Anasa

Příspěvky

Tiché rokyTiché rokyA. Mornštajnová

Zase mi chybí, že nemohu dát čtyři a půl hvězdičky. Vysoké hodnocení si kniha zaslouží za dojmy, které zanechala, za tu lítost, již jsem nakonec cítila s postavami, které prožívaly každá své trápení. Spolu a každý sám. Naprosto v souladu s tím bylo také střídání kapitol a návaznost poslední a první věty. Ale jedno mi vadilo - až do zlomového okamžiku v životě Svatoplukovy rodiny mi připadalo, že děj sleduji z nadhledu, teprve poté jsem mohla začít vnímat emoce, které oněmi tichými roky přímo lomcovaly. Pěkná knížka.

28. září


KatalánecKatalánecN. Gordon

Tak čtyři a půl. Události, na které Josep vzpomíná byly dramatické, přitom byly vylíčené z odstupu, nechaly mne naprosto v klidu. Teprve práce na vinicích, těžký život Katalánců na venkové, to mne chytilo, tady jsem už "šla" s Josepem. Asi tu byla v souladu denodenní těžká dřina s tempem vypravování.

28. září


RitmatikRitmatikB. Sanderson

Báječně jsem si u Ritmatika odpočinula. Děj mne většinou plynně unášel, i když se našla chvilka, kdy mi přišel moc popisný. Taky jsem si musela zakázat přemýšlet o tom, kde se vzali první kříďáci. Co mne ale mrzí, je zakončení. V doslovu sám autor přiznává, že konec k pokračování vybízí, přesto je Sanderson přímo neslibuje, takže mi to nepřijde úplně domyšlené.

28. srpna


KaštánekKaštánekS. Sveistrup

Výběr byl jasný - dánská detektivka s výborným hodnocením. Zklamání propastné. Už začáteční morbidita mne odrazovala, v půlce knihy jsem přemýšlela o tom, jak dlouho to bude autor natahovat, i když příběh sám nebyl špatný. Provázelo ho však spousta minusů: Hlavní vyšetřovatelka byla neskutečně nesympatická, navíc jsem do konce knihy nepochopila, proč se stále zmiňuje její inteligence a vyšetřovatelské kvality, nějak to nevyplynulo. Nejen ona, i další postavy mi přišly sotva načrtnuté. Velmi zvláštní styl psaní, který tu už dost čtenářů zmínilo. Občas stránka "suchého" textu, s krátkými větami, spíše reportážní, pak přešla v text se sáhodlouhými souvětími, ve kterých byly občas věty připojené špatným spojovacím výrazem. Velmi mi vadilo neodůvodněné střídání minulého a přítomného času, někdy se to přihodilo i v souvětí. Je to prazvláštní styl autora, nebo je to překladem? Knihu jsem dočetla, vzala jsem si totiž na krátkou dovolenou jen ji, po další od stejného autora asi nesáhnu.

08. srpna


Nahoru po schodišti dolůNahoru po schodišti dolůB. Kaufman

S radostí jsem zjistila, že letos znovu vyšla kniha, která se mi líbila před třiceti lety. Vrátila jsem se k ní, abych si ji připomněla a zjistila, jestli na mne opět tak zapůsobí. (Navíc se mi nová obálka tak nelíbila, že jsem ji s klidným srdcem přidala do čtenářské výzvy.) Co říci? Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Pořád dobré, ale po letech zkušeností už jsem se tak nebavila, místy mi přišlo, že pracuji, místo abych si oddechla. Autorka v doslovu píše, jak mimo jiné usilovně vybírala a zkracovala materiál. Možná mohla ještě něco vyřadit.

27. července


Odposlechy aneb Já na bráchuOdposlechy aneb Já na bráchuJ. Suchý

Také mám bratry Suché ráda, tudíž jsem čekala víc. Čekala jsem vzpomínání na osobnosti, setkání, příběhy. Dost otázek však směřovalo k tomu, aby Jiří Suchý vyjádřil názor na to či ono, což se pak na několika řádcích stalo. Kdyby se jednalo o dvoustránkový rozhovor, zhltla bych ho, víc než sto stránek knihy mi přišlo zdlouhavých.

