1amu diskuze u knih

Omluvou této knihy je, že byla vydána za Protektorátu. Být to v současné době, tak si "Podivní lidé z USA" - Českou republiku podají !
Hnutí BLACK LIVES MATTER začíná ovlivňovat svět. Začalo to v Hollywoodu, pokračovala bláznivá Gréta a teď je zde chudák Negrínek !

Název knihy sice říká, že t.zv.humoristický časopis se směje, ale smála se zřejmě pouze jedna strana. Většina si říkala, že škoda toho papíru.
To že mladého Kohouta mocná strana posadila po návratu z velvyslanectví v Moskvě do křesla šéfredaktora, vypovídá nejen o tom, jak si ho chovala "v peřince", ale soudruzi si byli dobře vědomi, že z humoristického časopisu - komsomolec a partajník Pavka vytvoří útočný (lépe řečeno štvavý) plátek, který bude tepat do všeho, co nejde s pevně vytyčenou linií strany. Samozřejmě to Pavka uměl na 1*. Již jen pohled spoluatorů je vypovídající (možná, že autor Saturnina své účasti později litoval, ale všichni byli rádi za pár šestáků odměny).

Z knihy nemám dobrý pocit. O samotném K.H.Frankovi již toho u nás bylo napsáno dost. Kochat se množstvím fotografií hajlujících nácků ocení pouze jejich příznivci. Čas věnovaný prohlídce pečlivé fotodokumentace považuji za zbytečný.
To samé ještě tuto knihu hodnotit.

Čtu výtečnou knihu Martina Daneše Rozsypaná slova (Vydalo DRUHÉ MĚSTO, r.2020). Teprve zde (kap.22) jsem získal zřejmě poslední informaci, jak to bylo s vydáním této knihy (Lidové noviny v r.1941 a Fr.Borový 2x v létech 1941 a v r.1942). Autorem je opravdu Karel Poláček. Ale zásluhou konfidentů, zejména z Vlajky F.Ryse-Rozsévače přišlo na tehdejší Cenzurní úřad anonymní udání, že na knize uvedený autor Vl.Rada, tuto knihu nenapsal. Pravý autor je Karel Poláček (který měl v té době zákaz jakékoliv tvůrčí veřejné činnosti jako Žid). O vydání knihy se zasloužilo mnoho statečných lidí, zejména Rudolf Jílovský (od roku 1939 do roku 1944 byl uměleckým ředitelem nakladatelství František Borový. V průběhu druhé světové války se podílel na činnosti odbojové skupiny Parsifal Arnošta Heidricha a na jaře 1945 byl vězněn na Pankráci).
Aby se předešlo dalším podezřením a aktivitě konfidentů v této věci, dohodl se vydavatel s pravým autorem, že knihu mírně "odpoláčkuje".
To se skutečně stalo a v nakladatelství F.Borového vyšla v právě v létech 1941 a 1942 požadovaná úprava.
Proto i ty rozpaky nad knihou.

4 20.07.2020

Doplňuji o vzpomínky jeho dcery Jiřiny Jelinowitzové (+2001 v Kanadě), která byla pozvána do Rychnova nad Kněžnou na sympozium Lidové noviny a Karel Poláček.
Paní Jiřina mimo jiné říká:
...je to zajímavé, ale naše rodina se měla vůbec nejlépe v dobách světové krize, kdy otec dostal za scénář filmu Muži v ofsajdu značný finanční obnos. Ten nám stačil, mimo jiné, i k zakoupení třípokojového bytu na Smíchově, kde bydlel též kdysi Jakub Arbes. Otec, i když člověk nepraktický, nechal nový byt moderně zařídit...
I takové věci byly možné v čase celosvětové bídy. (Viz otázka : Co je štěstí ?)

1 25.06.2020

Karl May je autorem mého mládí. Každá jeho kniha byla kdysi za socialismu "vyvažována zlatem". A co teprve když se u nás objevily filmové "mayovky". To byl pro tehdejší mladou generaci hit ! A ještě k tomu zfilmována tato kniha, kde náčelník Apačů umírá.
Měl jsem večer mít rande. Tehdejší dívka "mého srdce" prosadila návštěvu krásného letního kina na jihu Čech. Šplhnul jsem si ! Poslední třetinu filmu jsem ji držel za ručku, později hladil po hlavince a ona slzela, slzela více, slzela nejvíce... stejně jako její kamarádky okolo. Byl to hezký příběh.

