Alix komentáře u knih
Těžko může někdo s jistotou říct, jak by se zachoval v mezní situaci. Proto Krále ani nechválím, ale ani neodsuzuji. Choval se prostě tak, jak to v dané situaci považoval za správné.
Když se Tlustý Charlie dozví, že jeho zemřelý otec byl vlastně pavoučí bůh a že má dokonce bratra, o kterém neměl dřív ani potuchy, zdá se, že se mu život vymknul z rukou. Ale ono to pak začíná být hodně zajímavé.
I spadlá hvězda může být klíčem k lásce. Zajímavá fantasy, plná kouzel a nečekaných zvratů.
Velice originální příběh, kde nic není takové, jak se zdá a skoro nikdo není takový, jak jste čekali.
No, nevím, ale mám pocit, že ten, co napsal původní komentář k této knize, ji asi vůbec nečetl. Je to sice o náctileté dívce, ale ze zvířat je tam pouze domácí kocour a co se týká pohádkové říše, tak nevím, kde by se tam vzala. Kniha je o dívce, která žije v Praze, normálně chodí do školy, ale je přemýšlivá a hodně čte. Má fantazii, ale její nejoblíbenější kniha není pohádková, ale "Poklad na ostrově". Je to jakýsi deník každodenního života dívky, která sice se svými rodiči není tak často, jak by si přála, protože oba mají časově náročné povolání, ale není zas tak osamělá. V každém případě je to ale moc hezky napsané.
Mám ráda fantasy, ale toto mne velice zklamalo. Dávám tři za zajímavý nápad, ale jinak to byla fakt nuda.
Platí to pro společnost jako celek, ať už je národnost jakákoliv. Strašné je na tom, že tady se jedná o společnost dětí. Dětská nevinnost ovšem už asi začíná být čirá utopie.
Pro milovníky dobrodružství a romantiky to pravé. Krásná plantážnická dcera se zamiluje do obyčejného lovce mustangů, což se samozřejmě nikomu nelíbí, hlavně ale jejímu bratranci, který ji chce učinit svou ženou. Pak to nabere spád a je to docela nervák. K tomu všemu ještě na prérii ječí indiáni a pobíhá tam bezhlavý jezdec.
Komunistický převrat v únoru roku 1948, je tady popsán se vší pompou a slávou. Četla jsem to víckrát a docela pečlivě, ale nemohu se zbavit dojmu, že si tady spisovatel z tehdejších cenzorů velkolepě vystřelil. Na jedné straně čteme nabubřelé a často hloupé úvahy kladných postav a na straně druhé praktické a logické úvahy podvratných živlů, které se chystají opustit republiku a celkem správně odhadují další vývoj této země. Mihne se tam i úvaha, že v budoucnosti bude Evropa sloučena do Spojených států evropských, což mi připomnělo Evropskou unii. Překvapilo mne to.
Děj je napínavý, doktor Lecter charismatický a film knize taky neudělal žádnou ostudu.
Při čtení jsem skoro ani nedýchala a párkrát jsem si musela udělat pauzu, protože jsem to napětí nedokázala vydržet.
Krása, dětská nevinnost, kouzla a spousta fantazie. Nemohla jsem odolat a nelituji!
První, co se mi vybaví, když pomyslím na tuto knihu, je taky ta ruka. Toto bych už nedokázala znovu číst.
Musím souhlasit. Taky první a určitě i poslední. Silou vůle jsem vydržela do sté stránky, ale můj příděl hnusu byl vyčerpán a knihu jsem navždy odložila.
Jeden ze správních radů útulku pro sirotky, si překvapivě vybere sirotka - dívku a pošle ji na studia. Má ale pár podmínek. Dívka musí mít dobrý prospěch, jednou za měsíc mu musí napsat dopis, ve kterém ho bude informovat o svých výsledcích a nikdy se s ním nesmí setkat. Mladá dívka ale nikoho na světě nemá, tak svá přání, myšlenky i city, vyjadřuje právě v těch dopisech. A stále víc a víc touží svého dobrodince poznat.
Je to sice něžná a milá knížka, ale vrchol světové tvorby to určitě není. Tady se to sice neobjevilo, ale na jiných knižních stránkách se do zblbnutí opakovala věta: "Co je důležité, je očím neviditelné." Jako by všichni přečetli jen tu jedinou větu, nebo si ji snad předávali tichou poštou. Je hezká, je milá a ať ji přečte ještě spousta lidí, ale žádný zázrak to určitě není.
A já jsem měla zase pocit bezmoci. Tu hrůzu nerozpoutala žádná monstra z vesmíru. Byli to lidé a ničili zase lidi. Ale proč se tolik divíme? Vždyť i dnes se v různých částech světa dějí věci, že člověku vstávají hrůzou vlasy na hlavě.
Zajímavý pohled na chod velkého hotelu a to doslova odshora až dolů. Různé lidské osudy a na konci tragédie.
Hailey vždycky zná perfektně prostředí, o kterém píše. Tady to je banka. Ale poznáme i život ve vězení a mezi penězokazy. Některé scény přeskakuji, je to na mne moc.