Anasa

Příspěvky

Zadní pokojZadní pokojJørn Lier Horst

Druhý díl v sérii Odložených případů. Zůstávají hlavní postavy, současný případ se prolne s jiným a celý Wistingův tým se snaží spojit nitky a najít souvislosti. Tenhle díl je napínavější než předchozí Katharinina šifra. Ovšem také brutálnější, to mne poněkud zklamalo. Trochu jsem se také ztrácela v postavách podezřelých a svědků, skoro bych potřebovala nástěnku jako novinářka Line. Neuspokojil mne závěr, konkrétně dedukce vyšetřovatelů ohledně motivů pachatele. Možné to je, ale trochu přitažené za vlasy.

01. ledna


Katharinina šifraKatharinina šifraJørn Lier Horst

Záhada zmizelé ženy, policejní pátrání, hypotézy, hledání důkazů. V současné záplavě knih se štítkem thriller, většinou mrazivý thriller, tahle kniha vyčnívá. Sleduje práci týmu, a ačkoli neděsí, činí to poutavě. Co si Katharina zapsala? Proč si sbalila kufr a proč zrovna takhle? Může její zmizení souviset s jiným případem? Jeden dílek skládačky postupně zapadne do dalšího, nezůstane žádná mezera. Ani ve vykreslení postav nic neskřípe, jsou osobité, snad mi u nich chybí jen trochu víc emocí. I v tomhle je detektivka poklidná. Jsem zvědavá na další díl.

01. ledna


Cyklistka - Osud poslední baronkyCyklistka - Osud poslední baronkyJana Poncarová

Kladem je určitě silný příběh, druhým kladem je jazyk. Kompozice mi nevyhovovala. Zdá se, že je módou střídat vypravěče nebo časové roviny, ale zdaleka ne všem knihám to sedí. Cyklistku cítím jako příběh, který střídáním časových rovin utrpěl. Navíc přechody byly někdy tak náhlé, že jsem někdy až po několika větách pochopila, že jsem třeba z Blanky studentky přeskočila k Blance v pokročilém věku. A pak je tu ještě jedna záležitost - tak pohnutý osud nejen Blanky, ale celé její rodiny, a přesto mne nechytil za srdce. Blanka mne nepřivedla k tomu, abych s ní cítila dojetí, strach, vztek. Nic. Věděla jsem, chápala, ale nešla jsem pohnutou cestou s ní. Jen maličký kousek textu ve mne způsobil to správné chvění - když si Blanka četla, co o ní napsal Ota Pavel. Tu povídku si musím najít.

10.12.2021


Dallas 63Dallas 63Stephen King

Jejda, tolik superlativů a ode mne jen tři hvězdy. Vzpomínám si na termín moment zklamaného očekávání. Tak bych popsala, co jsem při četbě cítila. Nápad výborný, taky jsem si kvůli námětu knihu vybrala. Pak ovšem nic, kniha mi připadala zdlouhavá, některé epizody zbytečné. Místo nadšení jsem si říkala: Tak už to tedy dočtu. Až v závěru jsem pocítila nějaké zaujetí a hrdinu politovala. Po Zelené míli zklamání.

21.10.2021


Sladká pomstaSladká pomstaJonas Jonasson

Začátek byl docela náročný, skoro takový na odložení. Byla jsem zahlcená množstvím postav, myslím, že zbytečně, bez ladu a skladu. Pak se vše začalo spojovat a začala jsem se bavit. Nad Hugovým podnikáním jsem se pravda trochu pozastavila, jeho jednání bylo někdy spíš násilné než vtipné. Škoda, vidím to jako nevyužitou možnost. I při pomstě Viktorovi jsem čekala nějaký velkolepý podvod ve stylu Podfukářů. Pomsta byla tedy trochu jiná, ale svérázné postavy a jazykový humor vše vynahradily. Posledních pár kapitolek bych klidně vynechala - v nejlepším se má přestat. Tak jednu hvězdičku dolů, ale opravdu jen tu jednu!

24.08.2021


Rodinná záležitostRodinná záležitostRex Stout

Nero i Archie jsou stejní jako vždy, to znamená sví a svým způsobem zábavní. Případ je neobvyklý, protože si jej detektiv bere osobně. Některé věci jsou načrtnuté a svádějící z cesty, málo vysvětlené. Hvězdičky si ale případ rozhodně zaslouží za neobvyklé, pro čtenáře Stouta snad i šokující rozuzlení.

