adriane9 komentáře u knih

Diane Ch. jsem si velice oblíbila a pár jejích knih uz mám za sebou, ale tahle včetně knihy Před bouří je v mých top. Zápletka neobyčejná, děj rychlý a ten pocit provinění jsem celou dobu nesla s Eve. Doporučuji k přečtení.

5 22.11.2017

První kniha od této spisovatelky, která mě nezaujala na plných 100%. Bylo těžké číst ten až fantasy příběh, mám ráda Jodyin styl právě proto, že se upírá k tvrdé a syrové realitě. Tohle pro mě bylo slabší dílem, ale tolik krásných slov o slonech a navíc tak čtivě, napíše málokdo.

1 19.11.2017

"Ach bože Jodi!" Asi toto jediné jsem si po přečtení knihy řekla. Četla jsem všechny česky vydané knihy této spisovatelky, ale tahle mě srazila na kolena. Srazila ve smyslu toho, že jsem matka, že jsem v duši přísný soudce, že tohle téma, dnes a denně médii i lidmi kolem mě tisíckrát omleté, vidím zase trochu jinak. Strhující zážitek. Brečela jsem.. Potichu. A díky Jodi.

14 28.10.2017

Osobně mě kniha velmi zasáhla. Vůbec jsem jí nedávala větší naději,protože to není mé první setkání s autorkou, ale mýlila jsem se. Je to velmi čtivě napsané a jsem nabitá novými informacemi o PD a FAS. Do třičtvrtě knihy jsem četla bez přestání, ale pak mi to velmi připomnělo titul od Jodi Picoult Nejsem jako vy- ta je pro mě o třídu výš a podobnost mi trochu vadila,přesto konec knihy byl nečekaný a nakonec dávám plný počet hvězd. Pro to psychologické zaměření, pro věrný popis stavu matky, pro ten můj pocit, že na příběh myslím i třetí den po přečtení./ dodatek: Velmi mě mrzí jednání našich vydavatelství, protože kniha je ze série, kdy druhý díl Secret left behind u nás nikdy nevydali. Máme smůlu.

1 24.08.2017

Po velikém zklamání z predešlých knih této spisovatelky se skláním před touto knihou a troufám si říct, že je to skvost mezi českými knihami a hodně dobrá konkurence v celosvětové literatuře o holocaustu. Velký zážitek z knihy a mrazit mě bude ještě týden.

10 23.06.2017

"Ach jo Jodi, dočetla jsem a je to mé třetí setkání s tebou a zase to byla nálož na psychiku a já si teď jdu číst třeba Děti z Bullerbynu, abych tvými příběhy až tak moc nežila" :-). Takže tolik ke vzkazu pro Jodi Picoult a ke knize říkám toto - opět chválím spisovatelku za naprosto dokonalou přípravu k tématu, totálně mě to pohltilo, že jsem četla knihu i tam kde si dávám ke čtení zákaz. Výborný styl psaní kapitol, žádný z hrdinů mi nebyl protivný a o všech se dalo dlouze přemýšlet díky neobyčejným životním příběhům všech zúčastněných. Jak už tu někdo zmínil, jedinou výtku mám ke konci knihy kdy se opravdu celý proces opakuje a přitom již všechna fakta znáte a nic nového to nepřinese. Každopádně to je malá moucha na celé úžasné knize a " Jacobe, já zase děsně nesnáším červený tlačítka, nejradši bych měla celý byt bez dveří a vadí mi hnědohovínková barva" .. Je to prostě tak trochu v každém z nás.. u někoho víc, někde míň a někde už je diagnóza...

5 22.05.2017

Hodnotím za mého šestiletého syna, který s knihou chodil i spát. Je plná obrázků jednoduchých faktů a přesně toho, co takový malý kluk může pochopit. Doporučuji pro nejmenší, už z ní skoro nečteme zná ji téměř nazpaměť :-)

19.05.2017

Velice zdlouhavá a zkraje nezáživná kniha. Oproti Zapomenuté zahradě se to nedá srovnat. Kdyby byla kniha psaná z pohledu Hannah užila bych si ji více, ale Grace mi nijak neprirostla k srdci, to její špízování a chování před panstvem mě iritovalo. Naopak ale chválím popis budovy, dobového oblečení a chování panstva, miluji viktorianskou éru. Víc než děj vás zaujmou právě tyto popisky. Zkuste se začíst se a vydržet rozuzlení na konci.

1 30.04.2017

"Máma je nostalgická, chápeš, jakoby se bála, že když se něčeho zbaví, tak na to navěky zapomene. A kdyby už na něco někdy nepomyslela, tak je to vlastně bezcenné.".
Knížka, co má pro mě zvláštní hodnotu. Lorrie byla krásný blázen podobný Forrestu Gumpovi- to vyjádření a jednoduchost jejich vysvětlení vás dostane. Přiznám se, že poslední spletitost vztahů už možná byla trochu moc, ale ono se může opravdu stát cokoliv a příběh rodiny Birdových jsem prožívala na maximum. Kniha leží nadále na dně mého srdce, už proto, že mám sama tři děti, že máme svůj krásný domov, že jedni jsou dvojčata a ze jeden je také tak trochu kouzelný a všem naslouchám jak jen je to možné.

7 21.04.2017

Začátek knihy byl boj a začíst se mi dalo zabrat, příběh je to ale neotřelý a povaha Mary mě nakonec velmi zaujala. Čas stárnutí i její bolest v duši byla velmi věrně popsaná a já knihu neváhám doporučit.