25. července


Byla jednou jedna řekaByla jednou jedna řekaD. Setterfield

Před lety jsem četla Třináctý příběh, na rozdíl od mnoha jiných knih mi utkvěl v paměti, i když nemám dojem, že by mne přímo oslnil, takže jsem si u další knihy řekla: Proč ne? Přesto mi chvíli ležela na nočním stolku a sahala jsem po jiné četbě. Pak jsem knihu otevřela. Nic určitého jsem nečekala, takže jsem nebyla otrávená tím, že se příběh nerozbíhá. Užívala jsem si ho. Klidné, jednoduché vypravěčství, které nepostrádá poezii. Přijímala jsem různé postavy a střídání děje, prostě řeka přinášela příběhy.
Pak autorka přímo oznámila, že tady se osudy setkávají. Řeka, pardon - vypravování, nabralo spád a nakonec se četlo jak detektivka. Nemohla jsem se odtrhnout. A řeka se zachovala spravedlivě. Přinesla zakončení šťastná i zakončení spravedlivá. Také konec, který jsem mohla uchopit různými způsoby, s tím jsem spokojená. A držím se toho Byla jednou jedna ... Pohádka? Magický realismus? Krásná kniha! (A jsem moc ráda, že jsem se předem neseznámila se škatulkováním. Historický román nebo historická detektivka? Pak jsou asi čtenáři opravdu překvapeni, viď, Ticháčku!)

06. července


Hodina mezi psem a vlkemHodina mezi psem a vlkemJ. Skácel

Když jsem četla Překrásná je nepotřeba nářku měla jsem pocit souznění se všemi básněmi, ten se teď tak bezvýhradně nedostavil. Jsou tu básně "moje" a jiné, ke kterým se vracet nebudu. Pouhé konstatování, poetika ve všech krásná.

09. května


Tajemství rukopisuTajemství rukopisuV. Stallwood

Tak nějak klidné a pohodové, člověk by řekl, že i ta vražda je vlastně přirozená a pohodová. Všechno jaksi klouzalo po povrchu. Kniha se nečetla špatně, ale skoro bych ji ani neřadila k detektivkám Zcela chybělo napětí, dokonce jsem ani neměla potřebu odhadovat vraha. Určitě rychle zapomenu, o čem vlastně příběh byl.

28. dubna


Světla zimní nociSvětla zimní nociP. Jenoff

Příběh mne zaujal, postavy byly životné, kniha se dobře četla. Úplně mi nesedla linka s Lucem, zdála se mi popisná a nepříliš věrohodná. Také Theo by si zasloužil víc prostoru než to, aby si ho některá z žen přitiskla na prsa nebo ho políbila na hlavičku. Zřejmě to byl záměr, pozornost byla soustředěná na vztah hlavních hrdinek, ale pro mne to oslabilo opravdovost příběhu.

20. dubna


ProvokatérProvokatérE. Hunter (pseudonym)

Stránky ubíhaly a já jsem na chvíli zauvažovala, že detektivku odložím. Nějak jsem měla chaos v tom, co zrovna dělá Carella, co řeší Meyer a co s tím má společného partička u karet. Pak se nitky propojily a příběh už mne nepustil, výborný. Navíc mne příjemně překvapily poetické popisy v detektivce. Líčení dubna by si užil každý čtenář básní.
Stále mi chybí, že nemohu ubírat půl hvězdičky, dala bych čtyři a půl.

