Hlava XXII

Veľmi vtipná kniha plná absurdných scén, čiastočnej pripominajúcich klasického Švejka. Odporúčam! Prajem príjemný zvyšok povianočného obdobia.

Nemyslite si, že keď ste čítali Hlavu XXII, že to niečo znamená. Pretože to neznamená vôbec nič. Znamená to len toľko, že ste čítali Hlavu XXII. Podobnosť s Diamantovou sútrou nie je náhodná. V oboch prípadoch dostanete dokonalý výsledok: jedno veľké... NIČ.

Knižku som nehodnotil, nechcem haniť, iba sa chcem podeliť o komentár. Skúšal som ju čítať 3x, skúšal som aj počúvnuť ako audioknihu. No ani jedenkrát sa mi nepodarilo ju dočítať, dopočúvať. Kniha je veľmi doporučovaná a častokrát uvádzaná ako kniha MustToRead. No mňa vonkoncom neoslovila. Štýl, akým je napísaná, mi vonkoncom nesedí. Aj audoknihu som po chvíli začal vnímať ako stratu času, ktorý môžem venovať hodnotnejším knihám. Samozrejme nerozporujem ak sa niekomu páči, za seba knihu nedoporučujem.

Knížka se mi dobře nečetla. Nesedl mi způsob rozvržení knihy do kapitol, které vyprávěly o různých postavách. Navíc i v jednotlivých kapitolách každý odstavec vyprávěl o něčem jiném. Vím moc dobře, že je to záměr autor, který tím chce ukázat zmatenost války. Ale běžný čtenář se v této nepřehlednosti spíše ztrácí.

Hvězdičku v hodnocení dávám za hezké ukázání absurdity vojenského prostředí ve válce (např. blázen by neměl být ve válce, pokud chce z války odejít má napsat žádost, když ale napíše žádost, tak už jako blázen nevypadá), tak krutost při vojenských náletech, či bezradnost jednotlivých vojáků.

Americký Švejk smál jsem se hodně smál jsem se nahlas... jednoduše geniální.

12.09.2025

Knihou jsem byla schopná se prokousat proto, že jsem pochopila, že to vlastně není román, ale smršť kratších historek. Ale stejně... O knize jsme se učili ve škole, ale trošku jsem začala češtináře podezřívat, že to taky nedočetli, když všemi omílaná hlava XXII ve smyslu, že blázen se nemůže dostat domů, i když blázen nemůže být v armádě, je hnedka na začátku... Ale i jinak to absurditu války ukazuje. Milo bylo prostě geniální a kdykoliv se objevil jeho syndikát, válela jsem se smíchy. Mnoho vtipů mi ale nepřišlo vtipných, nebo byly vtipné napoprvé, ne napopáté... Kaplan se tam na jednom místě rozplývá nad déjà vu, presque vu a jamais vu a tak nějak jsem si při černý přišla. Někde tady už v komentářích zmiňovaná Nateleyho štětka na konci knihy mi přišla už příliš... Body navíc za něco k zamyšlení, co tam pravda bylo.

Začnu netradičně jednoduchým shrnutím názoru: kdyby absurdita světa měla fyzickou podobu, tak by vypadala jako přebal této knihy.

Yossarian je prototyp vojáka, který není ideál. Žádný tvrdý hrdina a právě proto může tento válečný román tak dobře fungovat.

Heller dokázal, že jsem se smál u knihy, která je ve skutečnosti o vážném tématu.

Tohle lze jen doporučit.

Tuhle knihu jsem četla na tři krát. Poprvé jsem se dostala na stranu 30. Podruhé 60.
Potřetí jsem to přečetla jedním dechem.
Poučení? Na tuto knihu musí být člověk připravený a je naprosto zbytečné to dávat 15 leté holce jako "povinnou četbu " protože se na to pravděpodobně vykašle!

