adela.hol adela.hol komentáře u knih

☰ menu

Ano, pane řediteli Ano, pane řediteli Lucie Srňánková

Míša pracuje ve firmě rodiny Šilerových. Je asistentkou Tomáše, se kterým se vzájemně respektují a váží si práce jeden druhého. Velkým šéfem je Tomášův starší bratr Adam, který pozici převzal po otci poté, co se vrátil z Ameriky. Od chvíle co do firmy vešel, jen rozkazuje, křičí a nadává. Jediným, kdo je schopný se mu postavit a od plic říct, co si myslí (když nepočítám Tomáše) je právě Míša. Místo toho aby dostala vyhazov (což by v reálu určitě dostala) je potrestána Adamovým zájmem. A za to by ona jeho v reálu spíš udala, než aby to s nadšením přijala. Jenže se nacházíme v erotickém románu, tak proč ne?

Musím se přiznat, že nejdřív mi to přišlo z obou stran moc hr. Ani se nestačili pořádně pohádat v soukromí a už to jelo, jak na běžícím páse. Stejně tak mi trochu vadily Adamovy rozhovory s kamarády, kde řešili pořád to jedno. Jenže ... v tomto typu románu budou těžko řešit, kolik platí měsíčně za hypotéku a milenci nebudou v kanceláři ztrácet čas mluvením o klientech. Když jsem se tedy od těch okolních věcí v myšlenkách odprostila, už jsem si to jenom užívala.

Kniha je vyprávěna střídavě z pohledu Míši a Adama, což mám nejradši. Začetla jsem se od první stránky a nešlo přestat. V podstatě jsem dala knihu za jeden den.
První to vypadalo, že kniha bude jen o erotických scénách a střídání míst, kde se budou odehrávat (scény byly mimochodem naprosto bravurní a plnily přesně to, co při čtení měly), ale před první půlkou se to zlomilo. Objevila se tu velmi originální zápletka upozorňující na dvě vážná témata, která bohužel mohou být i reálná. Opět jsem toto slovo musela použít, protože právě ve druhé části se objevilo drama, které jsem v erotickém románu opravdu nečekala. O to víc mě bavilo číst a zjišťovat, co bude dál.

Autorka svou prvotinou rozhodně nastavila laťku vysoko a závěrem musím poznamenat, že kdyby v knize nebyla česká jména, tak ani nepoznám, že je to od české autorky. Za mě spokojenost a těším se na další knihu.

02.08.2023 5 z 5


Pýcha a předsudek Pýcha a předsudek Jane Austen

Nejspíš se dotknu milovníků klasiky, ale budu upřímná jako vždy. Knihu jsem četla jen kvůli výzvě na DK, jinak bych si ji nevybrala. Ani jsem neviděla žádnou filmovou verzi a nebyla tak ovlivněná. Věděla jsem ale, že je tu pár, který je pro mnohé čtenáře ten osudový.

Počítala jsem s tím, že je to starší kousek a že nepůjde čtení tak lehce jako nové knihy, ale v tom problém nakonec nebyl. Byl to samozřejmě trochu jiný jazyk, protože se příběh odehrává na přelomu 18. a 19. století, ale to mi nepřekáželo. Pro mě nebyl děj takový, aby mě nutil číst dál. Že bych potřebovala vědět, co bude v další kapitole. I proto jsem tuto knihu četla za celý červenec nejdéle ze všech.

V první polovině knihy jsem tápala v postavách, protože kromě Bennetových sester byly všechny postavy oslovovány příjmením a já si je nedokázala přiřadit k nějakému obličeji ve své hlavě a vyznat se v jejich vzájemných vztazích mi také dalo chvíli zabrat. Druhá polovina mi už odsýpala trochu rychleji, ale přesto jsem postrádala to, co jsem především čekala - romantickou linku.

Kdo jste knihu četl, tak mě kdyžtak opravte, protože jak už jsem psala, děj mě netáhl, tudíž večer jsem při čtení občas i klimbala. Ale ta osudová láska mezi Elizabeth a panem Darcym vznikla tak, že on na první pohled působil pyšně a nepřístupně a jí stačilo, aby ho někdo pomluvil a ona na základě toho a jeho chování, si vytvořila předsudek. Poté jí po nějaké době vyznal své city, nedorozumění jí vysvětlil v dopise a ona si najednou uvědomila, že by ho přece jen mohla chtít. A když nakonec zachránil čest její mladší sestry, už nic nebránilo zasnoubení a svatbě.

To bylo vážně všechno? Omlouvám se, ale mě jejich vztah nechal absolutně chladnou. Myslela jsem si, že se budu aspoň usmívat nad nevinnými scénami, které do těchto knih patří, ale nedočkala jsem se.
Konec mi také nesedl, když jsem četla, otočila na další stránku a zjistila, že už tam nic dalšího není. Bylo to takové useknuté.

Nelituji, že jsem si knihu přečetla, jen jsem čekala trochu víc.