09. dubna


Byt v PařížiByt v PařížiG. Musso

S počtem hvězdiček váhám a váhám. Kniha byla velice čtivá, ale ... A teď to ale naskakuje. Zhruba v polovině došlo k nalezení toho, co oba hrdinové původně hledali. Tehdy jsem si řekla, že to by stačilo. Příjemné a celkem reálné, i když mi ke schovávání obrazů chyběl motiv. Jen hra? Příběh bohužel pokračoval. Nabíral obrátky, dramatičnost, ale také nevěrohodnost. Navíc musím dodat, že jsem celou dobu doufala, že se autor vyhne závěru, který na začátku vyplýval z toho, že podivínského alkoholika a naštvanou ženu umístil do stejného bytu. Bohužel nevyhnul, naopak překonal má očekávání.
Když jsem se rozepsala, vyjasnilo se mi - tři hvězdičky postačí.

27. března


Všemi dary obdarovanáVšemi dary obdarovanáM. Carey (pseudonym)

Omlouvám se všem příznivcům tohoto žánru, obvykle po žádném vylíčení apokalypsy nesahám. Jenže mi nějak došly audioknihy k vaření a syn mi přinesl toto. Název byl zajímavý a já jsem netušila a také nezkoumala, o jakou knihu vlastně jde. Tím pádem to pro mne byl úlet. Vydržela jsem až do konce, takže mohu říci, že na mne to bylo drsné. Přesto občas nudné. Chválím závěr, ten byl nečekaný a konečně se zúročilo jméno Pandora.

18. března


SuvenýrSuvenýrT. Gerritsen

Napínavé a čtivé. Napětí se zvyšuje, mrtvoly, podivnosti a otázky přibývají, není čas na nudu. Většinou se pátrá, takže zlomek příběhu, kde dochází ke konfrontaci s vyšinutým vrahem, jsem lehce skousla. Prima detektivka.

12. března


Velký GatsbyVelký GatsbyF. S. Fitzgerald

Je mi líto, Fitzgerald mne nějak míjí. Před lety jsem četla Něžná je noc a nijak mne neoslovila, tak jsem zkusila Gatsbyho. Žádné souznění se opět nekonalo. Uznávám, že při čtení jsem si utvořila obrázek o společnosti, ve které se příběh odehrává. Také jsem musela ocenit různá přirovnání a metafory. Ovšem stále se mi zdálo, že jsem nějak na povrchu, že nedokážu prožít emoce s postavami. Cítila jsem se vzdáleným pozorovatelem podobně jako Nick, takže jsem si docela vydechla, když jsem se dostala na poslední stránku. Sbohem, Gatsby, už se k tobě zřejmě nevrátím.

08. března


Smrt jako uměníSmrt jako uměníL. Anholt

Tak já mám ráda "poklidné" detektivky, v nichž detektiv pátrá, místo abyste sledovali týranou oběť nebo záměry vyšinutého vraha, ale tahle kniha mě nudila. Dvojice detektivů mi přišla papírová, bez života. Prvotní informace o knize slibovaly daleko více, ovšem z mého hlediska se něco nezdařilo. Zvláště Shanti byla křečovitá, jako parťačku bych ji rozhodně nechtěla. Cain měl zřejmě být především zvláštní, neotřelé pojetí detektiva, ale jak už jsem napsala na začátku, šustil papírem. Nemyslím, že bych ve čtení série pokračovala, i když propapadák to nebyl - průměr.

02. března


Sedm smrtí Evelyn HardcastlovéSedm smrtí Evelyn HardcastlovéS. Turton

Překvapivě nevidím štítek mysteriózní, což je asi nejpřesnější označení. Nejdřív mi kniha přišla tak zmatečná, že bych ji možná i odložila, ale byl to dárek. Nakonec jsem ji přečetla během čtyř dnů, přesto jsem ke konci přemýšlela, kdo vlastně všechno zemřel, takový to byl masakr a tak jsem se občas v ději ztratila. Většinou moc nevnímám označení kapitol Den první, atd., ale tady se to nevyplácí, čtenář musí být pořád ve střehu. Až nepochopitelně však autor dokázal všechny postavy a linky propojit a zmatek uvést do pořádku. Ačkoli zapeklitý případ je vyřešen, zůstává mnoho věcí k přemýšlení.