Roztomilý je u této knihy komentář, kde si pisatelka zašla do antikvariátu a zakoupila knihu "za pár korun". Mé vzpomínky jsou trochu jiné . Kdysi dávno jsem se postavil do fronty před Slovenskou knihou (v polovině Václavského náměstí). Patřil jsem mezi ty "šťastné", na které se dostalo.
Současný stav: brožovaná kniha je nehezky odrbaná, protože ji četlo mnoho přátel (a také ji poctivě vrátilo).
Inu byla kdysi jiná doba - na knihy, maso, čočku, prací prostředky a mnoho jiných se stály fronty....

2 10.05.2020

kap66 mě tímto komentářem "nakopla" k tématu UKRADENÉ KNIHY . Vím o tom také něco, protože jsem byl ve svém životě okrádán o knihy (bohudík o jiné věci ne-zaklepávám) dosti často. V útlém věku to byl vypůjčený Kája Mařík I. Šťastnou náhodou mi ji zcizil pozdější můj životní kamarád. Brzy mi ji s brekem vrátil, když doma pocítil otcův řemen na "zádi". Při různých stěhováních mi byly odcizeny časopisy VPŘED (s Rychlými šípy), to jsem nesl těžce. Má budoucí manželka mi v době seznamování sdělila, že v kterési knihovně ukradla "Dějiny marxistické filosofie", jednoduše proto, že kdysi milovala začínajícího filosofa a chtěla být IN. Knihu dala do sběru, když se dozvěděla, že kybernetika je buržoazní pavěda. Pak zde byla řada nevrácených knih (nebylo to bohudík mou vinou, ale bylo mi to líto), jednoduše proto, že kdosi z rodiny komusi cosi půjčil a nezapamatoval si, kdo to byl. (Sophiina volba 1.vydání v ČSSR, 3x A.Christie, dtto a pár dalších). Knihu Nemusí být vždycky kaviár od J.M.S. nám kdosi ukradl při návštěvě velice chytře- ztrátu jsem zaznamenal za dlouhou dobu.
Sebekriticky přiznávám, že jsem (dávno již tomu) zcizil v jedné z knihoven útlou knížečku "Francouzská konverzace pro začátečníky" chtěje se bláhově naučit tomuto jazyku, abych udělal dojem na slečnu, která se mi tehdy líbila - bez efektu.
Ale nechci mluvit pouze o krádežích knih. Má knihovna na Černém M. má výtečný zlepšovák. Když odcházím z knihovny, tak před východem je polička "KNIHY ZDARMA-od našich čtenářů všem zájemcům". To se mi líbí, pokud si knihu přečtu a nechci si ji ponechat (což je 99%), jednoduše ji vrátím. Sám jsem tak učinil mnohokráte a rád bych věřil, že se tento nápad rozšíří. A chci-li si udělat místo ve své knihovně, s potěšením odnesu ono nepotřebné tam, kde se stane potřebným.
Nejsem si jist, zda výše napsané někoho oslovilo. Pokud ano, rád si přečtu vaše zkušenosti.

Ad Rihatama - děkuji za inspiraci, opět si potvrzuji, že v něčem je DK nenahraditelná !
Jak si tak čtu ve vtipných komentářích, je vidět (a já se sem počítám), že ve studiu zákonů lidské blbosti hodně pokulhávám. Pokusím se to tedy samostudiem napravovat.
Jest otázkou, komu by v současné době měla být určena.
Dočetl jsem se o jednom (ale ten asi číst neumí), že olizoval v sektoru pečiva vystavené kusy. Za středověku by byl sťat !
Domnívám se, že ti nevzdělaní sedí v Bruselu, a to v čele s jistou Ursulou von Leyen, o které se v Německu povídá, že se jí po dobu funkce ministryně obrany podařilo zneschopnit Bundeswehr . Samozřejmě k tomu její poskoky (a že se jich tam hemží). No a současná doba přímo volá po izolaci jisté crazy Grety T. A nejen jí-takových se po této zeměkouli hemží...

