Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Povídek z jedné kapsy 27. vyd., Povídek z druhé kapsy 21. vyd., (Společné 7. vyd. v ČS). Tisk zvratmo. Sborník detektivních povídek z pera Karla Čapka patří ke skvostům české moderní prózy a právem náleží do zlatého fondu české literatury. Příběhy s kriminální zápletkou autor povýšil na studie člověčenství, které dokáží vždy překvapit a zaujmout. Náměty povídek jsou natolik originální, že byly mnohokrát použity pro filmové zpracování. Klasická díla Karla Čapka jsou ozdobou každé knihovny!...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101117/big_povidky-z-jedne-kapsy-povidky-z-dru-xGZ-101117.png 4.31264
Nahrávám...

Komentáře (148)

Kniha Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy

Set123
03.12.2022

Jaj, tohle snad bylo delší než bych chtěl. Čapek je skvělý spisovatel, to mi nikdo nesebere. A povídky mu šly skvěle, málokdo na tak malém prostoru zvládne taková kouzla jako Čapek. Ale platí, že kvalita byla proměnlivá.

Povídky z první kapsy se mi obecně líbily více. Všechny jsem je okomentoval zvlášť, kdyby vás to zajímalo. Dobře, ta první věta, to asi není úplně pravda. Teď jsem se koukal na bodové hodnocení a rozdíl průměru je 0,2, takže zase o tolik více se mi patrně nelíbily. Každopádně jsou vzaty dohromady poněkud více „filosofující“, což já rád a některé z nich jsou přímo legendární (Šlépěje), jiné legendární pro právníky (Poslední soud), pročež jsem si je asi více užil. Nadto to pro mne byl poměrně čerstvý, nový zážitek.

Povídky z druhé kapsy se mi zdály dohromady poněkud povrchnější, méně filosofující, banálnější. Na straně jejich celková struktura je mnohem důmyslnější. Tím míním jak mezi sebou povídky krásně „přetékají“ a v jisté návaznosti si předávají děj, dokonce vyprávěný téže postavami. Ke konci dokonce dochází k odkazování mezi povídkami, což je po mém soudu už vysloveně důmyslná struktura a nutí mne to Čapka jako vždy chválit a vychvalovat.

Jak jsem již řekl, dohromady vzato samozřejmě platí, že kvalita je proměnlivá, některé jsou horší (Oplatkův konec, O lyrickém zloději), jiné lepší (Případ Selvinův, Případ s dítětem) a ke konci už jsem byl poměrně otráven faktem, že musím ve čtení pokračovat – těch povídek je prostě moc. A to jsem to četl snad dva měsíce! Ale to je, uznejte, můj problém. Jedná se o mimořádně kvalitní texty, které dokáží brnkat na nejrůznější strunky a zaujmou, myslím, každého právě svou růzností. Skvělá věc. Skvělý Čapek!

PS. Mimochodem, vždy jsem byl přesvědčen, že se jedná o dětské povídky Nevím proč jsem si to myslel, ale sakra ne!

K739
02.12.2022

Nedávno jsme vedli diskuzi (formou SZ) s jednou milou oblíbenou uživatelkou, neuvádím její jméno, jestli bude chtít, přihlásí se sama, zda je nejlepší povídkou v této sbírce povídka Čintamani a ptáci nebo povídka Světový rekord. Zastával jsem názor, že Světový rekord je nejlepší. Ona to úplně neodmítla, navíc mi pravdivost povídky sama potvrdila, majíc ji doma ověřenu empiricky. Cituji: "Štětec, který pouštěl chlupy, byl ve vzteku mrštěn tak, že přeletěl obří stodolu. A už nikdy, i když se to mnohokrát zkoušelo, nikdo z rodiny ani štětec, ani nic podobného, přes stodolu nepřehodil."
Tak si říkám, až mě doma moje partnerka zase vytočí doběla, že bych mohl taky vytvořit světový rekord. Nevíte někdo o nějaké vhodné disciplíně?


K739
23.10.2022

(+ SPOILER) Divím se, že ještě nikoho nenapadlo (nebo ano?) udělat výběr z těchto povídek a vydat je jako pohádky pro děti.
Já jsem tak kdysi soukromě učinil. Nastrkal jsem do knihy záložky, a když na mě přišla řada (babička s dědou v divadle, manželka na odpolední nebo s kámoškami na dvě deci Müller Thurgau, pozdní sběr), vytáhl jsem z knihovny tuhle knížku.
Dcera, mohlo jí být šest, to uvítala, asi už byla těch ptáků Zamyryků trochu přesycena.
Ne každá povídka se pro malé dítě hodí, například Zmizení herce Bendy, tam jsem záložku určitě neměl.
Ale hned tu první povídku, Ukradený kaktus, tam je dítě schopno detektivní zápletku s dovysvětlením rodiče pochopit.
Stopy ve sněhu, to jsem si myslel, že bude trhák, ale kdepak. Stopy, které zčista jasna končí a nevedou dále, to pro dítě není žádná zvláštní záhada.
Zato Modrá chryzantéma, to je něco jiného. I malé dítě už ví, že je přece jenom něco mezi nebem a zemí, že když mu někdo ráno přetrhne sen nešetrným probuzením, sen se někam ztratí, odpluje do nenávratna, a ať se snaží sebevíc, navázat už nejde, stejně jako nejde najít modrou chryzantému, která se mihla za oknem vlaku.
Zločin na poště – ten přeskočte. Vždyť i já u toho brečím. Leda byste chtěli, aby se vaše dítě naučilo novou, šťavnatou nadávku: Ty jedna stará, křivonosá, zatracená babo!!
Čintamani a ptáci - určitě zabere. Dítě vnímá, že vy oba, ač byste neměli, spiklenecky fandíte zloději, aby se mu přece jen podařilo ten koberec ze sklepa ukrást.
No, a největší trumf je Světový rekord. Vaše dítě objeví novou dimenzi světa - absurditu. Nevěřili byste, jak snadno pochopí a bude se srdečně smát tomu, že zcela přirozeným a logickým během událostí se svět obrátí vzhůru nohama. Že pachatel, místo aby zapíral, se zapřísahá že je vinen, zatímco zástupce spravedlnosti mu vyhrožuje, ať přiznání odvolá, jinak ho dá zavřít až zčerná.
Takže, milí tátové, pokud čtete dětem pohádky, sáhněte po této knížce. Neprohloupíte ani vy, ani vaše ratolest. A že se v po(d)vědomí vašeho dítěte usadí krásná, krystalicky čistá čeština, to už je jenom bonus navíc.

