1amu komentáře u knih

Svět se modernizuje a postihuje to i vesničku St.Mary Mead, o které zasvěcení milovníci knih Lady Agathy ví, že je bydlištěm slečny Jane Marple . Ta je nejen geniální v řešení kriminálních případů, je i nezbytnou poradkyní policajtů, kde právě tato dáma je "poslední záchranou brzdou v neobvyklém případu.
Staří usedlíci (jako paní Bantry) se musí vzdát svých velkých domů, které není možné bez služebnictva udržovat, prodat je novým, bohatším lidem (jako je herečka Marina Gregg) a s těžkým srdcem pozorovat, jak bourají zdi, vyměňují okna a stavějí bazény… Vždyť také slečna J.M. vzpomíná na staré dobré časy v St. Mary Mead, kdy mohla ze své příhodně položené zahrádky pozorovat, co se kde šustne. (Zlí jazykové říkají, že je to znakem starých drben, což ovšem naše hlavní hrdinka není).
Díky své přirozené inteligenci, zdravému "selskému rozumu" a tomu, že vidí okolním, kmitajícím postavičkám "pod kůži" - bývá úspěšná a též širokým okruhem čtenářů i milována.
A tak je tomu i v této knize, která byla v Anglii vydána premiérově v r.1962.
Prasklé zrcadlo věnovala Agatha Christie herečce Margaret Rutherford, která ve čtyřech filmech z 60. let ztvárnila slečnu J.M. Dlužno upřesnit, že Agatha Christie si herečky sice vážila, ale s marplovskými adaptacemi, v nichž paní M. Rutherford účinkovala, spokojena nebyla. Jednoduše proto, že šlo opravdu o korpulentní dámu (pamětnici si vzpomenou na film Vlak z Paddingtonu).
Na závěr dodávám, že podle tohoto příběhu natočil Guy Hamilton v r.1980 výtečný film "Rozbité zrcadlo", který byl doslova narvaný filmovými hvězdami . Důvod ? Všichni chtěli účinkovat v detektivce točené podle úspěšné knihy A.Ch.
Vzpomínáte ?
Angela Lansbury (To je vražda, řekla), Edward Fox (Šakal),Tony Curtis, Elizabeth Taylor, Kim Nowak,Geraldine Chaplin či v menší roli pozdější James Bond - Pierce Brosnan a mnoho dalších.

26 13.10.2020

Obdivuji dvorní komentátorku Lady Agathy - kap66, která vždy napíše to zásadní. A tak mi nezbývá než se zaměřit na hlavní Star této řady Miss Marple .
Ze záznamů pořízených v polovině 60. let vyplývá, že předlohou pro postavu slečny Marplové (dále slečna M.) byla částečně babička autorky, ale jako předloha pro povahu slečny M. sloužilo více osob. Agatha Christie o slečně M. řekla, že je to stará dáma, která se trochu podobá přítelkyním její babičky Ealing, s jimiž se setkala v mnoha vesnicích, kam jako děvče jezdila. Není však jasné, jak vzniklo samotné jméno postavy. Nejčastěji se uvádí, že jméno bylo převzato z názvu železniční stanice Marple ve Stockportu, kterou Christie projížděla. Podle jiných zdrojů se Christie inspirovala u rodiny Marplových, která žila v domě Marple Hall nedaleko její sestry Madge.
Příběhy se slečnou M. čtu ještě raději, žež se slovutným Herculem P. Zejména tento .
Při řešení zločinů slečně M. pomáhá nejen její inteligence, ale i skutečnost, že během svého života již viděla nesčetně příkladů špatných lidských vlastností. Není případu, který by u slečny M. nevyvolal vzpomínku na podobnou příhodu. I když slečna M. často nudí své známé analogiemi mezi aktuálním případem a lidmi či událostmi ze St. Mary Mead. Jsou to však právě tyto analogie, které jí pomáhají k lepšímu pochopení podstaty zločinu. Má rovněž dar všimnout si i nevědomky prohozených poznámek a spojit si je s daným případem. Ačkoli vypadá jako roztomilá křehká stařenka, nemá z ničeho strach a nenechá se snadno zastrašit.
Tato kniha je v sérii slečny M. třetí v pořadí.