Z četby komentářů a "komentářů" je vidět obrovský náskok Jadrana před ostatními v pochopení, ale též vyjádření o co v tomto úžasném dramatu jde.
Má hluboká poklona Davide !

Neviděl jsem film, nečetl jsem knihu. Ale fascinuje mě počet rozdílných komentářů, což je dobře. Co komentátor - to jiný názor. Jedno vím určitě - na film určitě nepůjdu, ale četba knihy ? Možná. Ano jsou zde zastoupeni "moji oblíbení komentátoři", kteří mi vždy dali ten správný směr.
Opět se ukazuje, že nápad založit tento web byl výborný !

Nesdílím nadšení komentátorů této knihy, byť si jednoho z autorů - pana Kosatíka vážím (zejména za knihu "Fenomén Kohout"). Při čtení jsem měl pocit, že u tohoto atypického výběru subjektů se preferují příhody z bulváru, i když na konci každé kapitoly je bohatý výčet pramenů, ze kterých měli oba autoři čerpat.
Pouze kapitola o A.Zápotockém mi připadala vydařená a odpovídala mému očekávání.
Srovnání s knihou Jiřího Pernese: Komunistky s fanatismem v srdci - nesnese toto dílo vůbec srovnání.

05.03.2020

Neuvěřitelný výsledek zdenyR u 20 knih Daniela Silvy 20x Ctrl C+Ctrl V !!!

Jirka, 1amu

28.02.2020

Dlouhodobě sleduji komentáře Metly a musím říci, že je čtu pořád raději a není to kvůli tomu, že patří mezi mé oblíbené komentátory. Proč ? Protože je svá-originální a zejména vtipná. Originální proto, že jsem zatím nepostřehl podobný styl, respektive vyjádřit se svou mluvou buď k přečtenému, nebo slyšenému. A její komentář k této knize je přesně takový. Neváhá odskočit roky zpět a podělit se s čtenáři o chvilky i delší chvíle, kdy se necítila být "kingem" zde spíše královnou v houfu vrstevníků.
Jaký je to obrovský rozdíl mezi jejími komentáři (tím myslím napsaný pocit s myšlenkou) a tím, co vůbec komentáři nazvat nelze, bohužel (dyk voni mi kámošky dají plný pytel palců, že jó) a napráskají ke kvantu přečtených knih buď jedno slovo - super, úžasné, dvě (což je pokrok) - nemám slov a málinkato více - kniha se mi líbila .
Všichni kdo máme tento výborný web rádi, to vidíme každý den, opět bohužel !
Tak tedy: proto přeji Metle nejen plno krásných knih, ale zejména hodně palců od skutečných příznivců !

Pouhých 30 stránek sepsaných zřejmě z vděčnosti KSČ bývalým renomovaným profesorem University Karlovy, kde působil až do seznámení s t.zv. Karlínskými kluky (KK) což byli :
Gottwald,Kopecký,Slánský, Dolanský,Šverma a spol), kteří na V.sjezdu v únoru 1929 zvítězili nad původním vedením Jílka a Bolena. Vyplatilo se, úspěšná emigrace s K.G. a dalšími v r.1939 ke Stalinovi, jej zachránila nejméně před koncentrákem. Po skončení války zastával ministerské funkce, převážně v křesle ministra školství.
Byl hlásnou troubou inteligence KSČ a učinil to zásadně ve svých čtyřech projevech na margo procesu s dřívějším spojencem, poté sionistou Rudolfem Slánským . Ostatně sama anotace to shrnuje jako projevy o tom jak se odhalením spiklenců cítí postižen kapitalistický svět ve svých špičkách i ve svých plánech na odtržení Československa od tábora míru. Proti pomluvám, jako by proces byl projevem rasového pronásledování židů, je vysvětlen zásadní rozdíl mezi antisemitismem a antisionismem jako obranou proti rejdům agentury amerického imperialismu.
Zároveň vyvrací různé klevety o průběhu procesu a zdůrazňuje velký význam odhalení spiklenců pro posílení jednoty KSČ.
Lze skončit pouze známou větou: jak mohl tak hluboko klesnout...