12.08.2021


Obraz Doriana GrayeObraz Doriana GrayeOscar Wilde

Uff! Mám ráda příběhy. Tenhle příběh je notoricky známý, ale to, co už jsem věděla, jsem si četbou nijak nerozšířila. Zdá se mi, že příběh je omezen na minimum. Hlavní jsou úvahy a názory. Kdybych ještě sbírala citáty, popsala bych při četbě několik sešitů. Ale nezačetla jsem se, nebavila jsem se.

09.08.2021


Povídky o neláscePovídky o nelásceMichal Viewegh

Mám představu, že asi takhle mohl probíhat rozhovor mezi autorem a nakladatelem:
Nakladatel: Máš pro mě něco?
M. V.: Nic.
Nakladatel: Vůbec nic nemáš? Neříkej!
M. V.: Ale jo, mám něco v šuplíku. Jsou to spíš nápady, někde to potřebuje dotáhnout, stmelit, přidat pointu.
Nakladatel: Tlačí nás čas. Šup sem s tím. Kolik toho je?
M. V.: Málo. I na knížku povídek málo.
Nakladatel: Míšo, ty určitě ještě něco máš!
M.V.: Pravda, mám. Ještě by tam byla hra. Není moc dlouhá, ale není špatná.
Nakladatel: No, a máme to!
A na závěr ještě pochvala pro dárkyni: To věnování, které jsi mi do knížky vložila, bylo super!

15.07.2021


V zajetí zimyV zajetí zimyNaomi Novik

Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, pak jsem se ale do knihy ponořila. Nemohu hodnotit úplně stoprocentně, na to mi v knize něco chybělo, určitě alespoň něco bližšího o vztahu Staryků k lidem. Příběhy ale byly silné, určitě se nestane, že bych za týden nevěděla, co jsem četla.
Všechny tři hrdinky dokázaly jednat racionálně a potlačit veškeré emoce. Mirjem a Irina si to přiznávaly, přesto bych je ráda viděla alespoň chvilku "roztát", mohly být trochu ženštější, takhle opravdu byly v zajetí zimy. Nejbližší mi byla Wanda. Ta se vyvíjela opačně - od dívky, která se zatvrdila, aby mohla svůj život ustát, ke statečné a samostatné ženě, která své srdce otevřela bratrům, přítelkyni a jejím rodičům. Těší mě, že podobným vývojem prošel i její bratr Sergej, postava okrajová, ale důležitá. Když vše shrnu, Naomi Novik pro mne nebude autorkou, od které mi jedna kniha stačila.

08.07.2021


Není začNení začDaniel Glattauer

Knížku jsem objevila tady na databázi, téma mi přišlo zajímavé, Kniha se skutečně dobře četla a tak do poloviny, dvou třetin mě dost bavila. Pak se téma vyčerpalo, přišlo mi, že autor už všechno řekl a děj zbytečně natahuje. K dobrému konci vše směřovalo, takže bylo docela milé, že se v něm nerozbalilo naplno úplně vše a zbyla špetka, která se nacházela mezi řádky. Jako odpočinková kniha velice dobré.

30.05.2021


Zelená míleZelená míleStephen King

Zelená míle - film jsem viděla před několika lety, líbil se mi, ale prostředí a chování některých postav, to pro mne bylo dost drastické. Vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych se pustila do knížky, až mě k ní dovedla čtenářská výzva. Ještě že tak! Jakmile jsem Zelenou míli otevřela, vtáhla mne. Civilní vypravování dozorce, dobrého a vlídného člověka, který vzpomíná na to obyčejné i pozoruhodné, co tu zažil v "roce Johna Coffeyho" bylo působivé. Spolu s ním jsem cítila překvapení, obavy, nechuť a odpor i soucit a lítost. Jen jedno jsem s ním nedokázala - prožít popravu Delacroixe, v tom jsem Paula Edgecomba nechala samotného, u Johna Coffeyho jsem byla s ním, potřeboval přátele a já jsem se stal přítelkyní jich obou.

16.05.2021


Čarodějky na cestáchČarodějky na cestáchTerry Pratchett

Tak zatím pořád pokračuji v Čarodějkách, a přestože se mi Soudné sestry líbily krapet víc, nemohu než dát pět hvězdiček. Čarodějky mne jednoduše baví. S nadšením přijímám fantazii, pokud je milá a vtipná, takže mne potěšil například popis trpasličího chleba, ale i hlavologie bábi Zlopočasné, kterou uplatnila třeba při hraní karet. Setkání s čarodějkami, jejich zážitky, výroky, hašteřením i dopisy stařenky Oggové mi vždy přineslo dobrou náladu (jen trochu smutku při setkání s vlkem). Genova už mi tak milá nebyla - Eliška mi přišla neslaná nemastná, paní Gogolová spíše nesympatická. No, ale čarodějky to zládly i tady, a rozhodně nesmím zapomenout na Silvera, bez toho by se tentokrát rozhodně neobešly!