26 31.08.2020

Při čtení roztomilých povídek z obyčejného života obyčejných lidiček si uvědomíme, že něčím jako "hrdinou" je obyčejný člověk, který se za hrdinu vůbec nepovažuje - on dělá, to co každý den - pracuje na zadaném úkolu. Jako třeba v povídce "Ukradený spis" :
...vešel zrzavý človíček s tvrďákem v ruce a vycenil na plukovníka veverčí zuby. "Prosím já jsem agent Pištora z policejního komisařství . Prý vám tu vykradli špajz. Tak už jsem tady."
Na případ ukradeného spisu mimořádně utajeného a důležitého je určen veliký a tajný aparát vojenské zvláštní služby. A vedle toho obyčejný pan Pištora, který má tušení, kdo za tím vězí a jde za svým.
Vzpomeňme na pana Boušeho v "Hříšných lidech města pražského" i ten měl stejnou metodu.
..."No jo", řekl Pištora potěšeně, když viděl vykradenou špajz. "Tohle bude Andrlík." Inu věděl své, pravě tak jako pan Bouše od rady Vacátka v jiných řešených případech.
A oni ti "Malí hrdinové" nejen Karla Čapka konají svou prácičku každý den, mnohdy v ohrožení, těžkých podmínkách a třeba i s nasazením života. Nic neokecávají, protože to nikdy nedělali.
Pištora byl odměněn plukovníkem, kterému zachránil kariéru, "padesátkou" - na cigára.
Nepřipomíná vám to něco ?

26 06.04.2020

"Měli jsme tu dívku, která uměla asi šest jazyků. Tak jsme si je funkční rezonancí zobrazili a k nádoru šli jako při slalomu. Vyhýbali jsme se, abychom nějaký ten jazyk nepoškodili."
Laik, za kterého se v oblasti medicíny považuji, jen žasne.
Kniha je souvislým rozhovorem autora se světovou kapacitou v oblasti neurochirurgie, profesorem MUDr.Vladimírem Benešem.
Zaujme uměním jednak pokládat správné otázky, ale i uměním kvalifikovaně a vtipně na ně odpovídat.
"Viděl jste ve filmech a TV seriálech o medicíně, co by vás vyloženě rozčílilo ?
Je mi to jedno, lidé k nám naštěstí nechodí s tím, že chtějí operovat podle seriálu. Ale vždy si vzpomenu na primáře Sovu . To je člověk, se kterým bych vydržel tři minuty, a pak bych ho buď zabil, nebo šel pracovat jinam. Vznešený a vážný učenec, který z medicíny dělal přesně to, co se z ní dělat nemá. Povyšoval ji na náboženství a toho se pacient spíše lekne, než aby mu uvěřil. Byl to světec a navíc plácal nesmysly..."
A čtenář fascinován pohodovým vyprávěním se dozvídá mnoho o mozku.
"Mozek zajišťuje krevní oběh, dýchání a biochemickou pohodu organismu. A když si myslíme, že by mohl v noci trochu vypnout, začne nám vymýšlet sny. Generuje všechny naše absurdní situace, vytahuje z paměti střípky a zcela je znova poskládá."
A já se dovídám jak je tomu s mými fantasmagorickými sny. Když je přátelům vyprávím- nevěří mi skoro nikdo.
"Box je ohavnost, stejně jako ti novobijci v klecích, kteří se mlátí hlava nehlava."
A pan primář dále mluví o fotbale s hlavičkami, o vrcholovém hokeji s krosčeky a otřesy mozku a...a... ? Je to čtení lepší než thriller.
Po dlouhé době vyšla u nás nedávno kniha, která je pro nás nezasvěcené doslova lahůdkou. Vím, že se k ní zase vrátím.