03. ledna


Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil světStojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil světJ. Jonasson

Rozečteno hóódně dlouho. Místy jsem se bavila, ale jen místy. Přišlo mi, že autor chtěl do knihy dostat vše a kvůli té úporné snaze se zábava vytratila.

22.12.2019


VzplanutíVzplanutíJ. Březina

Klasická, dobrá detektivka, poctivé pátrání v současnosti i v minulosti. Nevzbuzovala napětí, ale zvědavost. Tomáš Volf si zasloužil úspěch i sympatie.

02.12.2019


VdovyVdovyL. La Plante

Čekala jsem, kdy mě kniha chytne, pak jsem četla s tím, že už to tedy dočtu. Až po loupeži to trochu dostalo spád. Na obalu knihy jsem se dočetla, že prvotní byl seriál, řekla bych, že tomu odpovídal styl psaní. Prostě popisoval, vytratila se věrohodnost jednání a dialogů, napětí. Celkově takové suché, bez života. Navíc mi milá Dolly byla dost nesympatická. Tři hvězdy stačí.

26.11.2019


Pravda někdy bolí a jiná erotikaPravda někdy bolí a jiná erotikaD. Lodge

Na první povídce je znát, že vznikla přepracováním divadelní hry. Zdála se mi zajímavá, čekala jsem, jak se situace a vztahy vyvinou. Bod zvratu mi sice přijde z hlediska postoje postav docela logický, ale ztotožnit se s ním nedokážu. Ve druhé povídce mne bavil jemný humor, ale zakončení mi přišlo asi takové, jako když Mácha připsal předmluvu k Máji. A tak bych mohla pokračovat - ta ALE rostla a knihu jsem dočetla bez valného zájmu.

18.11.2019


Sbohem, PařížiSbohem, PařížiA. Harris

Knihu rozhodně pozvedla vášeň hrdinky pro hudbu i vyrábění nástrojů, tenhle svět neznám a byl pro mne zajímavý. Milostný příběh však spěl k jasnému a neodvratnému závěru, takže jsem v půli začala být netrpělivá a nejraději bych sama hrdince strhla její klapky s očí. Kniha byla milá, takže se i ostatní postavy dočkaly svých happy endů. Bylo jich trochu moc. Prostě nenáročné, ale vcelku příjemné počtení.

09.11.2019


Smrtící bíláSmrtící bíláR. Galbraith (pseudonym)

Tak se mi ulevilo. Třetí příběh Cormorana Strika, Ve službách zla, mne svou koncepcí docela zklamal. Když jsem pak držela sedmi set stránkový příběh číslo čtyři, obávala jsem se, jestli mne nebude víc rozčilovat než bavit. Tak ne, bavil mne a moc. Jen bych si závěrečné drama, které zase musela prožít Robin, odpustila. Proč kazit klasicky vystavěnou detektivku? Počet stran by potřeboval plastický řez. Klidně by šly vypustit některé postavy a dějové linky a knize by to neubralo, naopak by mohla postoupit k těm pěti hvězdičkám. Takhle čtyři.

29.10.2019


Dědictví Kláry FoxovéDědictví Kláry FoxovéR. Stout

Početla jsem si. Všechno, jak má být - Nero, Archie a pořádný propletenec dvou případů, které se umně spojily. Žádné nervy drásající drama, jen oříšek k rozlousknutí. Nakonec i pachatel mi vyšel a všechno do sebe zapadlo.

29.10.2019


Salzburg - inspirace na cestySalzburg - inspirace na cestyk. autorů

Náš druhý pobyt na pomezí Horního Rakouska a Solné komory. Chtěla jsem co nejvíce vědět dopředu a nakoupila jsem knihy i časopisy. V červnu jsemSalzburg inspirace na cesty poctivě četla a jistě by byl mým věrným průvodcem v kabelce, kdybych ho pár dní před odjezdem doma velmi dobře nezaložila. Dočetla jsem tedy až teď, po nalezení, kvůli čtenářské výzvě. Alespoň jsem si vše připomněla. A jen tak na závěr: Já doporučuji Hellbrunn.