16.05.2021


Směšné láskySměšné láskyMilan Kundera

Nakonec dávám čtyři za jazyk, ale hodně jsem se rozmýšlela, potřebovala bych hodnotit každou povídku zvlášť. Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Eduard a Bůh, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým se mi líbily, zaujaly mne. Blízké mi bylo Zlaté jablko věčné touhy, kde mne bavila pouhá hra na svádění. Co u mne úplně propadlo, byly dvě povídky, které byly v doslovu označeny jako plošší, lehčí, dokonce rozkošnické, tedy Sympozium a Doktor Havel po dvaceti letech. Kdyby těmito povídkami Směšné lásky začínaly, knihu bych zřejmě odložila. Nebyly mi sympatické postavy, jejich jednání ani filozofické rozpravy. Nakonec jsem je při hodnocení nějak skousla.

25.04.2021


Soudné sestrySoudné sestryTerry Pratchett

Před několika lety jsem Pratchetta otevřela a zavřela. Teď jsem dostala audioknihu Soudné sestry a úžasně jsem se bavila, především tedy vždy, když se čarodějky daly do akce. Spolu byly dokonalé a užívala jsem si chvilky, kdy se Magrátiny představy o magii srazily se střízlivým přístupem jejích starších přítelkyň. A ještě jedna "maličkost", která mne baví - ta půvabná jména, takový Mášrecht je lahůdka sama o sobě..

22.04.2021


Ostrý řezOstrý řezJeffery Deaver

I když mívám nějaké výhrady, Rhyme a Sachsová mne baví. Nitky se rozbíhají a splétají a nic není, jak se zprvu zdá. Právě v tom je ale také zádrhel. I Deaver sklouzává do klišé a určitý postup opakuje, na plných pět hvězdiček tedy není.

05.04.2021


LékařiLékařiHenry Denker

Když jsem si přečetla informace na obalu knihy, matně jsem si vzpomněla na zmiňovanou televizní inscenaci. Věděla jsem, že se mi líbila, takže jsem se pustila do knihy. Rozhodně jsem nebyla zklamaná - oddělení pečující o ohrožené novorozence i prostředí soudu, kde se řešila žaloba na lékaře Chrise a Mika a Metropolitní nemocnici s sebou přinesla dramatickou atmosféru. Přitom se vlastně v obojím případě jednalo o"popis" toho, co se na oddělení a v soudní síni odehrává. Do soukromí postav se nahlíželo sporadicky. To je také jediná výtka, kterou ke knize mám. Milostný vztah, který tady vznikne, okolí dvojic jasně vidí, ale pro mne postrádá všechny jemné náznaky toho, že profesionální vztah přerůstá v lásku. Vyznívá naprosto ploše. Malý nedostatek, kniha stojí za přečtení a docela ráda bych si připomněla i stejnojmennou TV inscenaci.

14.03.2021


Můj život mezi slzami a smíchemMůj život mezi slzami a smíchemJiřina Bohdalová

Dočteno a musím dát pět hvězdiček. Nejsem totiž čtenářka této literatury, v posledním roce jsem se ale dvakrát nechala zlákat a přinesla jsem si z knihovny knížku od známého vtipného umělce a jinou o známém, opět vtipném a zábavném herci. Přesto jsem ani jednu z nich takzvaně nedala. Prostě jsem je do knihovny odnesla nedočtené. Jiřinu Bohdalovou jsem měla dvakrát v ruce a vždycky jsem si řekla, že to opět není pro mne a že do výzvy si najdu nějaký pěkný životopisný román. Nakonec však tahle knížka na mém nočním stolku skončila a ejhle! dočetla jsem. Dokonce s chutí. Nebylo to ani moc dlouhé, ani nabité všemi daty a setkáními, v mnohém byla kniha decentní, události nastínila, ale nepiplala se v nich. Přitom bylo opravdu o čem číst. Povedená kniha, velká osobnost.