26 29.03.2020

Richard Halliburton byl šťastný člověk. Rodiče se postarali, aby vystudoval Univerzitu Princeton . A vybavili ho do života poměrně dobře zajištěného. Mohl si tak splnit množství svých přání. Navštívit světové "klenoty", vyfotografovat je a protože byl od mladého věku podnikavý, našel zájemce, známé noviny, která zásoboval atraktivními články, o které byl velký zájem. Ti ho udržovali v klidu, vždy zde byla finanční rezerva.
Nebylo tomu tak vždy, jeho první tůra na Matterhorn by se neuskutečnila, protože dva bažanti přicestovali jednak po sezóně, neměli řádné horolezecké vybavení. Našli se 2 dobří lidé-horští vůdcové, kteří jim potřebné půjčili a umožnili jim prožít nezapomenutelné.
A "jízda" začala . Gibraltar, Bengálsko, Tadžmahál a mnoho dalších unikátních míst. Asi největší dojem na mne udělala část Tibetu zabraná Síkhy, zvaná Ladakh, jde vlastně o území Tibetu s hlavním městem Léh. Tato část je jedinečná v tom, co jinde na tomto světě není. Hlavou rodiny je žena, mnohomužství je přirozené. Zpravidla je důležitý 1.manžel, kterého ostatní poslouchají na slovo.
Průšvih byl v hygieně rodin. Voda nebyla to hlavní, Tradiční "velké koupání" prý 1x za 10 let.
Tak jak začal rozvíjet autor svou kariéru, uprostřed života zasáhla náhoda. Se svými přáteli vyjeli do Pacifiku. I když podával pravidelně hlášení o své poloze, dne 24.3.1939 se odmlčel. Později byl tento den stanoven dnem jeho úmrtí.

25 26.10.2020

(SPOILER) Obdivuji Alef, která se svým výtečným komentářem vypořádala s poetickou knihou NOVÁ DIVOČINA. V mém případě je to horší. Jednoduše proto, že jsem začal úplně jinak než jemné dívky. Tedy s mayovkami a třeba Zelený lučištník od Edgara Wallace byl pro mne Nr.1.
Kytici, ale upravenou Jiřím Suchým, jsem viděl nejdříve v Semaforu a ještě k tomu s Pepou Dvořákem. Druhý pokus byl krásný film F.A.Brabce, kde vidíme sedm vypjatých příběhů o touhách, posedlostech a sobectví . Jak praví chytří lidé, tvorba K.J. Erbena je paralelou k poezii E. A. Poea, plná vášní a přízraků. Kytice poprvé vyšla v roce 1853 a patří k základním dílům národní literární klasiky.
Snažil jsem se vše napravit a nestačil se divit . Najednou zjišťuji, že autor je zde géniem hororu !
13 básní, ale jakých ?
Třeba Vodník : Vodník sedí na vrbě u jezera a šije si svatební oblečení. Mezitím se mladá slečna z nedaleké vísky rozhodne, že si v jezeře vypere prádlo. Její matka ale měla zlý sen a o svou dceru se bojí. Nechce ji k jezeru pustit. Dcera však nedbá matčina varování a jde opravdu prát. Jakmile namočí první kus prádla, stáhne ji voda pod hladinu. Vodník se jí násilím zmocní a učiní ji svou ženou.
Od té doby s ním musí žít v jeho vodní říši. Je velmi nešťastná. Jedinou radost jí přináší její (a vodníkovo) malé dítě. Po nějaké době se jí zasteskne po matce a prosí vodníka, aby ji směla navštívit. Vodník je zásadně proti, ale po dlouhém přesvědčování a mnoha podmínkách jí přece jen dovolí jít. Dítě však musí zůstat v jezeře jako záruka, že se žena vrátí.
Když dcera spatří matku, zapomene na všechny dohody i na dítě, a schová se před vodníkem u matky v chalupě. Když se dlouho nevrací, vodník si pro ni přijde. Matka ji ovšem odmítne vydat a vodníkovi neotevře. Vodník zkouší všemožné výmluvy, jen aby se mu manželka vrátila. Marně. Vodník ji tedy upozorní, že dítě pláče. Kvůli dítěti dcera zvažuje návrat, ale matka jí nedovolí odejít a vodníkovi odpoví, aby přinesl dítě do chalupy. Vodník pak dítě skutečně přinese; nejprve mu však utrhne hlavu a jeho zkrvavené ostatky pohodí na práh.
Brrrrrrr ! Děs, běs !
Hezký komentář zde má Dennis Moore a já se k němu připojuji s dovětkem :
Je velkou škodou, že se K.J.Erben narodil ve špatnou dobu, na špatném místě (*1811 v Miletíně).
Být to cca o 180 let později a ještě k tomu tam "za velkou louží" , urvou mu producenti obě ruce !
A kdo jiný by měl film režírovat ? Je to jasné - Quentin Tarantino !

