Dům, ve kterém jsme vyrůstali

2 18. července

Knihu jsem dostala darem a upřímně řečeno - nic moc jsem od ní nečekala. A byla jsem velmi mile překvapena, jak se mi dobře četla a téma bylo zajímavé

2 28. června

Silná a působivá kniha, do které jsem se nejprve nedokázala začíst, a potom ji naopak odložit. S Birdovic rodinou se mi nakonec loučilo těžko a trochu mě zamrzelo konečné vysvětlení zápletky, které by si podle mě zasloužilo trochu víc prostoru. Zaujala mě psychologie a vývoj jednotlivých postav i způsob, jakým se příběh postupně rozplétal. Dotýkal se mě zvláštním způsobem. S hromaděním, patologickými a kuriózními vztahy máme totiž v rodině co do činění, a tak jsem v knize místy odkrývala i kus sebe a svých nejbližších...

2 16. června

Každá rodina má svá tajemství a v této rodině jich je opravdu mnoho. Podivínská milující matka, která se nedokáže rozloučit s žádnou věcí, ke které má nějaký vztah, nebo ji má spojenou s hezkou vzpomínkou, působí na všechny své čtyři děti destruktivně. Dům, ve kterém strávily idylické dětství, se mění během let postupně ve skladiště nepotřebných věcí a jediným východiskem je včas odejít. Autorce se podařilo napsat velmi zajímavý příběh, od kterého se vám nebude chtít odejít. Zaujala mě dobrá psychologie jednotlivých postav a také téma patologické závislosti na věcech. Kniha si rozhodně zaslouží ocenění "New York Times bestseller", takže mohu jen doporučit.

1 29. května

Birdovi bydlí v malebné anglické vesničce. Milující rodiče a čtyři děti. Vše plyne poklidně, užívají si života až do té doby, než se o jednom velikonočním víkendu stane tragédie. Rodina se začíná rozpadat, každý má své tajemství a bojí se setkání s ostatními.

Zajímavá kniha, která nám postupně odhaluje další a další tajemství jedné rodiny. Díváme se na ně z pohledu všech členů, takže si na ně můžeme udělat komplexní obrázek. Těch tajemství a různých osudů je v příběhu tolik, až se mi kniha nakonec nelíbila. Připadalo mi, že tam toho chtěla dát autorka za každou cenu co nejvíc, až z každého udělala jakéhosi podivína.

U takovýchto typů knížek většinou brečím, ale tady ne. Nevím, jestli to bylo způsobem, jakým byla kniha napsána (i když se četla dobře), nebo právě tím, kolik tam bylo zvláštností. Kniha se mě bohužel nedotkla a neoslovila mě.

Věřím však, že si své čtenáře najde.

7 29. května

Milé, klidné počtení o poměrně hodně patologických rodinných vazbách - každá vystupující postava má své klady a zápory, a i když se vyvádí děsné nepřístojnosti, vlastně ji nelze nemít v oblibě. Po celou dobu jsem se bavila, každý večer se těšila na pokračování rodinných katastrof a nemohla se dočkat závěrečného rozzuzlení. No a ten konec to nakonec srazil na tři hvězdy, je mi líto, ale více nemůžu dát.
Jednak to závěrečné rozplétání působilo příliš zrychleným dojmem, a dvak bylo - alespoň pro mě - plně neuvěřitelné a nepromyšlené a nevěrohodné a ... něco (hodně) tomu chybělo.
Nic to však nemění na tom, že se jednalo o příjemnou oddychovou literaturu. Jen nemám potřebu přečíst si ji podruhé.

6 29. března

Rodina. Každý člen jde svou cestou a většinou je to cesta dost na hraně. A spousta malých i větších tajemství. A přesto pořád rodina, kde je spousta lásky. Moc se mi to líbilo.

6 18. března

Kniha se mi četla velmi dobře, víceméně jsem se od ní nedokázala odtrhnout.. Na první pohled idylická rodinka Birdových však skrývá nesčetně tajemství a ne všechna tato tajemství se dají pochopit.. Nejsilnějším momentem pro mě asi zůstane okamžik, kdy Megan přišla do domku své matky a objevila její křeslo - ten popis nahromaděných věcí a smradu ve mě vyvolal jak zhnusení, tak i lítost...