Alix
komentáře u částí děl
SK umí psát o všem a o všech. Umí být puberťákem, týranou ženou, vrahem i malou holčičkou. Všemu, co napíše, při čtení jeho knih, věřím. Myslím, že je hodně těžké natočit film podle jeho předlohy tak, aby to pořád byl SK. Tady se to podařilo a kdybych mohla, dám nejméně dvacet Oskarů za film a tu největší cenu za knihu.
Film jsem neviděla a asi ani vidět nechci. Povídka je ovšem mrazivá a docela jsem se náklaďáků bála.
když jsem to četla poprvé, brala jsem to jako jeden z Kingových psacích záchvatů násilí. Když jsem to četla včera, už mi zas tak moc do smíchu nebylo.
I když je tato povídka vlastně jen dialog, do kterého pronikají nehlasné výkřiky hlavního hrdiny, bylo pro mne čtení skoro utrpením a nervy jsem měla nadranc, než jsem se odvážila to dočíst.
Perfektní psychologická povídka o muži, který se dostal do mezní situace a má jen malou šanci, jak přežít.
Když se rozvádíte, dejte si pozor!
Povídka se mi velice líbí, nejen pro šťastný konec, pro Světlou netypický, ale i pro humor a rozhodnost hlavních postav, Rezky a Jakuba, nenechat si do života už nikým mluvit.
Velice dojemná povídka o dvou lidech, kteří věděli, že k sobě prostě patří.
Pro mne je to Kingova nejhrůznější povídka, samozřejmě skvěle napsaná, ale nevolno mi při čtení bylo.
Myslím, že povídka do kroniky Marsu patří. Černoši tam přece odletěli, takže se, snad, stali součástí Marsu. A nebyli to otroci, ale jižanští černí dělníci, pracující za plat i když k otroctví to daleko nemělo, to je pravda.
Pidimužík Kokeš zabije paličkou každého, na koho ukážete. Ale co se stane, když se mu ta palička zlomí?
Pan Houska byl dlaždič a opil se. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby přede dveřmi nenašel vejce. A to vejce si vzal domů, což asi dělat neměl, protože z vejce se vylíhnul Plivník.
Důstojník Mikys a důstojník Šamaj zjistili, že v kasárnách se nalézá duch. Duchové ovšem neexistují, tudíž je to šíření poplašných zvěstí a rozvracení morálky. Ducha se nikdo na názor neptal....
Mrtvá kočka asi nikoho nepotěší a když zrovna dopíšete reportáž a chystáte se jít domů vyspat, je to docela nepříjemná záležitost. Kočka vám vpadne oknem dovnitř a je očividně mrtvá? Tak proč ale mluví?
Vikýřník se skrývá ve vikýřích. Je jako dlouhý stín, jako temný pavouk, který občas, když je ta pravá chvíle, na vás zařve, HÚÚÚ! Ale je mu občas smutno a je taky zvědavý.
Představte si, že potkáte omšelého dědu a ten vám dá prsten. Jen tak, nic za to nechce, akorát vám dá návod, co s tím prstenem můžete dělat. A jste v průseru, protože ten prsten vás totiž může změnit v medvěda. Pokud ovšem chcete. Ale vy, vy jste účetní.
Pan Pupenec byl už pátým rokem správcem na Šaraticích a slyšel o Bílé paní, která se občas objevovala jako zjevení v kamenných chodbách. Ale nikdy nevěřil, že by toto zjevení někdy zkřížilo jeho cestu. Ale ono se to stalo. Pan Pupenec se ale nezachoval zrovna jako pravý kavalír a syčící a plivající Bílá paní byla příčinou jeho trápení a bezesných nocí.
Moc hezká povídka o dvou zamilovaných bláznech, kteří měli oba stejně tvrdé hlavy. Bez sebe nedokázali žít a přece se skoro rozešli pro jedinou hubičku...
Andulinka milovala Urbana a on miloval ji. Celá vesnice věděla, že ti dva patří k sobě, dokud nenastal spor o pozemek a všechno se začalo točit kolem majetku. Kvůli pozemku by se Andulinka musela vdát za mladého Rokelského, pokud by si ji Urban nevzal bez věna. A Urban si ji bez věna vzít nechtěl, ale v hněvu ji opustil...
To je přece pohádka H.Ch. Andersena!