06.03.2021


První partaPrvní partaKarel Čapek

Doly, neštěstí. Současná doba přináší mnoho filmů katastrofických, mnoho filmů s obdobnými náměty. Ty přivádějí na scénu hrdiny s velkým H, neuvěřitelné činy, happy end. Čapek je jiný - hlavní postava Standy takovým hrdinou není. Nedospělý chlapec, který sám sebe hledá. Má strach, pochybnosti, není příliš zručný ani fyzicky zdatný, sní o tom, co dokáže. V panu Hansovi a hornících první party nadšeně hledá své vzory, poznává jejich charaktery a osudy. Tak se možná stane, že osud mrtvých je smutný, ale nezadá si s nelehkými osudy živých. První parta stojí za přečtení.

21.02.2021


Hvězdný prachHvězdný prachNeil Gaiman

Tak tohle byla šťastná náhoda! Hledala jsem v synově pokoji jinou knihu a padl mi do ruky Hvězdný prach. Film jsem viděla, tak jsem si nakonec řekla, že ho alespoň srovnám s knihou. A dobře jsem udělala, příběh jsem si užila. Na obálce knihy se dočtete, že je to příběh, který stvořila sama fantazie, nelze než to podepsat. Bylo radostí procházet se tajemnou Elfií s jejími rozmanitými obyvateli a mnoha nepředvídatelnými tajemstvími. Také vyjadřování jsem si užila. Každé slovo mělo své místo, dýchala z něj poezie. Milé čtení, u kterého si odpočinete od dnešního světa.

11.02.2021


Konec hryKonec hryDaniel Cole

Tahle kniha byla chyba. Moje chyba. Nějak jsem z recenzí nevyčetla, že je opravdu nutné znát předešlé díly, takže jsem se nejméně v první čtvrtině knihy doslova ztrácela. Osudy postav, předešlé případy, nic jsem neznala, ale v knize se prakticky nic neodehrávalo, spíš se jednalo o přechod od předešlých případů do současnosti. Nakonec jsem u knihy vydržela, takže závěr mne i bavil. Celkový dojem je dost rozpačitý.

08.02.2021


To by se veterinářce stát neměloTo by se veterinářce stát neměloCathy Woodman

Když si na začátku řeknete: Stane se za prvé tohle, za druhé tohle a za třetí tohle, tak se na sto procent trefíte. Naštěstí tady byla linka mapující práci ve veterinární ordinaci, díky ní se jedná o čtivou, oddechovou knihu. Autorka se nevyhnula ani smrti domácích mazlíčků, což je sice smutné, ale každý jsme to zažil. Knížku to činí životnější. Co se týká linky milostné, škoda, tohle je naprosto tuctové. Velmi mne také zaráží "přátelství" mezi Emmou a Maz, jako by se tady o přátelství pouze mluvilo, přinejlepším ho vidím jako jednostrannou záležitost. Celkově se mi Veterinářka líbila, ale do dalšího dílu se asi nedám.

01.02.2021


Nezvyklý zájem o mrtvolyNezvyklý zájem o mrtvolyAnn Granger

Dočteno. Že to ale byla fuška! Nejdřív k příběhu - převládající dojem: dost se vlekl. Postava Lizzie nebyla špatná, ale kdyby jí Frank neopakoval, jak je bystrá a jaký má smysl pro humor, ani by mne to nenapadlo. Kdy projevila smysl pro humor? Řekla bych, že u ní převládá zarputilost a důslednost. Zdálo se mi, že se příběh rozběhl až v samém závěru. V něm se však sešlo moc náhod najednou: setkání s vrahem a současně náhlé Rossovo prozření. Možná to ale patří k tomuto typu detektivky. Po další knize v sérii už ale nesáhnu.
A teď druhá stránka: Nikomu, kdo má rád nejen knihy, ale i češtinu, nedoporučuji knihu brát do ruky! V jednom z předchozích komentářů jsou vyčíslené chyby do strany 150, jsem přesvědčená, že je jich ještě více. Rozpory mezi rodem zájmena a podstatného jména, mezi rodem podmětu a jmenným rodem přísudku, přebývající zájmena se, překlepy v předložkách, kdy se z do stává od nebo o, směšné překlepy, kdy se postava nedívá za roh, ale za rok, ... Prosím všechny, kterým to vadí, napište svou recenzi také na stránky nakladatelství MOBA. Zatím jsou tam tři záporné recenze, přidejme se!

30.01.2021


Jeden mrtvý navícJeden mrtvý navícE. Peters (pseudonym)

Doposlechnuto a zařazeno mezi mé nejoblíbenější audioknihy. Nechybí nic - zákeřná vražda, skrývané tajemství, přetvářka a skrývaná totožnost, láska - a třešnička na dortu: četba Pavla Soukupa.

