Aleen komentáře u knih
Abych byla upřímná, sáhla jsem po ní hlavně proto, že kraj kolem Luhačovic je moje srdcovka z dob studíí a taky proto, že jako většina žen, jsem čarodějnice! Zasáhly mně všechny příběhy bohyň, zasáhlo mně, jak krásně Kateřina Tučková ukázala provázanost života. Osudovost všeho, co se přihodí a také to, jak jsou některé rody zatížené po generace. Super čtení. Když do mého okresního města přijelo zlínské divadlo s hrou podle této knihy, musela jsem jít a byl to tříhodinový zážitek, při kterém v nepravidelných intervalech běhal po mých zádech velmi silný mráz!
Všechno, co umím, jsem se naučila z knih...fakt, nekecám!!! A tahle kniha mně naučila komunikovat s muži...fááákt, nekecám. Brala jsem ji jako učebnici a snažila se vše hned převádět do praxe...škoda, že můj tehdejší manžel byl tak "skvělý", že na sobě nepotřeboval nic vylepšovat. Alespoň měl jasno, že ta nemožná jsem já, to náš vztah hodně zpřehlednilo :-) :-) No nic, to byla velmi osobní vsuvka. V každém případě se svým současným manželem se snažíme spolu komunikovat právě na základech učení manželů Peaseových a naše soužití je po všech těch letech stále KRÁSNÉ. Navíc je to počtení nestranné - autoři jsou manželé, straní oběma pohlavím, a vtipné. Za nás jim patří DÍK.
Podle mého názoru si Doerr za svůj román Pulitzerovku rozhodně zasloužil. Hluboký příběh francouzské dívenky a německého chlapce, které se prolínají přímo osudově. Víc si od válečné knihy ani nemůžu přát...Samozřejmně jsou tu i otázky, které si při čtení člověk musí položit a není snadné si přiznat, že sám bych asi nebyl jiný. Přesto je to kniha téměř poetická!
K téhle knize se váže pomněrně vtipná historka...přečetla jsem si o oceněních, jež získal autor, přečetla jsem si základní fakta. Pak jsem četla a hltala každé slůvko, byla napnutá do poslední vteřiny, zda hrdinka zemře, nebo přežije peklo Osvětimi. Když jsem dočetla, někdy se mi to stává, měla jsem "málo". Prostě jsem v příběhu chtěla pokračovat, otočila jsem na zadní stranu a tam stálo, že paní, která svůj příběh panu Iturbovi vyprávěla žije dodnes v Izraeli se svou rodinou. Asi až tak moc chytrá nebudu, co?
Vím, co je to za knihu: je to SÍLA !! Jak jinak bych si pamatovala příběh a pocity z něj tolik let? Vím, že jsme si o něm s kamarádkami ve škole i vyprávěli (Jůtubeři tenkrát nebyli, tak jsme si četli a taky jsme si spolu povídali...) a líbil se nám všem. Patří mezi nadčasové knihy a doporučuji i dnešním holčičkám a klukům.
Jedna z mých TOP dětských knih. A ano, Finist , Jasný sokol je můj hrdina dodnes :-)!!!!!
Taková klasická Robertsová. Co čekáte, to dostanete. Odreagovala jsem se, nemusela přemýšlet, dokoce ani myslet !! :-) Nebudu posuzovat s knihami z jiného žánru, to mi nepřísluší, že? Ve svém oddělení si drží tato autorka již dlouho své postavení a celkem právem.
Obohatila mně, dala spoustu rad, připomněla zapomenuté. Žádné komplikované návody. Navíc hezké povídání o jídlé, tradicích a běhu času. Chtěla jsem již odložit, ale několikrát jsem se k ní musela vrátit. Maličko neuspořádané, proto, za grafickou stránku, dávám hvězdičku dolů.
Jediné, co mi kniha dala bylo ujištění, že by se to s veřejným svěřováním světu nemělo přehánět :-) Du forma byla zajímavá, pohled do kebule psychopata taky a tím to končilo. Ještě, že jsem poslouchala na CD, to rozhodně přidalo hvězdu!