Ono jde o to, zda Amelia Earhardt je záhadou II.světové války, když je prokázáno, že:
Roli hrají ostrůvky Baker a Howland, které vzdálené od sebe 68 km leží přibližně v polovině cesty mezi Austrálií a Havají. Známější je Howland Island, kvůli velice propagovanému letu okolo světa, který podnikla Američanka jménem Amelia Earhart v roce 1937 společně s navigátorem jménem Fred Noonan. Jejich plán, zastavit se na ostrově a doplnit potřebné palivo na dlouhém letu přes Pacifik, se nikdy nerealizoval. Letadlo sice vzlétlo z letiště Lae na Nové Guinei, ale to bylo nejspíše jejich poslední setkání s lidmi. Přistávací i odletová dráha na ostrově Howland, postavené pouze kvůli tomuto letu, nebyly využity a plynoucí čas způsobil, že vynaložená lidská práce přišla vniveč. Zapracovaly nejen klimatické podmínky. V současné době lze pouze tušit, kde odvážná Amelia mohla přistát....
iDNES 1.11.2014:
Posádka Lockheedu podle všeho ve tmě nad oceánem ztratila orientaci a nelze vyloučit ani to, že při navigačních výpočtech se unavení letci dopustili chyby. Potýkali se i s nepříliš příznivým počasím a s problémy s rádiem. Pilotka se naposled ozvala 2. července ráno americké armádní lodi Itasca, která ji měla u Howlandova ostrova navigovat, s těmito slovy: „Musíme být někde nad vámi, ale nevidíme vás. Dochází nám palivo.“ Dosud objevené stopy nasvědčují tomu, že se Earhartové povedlo nouzově přistát na pobřeží pustého atolu Nikumaroro (asi 500 km jižně od Howlandova ostrova). Ztroskotané letadlo pak vlivem přílivu a odlivu pravděpodobně skončilo na oceánském dně, dál od atolu.
1amu

13.02.2020

Nemohu než souhlasit s komentářem níže (oněg_evženin) a opravdu zírám co lze také na DK napsat. Tak jako vydavatelství Naše vojsko i Guidemedia se činí v propagaci zrůdného režimu. Díky masmédiím má toto "dílo" vydané před 8 roky reklamu a novodobí náckové jásají. Nebo by lépe bylo, kdyby se klepali na čelo ti, které zrůdy dějin dvacátého století tak fascinují, ať je to Stalin, nebo Hitler.
Also: Heil Hitler Genosse !