29.10.2019


Srpen s bejbinkouSrpen s bejbinkouF. Nepil

První slovo v anotaci je trefné: nenáročná. Litovala jsem jedné věci - že neposlouchám vyprávění samotného pana Nepila, který svým vyprávěním vždy texty povýšil. Nějaké pasáže mne až tak moc nebavily, ale líčení některých míst se mne opravdu dotklo. Také jsem si zamilovala okolí St. Gilgen, takže ve mně vyvolalo milé vzpomínky.

28.08.2019


Čarodějčin synČarodějčin synK. Barnhill

Čarodějčin syn - autorka rozhodně umí čarovat se slovy, její jazyk je poetický, to je pro mne největší klad. Považuji ho spíše za knihu pro dospělé, pokud se tedy nechají okouzlit slovy. Příběh sám měl také svůj půvab, ale přece jen se mi zdál dost spletitý, trochu i zdlouhavý. Jako kdyby toho chtělo být řečeno příliš mnoho najednou. Naštěstí se autorka neztratila, všechny nitky spletla a žádný příběh nenechala bez konce. Ani ten Nedův, i když před něj postavila nový začátek.

19.08.2019


ClonaClonaS. Bjørk (pseudonym)

Dobré, napínavé, záhadné. Bohužel záhadné bylo i využití některých naprosto vedlejších postav - např. matka oběti před odletem, prodavačka. To bych nakonec pominula, ale konec nebyl z více důvodů to pravé, rozladil mne. Opravdu mi vadí ta psychopatická a osobní rovina, ta by mohla klidně v dalších dílech vést buď k vyvraždění rodinných příslušníků nebo členů Munchova oddělení. Vyskytl se další vraždící psychopat, takže je asi normální, že se mi nezdá, že zvolil postup, který vlastně nevedl ke kýženému cíli. Tady zřejmě logiku hledat nemohu. Taky pátraní dvou nejmladších členů týmu bylo v závěru věnováno málo prostoru a Munch se k vrahovi dostal jak slepý k houslím. Uvítala bych víc pátrání místo vrcholné scény s vrahem. Když to shrnu: Pokud chci čtivou a napínavou knihu, je Clona opravdu dobrá. Už je to ale třikrát na jedno brdo.

19.08.2019


NimbusNimbusN. Shusterman

Musela jsem se podívat, kolik jsem dala hvězdiček Smrtce - čtyři. Nimbus se mi zdál po celou dobu lepší, půlka není, takže musím pět. Tenhle díl byl nabitý nejen akcemi, ale také emocemi. Mnohé postavy prožily zklamání, smutek, došlo i na osobní oběť, city ukázala i postava na první i druhý pohled chladná a bezcitná. Přivítala jsem novou, důležitou postavu Greysona.
Oslovilo mne, jak autor dokázal tu knížku povýšit, aby to nebylo jen kdo z koho. Ve Smrtce byly zápisy z deníků Smrtek, tady úvahy Nimba. Úvahy, které by se neměly jen přeletět očima - aktuální, smysluplné.
Takže jsem opět přežila "kosení" , šup sem s dalším dílem, ať se konečně pohneme k té lepší, ale také přirozenější a lidštější společnosti!

08.08.2019


Hrdinové a nebojsovéHrdinové a nebojsovéM. Švandrlík

Chtěla jsem panu Švandrlíkovi alespoň jednu hvězdu upřít, ale proč vlastně? Téměř všechny ty hrdiny a nebojsy znám, ale kdyby mi někdo řekl: Napiš o nich tak maximálně stránku do sešitu A5, ale ať to má zdravé jádro, hlavu, patu a šmrnc, tak bych se dost zapotila.

08.08.2019


1