Hezkým jazykem napsané povídky na různá témata. Nad každou jsem se musela pozastavit a nechat zapůsobit. Opravdu příjemně strávený čas.
Nuda, nuda, nuda...ani se mi nechce nic psát. Ještě, že jsem poslouchala na CD, jinak bych asi nedala. Sáhodlouhé rozebírání pro mně velice nudného tématu naprosto zabilo cokoliv dalšího, co by mně třeba zaujmout mohlo. Nápad, námět dobrý, ale hlavní postava mně sířila tak prudce, že jsem měla chuť vzít to CD a vyhodit ho zavřeným okýnkem.....kdybych nebyla tak unavená z jeho rozebírání Huysmanse, že jsem nemohla pohnout ani rukou!
Ve svém oddělení si zaslouží dobré místo. Hezké počtení pro ženy o ženském vnímání. Jednou jsem slyšela, že muži si prostě jen užijí a jdou dál, zatímco žena hned začne pálit mosty. Tahle kniha tomu dává za pravdu. Úplně se neztotožňuji, ale nic to nemění na tom, že se kniha pěkně čte :-)
Ano!! Vlk, Vlk!! Dost dlouho jsem se táhle knize vyhýbala. Nevím proč! Příběh o putování jde Kingovi přece snad nejlépe...bylo to drsné, milé, kruté a plné fantazie a napětí!! Není co vytknout. King je král!!
Pobavila jsem se, i když ne na 100% u všeho. Jako spolubydlící kočky jsem se cítila obzvlášť ve velkém nebezpečí...Snad mně nedostanou!!
Děsivé. Představa nekonečného života v prostředí, o jakém autor píše mně přímo děsí. Popsal jej bravurně i hlavního hrdinu vytvořil velmi lidského. Zamilovala jsem si ho a fandila mu. Můžu jen doporučit.
Stejné prostředí, nové postavy. Myslím, že v moskevském Metru pana Glukhovského žije ještě hodně lidí, o nichž si můžeme přečíst a kteří nás strhnou do svých "dobrodružství", do svých poutí. Líbí se mi pohled do duší lidí, kteří jsou vystaveni příšernostem života pod zemí s různými potvorami a kreacemi, ať už lidskými, nebo nelidskými. Jsem nadšená fantazií a představivostí autora i schopností propracovat své hrdiny.
Velmi dobře navázáno na tradici kvalitní ruské sci-fi. Postapokaliptické romány moc nečtu, protože mám vždy strach, že by to tak mohlo dopadnout....Ale pustila jsem se do něj a nelituji. Postavy jsou uvěřitelné, exteriéry také a zápletky hezky rozvedené. Bavilo mně hledat na pláncích, kde jsem a co mně čeká na další stanici, jestli se vůbec můžeme dostat vytičeným směrem. Strhující, děsivé a nečekaně i dojemné.
Tročku slabší, ale pořád velmi vtipné a zábavné a maličko úchylné, tady méně, než jiné knihy, které jsem od Kotlety četla. Ale pořád dost na to, aby si zasloužila přečíst!
Moje první kniha od Františka Kotlety. Po dlouhé době velice originální počteníčko, které se , podle mého názoru, dost vymyká běžné knižní produkci. Bavila jsem se...smála jsem se i nahlas. Nedávám pět hvězd jen proto, že jsem hodnotila až po přečtení knih Bratrstva krve. Nicméně sexuální náboj, násilí pojaté jaksi legračně...pomoc, Kotleta mně zabije vtipem a akcí, vždy se chytnu do jeho pastí.
Přiznávám, že jsem rovnou poslouchala na CD, opět načteno panem Stránským. Bavila mně a prostě jsem se jen bavila úskoky a hloupostí postav. Od poslechu můj manžel odmítá jakékoliv nadace...je přesvědčen, že všechny vedou podobní lidičkové jako u Anderse :-) Přeháním, ale možná je dobré se nad tím zamyslet....