24.07.2023 2 z 5


Schovávaná Schovávaná Tereza Herzogová

Hlavní hrdinka Šárka by se jednou ráda živila psaním knih. Momentálně se ale vlivem okolností vrací do svého rodného města a nastupuje na střední průmyslovou školu jako učitelka češtiny. Učitelstvím je v podstatě nepolíbená, ale to řediteli nebrání, aby ji hodil rovnou do vody. Nejen, že ji dá do kabinetu, který spíše než kabinet připomíná komnatu nejvyšší potřeby, ale jejím pánem je sarkastický, vulgární, protivný kolega Chroust. Ostatní kolegové ji také zrovna nepřivítají s otevřenou náručí a vrcholem všeho je, že musí neustále poslouchat, jak byl její předchůdce výborný učitel, kterého měli rádi jak kolegové, tak studenti.

A pak se s ním jednoho dne setká. S tím opěvovaným Ivanem, kterého všichni tak milují a obdivují. A v tu chvíli se v Šárce něco zlomí a ona se velmi rychle zamiluje. Jenže má to malý háček. Šárce není ani třicet a na Ivanovo místo nastoupila proto, že on právě odešel do důchodu. A právě tehdy začíná hra na schovávanou. Ivanovi je sice přes šedesát let, ale i v tomto věku má takové charisma, že mu Šárka neodolá. Svůj vztah tají, hlavně z Ivanova popudu, protože ten jen čeká, až to s ním Šárku přestane bavit. Stane se to? Může vztah s tak velkým věkovým rozdílem fungovat?

I když bych si nemyslela, že někdy budu fandit takovému páru, oba jsem si zamilovala prakticky okamžitě. Viděla jsem tu chemii mezi nimi a všechny postavy kolem nich jen ten skvělý příběh perfektně dotvářely.

Kromě Šárky a Ivana sledujeme příběh i jejích rodičů, kamarádek a hlavně i kolegy Chrousta, který cokoliv vypustil z pusy, to byla jedna perla za druhou. Dlouho jsem se u knihy nezasmála nahlas tak jako tady. A musím říct, že k tomu stačil i trefně pojmenovaný pedagogický sbor. Obzvlášť kolega, kterému studenti stále dopisovali do příjmení háček, se povedl.

Kniha mi neuvěřitelně sedla. Bylo to čtivé, vtipné, reálné, odpočinkové, ale zároveň s vážnými tématy. Hltala jsem každou stránku. Už teď se těším, až autorka napíše další knihu.

20.05.2023 5 z 5


Nemilosrdný král Nemilosrdný král Meghan March

(SPOILER) Tak to byla jízda. Přečetla jsem to na dva zátahy a dostala jsem přesně ten typ rozptýlení, který jsem potřebovala po náročnější četbě.

Lachlan byl ten typ, který ví, že si může dělat, co chce. Že každý jeho příkaz musí být splněn a pokud ne, přijde trest. Kiera nebyla žádná naivka, bojovala, bránila se mu, ale nedokázala se bránit sama sobě.

A ten konec? No, musím hned na další díl.

27.11.2022 5 z 5


Profesor Sympaťák Profesor Sympaťák Leisa Rayven

(SPOILER) Kniha se četla dobře, stejně jako první díl. Autorky styl mi vyhovuje. Příběh byl pěkný, zase mi přinesl to správné odreagování, ovšem narozdíl od prvního dílu musím jednu hvězdu ubrat.

Ashu a Jacoba jsem si oblíbila, ale oproti Eden a Paulovi z prvního dílu mi po větší části knihy chybělo takové to wau.
Líbilo se mi to propojení z dětství, že si byli souzeni už odmala, to mám v příbězích ráda, takové to osudové spojení. Jen mi tam nesedělo, že nato kolik let se nenáviděli, nic o sobě nevěděli, tak se hodně rychle usmířili. Dva dny na sebe štěkali, třetí den si to vyříkali a bylo po problému. A sice Jacob vyznával své city prostřednictvím sociální sítě, takže mu stále chyběla, ale Asha by na něj asi znovu jen tak nepřišla, kdyby ho neoslovila kvůli knize.

Každopádně i tak jsem si knihu užila a doufám, že brzy vyjde třetí díl.

22.11.2022 4 z 5


Bajky barda Beedleho Bajky barda Beedleho J. K. Rowling (p)

Po čase návrat do světa Harryho Pottera a jako vždy jsem nadšená. Napsat doplňkovou knížku, aby všichni věděli, o čem je v tom posledním díle řeč, se Rowlingové opět povedlo.

Líbily se mi samotné bajky, jejich ilustrace i Brumbálovy komentáře. Všechno to do sebe znovu skvěle zapadalo.

02.10.2022 5 z 5


Broučci Broučci Jan Karafiát

Ke knize jsem se dostala znovu díky čtenářské výzvě. Jako dítě jsem Broučky četla několikrát a teď to byl pro mě celkem šok. Je opravdu zajímavé se na dětské knihy dívat očima dítěte a očima dospělého.

Nejen že mě nebavilo to neustálé opakování slov nebo celých odstavců, ale pro malé dítě je tam docela dost "drsných" popisů. Jakože pohádka před spaním, ve které uhoří koťata a Broučkovi se to hrozně líbí. Nebo, že hajný zastřelí sovu a je to vlastně taky v pohodě. Co mě dostalo úplně nejvíc, tak to bylo slovní spojení "a bylo po ní". Nevím, jestli tohle je zrovna pro dítě ideální vyobrazení smrti.