25 03.10.2020

Navštívil jsem v životě hodně veřejných knihoven a také někdy obdivoval knihovny svých přátel . Nevím zda je vhodné začít tento komentář slovy, že se mi nikdy nepodařilo při těchto návštěvách objevit v těchto interiérech nebožtíka, který tam byl zřejmě nedopatřením.
To dokáže s gustem Agatha Christie. Ona dala čtenářům slečnu Jane Marple. V knihovně domu manželů Bantryových, ctihodných a bezúhonných občanů vesničky St. Mary Mead, nalezla služebná mrtvolu krásné mladé blondýnky. Proto paní Bantry hned ví, koho má zavolat.
Agatha Christie v předmluvě k jednomu vydání uznala, že mrtvola v knihovně patří ke klišé detektivní literatury. Jak se s tím vypořádala? Sídlo manželů Bantryových je staromódní, jak se patří, ale objevené tělo se vymyká – ona zavražděná má velice laciné šaty .
O první kapitole knihy Christie zároveň poznamenala, že ji považuje za nejpovedenější úvod ve svých knihách.
Domnívám se také, že by se jí líbila i obálka Adolfa Borna právě u tohoto příběhu. Pouze by se vyděsila, že pro české čtenáře již není Christie, ale Christieová...

25 16.09.2020

Hlavní význam této velice populární knihy mezi národem, vidím v podtitulu (aneb válčili jsme za Čepičky). Ano kniha i film jsou zábavné, ale nejsem přesvědčen o % čtenářů, kteří si uvědomí kdo byl byla kariérní zrůda - JUDr.Alexej Čepička.
Příbuzenství s prezidentem Gottwaldem Čepičku vyneslo strmě vzhůru. Když však ten náhle v roce 1953 po návratu z pohřbu Stalina zemřel, pohasla také Čepičkova hvězda a následoval jeho strmý politický pád dolů. V roce 1956 byl totiž odvolán ze všech významných stranických funkcí a uklizen na místo předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci.
Už jen poznámka jak pobýval v Osvětimi (a jak lehce tento tábor opustil) budí podezření. Ano, vojíni s černými výložkami nesli a nesou svůj vojenský osud, poznamenaný Čepičkou,až do hrobu.
Zeť Klementa G. předvádějící se na vojenských přehlídkách na Letné ve sněhobílé uniformě (měl svůj zářný vzor v Kremlu) jako šašek, dožil (1990) zcela zapomenut ve věku 80 let postižen alzheimerovou chorobou.

25 01.07.2020

Je pochopitelné, že jinak budou knihu hodnotit ti, kteří ji četli před mnoha lety a jinak čtenáři zvyklí na Boeingy či Airbusy. Mou klikou bylo, že jsem knihu dostal od kamaráda v čase, kdy to byla na čs.knižním trhu doslova "bomba". Proti k ní mám svůj specifický vztah a na autora, který pochopitelně napsal i slabší věci, nedám dopustit.
On věděl kde je ono místo na tomto trhu (zejména v USA) zatím neprobádané a riskl to, nejdříve s kolegou - prvotinou "Let do nebezpečí" a po úspěchu si uvědomil, že by v tomto duchu mohl pokračovat. A opět obrovský úspěch ! Dokonce i v zemích Varšavské smlouvy. Jak to bylo tenkrát dobrým zvykem, kniha vyšla nejprve v Bratislavě. Inu tam nebyl takový strach z ideologické diverze, jako v českých zemích.
Vzpomínky na tuto knihu mám nostalgické v dobrém slova smyslu.
Artur Hailey napsal v roce 1968 kvalitní a hlavně čtivou knihu . Později se tomuto druhu literatury přestalo říkat trháky. Češi objevili bestseller !