Hakate
03.09.2022

Odpočinkové čtení, dobře se čte. Od Čapka mám radši jiné díla.

Filomena1961
17.08.2022

Úžasná kniha povídek psaná nádhernou češtinou s detektivními zápletkami. Čapkův jazyk plyne přirozeně, má hladkou intonační linii. Řada povídek má vysloveně humornou polohu, která občas přechází do satirické nadsázky, či oblasti parodie. Z této polohy často Čapek vybočuje úvahou o vratkosti mravních kritérií a o věčném rozporu - jak soudit ( Ukradený kaktus ) .
Každá povídka má své kouzlo. Člověk žasne nad tím, jak autor odhaluje tajemství trestného činu a s tím propojuje poznávání vztahu mezi lidmi, jejich morálku a schopnosti. Čapek má přirozený sloh, smysl pro detail a konkrétní obraz. K jeho knihám se často vracím. Doporučuji k přečtení - je to literární zážitek.

Peter73
15.07.2022

Mysticko-kriminálne poviedky, kniha obsahu takmer 50 poviedok, ktoré sú vtipné, napínané, prekvapujúce, poučné, ale hlavne zábavné. Dýchajú prvorepublikovou atmosferou aj štýlom písania a správania postáv. Kniha ma bavila a určite siahnem ešte po nejakej knihe od K. Čapka.

Rade
12.10.2022

Zopakováno po hodně dlouhé době.
Vtipné, chytré, člověčí, laskavé, plné životních pravd, jak jinak pojmenovat čapkovský pohled na svět s příběhy malých lidiček? Čapkovy povídky jsou možná i tak trochu předchůdkyněmi historických detektivních povídek Jiřího Marka. Nebo i povídek Josefa Škvoreckého se smutným poručíkem Borůvkou. Dokonce mě napadlo, že základ povídky Roalda Dahla Farářovo potěšení má předobraz v Čapkově povídce Čintamani a ptáci. Jasně, je to nesmysl, ale jde o obdobné téma sběratelského nadšence, který objeví senzační sběratelský kousek a dělá vše pro to, aby ho levně získal. V Dahlově případě končí drsným černým humorem, v Čapkova povídka má závěr smířlivě nostalgický.
Dobrá literatura se pozná podle toho, že je nadčasová, Čapkovo prvorepublikové psaní je vtipné, čtivé a srdíčko i rozum oslovující i po těch letech. Nezestárlo, naopak, zraje. Promlouvá k nám hodně silně, aspoň mně se tak zdá… Čím jsem starší, tím víc mě oslovuje.

„Nu, už je to venku, řekl jsem si, pravda je zachráněna. Ale hergot, copak je tohle celá pravda? Vždyť všechna tahle odhalení a zklamání, ty trpké pravdy, deziluze a hořké zkušenosti, to je jen ždibec pravdy; celá pravda je větší; celá pravda je, že velká a bláznivá věc je láska, pýcha, vášeň a ctižádost, že každá oběť je hrdinská a že lidský tvor ve své lásce je něco krásného a úžasného. To je druhá a ta velká půlka pravdy; ale to by člověk musel být básník, aby to dovedl vidět a říci.“

Apo73
10.09.2022

Jestli si mě Karel Čapek něčím získal, tak právě těmito povídkami. Vedle Dášeňky a Devatera pohádek, u čehož člověk logicky začíná a ani je asi nečte sám, ale čtou mu je rodiče, jsou tyhle dva soubory z Čapkových děl nejpřístupnější. Jsou to čtivé příběhy, je v ních typický čapkovský osud obyčejného člověka, je v nich určitá melancholie světa, který vlastně není, ale pod touto slupkou milých příběhů má každá povídka i svůj hlubší, dokonce i filosofický přesah. Vzpomínám na dvě, které mě úplně uhranuly - Šlápěje (což je rozvinutý motiv starší Čapkovy povídky Šlépej) a potom Sbírka známek. Ta mě dojímá dodnes. A když jsem pak ještě objevil, že ji mistrovsky namluvil Vlastimil Brodský, tak na ni nedám dopustit. Jako by člověk měl s Jiráskem začínat u Filosofské historie (a nikoliv Starých pověstí českých) a směřovat k Temnu, F. L. Věkovi nebo U nás, tak s Čapkem by se mělo začínat Povídkami a směřovat (v próze) přes Horudbala k Válce s mloky a Krakatitu.

1 ...