Ano, je tu sice to poselství o tom, aby byli děti poslušné, ale musím říct, že z toho mám opravdu rozporuplné pocity.

20.07.2022 1 z 5


Harry Potter a Tajemná komnata Harry Potter a Tajemná komnata J. K. Rowling (p)

(SPOILER) Jak jsem předpokládala po přečtení prvního dílu, od kterého se filmová verze téměř nelišila, zde už bylo odchylek více.

Když pominu nějaké časové drobnosti nebo události, které se odehrály dříve nebo naopak později, docela mě překvapilo, že některé hlášky, které mám pevně spojené s postavami z filmové verze, řekl v knize někdo jiný.
Jako například to, kdo je mudlovská šmejdka, vysvětluje v knize Ron (a ještě u toho stačí zvracet slimáky) a Hermiona ten pojem vůbec nezná, zato ve filmu to Hermiona moc dobře ví a vysvětluje to zmatenému Harrymu.
Nebo když Ufňukaná Uršula říká Harrymu a Ronovi, že po ní někdo hodil knížkou, tak v knize Harry poznamenal, že knížka jí přece jen proletí a ve filmu to byl Ron.
Takových odchylek tam bylo mnohem víc. Jsou to asi maličkosti, ale jak mám ty filmové verze za ta léta nakoukané, tak mě to v té knižní verzi trklo a opět jsem si položila otázku, z jakého důvodu to bylo ve filmu změněno.

Dále jsem se domnívala, že v knize bude mít víc prostoru Percy a nemýlila jsem se. Jde od začátku evidentně za svým cílem vyrovnat se staršímu bratrovi. To ve filmu nebylo ukázané. A zároveň tuším, že ale nakonec sejde na špatnou cestu, což ve filmech bylo jen naznačeno, ale ne vysvětleno. Jsem zvědavá.

Další, kdo měl v knize více prostoru oproti filmu, byla Ginny. Zatímco ve filmu byl sem tam na ni záběr, jak se tak zvláštně dívá, tak v knize se postupně ukazovalo, že je smutná a že ji očividně něco trápí. Stejně tak ve filmu nebylo pořádně vysvětleno, jak ji vlastně Tom Raddle skrz svůj deník ovládal. Vypadalo to, že vlastně stačí, když ho má u sebe a ty zlé síly na ni nějak působí. Až v knize se ale člověk dozvěděl, že Ginny si s Tomem přes deník celý rok psala a on jí přesně říkal, co má dělat a ona se mu pak s tím chudák ještě svěřovala, když si to pořádně nepamatovala.

A na závěr musím okomentovat dvě věci, které podle mě byly naopak lépe ztvárněné ve filmu než v knize.
První bylo Dobbyho osvobození ze spárů Luciuse Malfoye. V knize jsem si musela asi třikrát přečíst, jestli to čtu dobře, že Harry dál deník do své ponožky a že Malfoy ji sundal, hodil na zem, Dobby ji sebral a tím byl volný. Nevím teda, ale sebrání ze země a předání z ruky do ruky, to si myslím není to samé. Takže tohle se mi ve filmu líbilo víc, jak dal Harry tu ponožku do deníku a ten Malfoy Dobbymu opravdu dal, aniž by tušil, co je uvnitř.
A druhá věc, která se mi ve filmu líbila víc, než v knize, byl samotný závěr. Návrat Hermiony, příchod Hagrida, ten závěrečný potlesk a hudba, to mělo velkolepou atmosféru. Zato v knize byla právě tato scéna taková uspěchaná a krátká, což byla škoda.

Ale samozřejmě ani to mi nebrání dát plný počet hvězd, protože se to čte prostě samo. A zároveň, i když děj dopředu znám, tak mě to baví a nutí číst dál. I proto, že jsem zvědavá, co ještě jiného je v knize navíc.

20.07.2022 5 z 5


Příběh slunečnice Příběh slunečnice Miriam Blahová

Jednadvacetiletá Natálie se po dopravní nehodě zotavuje v nemocnici. Pokoj sdílí s babi Kratochvílovou, která nečekaně změní celý její život. Když Natálii zklame její sebestředný přítel, který upřednostní svou dovolenou před tím, aby byl Natálii po boku, začne jí babi vyprávět příběh své starší sestry Evy. Tehdy ani ne osmnáctileté dívky, která v době protektorátu sloužila v opatrovně, kde se nejen starala o sirotky, ale také se osudově zamilovala. Jenže tato láska byla od začátku zakázaná. Eva během vyprávění zjišťuje, že ještě pořád není pozdě na to bojovat sama za sebe a že vlastně nechce lásku jen tak akorát.

Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Natálie a Evy. Jejich pohledy se střídají, stejně tak časové linky ze současnosti a minulosti. Do příběhu vplujete hned na první stránce a každou další stránkou s postavami cítíte každou jejich emoci. Obě linky jsem si zamilovala a když se postupně propojily s třetí postavou, do jejíhož nitra jsme také mohli nahlédnout, nečekala jsem to a o to víc jsem byla nadšenější.

