Příběh slunečnice
Miriam Blahová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490605/bmid_pribeh-slunecnice-sWn-490605.png
4
332
109
Někdo musí lásku prožít, aby o ní jiní mohli vyprávět. Natálie i Eva touží po lásce. Obě mají podobné sny, ale každá z nich žije v jiném období a má jiné starosti. Zatímco Natálie se v nemocnici zotavuje ze zranění, která utrpěla při dopravní nehodě, v podání upovídané stařenky Hedviky, která s ní sdílí pokoj, ožívá příběh Evy. Její sestra sloužila za protektorátu v opatrovně ukrývající přísně střežené tajemství. Nikdy by ji nenapadlo, že se na tomto místě může zamilovat a její život nabere nečekaný směr. Doba tehdy lásce příliš nepřála a Eva se musela neustále rozhodovat mezi srdcem a rozumem. V porovnání s jejím milostným dramatem je život stejně staré Natálie celkem poklidný. Trápí ji sebestředný partner, s nímž nejspíš životní štěstí nenajde. Ale kdo je ten pravý? Dokáže Natálie prožít stejně intenzivní emoce jako Eva v období, kdy si musela lásku vybojovat navzdory nepříznivému osudu? Jsou věci, které se v průběhu dějin nemění.... celý text
Přidat komentář
Na knihy autorky jsem se dlouho chystala a jsem ráda, že jsem se k Příběhu slunečnice konečně dostala a určitě si brzo přečtu i další knihy autorky, protože Příběh slunečnice se mi velmi líbil.
V knize jsem dostala to, co mám v takovýchto příbězích velmi ráda, a to je střídání linky ze současnosti a linky z minulosti. Zároveň mám ráda příběhy z období druhé světové války, které se zabývají životem obyčejných lidí z tomto období.
Bavily mě obě linky, jak linka Natálie, tak vyprávění o Evě. Natálie mě chvílemi docela štvala, ale postupně jsem si ji docela oblíbila. Vyprávění o Evě bylo velmi zajímavé, byla to dost emoční jízda. Úplně nejvíce jsem si ale oblíbila babi Kratochvílovou, ta byla prostě úžasná.
Kniha byla velmi čtivá, chtěla jsem brzo zjistit, jak vše bylo a bude, ale zároveň jsem knihu dočíst nechtěla, nechtěla jsem se loučit s postavami a toto se u mě neobešlo bez slz. Už teď se těším až se pustím do dalších autorčiných knih.
Hodnocení 4,75*/5*
Zájem o autorku vzbudily nadšené recenze na její třetí knihu, tak jsem se podívala na zoubek její první. A rozhodně jsem neprohloupila.
Můžete se těšit na dvě časové linie, jednu současnou a jednu z druhé světové války. Přesto zde nenajdete drastické válečné scény. Celý příběh je o mezilidských vztazích, o pravé lásce a přátelství. A musím říct, že napsaný na výbornou! Dojde vám, jak málo stačí, a život se může ubírat úplně jiným směrem. Obě linky jsou moc hezky propracované a autorky styl mi náramně sedl. Nádherný, hluboký příběh, který se vlastně opravdu mohl stát. Příběh slunečnice mě nadchl a vyloženě jsem ho zhltla. Autorka má skvělý vypravěčský styl a tak ráda jsem si přečetla něco, kde jsou emoce vystavěné sílou příběhu, jen prostý lidský život. Určitě si přečtu i další knihy.
Příběh slunečnice se mi výborně trefil do vkusu a vyloženě jsem ho zhltla. Líbily se mi obě dějové linky, fandila jsem hlavním hrdinkám a přála jim, ať se jim splní, po čem touží. Moc jsem chtěla vědět, jak kniha dopadne, ale zároveň jsem ji nechtěla dočíst, protože jsem se s Evou a Natálií nechtěla rozloučit. Doporučuji všem, kdo mají rádi hluboké příběhy!
Román pro ženy, ve kterém se protínají dvě časové linky, jedna současná, druhá válečná. Knížka se čte snadno, je chytlavá, probouzí zvědavost. Romantická je tak akorát, žádná prvoplánová červená knihovna. Dobře vystavěný příběh i postavy, bavilo mě to.
Nádherná kniha o lásce a o tom jak je důležité za pravou lásku bojovat. Líbilo se mi, že i když je jedna dějová linka z období války, nerozebírají se tu koncentrační tábory apod., ale jen život hlavních hrdinů. Bavila mě taky dějová linka ze současnosti. Natálie měla neskutečnou smůlu na chlapy. Pořád jsem si říkala, proč s nimi ztrácí čas. A samozřejmě nejlepší postava babi Kratochvílová, takovou babču chce mít každý vedle sebe.
