spojka
přečtené 79
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Markheim / Kumpáni
1958,
Robert Louis Stevenson
Doktor Jekyll - nekonvenční génius, jehož vědecký experiment se zvrtne v jeho vlastní zhoubu. Zajímalo by mě, jestli se jím tak trochu nechal inspirovat Wells ve svém Neviditelném:) Každopádně Jekyll není v žádném případě synonymem pro dobro. Co se týče morálky, je to pouze průměrný jedinec, který vyniká ve skrývání svých nedostatků, které by mohly vést k jeho odsouzení ve společnosti. Zkrátka my všichni se snažíme v očích ostatních působit co nejlépe, až přímo dokonale. Stačí jen nasadit vhodnou masku. Jenomže dříve nebo později bude mít člověk takového skrývání až po krk, jeho pravé já bude chtít ven. Stejně jako pan Hyde. A když už je jednou venku, je to taková úleva a slast, že je obtížné ho zase dostat zpátky pod pokličku. Co byste chtěli udělat vy, kdyby vám nehrozil trest a kdybyste nebyli zatíženi morálními konvencemi společnosti? Vyvést nějakou rošťárnu... pomstít se osobě, kterou nemáte rádi... okusit, jaké to je vzít někomu život? Tak nějak podobně se totiž vyvíjí i pan Hyde. Stejně jako ostatní hororové romány 19. století (typu Frankenstein a Drákula) jsou i hrůzy a ohavnosti v tomto příběhu líčeny velmi decentně a nevinně. Pan Hyde je v podstatě z dnešního pohledu takový škaredý floutek a posléze škaredý vrah. Ovšem to nic nemění na tom, že knihu od první do poslední stránky prostupuje děsivá, tíživá atmosféra, velké neznámo a tajemství s geniálním rozuzlením na závěr. Příběh je bohužel vyprávěn z pohledu nudného patrony pana Uttersona, a proto se nepřestávám ptát, jaký rozměr by kniha získala, kdyby ji celou vypravoval doktor Jekyll. Jistě, museli bychom se vzdát detektivní zápletky a šokujícího odhalení na konci, ale přesto kdyby celá kniha byla jako poslední kapitola napsaná doktorem Jekyllem, byla by to geniální šílenost sama.... celý text
Čas čarodějnic
2011,
Deborah Harkness
Tato kniha je tak špatná, že ta jedna hvězdička v hodnocení se pohybuje na hraně s odpadem. Děj téměř poloviny knihy: žádný. Kniha je prostě popis rutinních činností hlavní hrdinky Diany. Diana spí. Diana jí. Diana pije. Diana cvičí. Diana čte v knihovně. Vyvrcholení: Dianě někdo pošle fotku, Diana se poblije a prchá s přítelem do Francie. Ve Francii Diana spí, jí, pije, cvičí, čte a chce mít sex. Možná se zase poblije a uteče zpátky do Anglie, jenže mě už je to fakt jedno, knihu jsem nedočetla. Budu pokračovat ve čtení? Ne, děkuji. Děj (ale hlavně ty dialogy) je ohraný, stupidní, nekonzistentní. Myšlenkové pochody postav (ať už jsou to akademičtí pracovníci prestižní univerzity = Diana, nebo xxx století stará stvoření = Matthew), stejně jako jejich činy odpovídají teenagerům tak ve věku 13 - 15 let. Hlavní postavy Diana a Matthew jsou vyjevení a nechápaví snad úplně ze všeho. Autorka se zoufale a násilně snažila vytvořit fantasy svět, který na papíře bohužel vůbec nefunguje, rozpadá se tíhou nelogičnosti a nepropracovanosti, takže jediné, co tam zbylo, je neuvěřitelně slabá červená knihovna s prvky fantasy přetékající neoriginalitou a všelijakými možnými druhy klišé.... celý text
Tajemství letního odpoledne
2014,
Kate Morton
Ne moc záživný děj, navíc velice průhledný. Ten hlavní "nečekaný" zvrat na konci lze předvídat v první třetině tohoto díla. Možná by knize prospělo, kdyby autorka vymazala celou rovinu odehrávající se v současnosti (nebo alespoň nekonečně mnoho sourozenců Laurel, kteří byli všichni naprosto k ničemu - jen aby o pár stran prodloužili knihu). Stejně tak 95 % veškerých dedukcí Laurel (čtenář na to příjde v průběhu čtení) je chybných, a jak se říká, čeho je moc, toho je příliš, v takovém rozsahu je to prostě otravné (jako Laurel sama) a nesmírně okaté. Aneb Laurel vydedukuje, že někdo zemřel = takže automaticky dotyčný žije. Konec v rovině současné považuji za odbytý. Zaujala mě přeměna Dorothy, tedy přeměna... spíš odkrývání jejího pravého charakteru, což se autorce povedlo, a myslím si, že bych nebyla jediná, kdo by chtěl Dorothy vrazit jednu zleva a jednu zprava (ačkoliv by jí to samozřejmě nepomohlo). Dále se autorce VELMI! povedlo vykreslit (melancholicky) takový ten koloběh lidských životů. Od nevinného, zranitelného dětství až po vetché a opět zranitelné stáří.... celý text