Natáliin příběh vedl k uvědomění si, jak moc je důležité neztratit sám sebe. Nikdy bychom si od druhých neměli nechat vnutit, že něco, co máme rádi, je špatné a že bude lepší, když budeme dělat to, co chtějí oni. Někdy je potřeba sundat růžové brýle a podívat se na všechno kolem sebe, střízlivě. A že nám je pomůžou sundat cizí lidé, které jsme nikdy nepotkali? Ono to paradoxně pomůže nejvíc.

Eva působila velmi naivně, když až v opatrovně přicházela na to, co se kolem ní opravdu děje. Vzhledem ke svému věku a tomu, že musela odejít z domu, se to dalo pochopit. Až láska jí otevřela oči, ale zároveň strach z tehdejší doby, byl silnější, a proto se dopustila chyb, které by znovu neudělala. Jenže čas nejde vrátit zpátky a zároveň jen on může všechny chyby zase napravit.

Tuto knihu řadím do kategorie "pohlazení po duši" a už teď se těším, až se jednou dostanu k dalším dvěma autorčiným knihám.

29.04.2024 5 z 5


Výpověď Výpověď Whitney G. (p)

Preston Parker je hotelový magnát, který je spíš robot, než člověk. Pracuje 24 hodin denně, nedělá si přestávky, nebere si dovolenou. To samé vyžaduje i od svých zaměstnanců, a proto se na místě jeho asistenta vystřídalo nejméně už dvacet lidí. Shodou okolností se na místo jeho asistentky dostane Tara Laurenová, která ač má vysoké vzdělání, o práci nemůže zavadit. U Prestona vydrží dva roky. Vše se ale nedá zvládat věčně, a tak Tara podá výpověď. Až v té chvíli zjistí, že odejít od Prestona vůbec nebude snadné. A to nejen kvůli smlouvě, kterou si ji Preston pojistil, ale i bouřlivému jiskření, které mezi nimi doutná od první chvíle. Nakonec ale o osudu jich obou rozhodne jeden jediný telefonát.

Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu obou hlavních postav. Kapitoly jsou krátké a s tím svěžím čtivým stylem, co autorka má, mi stránky doslova protékaly mezi prsty. Bylo to oddechové, vtipné, sexy a co jsem vůbec nečekala, že v jeden moment mě při čtení přepadly i slzy. To když Preston konečně pochopil, co to znamená, že v někom bydlí.

Vůbec bych se nezlobila, kdyby měla kniha více stran vzhledem k té zasádní zápletce, která nastala zhruba v polovině knihy. Myslím, že se z té situace dalo vykřesat mnohem víc. Snadno bych si představila spoustu humorných situací, jak musel Preston na začátku tápat, než se ponížil a zavolal Taře o pomoc. Takto ta jeho změna působila zbytečně urychleně.
V reálu si také moc neumím představit, že by ti dva kolem sebe našlapovali tak dlouho, když to jejich jiskření bylo vidět na míle. Zároveň se mi ale líbilo, jak se za tu dobu dokonale znali a dokázali předvídat každý krok toho druhého. Znovu z toho vznikalo spoustu vtipných momentů.

I přes drobné výtky knihu rozhodně doporučuju, pokud hledáte oddechovku, u které vypnete a užijete si trochu romantiky, trochu erotiky a hodně humoru.

4,5*

06.03.2024 4 z 5


Chapadla Černé hvězdy Chapadla Černé hvězdy Tereza Kadečková

Na zemský povrch dopadla Černá hvězda a utopila svět. Lidstvo se rázem rozdělilo na čtyři skupiny. Na Lodích svobody žijí lidé, kteří se potopě vyhnuli. V kultu Černé hvězdy se lidé postupně mění v ryby a přizpůsobují se novému světu v oceánu. V organizaci jménem Nekonečno se snaží prokázat to, co kult způsobuje. A Robotstvo jsou jakýmsi tichým pozorovatelem. Možná.
A v tom všem zmatku stojí proti sobě Aphelion a Perihelion - sestry, dvojčata. Nikdy si spolu nerozuměly a v novém světě je to o to horší. Dokážou k sobě nalézt cestu nebo už je pozdě? Na jejich vztah i všechno kolem?

Kniha je psaná v er formě, střídavě z pohledu obou sester. Ze začátku mi chvíli trvalo se začíst a zorientovat se v celém tom světě a jeho hierarchii. Také jsem se někdy ztratila, když byl zrovna náhlý přechod na nějakou vzpomínku. To byly ale detaily, které se daly zvládnout. Čeká vás tu velká škála postav od obyčejných lidí, přes hybridy lidí a ryb v různých stádiích proměny až k nebinárním postavám tvořených umělou inteligencí.

I přes neobvyklé postavy se tu objevují problémy reálného světa. Afi a Peri v sobě odmala živily, že je všichni mají radši, než tu druhou. Že ať jedna udělá cokoliv, proti té druhé to bude vždy málo. Když Afi vstoupila do kultu, který nebyl ničím jiným než náboženskou sektou vymývající mozky, našla někoho, kdo ji přesvědčil, že za něco stojí a že ji má opravdu rád. Jenže dříve či později každý prozře. Stejně tak Peri pracující pro Nekonečno.

