Hlava XXII

Samotný název, Hlava XXII, se dnes používá jako fráze v běžné řeči pro popis něčeho absurdního, bezvýchodného, paradoxního… Je to kultovní kniha, kterou J. Heller psal osm let. V žádném případě ale není homo unius libri. Napsal toho více, ale nic ho neproslavilo tolik jako právě Hlava XXII.

Kniha je zábavná, ale i dost deprimující. Má prvky satirické, komické, částečně naturalistické a nese i znaky postmoderny. Zejm. komplikovaností děje, který není chronologický, ale skáče se v čase. Jedna událost je líčena ve vícero pohledech. Někdy se stane, že vůbec nerozumíte tomu, co se píše, ale když budete číst dál, začne to zapadat dohromady. Nechybí tady ani Kafkovské motivy (boj s autoritou, která není vidět - s Hlavou XXII, místy pochmurné atmosféře, bezvýchodnosti); Orwellovské…

Fascinující je i pozadí vzniku: ačkoliv se děj odehrává za 2. světové války, Heller knihu psal v 50. letech pod vlivem tehdejší Korejské války a paranoie mccarthyismu, čímž vytvořil i kritiku nadcházejícího konfliktu ve Vietnamu. Jde o nekompromisně antimilitaristické dílo, což se naplno projevuje nejen v absurditě celé mašinerie, ale i v závěrečných kapitolách, kde postupně umírají Yossarianovi nejbližší spolubojovníci.

I když jsem knihu nečetl v originále (což zpětně vnímám jako drobnou škodu), český překlad se mimořádně povedl – čte se skvěle a utíká neuvěřitelně rychle. Není to Švejk (i když má v mnoha motivech blízko) a není to M.A.S.H. Je to originál, který rozhodně stojí za přečtení. A klidně více než jednou.

Návrat k textu po takřka 9 letech, jako primer jsem nedávno zhlédla také minisérie. V mnohém objevování známého, nikoli však ve smyslu těchto mých zmiňovaných "příprav".

Na mě hodně složité. Těžko jsem se do knížky pročítal.

Spousta lidí tuhle knihu označuje za "Amerického Švejka". A ono to je vlastně přesně tak. Absurdita války v kostce, těžký humor, satira hadr a Major Major. Kniha má zasloužené místo mezi "klasikami". Doporučuju

Hlava 22 pro mě byla jednou z těch knih, které člověka nejdřív trochu zmatou, ale nakonec si ho úplně získají. Na začátku jsem si musel zvykat na styl vyprávění – je roztříštěný, skáče v čase a někdy působí až chaoticky. Jenže právě tohle postupně začne dávat smysl a skvěle to podtrhuje absurditu celého příběhu.
Není to úplně jednoduché čtení, ale o to víc stojí za to. Jakmile se člověk naladí na její rytmus, dostane opravdu silný a jedinečný zážitek.

Má smysl hodnotit něco, co už přede mnou ohodnotilo více než dva a půl tisíce čtenářů? Určitě ne, protože už se jednoduše nedá nic nového vymyslet. Kdybych to měl shrnout: geniální absurdita války v kostce. Někdo přirovnal Hlavu XXII ke Švejkovi. Ve smyslu své podstaty na tom vlastně něco bude. Sice jiná válka, jiný svět, ale všudypřítomná vojenská blbost. Rozdíl mezi Haškem a Hellerem vidím v tom, že Švejk je čtení lehké, oddechové a prvoplánově komické. Hlava XXII se zdaleka nečte tak lehce, nad mnoha věcmi vás nutí se zamýšlet. Prostě na ni musíte být připraveni a naladěni. Ale právě to je to, co z ní dělá knihu geniální. Při splnění těch podmínek se vám dostane pod kůži a budete se k ní vracet, stejně jako já.

Abych knihu jednoznačně doporučil, to si přímo netroufám. Každopádně si myslím, že za zkoušku to stojí. Buď vás naplno chytí, nebo vám neřekne vůbec nic a po pár stránkách ji odložíte. Ale předem se to odhadnou nedá.