Knihu jsem si přečetla na základě doporučení v lit. klubu u nás ve městě. Příběh byl zajímavý, líbilo se mi propletení dějových linek i celkový spád knihy. Trošku jsem měla problém s českým jazykem, někdy mi přišlo vyprávění obou hrdinek (Evy i Natálie) jazykově stejné, byť si myslím, že některé výrazy se v minulosti nepoužívaly. Také mi trochu vadily zaběhnuté češtinářské fráze ve vypravování, ale to je spíše jen drobnost. Celkově hodnotím knihu kladně.
Dvacetiletá Natálie se tak nějak plácá v životě a ve vztazích. Po nehodě se v nemocnici setkává se starou Hedvikou, která jí postupně vypráví příběh opravdové lásky mezi její sestrou Evou a Jakubem. Tento příběh mladé dívce otevře oči a změní život.
Knížka se mi četla moc dobře, ale tak nějak toho ve mně moc nezanechala. Dvě love story ve dvou úplně různých dobách a happy end.
Příběh slunečnice se četl hezky, i přesto, že je lehce naivní a tak jsem se u něj nemusela bát, ale odpočinula jsem si a to mi teď bodlo.
Tak mám dočteno a nevím, kde začít. Jestli je tohle autorčina prvotina, naprosto nechápu, kam ještě by se dál mohla posunout s další tvorbou. Tohle totiž bylo naprosto dokonalé. Odskočení od mého obvyklého žánru se vážně povedlo. Už dlouho se nestalo, že by mě nějaká kniha tak bavila, že bych si šetřila stránky a nechtěla knihu dočíst. Jsem nadšená a jdu jí hned doporučit na čtení dalším lidem.
I když normálně knihy o válce vůbec nečtu a tohle téma nevyhledávám, tady byla válka jen okrajově, jako doba, do které byl příběh zasazen a i když ovlivňovala životy lidí v knize, tak se mi to četlo moc hezky. Prolíná se tu příběh ze současnosti s vyprávěním milostného příběhu z období vojny. Jsme svědky přerodu sebestředné, sobecké holky v citlivou, milou a dospělou ženu.
Autorka má neskutečný talent, dokáže vyprávět tak poutavě, že se prostě nechcete rozloučit s postavami ani po dočtení knihy.
Ja jsem tak rada, ze jsem na tuhle knihu narazila. Na to ze se jedna o tuzemskou autorku, tohle byla radost cist. Stridaji se tu dve linky a ja si uzila obe dve. Krasne, ctive, velky cit pro jazyk. Uplne me to vtahlo. Prave ctu dalsi knihy, ale asi jsem objevila novou oblibenou autorku.
Knizka paradni, pribeh zajimavy, moc se mi libil, jen zrovna pro me tema valky je tezke a vyvolava ve me spatne pocity, navic ted za posledni dobu jsem o valce precetla tolik knih, ze si musim dat pauzu. Kazdopadne jde pouze o muj pocit s valkou, jinak bych sama za sebe dala 5*. Tesim se na Materidousku.
Knihu jsem si přečetla s chutí. Na fb jsem autorce slíbila, že až si ji přečtu, tak napíšu jak se mi líbila.
Mám ráda tyto knihy, kde se střídá historická linka se současností. Někdy se mi stává, že historická převažuje, ale tady se to nestalo a obě dějové linky se mi moc líbily.
Kniha je psána s láskou a mě se moc moc líbila. Výborná česká spisovatelka .
Pro mě krásná s láskou psaná kniha. A vůbec nevadilo, že je to autorčina prvotina. Alespoň já z knihy cítila, že jí autorka psala s láskou. Kniha mě pohladila a jsem moc ráda že jí mám v knihovničce.
Krásný příběh o lásce , kde se střídají dvě dějové linky jedna z přítomnosti o mladé slečně Natalii , která hledá lásku svého života , zotavuje se v nemocnici a na pokoji se setkává se starší paní Hedou , která jí vypráví láskyplný příběh její starší sestry v době druhé světové války . Obě linky se mi hodně líbily , v obou jsem hlavním hrdinkám držela pěsti aby našly svou lásku . Pár slz proteklo a doporučuji všema deseti . Já přečetla za jedno odpoledne až je mi to líto
Na začátku tohoto příběhu se seznamujeme s Natálií, která se po nehodě na kole probouzí v nemocnici.
Natálie je mladá slečna, která si myslí, že má skvělý život, skvělého přítele, že je jednoduše šťastná. Ale je to tak doopravdy?