Kniha má někdy až hororové prvky (viz implantace/odstranění symbiontu), což upřímně nemusím, ale tady to dávalo smysl. Co se týče samotného závěru, tak jsem jen kulila oči a byla v šoku, že jsem na poslední stránce, jak to gradovalo. Ale i tak by mi nevadilo, kdyby kniha měla pár stránek navíc, protože svět byl opravdu originální a zároveň si myslím, že by toho postavy ještě měly hodně co říct.

19.02.2024 4 z 5


Asher Black Asher Black Parker S. Huntington

Dvacetiletá Lucy se v jednom klubu stane svědkem jisté události. Zavolá policii a až poté zjistí, komu klub patří. Majitelem je Asher Black. Bývalý zabiják a mafián, nyní miliardář a šéf velké společnosti. Lucy je jasné, že až ji Asher vypátrá, bude to její konec. Poslední, co by čekala je, že za ni zaplatí školu, nakoupí ji novou garderóbu a požádá ji, aby předstírala, že je jeho snoubenka. Má Lucy na výběr?

Jakmile vidím u knihy popis mafiánská romance, většinou po ní sáhnu. Tady to bylo ale velké šlápnutí vedle. V knize jsem bohužel nevěřila skoro ničemu a ani humor to příliš nezachránil. Vyprávěno je ich formou z pohledu Lucy a na začátku každé kapitoly vás čeká citát nějaké slavné osobnosti. Právě kvůli citátům jsem závěrečné hodnocení o trochu zvedla. Ale zároveň k tomuto typu příběhu, který pro mě neměl hloubku, nebyly úplně potřeba.

Mezi Lucy a Asherem chyběla chemie. První setkání proběhlo tak, jak proběhlo a autorka pak najednou přehodila výhybku a udělala z toho slow burn. Tím pádem si Lucy celou knihu protiřečila a nedávalo její jednání smysl. Na co s Asherem celou dobu při té jejich hře na snoubence čekali, jsem nechápala. Autorka také Lucy nezapomněla přidat trauma, aby se Asher mohl prezentovat jako velký ochránce. Ale bylo to trauma vůbec? Zápletka se Stevem byla nejasná a tím, že si nechala tu košilku dokazovala co? Svoji sílu? V tom jsem opět tápala.

Asherovi jsem možná věřila toho velkého ochránce, ale že je to bývalý mafián a zabiják, co povraždil desítky lidí, tak to bohužel. Lucy se z něj na začátku sice hrůzou kolena třásla, ale ani v poslední dramatické části příběhu, kde projevil své zabijácké umění, to vůbec nefungovalo.

Pokud s mafiánskými romancemi teprve začínáte, mohl by tohle být pro vás takový odrazový můstek. Já už mám něco načteno, takže pro mě to bylo slabé.

2,5*

29.11.2023 2 z 5


Náhradník Náhradník Princ Harry (p)

Kniha, která se hned po vydání stala kontroverzní. Kniha, o které si můžete myslet, že vám dá odpovědi, ale spíše vám zamotá hlavu ještě víc. Proč? Protože se nikdy nedozvíte pohled druhé strany. Ale přesto vás donutí se nad spoustou věcí zamyslet. Zamyslet se nad tím, zda má kdokoliv právo soudit člověka, kterého zná jen z televize a novin. Navíc když se jedná o člena královské rodiny. Protože být princem v současnosti očividně není to samé jako být princem z pohádky.

V první části knihy sledujeme Harryho dětství a jeho přípravu na roli náhradníka. Zde bylo několik momentů, které mi prezentací úplně nesedly, působilo to na mě přehnaně. Největší prostor byl věnován smrti Diany. A jestli se s tím Harry vyrovnal takto, tak už tam vidím zárodky jeho budoucích problémů.

Druhá část je věnována jeho působení v Britské armádě. Připadalo mi, že mu to pomohlo i uškodilo zároveň. Všechny nepovedené vztahy a problémy často řešil alkoholem nebo drogami, navíc se mu rozjela i posttraumatická stresová porucha a panické ataky. V té době konečně začal chodit na terapie a pustil ven emoce, které v sobě zadržoval od smrti matky.

Ve třetí části potkává Meghan. Tu Meghan, která zapříčinila, že opustil královskou rodinu. Aspoň tak to prezentuje bulvár. Opravdu to všechno byla její vina? Nebo měl Harry problémy s Williamem, Charlesem a ostatními členy rodiny už předtím a Meghan mu jen ukázala, že může být konečně šťastný jinde a jinak?

Jen ti nejbližší vědí, jak se co skutečně odehrálo a s tím pocitem musejí nějak žít. My zvenčí můžeme jen přihlížet. Já osobně přeju Harrymu i Meghan, aby jim to štěstí vydrželo, protože na mě oba působí, že se doslova zbožňují. A možná to samé štěstí by s někým zažívala i Diana, kdyby se toho dožila. Protože i ona se pokusila královskou rodinu opustit. Také by ji potom všichni odsuzovali? Milovanou královnu lidských srdcí?

