Hřbitovní kvítí
kniha od: Jan Neruda
Sbírka velmi pesimistických básní. Neruda zde vyjadřuje zklamání z tehdejšího života, kritizuje morálku. Objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou. Nedůvěřuje lásce ani lidem. Cítí se velmi osamělý, roztrpčený. Tato sbírka je určitým protestem proti pokoře. Smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře. Podle vydání z roku 1858, k padesátému výročí básníkovy smrti, za redakce Bedřicha Beneše Buchlovana.... celý text
Komentáře (30)
Komentáře 30 Recenze 0
"Mnohé srdce milovalo,
láskou blaze kvetlo,
jenže zjara dchnutí mrazu
bílý zvonek zhnětlo.
Hrůzné nemilosrdenství
srdce v poušť vyvrhlo,
a když v bolu churavělo,
smích si z něho strhlo."
Věru... skeptická, pesimistická až depresivní, plná zmaru, smrti a černi nebo aspoň šedi. Dobou nepřijatá a přece skvělá. Moje oblíbená sbírka "Hřbitovní kvítí".
Tak jsem se konečně pročetl k Nerudovým básnickým sbírkám. Svým způsobem mi udělaly radost. Z textu je patrno (nejen) rozhořčení nad marností bytí a melancholické hledání pointy života. Ovšem to není vše - je zde i dobře skrytý černý humor (nebo minimálně vibrující na mojí notě). Trochu mě v pozdější fázi mrzelo opakování témat, které se mi nezdály přinášet v rámci celku nic nového.
Máte-li rádi temnější poezii, tohle by mohlo zaujmout!
Poezii čtu pouze okrajově, ale Hřbitovní kvítí mě lákalo už delší dobu. Upřímně řečeno asi půlku z toho jsem vůbec nepochopila.. ale to, co jsem pochopila, mělo hloubku. Smutné, melancholické, depresivní.
Tak zrovna první Nerudova sbírka mě ničím neoslovila. Asi kombinace toho, že jsem se k ní dostala pozdě a až po jeho pokročilejší tvorbě.
Od Nerudy jsem do této chvíle znala spíše povídky a je to tedy mé první důkladnější seznámení se s jeho básnickou tvorbou. Vůbec nechápu, proč jsem zrovna tuhle sbírku, tak dlouho odkládala. Obsahuje vážné, vtipné i baladické básně se hřbitovní tématikou.
Téma je to nadčasové, jelikož zrovna v této oblasti se toho moc nemění. Možná právě proto bych sbírku nedoporučovala nikomu, kdo se momentálně nachází v depresi nebo podobně pesimistické náladě, pokud si ovšem tuto náladu nechce ještě prohloubit.
Sbírka Hřbitovní kvítí obsahuje rozumitelné, téměř prozaické básně, ve kterých se občas blýskne geniální slovní obrat či metafora. Stále se tu opakují ty samé motivy, většinou krásně pochmurné, a autor si zoufá nad nerovností lidí, pomíjivostí života, křehkostí nevinnosti, nad smrtí a nad plynutím času. Ovšem co je zde čas jiného než smrt? Posuďte:
"Valí proud se světem bystrý, ostrý,
nekonečnou jeho rovná cesta,
jeho pískem zbořená jsou města,
jeho kalem národů jsou kostry."
(XIII)
Občas není nad takový ten pesimismus a černý humor, kdy se potkají dva červi, co žerou mrtvoly.
U lyrických sbírek se velmi těžce dívá na hodnocení. Na každého budou tyto básně působit jinak, každý z nás si v nich najde něco odlišného. Za sebe mohu říct, že Hřbitovní kvítí od Jana Neruda řadím k těm lepším básnický sbírkám, které jsem četl. Pamatuji si, že mne zaujala svojí originalitou a neotřelostí (v té době jsem ještě nečetl Květy zla) a byla "příjemnou" změnou oproti všem těm romantickým a přírodu oslavujícím sbírkám, kterých je český trh plný.
„Myslím, bratře, že ti géniové
jsou jak ona pod sklenicí svíce;
posvítí-li jiným se tmou brojícím,
nezbyde jí samé nic pak více."
Ke knize jsem se dostala díky výzvě a musim říct, že to byl pro mě oříšek. K poezii jsem se zatím nepročetla, takže po střední to byl po dlouhé době můj první kontakt s ní. Z knihy sálá pesimismus a bezmoc, ale má i své kouzlo.
Ke sbírce jsem se dostala náhodou a neřešila jsem její obsah. Výzva je výzva. Musím říct, že přečtu skoro všechno, ale tohle bylo mísy až "nečtitelné". Nevadil mi pesimismus či smutek básníka. Ale tvary a obraty veršů či slovní spojení jsem nedávala. Pevně věřím, že Neruda má lepší díla.