25 27.05.2020

Tato kniha je přesně to, co člověk potřebuje po prožitém "blbém dni", je otráven - z něj jsou otráveni i jeho nejbližší. Tak se odebere do svého kumbálku s inspektorem P.
Rád čtu knihy F.Niedla, jsou mi blízké, on zkrátka nemá žádné problémy s vytvořením hrdiny. Pravda Prévit je outsider, ale má zase to co ostatní nemají. Především empatii, pak krásný suchý britský humor, ale především disponuje inteligencí, o kapku výšší než mají ostatní okolo něj. (Pardon výše je pouze strýček Oscar).

25 06.03.2020

Kniha o životě, lásce a umírání, ke které jsem se vrátil po létech a to se zvědavostí, jak na mne znovu zapůsobí. Podotýkám, že Tři kamarádi nepatří v mém případě k oněm TOP dílům spisovatele E.M.R., kterého mám rád.
Příběh tří veteránů z I.světové války, kteří si pořídí menší autodílnu a v ní "piplají" či opravují staré rachotiny, či vraky z bouraček. Občas se jim podaří cosi z toho i prodat, případně s velkou láskou opravený auťák přihlásit do místního závodu a v něm slavně zvítězit. Pro čtenáře obyčejné nedělní povyražení, pro tři kamarády cosi jako výhra na olympiádě.
Mezitím se začíná rodit "životní" láska jednoho ze tří - Robbyho ke krásné Patricii-Pat.
A autor, tak jak to umí pouze on, rozehrává baladu o obyčejném světě tam dole a kdesi daleko od domova o luxusním plicním sanatoriu, které je svým způsobem morbidní přípravnou pro pomalý skon pacientů, kteří zpočátku spíše věří (že někdy možná sjedou ze zasněžených hor do normálního světa), ale ke konci své životní pouti si alespoň trochu chtějí užít.
V tom je i ona nosná myšlenka hlavní postavy knihy Roberta Lohkampa: bojovat o to málo, co člověk miluje.

25 30.07.2019

K této úžasné knížečce mě "přivedla" Alef. Vyšla za I.republiky a po válce náhodou v roce 1969, kdy to ještě šlo.
Proč potom již tomu tak nebylo ?
Autor nebyl pro soudruhy žádoucí . Kluci z Karlína ho dali po roce 1948 na index. Spása příšla z SSSR (odkud jinak, že), kde se velice podivovali tomu, že Karel Čapek není vydáván. S těžkým srdcem ten hlavní - ministr Kopecký dal štempl.
Karel Čapek viděl hodně dopředu. Třeba když psal Válku s mloky.
A nesledujeme nezodpovědnost a uniformitu i v současné době ? Hradní šaškárna s vyznamenanými, bohužel ti čtyři by řády převzali jako pozůstalí. K číslu 5. se nevyjadřuji, je to zbytečné.
Ale vracím se ke knize:
Je humor kořením ? Sporná otázka, ale nejspíše ne. Má daleko širší poslání. Díky humoru se na svět díváme zcela jinak.
Naprostá pravda ! A je na každém jak se k inteligentnímu ne hrubému-tedy blbému) postaví.
Říkáme : "Ten má smyl pro humor ."
Kdo patří do této skupiny je šťastný člověk. Ale má to jeden háček. Nesmí o tom být přesvědčen na 100%. To ti druzí hned poznají.

