Dva prstýnky
Millie Werber , Eve Keller
Millie Werberová před svými blízkými celý život tajila, co prožila za druhé světové války, jaké prodělala utrpení i jak v těch nejtemnějších dnech našla svou lásku. V roce 1942, kdy už žila v ghettu, se jako šestnáctiletá dívka vdala za svou velkou lásku Henieka. Jistou dobu se jim dařilo vyhýbat transportům do Osvětimi, i když hladový život v ghettu a nucené práce ve strojírenské továrně byly vyčerpávající. Nakonec, ale došlo k drastickým událostem – židovskému spiknutí, kterého se účastnil i Heniek a další členové dívčiny rodiny. Kdosi však spiklence prozradil a všechny čekal koncentrační tábor Osvětim…... celý text
Literatura světová , Literatura faktu
Vydáno: 2013 , Víkend
Originální název:
Two rings , 2012
více info...
Přidat komentář
Paní Millie zaslouží obdiv. Přirozeně nevím, zdali ještě v roce 2022 je naživu, ale její příběh, jejž se rozhodla ženě s níž se v USA spřátelila povědět, je srdcervoucí. Jak byla coby ani ne šestnáctiletá odvedena z ghetta do továrny na německé zbraně, jak jí odvedli jejího milého Henieka, s nímž se oženila, co zažívala v otřesných přechodech mezi jedním vyhlazovacím táborem za druhým, tak už jen za to, že se rozhodla svěřit, paleček nahoru. Nechci se paní Millie dotknout, ale úplně si nemyslím, že osvobození americkými jednotkami, které „seskočily z padáků" bylo zcela vypovídající, ale chápu, že po těch zvěrstvech, kterých se dopouštěli nacističtí pohlaváři, se leccos raději z hlavy- automaticky- vytratí. Líbilo se mi, jak se coby polská židovka stále snažila věřit v židovské tradice, ale nebránila se i dobovým konvencím.
Závěrem: to co Millie Werber a mnozí další zdaleka ne pouze Židé za Druhé války prožili, je pro nás naprosto nepředstavitelné. Je dobré o tom vědět a poučit se, aby se podobné hrůzy již nikdy nestaly. Jsem rád, že si Werber a její Jack našli své místo na slunci v USA, mnozí další takové štěstí neměli. Za všechno dávám 95%.
Takže......téma si jistě zaslouží 5*, ale podle mě zpracování silně pokulhává za tématem. Příběh první lásky ve mě nezanechal téměř žádný dojem a zabírá pouze část celé knihy. Ač chápu, ze pro p. Werberovou to byl úžasný a zároveň hrozný zážitek a v těch šílených časech se k němu upínala jako ke kotvě, přece jen to byla epizoda v jejím bohatém životě a přeju jí, že nakonec měla milujicího manžela a bohatý a spokojený život. Knihu jsem začínala číst nadvakrát a přiměla jsem se ji dočíst, ale nějaký zvláštní zážitek ve mně nezanechala, ale znovu opakuji, že to byl problém zpracování a ne tématu.
Tak jako kniha Mělké sibiřské hroby, i toto je dosti silný příběh! Je stěží uvěřitelné, čím vším si obyčejní lidé museli projít...! A bylo jedno, zda se jedná o malé děti, dospívající, dospělé, nebo staré. Ty otřesné zážitky, které v knize Millie popisuje, mi až vyráželi dech! Smekám před ní klobouk, že jako náctiletá dívka vše dokázala ustát!
Bylo mi hrozně líto, že přišla o Hanieka!
Když bylo popisováno, jak se lidé báli o své poslední, drahocenné věci, které u sebe měli a schovávali je na všemožná místa, která by jejich cennosti uchránila, bylo to dojemné! Zvlášť ženy byly okolnostmi nuceny najít skrýš pro prstýnky, fotografie nebo hodinky v útrobách svého těla. Až tak daleko je zahnalo zoufalství. Jedna pro druhou byla ochotna toto podstoupit.
O knize a příběhu bych mohl vyprávět delší dobu. Těch věcí, které mne šokovali, rozesmutnili, dojali,... je více.
Ale chtěl bych podotknout následující - mluva Millie prozrazuje, jak hodné, prosté, milující děvče to bylo a jaká je to žena. Už jenom z těch slov je to patrné. O to více mne mrzí, že takovíto lidé (a nejen oni) si museli tímto hnusem projít!
