Alix diskuze

Musím té knize/příběhu věřit.

Tankový prapor jsem nečetla, to přiznávám. Černí baroni se mi ale líbí velice i když je to psáno v mírné nadsázce a člověk by si řekl, že se vlastně vůbec o nic nejedná. Švandrlík ale u černých baronů opravdu byl, takže věděl, o čem píše a tím, že to převedl do humorné podoby, podle mne udělal jenom to, co Jaroslav Hašek se svým Švejkem i když tímto obě knihy nesrovnávám kvalitou, jen způsobem vyjádření.

Souhlasím s Atuin, není důležité, kolik stran kniha má, ale co mi dá.

Myslela jsem si to ...

Jájejí, Alix jistě ví, že na Databázi si každý, do určité hranice, může psát, co chce. Ale jen do určité hranice. Vás už každý na této databázi zná, takže nikoho vaše útoky nepřekvapí.
Vám nikdo vaše tělo nebere, pokud by o něj byl zájem, o čemž pochybuji. "Ochmatávání" mi nepřináší žádné erotické potěšení, je to příjemný pocit, že se líbím, že jsem pořád hezká a žádoucí. Už se vám to taky stalo?

Myslím, že nám tak nějak bylo dáno, abychom spolu, napříč věkům, šli. Muži i ženy - společně. Nesnáším násilí a nesouhlasím s ním. Ale, když se chlapi začnou žen bát, a to oprávněně, protože se hnutí Me Too rozrostlo do epidemie, která může zničit kohokoliv, kdo před čtyřiceti lety někoho plácnul po zadečku, je to špatně. Já osobně nechci, aby se mne muži báli, chci, aby mne měli rádi. A to plácnutí po zadečku si docela užiju.

JáJejí tu už byla, aspoň myslím, ve více podobách a nikdo ji tu nechtěl...

To je těžké, protože každý má jiný vkus a na každého zapůsobila jiná postava. Petronius, Sinuhet, Jurand ze Spychova, ale třeba i Rhett Butler z Odváté větrem, Heactliff z Větrné hůrky nebo doktor Ravic z knih E. M. Remarque. Samozřejmě Vinnetou a Old Shatterhand nebo postava babičky ve stejnojmenné knize. Tom Joad v Hrozny hněvu nebo i Angelika v její pouti za láskou. Každý máme to své...

Proč divné? My jsme se taky nazývali soudruhy. Poláci to aspoň změnili na "občane majore".

Mám spíš problém, že "tohle bych měla přečíst". A nechce se mi do toho.

encyklopedie - ano, ty jsou krásné, dojemné a vezmou za srdce i leckterého muže, včetně toho mého. Ale knihy číst nebudou ...

Jsi asi jeden z mála. Na pohádky muži koukají, ale romantické knihy nečtou. Právě proto, co už jsem psala a taky proto, že většina romantických knih pro ženy jsou neskutečně stupidní. Nechci se ovšem nikoho dotknout, každý má svůj vkus.

Už jsem to psala ve více vláknech, ne, nikdy jsem neměla čtenářskou kocovinu. Vždycky chci a budu číst. Na uklidnění zkus pohádky a pak možná jiný kalibr? Hunger games? Mne to hodně vzalo ...

Kmotr patří k mým oblíbeným knihám a vracím se k němu. Možná proto, že je napsaný "uvěřitelně", věřím postavám i tomu, co prožívají. S hanbou musím ovšem přiznat, že Pýchu a předsudek jsem nečetla nikdy a vůbec mne to neláká i když by zřejmě mělo a dělám chybu. Nemyslím ale, že by muži četli romantické knihy. Už jen proto, že tam vidí, jaké je chceme mít a ono to v reálném životě jaksi nefunguje.

K "vyhoření" u mne nikdy nedošlo a ani si to nějak nedokážu představit. Knížky jsou pro mne něco jako droga a číst prostě musím. Někdy čtu novou knihu a někdy se vracím ke starým, už přečteným. Neumím si představit, že bych nečetla třeba jediný den. Třeba jen chvilku před spaním, ale číst musím.

Sienkiewicz, Toman, Loukotková, možná by tady mohl být zmíněn i Dumas ...

U nás bylo na slunci skoro čtyřicet a pokud přede mnou někdo žvaní, jaký je krásný den, budí se ve mně vražedné sklony.

Ze severovýchodu hlásím příšerná vedra, jsem z Karviné a včera jsme trhli teplotní rekord. Dnes to nebylo o moc lepší a bude hůř...

Blondýnek byl hezký, to jo, ale já jsem s blonďákem zásadně nesouhlasila! To jako by Angeliku hrála Penelope Cruz.

encyklopedie - ano, Bezhlavý jezdec má jednak nádherné ilustrace a jednak ho natočili v Sovětském svazu. Mně ale vadilo, že Maurice byl blonďák, což bylo v silném rozporu s knihou i když jinak to byl fešák.

Já dám déčko. Ale miluji ilustrace v knihám Julese Vernea, mám ráda Burianovy ilustrace a v pohádkách zase Josefa Lady. Tam si to užívám.
Nesnáším ale abstraktní mazanice, u kterých mi vůbec není jasné, co znamenají, a už vůbec ne, co mají společného s dějem. Pak vždycky uvažuji, za co ten ilustrátor vlastně dostal prachy.