Lady Agatha měla životní štěstí. Jednoduše v tom, že byla obdařena tím, co mnoho autorů postrádá a co prokazuje v tomto souboru povídek :
- Byla hravá. Určité scény dovedla do nejmenších detailů a ještě je rozpitvala.
- Připomeňme si její originální říkanky, použité v názvu knih.
- Měla to životní štěstí, že dopracovala k značnému bohatství . Je dobré připomenout, že jeho výše pocházela z příběhů, kde peníze, šperky, diamanty a jiné byly příčinou vražd v jejich knihách kde pak byly i vyřešeny.
- Byla originální. Koho jiného by napadlo učinit svými nosnými postavami třeba starou panu z anglického venkova, nebo roztomilého, elegantního a inteligentního mužíka, který se přes kanál La Manche dostal pouze v důsledku války.
- Byla čtena i proto, že její postavičky byli v podstatě lidé vystupující v jednotlivých příbězích: "Vždyť jsem to vlastně já !" Mohl prohlásit jeden ze stovek vysloužilých plukovníků, nebo dáma zbohatlá sňatkem se starým nudícím se lordem, který brzy umřel.
- Při své premiéře prorazila dříve v USA, než doma . Jednoduše proto, že obchodníci tam již měli vyšší cit a pochopení pro byznys.
A tak bych mohl pokračovat ještě dlouho, a to jen kvůli tomu, že Agatha Christie je má oblíbená. Není čtena každým, drsňákům čtoucím současné thrillery jednoduše nic neříká, dtto části něžného pohlaví, která dává přednost "příběhům" s tetovanými svalovci na obálce.
Ale zpět k povídkám:
Ta závěrečná stojí za pozornost rovněž proto, že se v ní znovu (potřetí a naposledy) objevuje ruská hraběnka Vera Rosakoffa, jež možná uhranula samotného Hercula Poirota.
A to je co říci !
Vědecké kolegium pitvající dílo autorky je rozděleno . Jedni tvrdí, že Poirot byl asexuál, druzí opak.
Ale máme zde vysvětlení :
I Hercule Poirot miloval, vzpomínal a byl také romantik.

24 18.10.2020

Jeden z mnoha drahokamů, které byly uloženy do pokladnice národního bohatství panem Jiřím Trnkou.

24 14.10.2020

Ti čtenáři, kteří touto knihou od Agathy Christie začínají - mají štěstí, jsou u jejího startu s později úspěšným párem, který tvoří kapitán Arthur Hastings, ten první společný případ s dále uvedeným vypráví.
Tím druhým je belgický uprchlík Hercule Poirot, dříve elitní člen belgického policejního sboru. Je rok 1917, blíží se konec války.
Hastings se uzdravuje na pozvání svého přítele Johna na zámku jeho nevlastní movité matky.
Protože je třeba (tak jak je tomu u knih s Sherlockem Holmesem a doktorem Johnem Watsonem) i někoho od policie nastupuje inspektor Japp . Oba detektivové se znají již od roku 1904, kdy byl Poirot ještě ve službách belgické policie a pomáhal řešit jistý padělatelský případ. Zůstali dobrými přáteli, i když jsou jejich vyšetřovací metody značně rozdílné. Poirotovými zásadami jsou "Metoda a Pořádek", zatímco Japp spíše spoléhá na náhodu. Osobně bych řekl, že H.P. má přebytek oněch šedých buňek mozkových, které naopak Japp tak trochu postrádá.
Ona záhada na zámku je smrt movité majitelky sídla Styles. Ta se nedávno provdala za muže pochybného vzhledu i minulosti a je navíc o dvacet let mladší.
Hostitel Hastingse John je rozhazovačný a tím na matce finančně závislý.
Hastings nevědomky tím, že přivede svého belgického přítele na zámek, nastartuje běh událostí od úmrtí majitelky. Ale je zde právě H.P. jako správná osoba, která dává záruku vyřešení případu.
Je zajímavé, že kniha byla uvedena dříve na knižní trh v USA než v Anglii.

24 01.10.2020

Při čtení té které knihy jsem rád, když jsem viděl předem její televizní zpracování. Čtenář vstupuje do čtení již částečně poučen. A pokud je režisérem fachman, je předem zárukou, že zfilmovaná kniha mu stála za námahu. Zde jde o Karla Kachyňu, který byl jako víno, protože miluji Frankovku, tak i zde se mu podařilo "kouzlo".
Dojemný příběh z dob války, ze které si pamatujeme zejména mrtvé, krev, koncentráky, krutost atd. Zde je nám podávána na stříbrném podnosu lidskost.
Nehodnotím co je lepší. Jak autorka, tak pan Kachyňa s komparsem vynikajících představitelů hlavních rolí, odvedli výtečnou práci.

