Povídky z jedné kapsy

kniha od:


Koupit

Sborník detektivních povídek z pera Karla Čapka patří ke skvostům české moderní prózy a právem náleží do zlatého fondu české literatury. Příběhy s kriminální zápletkou autor povýšil na studie člověčenství, které dokáží vždy překvapit a zaujmout. Náměty povídek jsou natolik originální, že byly mnohokrát použity pro filmové zpracování. Klasická díla Karla Čapka jsou ozdobou každé knihovny!...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/101117/povidky-z-jedne-kapsy-101117.jpg 4.31181
Žánr:
Detektivky, Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (93)

Kniha Povídky z jedné kapsy

Přidat komentář
DuncanIdaho
08. července

Všechny povídky jsou jednoduché, rychle se čtou a mají své určité kouzlo doby jejich vzniku. Lidé v příbězích jednají prostě a jednoduše. Hned začínám číst Povídky z druhé kapsy.

PhoebePollard
19. května

Opět povinná četba, ale rozhodně patřila k těm lepším, co jsme mohli dostat. Nikdy jsem moc nemusela Čapkův styl psaní, ale převážná většina těchto povídek mě i bavila. Takže dávám tři hvězdičky, protože já tenhle sloh zkrátka nemusím.

jadran
01. května

Karel Čapek sice nenapsal žádný detektivní román, ale jeho povídky z obou kapes jsou nejen zcela mimořádné svým stylem, skvostnou češtinou, ale také způsobem přemýšlení nad věcmi "nad námi" i v nás. Co se mi ale zdá stejně zajímavé, že ty detektivní romány za něj a v jeho stylu napsali jeho následovníci. Místo supermanů, rabiátů a nebo geniálních mozků jsou ti luštitelé kriminálních (i jiných) záhad normální lidé, kteří mají i své slabosti a často i onen iracionální přístup. Zdá se mi, že Karel Čapek ovlivnil třeba i Zdeňka Jirotku (viz. ono vyprávění o panu Brudíkovi ze Saturnina), ale nepřímo byl i otcem české detektivky, a je jedno, zda se jedná o inspektora Klubíčka nebo poručíka Borůvku. Z každé ryze detektivní povídky by udělali klasičtí detektivkáři udělali celá román (napadá mně třeba G. Simenon) a jiní by z oněch povídek zabývajících se třeba náhodou nebo naopak morálními dilematy udělali velkoromány na Nobelovu cenu. Nejvíc mně vždycky pobaví Ukradený spis 139/VII odd. C, který ukazuje, že nejjednodušší řešení se všem zdá příliš obyčejné, proto také fámy mají větší přitažlivost, než strohá a prostá pravda. K dnešku a politickému (i jinému) aktivismu promlouvá Případ Selvinův, který získává na aktuálnosti čím dál tím víc a nemusí se jednat jenom o justiční omyly, ba právě naopak, nicméně nejsilnější pro mě je Poslední soud, ta hluboká a čapkovsky lidská úvaha o spravedlnosti a člověku jako takovém.

„Proč vlastně vy… proč ty, Bože, nesoudíš sám?“ tázal se Kugler zamyšleně.
„Protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo. Jakpak bych já tě mohl soudit? Soudce ví jenom o tvých zločinech; ale já vím o tobě všechno. Všechno, Kuglere. A proto tě nemohu soudit.“
„A proč tedy soudí… ti lidé… i na nebi?“
„Protože člověk patří člověku. Já jsem, jak vidíš, jenom svědek; ale o trestu, víš, o trestu rozhodují lidé — i na nebi. Věř mi, Kuglere, je to v pořádku; lidé si nezasluhují jiné spravedlnosti než lidské.“

Neblednou před tímto prostým dialogem poněkud ony úvahy, krkolomně definované a násilně vytvářené rozpory a často velmi vlezlé a ultimativní závěry zástupu daleko více známějších filosofů, světoznámých spisovatelů, ale i dalších, nezřídka kdy prázdných, ale o to více halasných všeználků?

ronave
12. února

Povídky se velice dobře čtou, jsou jednoduché, ale i přesto mají své kouzlo.

"Všechno se dá falšovat nebo nastrojit, všechno je přetvářka nebo nějaký záměr, jenom náhoda ne; to se pozná na první pohled."

ijcro
17. ledna

Tuším, že některé z povídek byly už kdysi v zinscenovány pro televizi. Možná by si toto zasloužily všechny, už jenom kvůli svému jazyku, třeba v nějakém výpravném povídkovém filmu, kde by se prolnulo více postav ve svázaných příbězích... Dávám plus

jindrich7442
24.10.2018

Dlouhá léta říkám, že bych rád vzal do ruky klasická díla, kterým jsem se ze vzdorného mládí v povinné četbě vyhýbal. Čtenářská výzva mi vehnala do náruče Karla Čapka a Povídky z jedné a druhé kapsy. U některých povídek jsem se upřímě pobavil. Jistě lze namítat, že nalézat pobavení v kriminálních případech je zvláštní. Nicméně každý kdo četl mi musí dát za pravdu. Lahodící "uším" mi byl především literární styl a dialekt tak typický pro tehdejší češtinu.

Primavere
14.07.2018

Povídky mě velmi bavily - nebyly dlouhé, snadno se četly, nebyly náročné na pochopení - prostě lehká volnočasová četba.
Líbily se mi i překvapivé konce. Ke konci knihy jsem už sice čekala, že povídka neskončí tak jednoznačně jako začala, ale přesto jsem se dobře bavila.

VesmirnaOndatra
15.06.2018

Tieto poviedky sú ak tá odroda čerešieň, čo sa volá Už len jednu.*

*V niektorých publikáciách uvádzaná aj ako Toto bude fakt posledná prípadne Idem umyť riad, len ešte túto jednu.


Autor a jeho další knihy

Karel Čapek
česká, 1890 - 1938

všechny knihy autora

Podobné knihy

Kniha Povídky z jedné kapsy je:

v Právě čtených29x
v Přečtených2068x
v Čtenářské výzvě204x
v Doporučených77x
v Knihotéce348x
v Chystám se číst126x
v Chci si koupit10x
v dalších seznamech3x