2 18.02.2017

Naprosto mě to pohltilo.. Tahle spisovatelka je machr na propracovanost příběhu do posledního písmene (např.už i kniha Vypravěčka).. O vlcích jsem přečetla pár dokumentárních knih a tak vím, že zde uvadí fakta a v kombinaci s příběhem to nemá jedinou chybu. Doporučuji!

5 07.02.2017

Miluju viktorianskou éru a reálně jsem si zde představovala Blackhurst i zahradu včetně dobových oděvů žen. Čtivá zápletka vynahradila někdy až moc zmatené časové prolínání a i když se mi místy kniha zdála dlouhá, po dočtení mi Nell,Cass i Eliza budou chybět. Doporučuji.

1 03.02.2017

Už díky zde kladným komentářům člověk ví, že se setkává s výjimečnou knihou. Byla jsem k ní skeptická, protože vesměs nikdy nejdu s davem, ale ?.... tohle byl knižní skvost. Na pětistech stranách, je tolik různých pasáží, které by člověk citoval či si zapsal, že to předčí i knihu citátů. Kniha je velmi čtivě napsaná a věřím, ze tohle není mé poslední setkání s Jodi Picoult.

12 25.01.2017

Pro mě jedna z nejlepších sbírek sonetů. Lorca byl duší mým člověkem.


Sonet něžné výčitky

Proč jenom ztratit mám krásu tak zázračnou,
očí tvých kamenných strnulost nehybnou,
vzdechů tvých vůni, tu růži tak překrásnou,
kterou mi na tváře pokládáš s noční tmou.

Proč jenom zůstávám na břehu nad skálou,
bez hlíny květy i větve mé zahynou,
čím jenom utiším bolest svou zoufalou,
jsem jen kmen, ztratil jsem i mízu hojivou.

Jsi-li mým pokladem navěky skrývaným,
jsi-li mým křížem mou bolestí zroseným,
jsem-li já psem jen tvým, poslušně oddaným,

nedej mi ztratit, co bylo a je teď mým,
dovol ať vody tvé řeky zas okrášlím
listím odraným mým podzimem šíleným.

4 21.01.2017

Průměr v historických románech, ale já se v tom čase krinolín, korzetů a dvoření dam vyžívám. Bavilo mě to, i když spletitost toho kdo je kdo byla někdy zmatená, semtam zbytečné části co jsem přeskočila. Ve finále povedený příběh s mysteriozní zápletkou.

14.01.2017

Snad jediná kniha, kterou jsem o programu Lebensborn v češtině našla a rozhodně doporučuji, psaná lehce citlivě k tématu s rozhovory zúčastněných. A některé doslova šílené úryvky a citace např Himmlera či Wellshe mi utkvěly navždy v paměti.

1 11.01.2017

Příběh malířky ve Ztracené manželce mi přirostl k srdci a kniha je jedna z mých nej. Kabinet jsem četla ze zvědavosti, zda dokáže spisovatelka tak neuvěřitelně znovu zaujmout. Mrzí mě ten český název knihy (originální překlad by bolel míň), zní to jak od Steelové, kterou ze zásady nečtu. Nejdříve jsem se do čtení nutila, ale od půlky začal být příběh strhující, což ovšem zase rozbil ten klišé konec. Ve finále mě však kniha bavila a opět ta umělecká vložka byla na úrovni a působila vznešeně.

09.01.2017

Nádherná kniha, která vás vtáhne do své doby a ač jsem za dnešní určitý komfort ráda, tahle doba měla něco do sebe a dle mého by to měla být povinná četba pro dnešní rádoby stylisty (základy odívání). Kniha, která má čestné místo v mé knihovně.

1 07.01.2017

Nemohu říct, že by mě příběh nějak extrémně zasáhl, ale je to velmi poutavé a čtivé. Millie byla ještě dítě a její postoj k válce byl viděn očima dítěte, měla strach a díky poslušnosti přežila (ačkoli za války ať byl člověk jaký chtěl, stejně vás mohli zabít). Plně chápu, že ztratila víru v boha a cítí nenávist. A vyzdvihla bych některé pasáže z knihy, které si ponesu hodně dlouho v sobě, ale zbytečně bych prozradila to nej z knihy. Neodpustím si však citovat stejně jako Millie jednoho rabína: Na nic kolem této války neexistuje odpověď. Na tragédii žádná odpověď není.

04.01.2017

Rozhodně bych to úplně nezatracovala, obálka knihy je hezká, ale červené písmo v ní mi vadilo, snad bude lepší dotisk. I celkový námět byl dobrý i když se to ve finále vlastně nepovedlo, to na okraj. Příběh, přiznám se, jsem nedočetla, bylo to pro mě holé utrpení. Najít si cestu k hlavní hrdince je zhola nemožné, alespoň pro mě. Ano chápu, že v cizí zemi, byť jste vlastně doma, si připadáte stále jako cizinec, ale to tahání dětí do svých smutků a všeho mi jako matce nešlo přes srdce. Nebudu psát konkrétně v jaké chvíli jsem knihu odložila, ale jednalo se o část kdy dítě vidělo co nemělo a dál pro mě kniha zemřela. Je to můj osobní problém vím, ale tohle prostě není můj styl knih.

1 03.01.2017