24.01.2021


Zoo na zámkuZoo na zámkuGerald Durrell

Milé historky ze ZOO, které nikdy nezklamou. Celkově mi knížka přišla nepromyšlená. Kapitoly uvozují úryvky z dopisů adresované Durrellovi, s obsahem kapitoly ale nijak nesouvisí. Také přechod mezi vyprávěním o jednotlivých zvířatech často chybí, prostě jen přijde další odstavec a s ním něco zcela jiného.

24.01.2021


1913: Případ podivné sebevraždy1913: Případ podivné sebevraždyAndreas Pittler

Dala jsem na zdejší výborné hodnocení, ale nějak se k němu nemohu připojit. Nešikovný, přihlouplý detektiv Bronstein mi nevyhovuje. A příběh? Poslouchala jsem ho jako audioknihu při vaření. Když už běžela čtvrtý den a přišel manžel, překvapeně prohlásil: Já jsem si myslel, že posloucháš nějaký román pro ženy a ona je to detektivka. Opravdu to není lehké poznat!

10.01.2021


Úzkosti a jejich lidéÚzkosti a jejich lidéFredrik Backman

Asi pět. Ne, že bych se chechtala nahlas, označení bláznivá komedie mi úplně nesedne. Prostě milé, vtipné, úsměvné. Sbírka bizarních lidiček, která i vyvolávala úsměv, ale častěji překvapující postřeh: Tak v tom nejsem sama? Tohle cítí i jiní? Pod tou protivnou slupkou se skrývá citlivý, zranitelný člověk? Někdy vyslovené moudro bylo moc do očí bijící, ale odpuštěno. Jindy mi totiž vyhovovalo, ponouklo k zastavení. A tentokrát se mi líbily šťastné konce!

06.12.2020


Neptunův trojzubecNeptunův trojzubecF. Vargas (pseudonym)

V záplavě současných thrillerů ojedinělá detektivka. Opravdu detektivka, netuctové postavy, časově posloupný děj, vypravěči se nestřídají. To jsem si jako čtenářka mohla vysloveně užít. Jak příběh pokračoval a zamotával se, nechtělo se mi knihu odložit, byla jsem zvědavá, co ze vší té nepravděpodobnosti povstane. Vady na kráse, ale nacházím také. Především mi prostředí kanadské policie bylo mnohem sympatičtější v románech L. Pennyové. Jazyk, který kanadským policistům vložila do úst autorka zde, budil pocit, no ... asi omezenosti a frajeřiny (nebo je to překladem?). Také toho vznášení se v oblacích bylo trošku moc, jako kdyby mimo realitu nebyl jen Adamsberg.
Ovšem po Muži s modrými kruhy, který mne před lety moc nenadchl, mne teď Vargas přesvědčil/a, že bych měla sáhnout i po další její knížce.

04.11.2020


Tiché rokyTiché rokyAlena Mornštajnová

Zase mi chybí, že nemohu dát čtyři a půl hvězdičky. Vysoké hodnocení si kniha zaslouží za dojmy, které zanechala, za tu lítost, již jsem nakonec cítila s postavami, které prožívaly každá své trápení. Spolu a každý sám. Naprosto v souladu s tím bylo také střídání kapitol a návaznost poslední a první věty. Ale jedno mi vadilo - až do zlomového okamžiku v životě Svatoplukovy rodiny mi připadalo, že děj sleduji z nadhledu, teprve poté jsem mohla začít vnímat emoce, které oněmi tichými roky přímo lomcovaly. Pěkná knížka.

28.09.2020


KatalánecKatalánecNoah Gordon

Tak čtyři a půl. Události, na které Josep vzpomíná byly dramatické, přitom byly vylíčené z odstupu, nechaly mne naprosto v klidu. Teprve práce na vinicích, těžký život Katalánců na venkové, to mne chytilo, tady jsem už "šla" s Josepem. Asi tu byla v souladu denodenní těžká dřina s tempem vypravování.

28.09.2020


RitmatikRitmatikBrandon Sanderson

Báječně jsem si u Ritmatika odpočinula. Děj mne většinou plynně unášel, i když se našla chvilka, kdy mi přišel moc popisný. Taky jsem si musela zakázat přemýšlet o tom, kde se vzali první kříďáci. Co mne ale mrzí, je zakončení. V doslovu sám autor přiznává, že konec k pokračování vybízí, přesto je Sanderson přímo neslibuje, takže mi to nepřijde úplně domyšlené.

28.08.2020


1