24 20.09.2020

U oběda na faře v městečku St Mary Mead vypravěč příběhu vikář Leonard Clement prohlásí, že „kdo by zabil plukovníka Protheroa, prokázal by lidstvu velkou službu“.
Není to krásné ? Cosi jako dozorce nad mravností vyřkne hříšnou větu v rozporu s oním známým přikázáním "NEZABIJEŠ !"
A na potvoru se mu přání splní.
To je krásné na příbězích velké dámy přes detektivní příběhy, že ji nestačil mužíček s knírem a šedými mozkovými buňkami.
Jako králíci z klobouku V.Jiránka, vložila do klobouku ručku a pravačka vytáhla ?
Vesničku St Mary Mead, která tak vstupuje de dějin literatury. Pochází odtud Miss Jane Marple. (Nesnáším přechylování-typu Osakaová).
Slečna Jane se může jevit jako typická anglická dáma. Je vždy elegantně oblečená a většinu času tráví pletením nebo prací na zahrádce. Její chování se občas může zdát potrhlé, ale při řešení záhad se projevuje jako velmi inteligentní žena. Je znalec lidské povahy a všech jejích lepších i horších stránek, slabostí a výstředností. Jak je v detektivním žánru zvykem, slečna Marple slaví větší úspěchy než policejní vyšetřovatelé a "kliďánko želvička" řeší záhady, se kterými si policajti neví rady . Slečna Jane se nikdy neprovdala. Jejím nejbližším žijícím příbuzným je její synovec, „známý spisovatel“ Raymond West, který zde byl též poprvé představen.
Samozřejmě, že případ je vyřešen a slečna Jane se následně objeví úspěšně v 11-ti dalších knihách.

24 03.09.2020

Vůbec nesdílím názor, že tato kniha je o ničem. Naopak si myslím, že jde o knížku nadčasovou.
Jednoduše proto, že v Kocourkově možná žijeme a pokud si to nepřipustíme, tak se s jeho obyvateli setkáváme každý den buď osobně nebo v masmédiích.
Kdysi existovala pro ty ještě nepoučené Večerní univerzita marxismu-leninismu (VÚML). V této době bychom se možná mohli poučit z kroniky tohoto významného města. Není jen u nás, zejména významně se činí v hlavním městě KLDR pod vedením rychtáře Kim Čong Una .

24 20.05.2020

Je zde několik vynikajících komentářů, které rozhodly, že je zbytečné opakovat již napsané, či řečené.
Hrabal na knižním trhu počátkem 60-tých let XX.století - to byla třaskavina se vším všudy (proto soudruhům neseděl, zvali ho na koberec, i některým knihám dali stop). A to jeho manželka v té době říkala svým známým : Já nevím, co ti lidé na knihách Bogana (rozuměj Hrabala) vidí. Nejlepší spisovatel u nás byl ten, co napsal Káju Maříka. Nutno podotknout, že to pana Hrabala neodradilo a psal bohudík dále.

Genialita autora a mladého režiséra byla v tom, že společnými silami přesvědčili slovutné Akademiky v USA, jak naložit s Oscarem pro zahraniční film. Autor, muž středního věku, režisér na počátku své hvězdné kariéry.
Na této objemem tenoučké knížečce si cením popsání odboje proti nacistům úplně jiným způsobem, jak to učinilo mnoho věhlasných mistrů na mnoha stránkách. Panu Hrabalovi stačilo stránek 125, ještě k tomu toho nejmenšího formátu.
... Do poslední chvíle, než jsem se začal ztrácet s dohledu sebe sama, jsem opakoval slova vlakvedoucího té rakety, která přivezla ty zbědované Němce od Drážďan:
"Měli jste sedět doma, na prdeli..."

24 26.03.2020

Geniální divadelní hra, geniálního autora při které se divák baví, žasne při poslechu inteligentních replik všech představitelů a nemůže než je milovat úplně všechny, což při divadelní hře zrovna obvyklé není. Je zajímavé, že pravý a chytrý český humor je blízký humoru britskému, proto má tato hra u nás dlouhodobě takový úspěch.
Mým favoritem je TV film z r.1979 s nedostižným obsazením všech rolí:
Jack Worthing - J.Abrhám
Gvendolina Fairfaxová - L.Šafránková
Algernon Moncrieff - J.Hanzlík
Cecilie Cardewová - N.Konvalinková
lady Bracknellová - S.Zázvorková
slečna Prismová - Z.Hadrbolcová
reverend Chasuble - S.Beneš
komorník Lane - L.Kostelka
Kdo miluje tento druh humoru a tento herecký koncert zatím neviděl, měl smůlu.

24 20.02.2020