Mrzelo mne, jak se Brina chovala k Millie. Tohle si nezasloužila ani v nejmenším!!
Smutné vyprávění ženy, která přežila peklo na zemi a měla štěstí v neštěstí.
Nedokážu už ani spočítat, kolik (auto)biografických knih lidí přeživších holokaust jsem přečetla. V životní etapě, ve které jsem neměla na růžích ustláno, v dobách, kdy jsem usínala i budila se strachy o svou existenci, jsem si čtením takových příběhů připomínala, že moje problémy ve srovnání s hrdiny těchto knih zdaleka nejsou neřešitelné. Takové knihy mi pomáhaly vnést naději, že na světě není jen zlo, ale existuje i dobro a naděje. Takový příběh prožila také Millie. Kniha je psána strhujícím způsobem, který mi nedovolil odložit knihu z ruky. V této, konkrétně této, je ukryto daleko více moudrosti, než v knihách, které jsou dosud četla. Pokora, odvaha, víra v sebe samotnou, schopnost sebrat poslední zbytky sil a nejen přežít, ale i začít znovu žít, to je to, co Millie charakterizuje. Moudrá žena, která přežila dvě životní lásky, maminku, bratra a další příbuzné, v knize líčí svůj navzdory všemu zlu láskyplný život. Co k tomu stačilo? Nezanevřít a nezobecnit vinu jednotlivců na vinu kolektivní.
Holocaust. 6 milionů mrtvých. Pro mne nepředstavitelné číslo. A pak jednotlivé osudy. Je jich tolik a každý má svou obrovskou hodnotu a stojí za to jej poznat. Millie patří obrovské poděkování a úcta, že nakonec po tolika letech našla sílu svůj příběh vyprávět. Přečteno s velkou pokorou.
Nádherný, dojemný a krásně čtivý příběh. Ač smutný a mnohokrát smutný tolik, že jsem slzy neudržela. Určitě bych doporučila.
Krásný,smutný příběh,ostatně co jiného vté hrozné době.Příběh je velmi poutavě napsán a hodně vás zasáhne.Obdivuji vsechny,kteří tuhla dobu prožili a dokonce přežili.Nikdy se nesmí zapomenout.
Ráda čtu osudy různých lidí, hlavně z dob právě druhé světové války. Kniha Dva prstýnky je nádherná. Nádherná, ale zároveň smutná. Ale to ví snad každý, že tato doba nebyla zalitá sluncem. Krásná kniha, která je poutavě napsaná a příběh vás zasáhne.
Další z mnoha opravdových příběhů. Smutných příběhů lidí, které válka zasáhla v plné síle. Četla jsem a připadala si, že čtu velmi kruté sci-fi. Že přece není možné, aby se takové strašné věci skutečně staly. A jak se s takovými zážitky a děsivými vzpomínkami žije? Na takové utrpení, nepřekonatelnou ztrátu milovaných lidí, i ztrátu celého vašeho života, na to nelze nikdy zapomenout.
Další z osudů přeživších. Určitě čtivé, další střípek osudu do mozaiky té hrůzné doby. Doporučuji k přečtení.
Dobrá kniha krutých vzpomínek. Znám sice i lepší s touto tématikou, nicméně za přečtení určitě stojí. A na téma holocaustu už nic dopisovat nebudu, nemůžu - jak se píše v knize samotné: Na tragédii není odpověď.
Nemohu říct, že by mě příběh nějak extrémně zasáhl, ale je to velmi poutavé a čtivé. Millie byla ještě dítě a její postoj k válce byl viděn očima dítěte, měla strach a díky poslušnosti přežila (ačkoli za války ať byl člověk jaký chtěl, stejně vás mohli zabít). Plně chápu, že ztratila víru v boha a cítí nenávist. A vyzdvihla bych některé pasáže z knihy, které si ponesu hodně dlouho v sobě, ale zbytečně bych prozradila to nej z knihy. Neodpustím si však citovat stejně jako Millie jednoho rabína: Na nic kolem této války neexistuje odpověď. Na tragédii žádná odpověď není.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) láska ghetto
Kniha Dva prstýnky je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 175x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 104x |
| Chystám se číst | 130x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 5x |
Silný příběh, ale na mě není psáno moc čtivě.