02.10.2023 4 z 5


Vodník Vodník Tereza Bartošová

Hlavní hrdinka Ema se marně snaží zkontaktovat svou kamarádku. Nereaguje na zprávy, nikdo o ní nic neví. O dva dny později je v nedaleké vesnici nalezeno ženské tělo. Vyšetřování případu se ujímají dva detektivové, z nichž jeden je bývalý Emin přítel. Nejen proto se Ema rozhodne pátrat na vlastní pěst. Protože brzy se zjistí, že je všechno trochu jinak a že nezůstalo jen u jedné mrtvé.

Těšila jsem se na klasickou detektivku, kterou jsem částečně dostala, ale bohužel jsem v knize narazila na pár věcí, které mě při čtení rušily. Autorka do knihy zakomponovala celkem tři zápletky, což bylo na můj vkus až moc a v určitých momentech jsem se ztrácela. Navíc na konci jsem se úplně nedočkala toho typického rozuzlení typu: "Bylo to takhle ..." A to zrovna od detektivky očekávám. Chci vědět, jak se to přesně stalo a ne si to domýšlet.

Problém jsem viděla i ve velkém množství postav. Některé se objevily třeba jen v jedné scéně, já se dozvěděla další jméno, se kterým jsem ale už dál nepracovala. Navíc tu byly i podobná jména, tím pádem můj zmatek byl občas ještě větší (Matěj/Matyáš, Honza/Jan, 2x Lukáš).

Kniha byla čtivá a předchozí štafetářky byly nadšené, takže výše uvedené připomínky byly nejspíš jen mým problémem. Rozhodně knihu i tak můžu doporučit, pokud máte rádi detektivky z českého prostředí.

23.09.2023 3 z 5


Koruna osudu Koruna osudu Amo Jones

Isa se probouzí na neznámém místě, s cizím mužem po svém boku a s prázdnou pamětí. Vzpomínky se jí postupně vracejí, a tak si vybavuje svého manžela Bryanta, svou malou dceru a také osudný svatební den, po kterém skončila v ústavu pro duševně nemocné.
Postupně se také dozvídá, že jí v podstatě celý život všichni nejdůležitější muži jejího života lhali. Bryant, její otec i nejlepší přítel Devon.
Může jim znovu začít důvěřovat po tom všem? A i oni jí, když sama něco skrývá? Může ta šílená láska s Bryantem dojít happyendu?

"Milovat tě je nekonečnej boj, ale je to bitva, pro kterou jsem ochotnej padnout."

Tomuto dílu jsem už neměla absolutně co vytknout. V podstatě v každé kapitole se dozvíte nějakou novou jobovku, ale protože už jsem byla z prvního dílu poučená, nedělala jsem si žádné závěry, protože jsem tušila, že mě autorka na konci stejně převeze. A měla jsem pravdu. Na konci se všechno slepilo dohromady a začalo dávat smysl.

U prvního dílu jsem trochu srazila hodnocení kvůli chemii hlavního páru v některých scénách. Tady už k tomu nebyl důvod. Jednak autorka přiostřila a hlavně po tom, čím jsi prošli, byla jejich vášeň, touha a šílená láska mnohem větší. A většinou k tomu dopomohla žárlivost. Ta se mi mimochodem líbila i v epilogu. I když byla úplně jiná.

Podle různých recenzí jsem zjistila, že autorku buď lidé milují nebo nesnáší. Já se po této sérii řadím do té první skupiny. I když mám ráda sladkou romantiku, ráda si občas přečtu i něco temnějšího. A tato autorka to rozhodně splňuje.

16.08.2023 5 z 5


Můj nejmilejší suvenýr Můj nejmilejší suvenýr Vi Keeland

(SPOILER) Hazel doufala, že změna prostředí jí pomůže zapomenout, že její snoubenec odvolal svatbu. Ale jet na místo, kde původně měla být s ním, nebyl dobrý nápad. Návrat domů jí překazí bouře. Všechny lety jsou zrušeny a hotely narvané k prasknutí. Poslední, co by ji napadlo, že udělá (jenže zoufalé situace vyžadují zoufalá řešení) je přichomýtnout se k cizímu muži, který pod falešným jménem předstírá, že má v hotelu rezervované dva pokoje. A tak se z Hazel a Mattea stávají sourozenci Maddie a Milo.

Prvotní plán, že půjde o jednu noc, kdy si vzájemně vypomůžou, se změní ve společné dobrodružství na další týdny. Dostávají se do situací, které by nikdy nepodnikli, svěřují si své bolístky a trápení a za ten krátký čas se sblíží víc, než původně chtěli. Celou dobu se sice oslovují brácho a ségro, ale jiskry a vzájemná přitažlivost se těžko ukrývá. Protože si ale Hazel není jistá, jak to má teď vlastně se svým snoubencem a i Matteo má něco složitého za sebou, domluví se, že se mezi nimi nic nestane. Pokud si jsou souzeni, sejdou se přesně za tři měsíce v tom stejném hotelu, ve kterém se nakonec rozloučili. Jenže realita je v jejich případě nekompromisní, a protože si neřekli svá pravá jména, zastihne je naprosto nepřipravené.

Tohle bylo tak zatraceně boží. Zamilovala jsem si Maddie a Mila, zamilovala jsem si Hazel a Mattea. U knihy jsem se smála, culila i brečela (vždy když padnul název knihy, to byl moment, kdy jsem to neudržela). Maximálně mi sedla, líbilo se mi, jak to pozvolna plynulo a že autorky jim neházely pod nohy zápletky, u kterých se rozčilujete. Jejich vztah se vyvíjel přirozeně. Byli to dva dospělí lidé s problémy, se kterými se museli vyrovnat po svém tak, aby neublížili sobě navzájem, lidem okolo sebe a aby si bez výčitek svědomí mohli dovolit se sejít v ten osudový den.

12.08.2023 5 z 5


Poslední léto Poslední léto Karen Swan

Příběh se odehrává roku 1930. Na malém souostroví St. Kilda vzdáleném sto mil od skotské pevniny žije pár desítek obyvatel. Žijí jen z toho, co si sami vypěstují, uloví nebo co jim dvakrát za rok přiveze z pevniny faktor, dovozce zásob.
Hlavní hrdinkou je osmnáctiletá Effie, která po smrti bratra na sebe vzala veškerou práci, protože její otec už toho není schopen. Z důvodu převážně mužské práce, ale hlavně pro své lezecké schopnosti chodí narozdíl od ostatních žen spíše v kalhotách. A nejen lezecká exhibice je další možnost přivýdělku pro místní obyvatele. Z pevniny k nim přijíždějí turisté a sledují jejich nehostinný, nemoderní život jako nějakou atrakci.
Jednoho dne v doprovodu faktora se na St. Kildě objeví i hrabě Dumfries se svým synem lordem Sholtem. Oba jsou uchváceni lezeckými schopnostmi Effie, ale především i jejími znalostmi ohledně mořského ptactva. Vyžádají si proto, aby to byla právě ona, kdo je bude na St. Kildě provázet. A i těch pár dní stačí na to, aby se pro Effie stal z lorda Sholta jenom Sholto, ale jejich vzájemná náklonnost nestačí k tomu, aby mohli být spolu. A nejde jen o společenské postavení.

Mám ráda historické romány, které čerpají ze skutečnosti, protože se díky nim něco nového naučím. Neumím si představit jaké to pro obyvatele St. Kildy bylo přesídlit se po dlouhých letech na pevninu. Do prostředí sice pohodlnějšího, ale pro ně naprosto neznámého. Museli začít úplně znovu a všemu se přizpůsobit.

Effie byla divoká, nespoutaná a přímočará hrdinka a právě pro její jinakost se do ní Sholto snadno zamiloval. Jejich nevinné lásce ale nebylo přáno a po opětovném setkání jim bránil Sholtův chlad, kterému Effie nerozuměla. Všechno mělo svůj důvod a jejich charaktery byly skvěle vystavěné.

Potěšilo mě, jak autorka zpracovala hlavní zápletku. Také jsem byla ráda na začátku knihy za mapu a slovníček pojmů. Jinak bych určitě nechápala, co znamená přeskok přes koště. Tu scénu jsem měla problém i dočíst, jak mě mrazilo.

09.08.2023 5 z 5


Rytmus, já & Malychin Rytmus, já & Malychin Mariana Zapata

Gaby se vzpamatovává z rozchodu, je bez práce a plácá se od ničeho k ničemu. Jednoho dne jí zavolá Eli, její brácha-dvojče, že jim na turné kapely odpadl prodejce merche a jestli by to nechtěla vzít. Už to kdysi dělala, navíc znamenalo by to na tři měsíce změnit prostředí. Neváhala a ještě týž den už seděla v letadle.
Kromě Eliho jsou členy kapely jejich dva nejlepší kamarádi, Mason a Gordo. Všichni čtyři si ze sebe utahují, dělají si naschvály a za ta léta, co se znají jsou spíš jako sourozenci.
Gaby ví, že tihle tři magoři ji rozptýlí přesně tak jak potřebuje a to netuší, že se jí dostane ještě jiného rozptýlení. Na turné s nimi je totiž ještě jedna kapela a jejich zpěvák Saša Malychin rozhodně neokouzluje davy jen svým hlasem.

Toto byla rozhodně originální romantika. Gaby a Saša spolu sladce nevrkali celou knihu. To nebyla láska na první pohled, to bylo spíš pevné přátelství na první kopanec. Velmi rychle si porozuměli, měli stejný smysl pro humor, záliby a chuť do života a i když oba byli do toho druhého zakoukaní, nahlas se to báli říct. Bavily mě jejich slovní přestřelky, to že Saša byl Saša jen když zrovna Gaby nebylo ok, jinak to byl její Sašenka sušenka.

Líbilo se mi taky pouto mezi Gaby a jejím Elizou, i Masonem a Gordou. Gaby od nich byla pořádně vycvičená, takže aby přežila, musela se naučit jim vracet jejich narážky a mnohdy jim zasmečovat tak, že už potom neměli slov. Byla to hrdinka s ostrými drápky, taková se často nevidí.

Od autorky to je má první kniha a už několikrát jsem narazila na to, že je to specialistka na hovínkové vtipy. Ano, už vím, co to znamená a asi jen proto nebude moje hodnocení to nejvyšší. Rozhodně se tím odlišuje od jiných autorek, ale říkám si, jestli se nešlo odlišit jinak? V hlavě mi při čtení šlo: "Že se vám do toho pletu, pane Pařízek, ale ty stěrače a ostřikovače nemusíte hlásit, to přece vidíte." Tady to jen nahradilo: "Nemusíte hlásit, že jdete na velkou (a to používám ten nejkulantnější výraz), to přece víme, že všichni dělají."