Když jí na pokoj přivezou paní Hedviku, která si Natálii nakonec získá svým vyprávěním životního a hlavně milostného příběhu starší sestry Evy, Natálie začíná pochybovat, zda jí stačí taková láska napůl, kterou v porovnání s Evou prožívá....
Vše se ještě zkomplikuje / nebo naopak vyřeší ? Když do toho všeho potká usměvavého Matěje. Natálie se snaží přehodnotit své životní priority, opravdu všechny rozhodnutí, které za poslední dobu udělala, byly její volba ? Nebo se prostě jen nechala nenápadně zmanipulovat?
To vše se samozřejmě dozvíte, a dozvíte se také, jak to dopadlo s Evou a jejím příběhem, který se odehrával na pozadí druhé světové války :-)
Musím přiznat, že se mi moc líbily obě dějové linky, každá měla něco do sebe a obě byly napínavé, ač každá malinko jinak :-)
Příběh Slunečnice se mi líbil o kousíček víc, než Příběh Akvamarínu, myslím si, že především kvůli postavě paní Hedviky, která mi moc připomínala moji babičku :-)
„Existuje spousta druhů rozhodnutí. Například ta, která uděláme a pak jsme z nich nešťastní, nebo ta, která neuděláme a jsme nešťastní dvojnásobně. V závěsu za nimi jsou ta správná.“
Ani jedno oko jistě nezůstane po přečtení této knihy suché. Pravá láska bude určitě stálicí na obloze literatury. Zvláště když se přidají dramatické kulisy války nebo nemocnice, tak se to bude číst a číst a plakat a plakat. Přečtěte si i tento, na toto téma poměrně krátký, ale zato dvojitý, příběh a nebudete zklamáni.
Když jsem začala tuto knihu číst, tak jsem si říkala ze jsem asi nezvolila dobře. Ale četla jsem dál a dobře jsem udělala.
Příběh ze současné doby a minulosti se hezky prolínal.
A ta minulost me bavila víc.
Kniha je moc pěkná a těším se na další knihy této autorky.
Štítky knihy
romantika Protektorát Čechy a Morava zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 2022 |  Příběh slunečnice |
| 2023 | Příběh akvamarínu |
| 2021 | Letní kraťasy |
| 2024 | Příběh mateřídoušky |
Jednadvacetiletá Natálie se po dopravní nehodě zotavuje v nemocnici. Pokoj sdílí s babi Kratochvílovou, která nečekaně změní celý její život. Když Natálii zklame její sebestředný přítel, který upřednostní svou dovolenou před tím, aby byl Natálii po boku, začne jí babi vyprávět příběh své starší sestry Evy. Tehdy ani ne osmnáctileté dívky, která v době protektorátu sloužila v opatrovně, kde se nejen starala o sirotky, ale také se osudově zamilovala. Jenže tato láska byla od začátku zakázaná. Eva během vyprávění zjišťuje, že ještě pořád není pozdě na to bojovat sama za sebe a že vlastně nechce lásku jen tak akorát.
Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Natálie a Evy. Jejich pohledy se střídají, stejně tak časové linky ze současnosti a minulosti. Do příběhu vplujete hned na první stránce a každou další stránkou s postavami cítíte každou jejich emoci. Obě linky jsem si zamilovala a když se postupně propojily s třetí postavou, do jejíhož nitra jsme také mohli nahlédnout, nečekala jsem to a o to víc jsem byla nadšenější.
Natáliin příběh vedl k uvědomění si, jak moc je důležité neztratit sám sebe. Nikdy bychom si od druhých neměli nechat vnutit, že něco, co máme rádi, je špatné a že bude lepší, když budeme dělat to, co chtějí oni. Někdy je potřeba sundat růžové brýle a podívat se na všechno kolem sebe, střízlivě. A že nám je pomůžou sundat cizí lidé, které jsme nikdy nepotkali? Ono to paradoxně pomůže nejvíc.
Eva působila velmi naivně, když až v opatrovně přicházela na to, co se kolem ní opravdu děje. Vzhledem ke svému věku a tomu, že musela odejít z domu, se to dalo pochopit. Až láska jí otevřela oči, ale zároveň strach z tehdejší doby, byl silnější, a proto se dopustila chyb, které by znovu neudělala. Jenže čas nejde vrátit zpátky a zároveň jen on může všechny chyby zase napravit.
Tuto knihu řadím do kategorie "pohlazení po duši" a už teď se těším, až se jednou dostanu k dalším dvěma autorčiným knihám.