Asi před 5-ti roky jsem navštívil "z donucení" balet I.F.Stravinského (1882-1971) Svěcení jara. Pokud jde o balet jsem laik . Jako většině obdobně založených lidí se mi líbí Labutí jezero, zejména úžasnou hudbou. A najednou Stravinskij, kdo to je ? (Ptá se neználek). Byl jsem náležitě poučen o co půjde. Zejména o tom, že toto dílo způsobilo při premiéře v Paříži skandál. Stalo se tak v roce 1913 v Théâtre des Champs-Élysées Obrazy z pohanského Ruska, inspirované starým rituálem uctívání příchodu jara, způsobily při premiéře legendární poprask, vyvolaný jak hudbou, tak revoluční choreografií Vaslava Nižinského. Stravinskij i Nižinskij byli neúspěchem zklamáni, avšak stalo se přesně to, co chtěli. Když byl balet uveden podruhé v roce 1914 v koncertním provedení, bylo nadšení obecenstva tak veliké, že Stravinskému provolávalo slávu a dokonce byl z koncertní síně vynesen na ramenou na náměstí. Tolik k jednomu z vrcholů tvorby I.F.Stravinského.
Skladatel měl "životní kliku", že počátkem XX.století emigroval do Švýcarska a v r.1934 do Francie. Nástup nacistů jej varoval a definitivně se usadil v r.1939 v USA.
V roce 1962, po téměř padesáti letech, navštívil Sovětský svaz. Byl zde nadšeně přijat, provedl tu sérii koncertů svých děl a navštívil milovaný Petrohrad, tehdy již Leningrad. Setkal se tu i s Dmitrijem Šostakovičem, i když se jejich setkání příliš nevydařilo. Oba skladatelé prohodili jen pár zdvořilostních frází. V této době Stravinskij procestoval se svou ženou Věrou téměř celý svět Poslední desetiletí svého života zasvětil také nahrávání svých děl za vlastního řízení, a tak za sebou zanechal jeden z nejbohatších souborů nahrávek nežijícího skladatele.
Stravinského život byl celkem spořádaný a klidný. Nepotrpěl si na žádné extravagance a takové projevy u svých kolegů často kritizoval. Byl optimistou, nepropadal hlubokým depresím, které by mu bránily v práci. Jeho přátelům neunikla ani Stravinského hospodárnost a nejednou byl nařčen, že je „na prachy“ (A kdo není, že ? *1amu) Jeden z jeho přátel byl udiven, když spatřil jeho pracovní stůl: „Všechno zde bylo srovnané jako podle pravítka. Vypadal spíš jako stůl chirurga, než umělce".
Časopisem Time byl zařazen mezi „100 nejvlivnějších osobností 20. století“.
Podle svého přání je pohřben na hřbitovním ostrově San Michele nedaleko Benátek.
PS:
A má návštěva Svěcení jara ?
Slovo nadšení je málo...

27.01.2020

Potěšil mě mi-380 svými slovy o Anglii. Pocity z této země mám obdobné. Hodně dobrého v tom udělal můj učitel dějepisu, který se do Anglie dostal transportem z Denkerku a pak jej "Stará dobrá Anglie" přivítala jako stovky dalších českých mladých mužů, zejména ty do letky RAF-311. A můj první dojem z této země ? Jako bažant-cizinec jsem zíral na přechodu pro chodce na noblesu tamních řidičů, dávajících nám přednost, když jsme se zblblí kontinentem nejdříve dívali na levou stranu.
A ještě něco - anglické kluby ! Ty mi připomínají tuto Databázi knih. Vstupuje se do nich na pozvání člena, tak jako já se dostávám k novému autorovi na pozvání někoho z mých oblíbených. Geniální !
Díky za připomínku Anglických listů mi-380. Znovu jsem sáhl do knihovny, abych si připomenul nezapomenutelného autora.

Úplnou náhodou jsem se dostal do vzrušené rozpravy o dvou knihách pana Zdeňka Železného. Domnívám se, že jde o "bouři ve sklenici vody" - proč ?
Je potěšitelné, že pan Železný píše knihy pro ty nejmenší. Ti si říkánky zapamatují a seznamují se postupně se zázrakem, kterému my starší říkáme kniha. Právě ti - dnes drobečkové, budou za dvě desítky let třeba rozhodovat o tom, kdo by je měl v čele státu reprezentovat. Až potud pane autore : má hluboká poklona !
Jiné to je s vaší (pro mne) nepochopitelnou reakcí na názor dvou čtenářů, ze kterých si jedné, a to Radky (-nick alef) vážím. Jednak, když se podíváte na její profil je oblíbená u mnoha čtenářů DK, jednak má množství podnětných komentářů, které jsou pro mě mnohdy vodítkem a upozorněním co dále číst.
Nemohu souhlasit s tím co píšete o 2 hodnotitelích, tedy jak by právě oni měli "hvězdičkovat " vaše knihy (z toho v jednom případě dost vulgárně) a mám dojem, že jsem se s něčím podobným na tomto fóru zatím ještě nesetkal.
Doufám, že jste to "pustil ven" v emocích. Pokud ne, škoda, velká škoda, protože by mi to připadalo jako v dávných neblahých létech, kdy jediná strana určovala lidem, nejen co mají číst, co mohou veřejně psát, jak se mají chovat, respektive i jak hlasovat. To si jistě pamatujete.
Ani alef, ani triatlet nechtějí vaše knihy likvidovat. Konec konců některé jsou vyprodané či s dotisky. Oni pouze demokraticky vyjádřili svůj názor a dojem, jak právě na ně zapůsobila vaše tvorba. A od toho snad právě Databáze knih je, že ano ?
Jirka, 1amu