Sbírku mi velmi přiblížilo vědomí, že je věnována památce básníkova předčasně zemřelého přítele. Kdo se umí do takové situace vcítit, jistě pochopí autorovo rozpoložení a patetická slova jako „...zval tě osud k nešťastníkům kvasu...“ nebo „... z věnce, který z idejí si mladost svila, každý den v hrob lístek umí pohřbíti...“ - zvlášť když uvážíme, že Jan Neruda napsal tuto sbírku ve velice mladém věku...
Tak jak miluju Květy zla, tak jsem si zamilovala Nerudovo Hřbitovní kvítí. Taková dekadence po česku.
Od sbírky nazvané Hřbitovní kvítí asi nikdo nečeká intimní poezii nebo optimistické verše, takže pokud touží vaše srdce po troše skepse, pesimismu, zmaru, zoufalství, kritice tehdejší společnosti, budete spokojení. Pokud neradi čtete o beznaději a osamělosti, pak se této sbírce snad raději vyhněte.
Nerada hodnotím básnické sbírky hvězdičkami. Na to si nepřijdu takový odborník nebo znalec poezie, abych mohla s klidným a čistým srdcem říci, že básnická sbírka buď má nebo nemá určité kvality.
Musím ale říci, že Nerudovy verše a básně ve mě zanechávají takové smíšené pocity, kterým sama úplně nerozumím. Sice jsou ty básně na první pohled smutné, depresivní, negativní, ale já za těmi slovy nacházela i opačné významy a možná to ve mě zanechalo jistou stopu.
Jedna z klasik, ke které jsem se vrátila poprvé od střední školy. Tam jsem měla Nerudu ráda, byl pro mě takovým českým Charlesem Baudelairem. Je krásné vidět to, co nejlépe zvládne dobrá poezie, a to, že s rostoucím věkem se mění obsah a význam básní. Každých deset let bych si ho chtěla přečíst, aby rostl se mnou...
Úžasná sbírka. Jelikož jsem pesimista a depresák, tak se v tom ponurém tématu vyžívám. A hřbitovy miluji taky. :-)
Tato kniha se ke mně dostala jako e-book od nakladatelství BookLand, bohužel nemá ISBN a tak zde nejde přidat jako další vydání.
Nerudova várka poezie v této knize naprosto vystihla mé aktuální duševní rozpoložení. Kdo máte více než dost sklíčení, chmur, bezútěšnosti, tak tady dostanete další porci. Uvažte, zda to unesete, ještě než knihu otevřete.
"Co květ toužil, přece vyplněno
políbením slunce uvadnul
tobě osud dal však jiné věno
snové prchli, ty jsi uchřadnul."
Básně, ze kterých melancholie a pesimismus vyloženě sálá. Rozhodně jsou ale zajímavé a mají v sobě jisté kouzlo.
"...
a tvé oko nad zbořeným světem
ideálů hořkou slzu roní."
Ačkoliv jsou Nerudovy verše bezprostředně spjaty s dobou vzniku (zániku?), jejich platnost často dosahuje až k dnešku...
Tím se Neruda zahřál. To, co nastalo po této sbírce, rozhodně nikdo z dobové kritiky nečekal.
Jsem už navyklá na pozdější, propracovanější formu básní. Už se k té knížce asi nikdy nevrátím a nemusí mě to mrzet.
Z díla vyloženě čiší pesimismus a deprese, které Neruda během psaní prožíval. Básně jsou plné bolesti, beznaděje, smutku, takže se není čemu divit, že byla sbírka ve své době zatracena. Skepse se nenosila a Neruda vybočoval z "duhové" tvorby té doby. Tím spíš si zaslouží tato sbírka pozornost.
První sbírka jednoho z mých nejoblíbenějších básníků. Není to má nejoblíbenější Nerudova poezie, ale stále je to silný a vrcholný umělecký zážitek. Konkrétně básně ze Hřbitovního kvítí jsou protkané pesimismem, zklamáním, nedůvěrou a místy i posměchem. Jeho básně bych mohl číst znova a znova. A také to tak dělám. Čtu si je stále dokola a nemůžu si jich užít dosytosti. Chudým člověkem je ten, kdo nemá rád poezii, kdo nemá rád Jana Nerudu.
Červi mezi těly, kritika pokrytectví, pocit marnosti, všeho je tu dost. A není to vůbec špatné! A to nejsem zastáncem a milovníkem této ponuré atmosféry.
Nerudovo Hřbitovní kvítí mě nadchlo. A to i přes to, že bylo ve své době zatracováno. Pokud máte rádi veselé básničky, tak tuhle sbírku rozhodně nečtěte. Je plná smutku a ponurosti. Možná jsem zvrhlá nebo nevím, ale mně se tenhle styl prostě líbí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Kniha Hřbitovní kvítí je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 419x |
| Čtenářské výzvě | 53x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 66x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |