1. Domů
2. Autoři
3. Deborah Harkness
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 17
• Životopis
• Citáty 13
• Diskuze 5

Nová kniha Deborah Harkness

Sudba černého ptáka

Dlouho očekávaný nový román z oblíbené série Čas čarodějnic. Opět se v něm setkáváme s Dianou Bishopovou a Matthewem Clairmontem, čarodějnicí a upírem, kteří si... detail knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Deborah Harkness

Kniha života

„Kým 1 a 2 mali potenciál a pár veľmi dobrych momentov, záverečný diel trilógie je zlátanina. Na autorku asi tlačili s termínom a ona si to po sebe ani poriadne neprečítala alebo nevládala a tak dala dokopy obdobu toho, čo Sapkowski spravil na záver série románov o Zaklínačovi - teda sprasila to. Ľudovému vkusu to samozrejme stačí, ale tomu stačilo i pokračovanie HP vo forme absurdnej divadelnej hry ;-D (táto kniha D. Harkness samozrejme nie je až taká strašná ako tamto)“... celý text
— rennata

---

Sudba černého ptáka

„Já chci další díl, teď hned :) Za mě opět skvělé čtení. Úžasný příběh, mocná Diana, rodinná tajemství a Matthew, hmmm.“
— MíšaS.

---

Čas čarodějnic

„Temné síly a magie se prolínají v napínavém ději, který neztrácí na intenzitě. Tajemství a nečekané odhalení udržují napětí a vzbuzují zvědavost. Vyprávění vtahuje do světa, kde se realita mísí s nadpřirozenem a vyvolává silné emoce“... celý text
— Insignitka

---

---

Sudba černého ptáka

„S Deborah jsem se potkal osobně. Bylo to v Berlíně v minulém roce a bylo to opravdu milé setkání. Tehdy jsme prohodili pár slov o Praze a o jejím pobytu zde. Řekla mi, že i pro české fanoušky v budoucnu uspořádá setkání. The Black Bird Oracle s věnováním jsem tehdy střežil jako oko v hlavě po celou cestu do Prahy. Když vyšel český překlad, byl jsem nesmírně rád, že si ji můžu přečíst. Tušil jsem, že to bude jiné než předchozí díly. Autorka si prošla vážnou nemocí, zjistila, že její předkové byli souzeni v Salemu. Bylo jasné, že se tyto zkušenosti nějak odrazí v knize. S tímto vědomím jsem četl Sudbu černého ptáka a všechno dávalo smysl. Ravenswood bylo krásné a úžasné místo, kde se čarodějnice setkávají s plným potenciálem své moci. Zázemí, kde člověk může prozkoumat i své stinné stránky v bezpečí. Není to skvělé, kdo by to nechtěl? Celý magický svět vybudovaný okolo Proktorových mi velmi imponoval. Užíval jsem si každou chvilku, kdy jsem v něm mohl být. Děj byl sice pomalejší, ale ničemu to nevadilo. Byly svátky a pomalejší tempo k nim patří. Všechny apotropaické značky, alchymické baňky, oltáře a místa, to všechno bylo senzační. Dokonce i hůlky! V recenzích jsou často zmiňovány, ale probůh, Harry Potter nebyl jediný, kdo je používal. Deborah je historička a používají se od pradávna. Některé kapitoly byly velmi silně napsané, třeba ta, kdy Diana vypije nápoj lásky. A vyústění děje? Celou dobu čekáme, jak to s dvojčaty bude, co Matt vyzkoumá, a nakonec přece jen dojde k nevyhnutelnému... Pravdou je, že třetí díl Kniha života měl silný závěr a věci se mohly tehdy zdát jinak, než jsou v této knize. Kongregace je stále kongregací a staré struktury jsou stále živé. Asi to tak být musí, jinak by příběh zřejmě pokračovat nemohl. Knihu jsem si i přes pár výtek užíval a moje setkání s Deborah to jen o to víc podpořilo.“... celý text
— filip6574

---

Stín noci

„V příběhu jsme se přesunuli do minulosti, jak už anotace napovídá, do doby královny Alžběty v šestnáctém století. I když jsem původně myslela, že využívání cestování v čase mě v tomto příběhu bavit nebude a že se akorát tak všechno zkomplikuje, mýlila jsem se jen napůl. Přesun tomu zřejmě pomohl, protože se kniha pro mě stala zajímavější. Bylo potřeba několik informací objasnit, aby bylo jasné, co, proč a jak vzniklo, byla tu i možnost vidět jednu etapu života upíra a sledovat jeho někdejší život. Ale především mě návrat do této minulosti velice bavil. Co mě však zarazilo, že se moc nepočítalo s nějakými paradoxy ohledně této cesty. A i když došlo k několika zásahům, v budoucnu se to moc neprojevilo. To mi přišlo zvláštní. Mám ráda historické romány a když k tomu autorka využívá i nepřeberné množství skutečných postav a zasazuje je do příběhu, mohu jen jásat. V tomto případě jsme potkali Alžbětu, Rudolfa II. a spoustu dalších osobností, které známe z literatury či dějepisu. Deborah Harkness se opravdu povedlo využít těchto lidí a vymyslet neskutečný svět pletich, intrik, magie a zamotaných vztahů, že by to klidně vydalo na další knihu. Trošku mě mrzí, že v této sérii se autorka přespříliš zaměřuje na vztah ústřední dvojice. Chápu, že je to důležité, zvlášť když se jejich pouto neustále vyvíjí, ať už jakýmkoli směrem. Ale první díl načal téma magie, tajemné knihy a nezvladatelných kouzel a tak ze začátku vypadala budoucnost příběhu naprosto odlišně. To všechno však šlo později bokem a většinu času zabraly vedlejší linie. Což prostě působí dost klišoidně. Zvlášť když jde o postavy, které se pohybují věkově spíše ke třicítce, je divné tedy sledovat děj, jakoby šlo o pubertální postavy. V této knize se velkého zvratu dočkáme spíše až v poslední třetině, kdy se konečně pohled zaměří na důležitější věci a čtenář má tak konečně možnost dozvědět se více o Knize života či o tom, jak funguje Dianina magie. Velice se mi zamlouvaly postavy. Ať už členové Školy noci, kteří mě bavili a vydržela bych jejich eskapády mnohem déle, ale i historické postavy, další upíři a čarodějnice, kteří se dějem mihli. Krásně byly vykresleny jejich povahy, všechny tak rozdílné, že nepůsobily totožně, což často autorům tak nějak ujede. Ale i celá ta atmosféra minulosti. Vztahy mezi upíry, démony a čarodějkami byly v minulosti úplně jiné a díky tomu to působilo krásně fantazijně. Při druhé knize jsem měla pocit, že kdyby tato trilogie celou dobu probíhala v minulosti, vůbec by mi to nevadilo. Kniha se četla výborně, jakmile jsem se do ní dostala a pochopila jsem, že to nejdůležitější bude zase až u konce, který byl mimochodem docela uspěchaný, tak jsem se mohla v klidu soustředit na ten zbytek. Bavilo mě to po celou dobu, autorka má rozhodně svůj osobitý styl, který je neskutečně čtivý. A až na pár výhrad, které bych měla ohledně míry času věnované vztahům, nemám snad co vytknout...“... celý text
— luculi