mám jednoduše dvě kdyby:
Kdyby tohle byl první díl série, tak už si ostatních ani nevšimnu.
Kdybych tu knihu nedostala, tak se nepřenesu snad ani přes první čtvrtinu.
Není to kniha pro příznivce detektivek, je pro ty, kteří si oblíbili psychothrillery. Pokud k ní přistoupíte takhle, je to v pořádku, tak kvůli tomu za tři.

2 24.04.2017

Před časem jsem jako audio knihu poslouchala Mayleho Rok v Provance, takže jsem sáhla po Toskánských kopcíc od F. Maté. Čekala mne obdoba Provance, tedy osobní neturistické postřehy, labužnictví, klidně a mile plynoucí děj. Stejně jako jsem předtím zatoužila po levandulových polích Provance, teď jsem zatoužila projíždět toscánskou krajinou a procházet se po toscánských městečkách. Knížku doporučuji těm, co si chtějí odpočinout. Pokud potřebujete něco klidného a milého na chvilkové zklidnění před usnutím, Toscánské kopce to nabídnou.

09.04.2017

Milé čtenářky, doporučuji tuhle knížku mít při ruce, třeba v nočním stolku. Až budete někdy naštvané na své blízké muže, až budete vrtět hlavou nad mužským chováním, zalistujte. Určitě si za chvílí s úsměvem řeknete, ale on ten kolega, manžel, brácha ... je úplně zlatý! Dona Tillmana si zamilujete, ale jen na papíře!

5 08.04.2017

Trochu dobrodružství, trochu fantastiky, trochu romantiky. Pokud si potřebujete odpočinout od běžných starostí, klidně po Cinder sáhněte.

1 26.03.2017

Poslechla jsem, tedy nečetla jsem, ale opět jsem poslouchala a vždycky jsem se těšila na další část. Vzpomínala jsem při tom i na svou babičku, taky za mnou stála. Hlavně jsem se ale bavila a obdivovala, jak postupně každý dílek skládačky zapadne na své místo. Kvůli těmhle dvěma věcem odpouštím i drobnou průhlednost ke konci, vždyť jde o příběh pro děti, ne?

5 14.03.2017

Velmi dobrá kniha, ale zhruba ve třetině to vypadalo, že ji odložím, protože mne nudila. Komisařka Marianne uvažovala o možných partnerech a sháněla informace o pobytu Solera, psycholog Dragonman jí vykládal o paměti dítěte. Trvalo to příliš dlouho, aniž došlo k nějakému zvratu, příběh stagnoval a pro mne ztrácel napětí. Pak se naštěstí objevily nové motivy a děj se posunul. Takže jsem dočetla.
"Maminčino" dokonalé předvídání, co která osoba udělá, jak je ona k tomu musí navést a jak připravit situaci, mi přišlo přitažené za vlasy. Poslední dvě strany týkající se Marianne si také autor mohl odpustit - méně často znamená více.

1 05.03.2017

Jak už psal někdo přede mnou: Nejsem typická čtenářka ženských románů. U Alice to ale bylo něco jiného. Tady jsem "šla" s Alicí a často si říkala: To víš, holka, lidi a věci se mění. Zvlášť rozklad vztahu sester mi přišel životný. Ne vždy jsem s Alicí souhlasila, ale byla jsem udivená přesně tam, kde i Alice žasla, co se to s ní stalo. Určitě doporučuji k přečtení. Jen pro úplnost musím dodat, že Tři přání jsem nezvládla, ta jsem odložila nedočtená.

5 19.02.2017

Dobrý detektivní příběh, i když se závěrem jsem spokojená nebyla. Román však působí spíš jako scénář, prakticky se odvíjí v dialozích. Postupně mi také začalo vadit, že všichni blízcí Jeeseho se vyjadřují stejně úsporně a se stejným smyslem pro humor, jako by byl Jees naklonovaný.

18.02.2017

Román jsem dostala jako dárek. Dceři ji doporučila v obchodě jiná zákaznice s tím, že když čtu ráda Agathu Christie, tak tohle se mi bude líbit. Měla pravdu. Sice jsem vrtěla hlavou, že tohle tedy není Agatha, ale zaujatě jsem četla. Když došlo ke zvratu v hrdinčině jednání, byla jsem dějem zklamaná, i vraha jsem poznala několik kapitol před hrdinkou, ale přesto příběh považuji za výborný. Takže ženským čtenářkám a milovnicím Agathy Christie doporučuji.

1 08.01.2017

Příběh mne chytil a nepustil, protože jsem jej ale poslouchala jako audioknihu, měla jsem na konci pocit, že jsem snad něco přeslechla. Maličko nedotažené. No, nezbývá než se pustit do dalšího dílu.

1 08.01.2017

Knihy Agathy Christie mám přečteny téměř všechny. Téměř, takže jsem sáhla i po přepisu divadelních her. Bohužel právě v tom tkví problém: Jedná se o přepis divadelní hry. Pokud bych viděla Neočekávaného hosta dobře divadelně zpracovaného, pravděpodobně by se mi líbil, ale převedení do prózy je slabé. Pokud tedy mohu radit, počkejme si na divadelní zpracování!

02.01.2017

Vraždy na pokračování - mně tahle autorka sedne. Její detektivky bych ale nedoporučila nikomu, kdo má rád rychlý spád, dává přednost profesionálnímu vyšetřování a nerad se zaobírá soukromým životem ženských hrdinek. Běžně to také nevyhledávám, naopak, ale v případě této autorky mi nic z toho nevadí. Rozmlouvající a uvažující domácí mazlíčci i jejich zvířecí kamarádi vyprávění zlehčují a přinášejí do něj další příjemnou linku.
Bohužel mne R. M. Brown již podruhé zklamala v závěru. Vrah i motiv se dali odhadnout dříve, i když ani to mi tolik nevadilo, ale ta nepropracovanost - nedostatečné až směšné vysvětlení stop, které na vraha ukazovaly! Vysvětlení typu: Možná to bylo takhle ... To už se asi nikdy nedozvíme... Tohle skutečně nebylo dotažené do konce, stejně tak jako závěrečné jednání spolupachatele. Proto, ač je mi to líto, nemohu dát víc než tři hvězdičky.

27.12.2016

Právě jsem doposlouchala audioknihu. No, skousla jsem ji jen proto, že jsem momentálně neměla nic jiného, při čem by se dalo vařit. Mystika mi rozhodně nevadila, ale dlouhé úvahové pasáže a tragické vzpomínky na dětství, kterým bylo věnováno více prostoru než vyšetřování, ty ano. Kdyby autorka příběhy rozdělila a napsala jednu knihu věnovanou osudu A. Salazarové a druhou jako klasickou detektivku, mohl by být výsledek lepší.

4 23.12.2016

Nejdřív plus - je to klasická detektivka, nabízí i více potencionálních pachatelů.
A teď mínus - pořád jsem čekala, jak bude pachatel nakonec usvědčen díky medvídkovi, a nic. Proč tedy Proradný medvídek pro mne zůstalo záhadou.
Rozvláčné. Dramatické pasáže vycházely bez napětí.
Věty typu: Co jsi to dovlekl, drahý? jsem nejdříve omlouvala tím, že jsou to přepjatí Američani, ale ke konci už jsem pro ně žádnou omluvu nenacházela.
Největším mínusem ovšem zůstává, že pachatel mi byl jasný podstatně dříve než těm třem skvělým vyšetřovatelům.
Po dalším dílu z této série určitě nesáhnu.

11.12.2016

Nečetla jsem, poslouchala jsem audioknihu a kolísala jsem v pocitech i hodnocení. Nejdřív mne poslech chytil, pomalu rozvíjený děj hodně sliboval. Pak jsem se začala nudit. Proč je to tak rozvláčné? Nic nového, napětí už se vystupňovalo a děj zbytečně stagnoval. Pak se přece jen děj zlomil, i když konec byl opět rozvláčný. Za ty zajímavé části dávám tři hvězdy.

18.11.2016

Před několika lety jsem si přečetla Temné lesy, tehdy mne zcela pohltily. Nad Šesti lety jsem tak trochu krčila rameny, ale když jsem si četla hodnocení Chybíš mi, s očekáváním jsem sáhla po dalším Cobenovi. Zařadila bych ho tak mezi dvě předešlé. Dobré, čtivé, napínavé, ale jak už tu bylo řečeno, až moc vykonstruované. Když jsem knihu dočítala, podivovala jsem se Jeffovu podivnému vysvětlení svého zmizení. Tak moc skřípalo, že kazilo celý dojem z přečteného. Naštěstí přišly ještě dvě poslední stránky. Uznávám, že byly trochu "nad čáru", alespoň však věci sladily dohromady.

1 29.10.2016

Těšili jste se na nového Jonassona? Myslím, že Vám bude stačit několik stránek, abyste se utvrdili v tom, že poměrně nízké hodnocení má právem. Zabijáka jsem přečetla, ale tak nějak z povinnosti - je to přece další Jonasson a na knihu jsem se těšila! Měla jsem ji odložit. Nic zajímavého, nového, vtipného se totiž až do konce neobjevilo.

4 22.08.2016