Tak jsem se dozvěděl jak tato kniha vznikla. Znechucený Lee Child odešel po výpovědi z britské TV Grenada do USA s vírou, že se zde jako autor prosadí.
Nosil v hlavě hrubou kostru děje své první knihy, leč scházelo mu jméno hlavního hrdiny. K tomu po přestěhování do nové země byl ve špatné finanční situaci (což je v takových případech pochopitelné).
Jednou při nákupu v samoobsluze jej požádala jakási starší dáma, zda by ji nepodal z vysokého regálu konzervu (autor prý měří 193 cm)-ona malinkatá tak vysoko nedosáhne. I stalo se a manželka mu řekla, že by se mohl možná živit v nějaké samoobsluze jako podavač (angl. reach-dosáhnout).
Bingo ! A na světě byl Reacher !
1.vydání a ihned klika ! Obrovská poptávka a autor se konečně potkal s oním někdy vrtkavým štěstím...

1 27.04.2018

Vzpomínky úžasného člověka,profesora MUDr. Josefa Charváta,DrSc., světově proslulého internisty, ale také i českého skauta. I když pocházel z chudé rodiny, podařilo se mu dostat zásluhou jeho třídního učitele na studium medicíny, které ukončil s výtečným prospěchem a díky svému talentu a znalostem se brzy a rychle dostával k vyšším metám. Kniha je zajímavá zejména líčením jeho života, lékařské praxe a známostí s mnoha lidmi, kterým se dnes říká celebrity.
Soužití s komunisty po roce 1948, to již byla velká štrapáce, ale oni ho potřebovali. Měli své neduhy (Gottwald s Martou, Kopecký s chotí, Široký) a nikdo lepší zde zkrátka nebyl.
Soudruzi jej později vyznamenali udělením zlaté hvězdy k titulu Hrdina socialistické práce, obdržel ji jako jeden z prvních a bere to ve svých vzpomínkách s úsměvem a nadhledem.
Zpestřením knihy je množství politických anekdot.
Leč na závěr uvedu roztomilou vzpomínku na večírek u stavitele Václava Havla, otce pozdějšího prezidenta (někdy začátkem 40-tých let XX.stol.)
Pan doktor se v dobrém rozpoložení baví s princem Schwarzenbergem. Matka budoucího prezidenta, paní Božena Havlová chtěla svého staršího synka představit společnosti:
"Venoušku, pozdrav hezky pana prince !" ..... "Ty seš plinc ? A kde máš Sněhulku ?"

19.04.2018

Protože jsem to s komentáři začal, nedá mi napsat pár řádků:
GK sleduji dlouhodobě, a to dříve v TV přenosech, později v tisku. Zdá se mi, že "bohužel" ke dni D došlo tehdy, kdy se seznámila s budoucím panem manželem. A od té doby to jde fest z kopce (opět bohužel). On bude zřejmě ten dominantní ve vztahu, on to řídí etc. Ale to není dle mne to podstatné. Nosná linie knihy je : tak já vám teď všem ukážu ! Velice hezky to napsala v komentáři hvozdik. Takže GK ukázala a potěšila zejména bulvár+ iDNES (který již bulvárem skoro je). Noviny a nejen ony, jdou na dračku. "Parta u lizu" si mne ručičky. Lidé v knize napadení, aby se báli vyjít na ulici. A ještě něco - kdo vedl světový biatlon a jak byl z Ruska protěžován teď víme, včetně €€€ propočtu. GK tomu grázlovi odmítla na stupních vítězů kdysi podat ruku, takže v tomto milá GK smekám - nikdo jiný se toho neodvážil.
Ale oné GK vůbec zřejmě nedošlo, co způsobí lavina, kterou dala svými emocemi v knize, do pohybu. Nešťastná vystoupení v ČT a DV TV dne 17.4.2018 to jasně potvrzují. A proč odpad ? Ono to ani jinak hodnotit nelze .