07.08.2023 4 z 5


Láska po španělsku Láska po španělsku Elena Armas

Viděli jste Dokonalou partii s Debrou Messing a Dermotem Mulroneym? Zápletka je v podstatě stejná, ovšem rozdíl mezi touto knihou a filmem (na který je v knize i přímo narážka) je ten, že ačkoliv film je dobrý, kniha je vynikající.

Catalina "Lina" Martínová již několik let žije v New Yorku. Ze svého rodného Španělska v podstatě utekla po rozchodu s bývalým přítelem Danielem a po všech útrapách, které jí jejich vztah přinesl.
Příběh začíná ve chvíli, kdy je pozvaná na svatbu své sestry. Je to sice radostná událost, jenže ženichův bratr a svědek v jednom je právě Daniel, navíc zasnoubený. Lina tedy prohlásí, že si na svatbu přiveze svého amerického přítele. Ovšem má to háček. Žádný neexistuje. Přece tam ale jako zoufalka nepřijede sama.
Na scéně se objevuje Aaron Blackford. Její otravný kolega, se kterým se nesnáší od chvíle, co se poznali. Jenže je to právě on, kdo jí nabídne, že s ní na svatbu pojede. Lina to okamžitě odmítne, ale postupně dochází k tomu, že na hledání vhodnějšího adepta nemá tolik času a že možná Aaron není nakonec tak špatný, jak si o něm myslí.

Tady bylo vše, co má správná romantika mít. Culíte se a užíváte si každou scénu. Několikrát jsem četla srovnání s Hypotézou lásky a musím souhlasit. Pokud se Vám líbila ta, nesáhnete vedle ani tady.

Lina byla zase taková ta trubka, která hodně dlouho neviděla, že je do ní Aaron už dávno zamilovaný, a tak byla poměrně rozhozená z toho, jak mu předstírání lásky k ní před její rodinou, nečinilo problémy. Vzniklo tak spoustu vtipných situací, ať už problém s malými tričky nebo následné hraní kopané s lidským závažím navíc. Nebo stačilo, aby se objevila sestřenka Charo a o humor bylo postaráno.
Rodina Liny si Aarona zamilovala prakticky okamžitě. V podstatě stačilo, že promluvil španělsky a ženské pokolení rodu Martínových šlo do kolen. Bez ohledu na věk.

A že nakonec podlehla i Lina není žádný spoiler. U těchto příběhů stejně víte konec od začátku. A je vám to jedno, protože to i tak chcete číst. Chcete se rozplývat nad Aaronem, nad každým gestem, které udělá, nad každým slovem, které řekne.

28.07.2023 5 z 5


Poslední song Poslední song Nicole Böhm

Riley Maddocková touží splnit si svůj sen a stát na prknech, která znamenají svět. Hudbou žije, je jí vším. Její otec, který stejné nadšení nesdílí, protože dráhu zpěvačky nepovažuje za pořádné povolání, jí dal dva roky na to, aby v New Yorku prorazila. Pokud se jí to nepovede, musí se vrátit zpátky do školy, případně dělat něco plnohodnotného.

Julian Sloan je kytarista ze známé rockové kapely. Oproti Riley si už svůj sen splnil, ale také poznal jeho stinnou stránku. Bulvár ho málem zničil a svou bolístku stále nosí v sobě. Miloval a byl zrazen. Důvěřovat, že s ním chce být dívka proto jaký je a ne proto, co pro ni jeho sláva může představovat, je pro něj velmi těžké.

Cesta Riley a Juliana začíná z opačných stran. Ona začíná od nuly, on může být brzy na vrcholu své kariéry. Dokáží se sejít uprostřed? Pomůže jí Julian najít potřebnou sebedůvěru ve zpěv? Pomůže mu Riley obnovit důvěru v lásku?

Knihu jsem si přidala na svůj seznam už jen kvůli té obálce. Z ní dýchá něžná hřejivá atmosféra a stejnou jsem prožila i během čtení. Hudební prostředí mám ráda a tady se to sešlo všechno. Nechyběl playlist, speciálně napsané písně a náhled na to, že zpívání není tak snadné, jak vypadá. I ten, kdo to umí, musí hodně dřít, aby dosáhl úspěchu.

Chemie mezi Riley a Julianem byla na jedničku. Ona, obyčejná holka neřešící sociální sítě a bulvár. On, velká hvězda, co by mohl mít na každém prstu deset holek, ale chce tu obyčejnou. Klišé? Ano, ale fungovalo to. Scény, ve kterých Julian pomáhal Riley s technikou zpěvu, byly za mě nejlepší.

Kromě hlavních postav jsem si oblíbila i postavu Ethana. Sice to na začátku nevypadalo, ale svými vtipnými hláškami si mě získal. Stejně tak Julianova opora Gillian, nebo Rileyina kamarádka Allyson.

V dalších dvou dílech by měly dostat prostor právě tyto vedlejší postavy a já už se teď na ně těším.

18.07.2023 5 z 5