Po rozečtení jsem se trochu vyděsil, že jde o další nudnou klasiku, která mě nebude bavit, ale vydržel jsem a udělal jsem dobře. Nakonec mě překvapilo, jak vtipná kniha, respektive některé její kapitoly jsou. Během čtení jsem pár kapitol v půlce přeskočil, ale jinak u některých jsem se fakt řehtal. Nesmíte tu knihu brát moc vážně a nehledat v tom nějakej děj nebo smysl. Jsou to spíš takový historky typu Pulp Fiction.

Opravdu zajímavé čtení odrážející absurditu. Velice těžko se to popisuje. Kniha vlastně nabízí vše, ale i přes to tam bylo mnoho pasáží, které mi nic neříkaly a přišly mi o ničem. Místy to bylo zmatečné a jednoznačně nejde o lehký text (mnoho postav nepomáhá).

Kniha, které velmi ubližuje srovnávání se Švejkem. Jestli čekáte dalšího Haška, budete spíše zklamaní. Jestli do toho jdete s otevřenou myslí a očekáváte Hellera, přijdete si na své.

Měl jsem od knihy docela vysoké očekávání. Bývá srovnávána se Švejkem nebo Na západní frontě klid. Takže jsem se celkem těšil. No musím říct, že jsem byl zklamaný. Očekával jsem humor, ale toho tam bylo minimálně, spíše jen divné absurdní skeče. Dej je dost nepřehledný, postav je spoustu a dají se obtížné zapamatovat. Kdyby byl alespoň nějaký zajímavý závěr, ale ani ten se nekonal. Raději si přečtěte toho Švejka.

Toto je jedna z knih, které je pro mě těžké hodnotit. Četla jsem ji, celou dobu jsem si říkala co to do pytle je, proč je prý tak vynikající, proč se o ní učí ve školách? No ale dočetla jsem ji, protože jsem se nenudila až tak moc a protože nechat knížku reozečtenou, to se přece nedělá. No a na konci to všechno zapadlo do sebe tak hezky, že mi zůstala otevřená pusa a přetrvávající silný dojem. Ale je to bichle, nevím, jestli bych se k ní ještě vrátila, abych si odtrpěla ten proces…

Zpočátku jsem byl zmaten. Ohromné množství postav, neustálé přeskakování mezi časovými liniemi, nevšední forma vyprávění. Jenže jakmile si na experimentální a trochu chaotický styl vyprávění zvyknete, budete odměněni perfektním románem z druhé světové, který mnohdy pobaví, aby jindy silně dojímal. A to vše přirozeně, plynule, bez hloupého moralizovaní či laciné prvoplánovitosti.

Nejlepší válečný román hned po Na západní frontě klid.

Absurdný humor. Kniha bez zmyslu. Zo začiatku som sa parkrát zachechtal. Na strane 100 som sa zastavil a opýtal sa sám seba, čo je to za hovädinu/?/ Kamaráta, ktorý mi ju odporúčil, som sa opýtal, či môžem očakávať nejaký zmysluplný dej a vývoj. Odpoveď bola: nie. Tak som to zabalil.

Škoda, že som túto knihu nečítal v inej fázy života. Zostala mi ako posledná neprečítaná kniha v knihovničke a tak som sa do nej pustil. Začítal som sa rýchlo, ale postupne ma entuziazmus opustil a knihu som dočítaval veľmi dlho a prekladal som ju nakoniec inými knihami. Akosi som čakal, že sa bude dej viac vyvíjať a nebude sa jednať celých 500 strán o satirické výjavy z vojenského prostredia. Na túto knihu musí byť človek nastavený a v dobrom rozpoložení. Viem si predstaviť, že si ju prečítam o 15 rokov a upravím svoje hodnotenie. Bohužiaľ zatiaľ len takto.

Kniha plná absurdních situací, ironie, černého humoru, ale i vážných, smutných i krutě upřímných scén. Romány z válečného prostředí běžně nevyhledávám, tady jsem udělala výjimku, jednak na základě doporučení a druhak mě nalákal autor, jehož styl psaní mě zaujal už v knize Něco se stalo. A stejně jako v Něco se stalo se mi kniha líbila, Hellerův přímý styl "bez příkras" a realistické vykreslování děje mě prostě baví.

Naprosto geniální.