Zhruba po druhé kapitole jsem se přestala snažit zapamatovat si jména všech těch důstojníků, pilotů a plukovníků. Je to opravdu zbytečná snaha, k ničemu mi to nebylo. Dala jsem to do strany 70 a nakonec knihu odkládám nedočtenou. Musíte na ni být patřičně naladěni, a to já momentálně nejsem. Až budu, tak se k ní určitě vrátím, už budu vědět, do čeho jdu, takže rozhodně nezavrhuji a hvězdičkami tentokrát nehodnotím.

Je mnoho knih, které bych si ještě chtěl přečíst, a jsem moc rád že jsem na počátku důchodu chytl několikátou čtenářskou vlnu. Hlavu XXIl jsem dřív moc nevnímal ale když jsem pod tíhou dění ve světě, chtěl získat nadhled i podstatné informace jak to vlastně funguje doopravdy (bez dobře i špatně míněného záměru zpravodajů), sáhl jsem po této ikonické knize. Nejprve(ale jen na chvíli) jsem volbu považoval za špatnou, srandičky a absurdity mi moc nepomáhaly. Jenže Heller to vymyslel moc fikaně. Zcela mne vtáhl do děje způsobem, který byl stále naléhavější a nečekaně dramatický. Někdy postava zmizí z děje s takovou náhlostí, jako to musí být právě ve válce, právě takhle neuvěřitelně, náhle, navždy...Scény z nevěstince absurdní a komické střídají scény plné romantického citu. Absurdita válčení tu ční z mnoha scén, svědectví o lidství v nesmyslných situacích. Hodně mi to dalo zabrat a vlastně jsem dostal to co jsem potřeboval.

Super kniha, smutně legrační. Film se mi možná líbil víc.

Hurá konečně dočteno

Veľmi vtipná kniha plná absurdných scén, čiastočnej pripominajúcich klasického Švejka. Odporúčam! Prajem príjemný zvyšok povianočného obdobia.

Nemyslite si, že keď ste čítali Hlavu XXII, že to niečo znamená. Pretože to neznamená vôbec nič. Znamená to len toľko, že ste čítali Hlavu XXII. Podobnosť s Diamantovou sútrou nie je náhodná. V oboch prípadoch dostanete dokonalý výsledok: jedno veľké... NIČ.

Knižku som nehodnotil, nechcem haniť, iba sa chcem podeliť o komentár. Skúšal som ju čítať 3x, skúšal som aj počúvnuť ako audioknihu. No ani jedenkrát sa mi nepodarilo ju dočítať, dopočúvať. Kniha je veľmi doporučovaná a častokrát uvádzaná ako kniha MustToRead. No mňa vonkoncom neoslovila. Štýl, akým je napísaná, mi vonkoncom nesedí. Aj audoknihu som po chvíli začal vnímať ako stratu času, ktorý môžem venovať hodnotnejším knihám. Samozrejme nerozporujem ak sa niekomu páči, za seba knihu nedoporučujem.

Knížka se mi dobře nečetla. Nesedl mi způsob rozvržení knihy do kapitol, které vyprávěly o různých postavách. Navíc i v jednotlivých kapitolách každý odstavec vyprávěl o něčem jiném. Vím moc dobře, že je to záměr autor, který tím chce ukázat zmatenost války. Ale běžný čtenář se v této nepřehlednosti spíše ztrácí.

Hvězdičku v hodnocení dávám za hezké ukázání absurdity vojenského prostředí ve válce (např. blázen by neměl být ve válce, pokud chce z války odejít má napsat žádost, když ale napíše žádost, tak už jako blázen nevypadá), tak krutost při vojenských náletech, či bezradnost jednotlivých vojáků.

Americký Švejk smál jsem se hodně smál jsem se nahlas... jednoduše geniální.

12.09.2025

Knihou jsem byla schopná se prokousat proto, že jsem pochopila, že to vlastně není román, ale smršť kratších historek. Ale stejně... O knize jsme se učili ve škole, ale trošku jsem začala češtináře podezřívat, že to taky nedočetli, když všemi omílaná hlava XXII ve smyslu, že blázen se nemůže dostat domů, i když blázen nemůže být v armádě, je hnedka na začátku... Ale i jinak to absurditu války ukazuje. Milo bylo prostě geniální a kdykoliv se objevil jeho syndikát, válela jsem se smíchy. Mnoho vtipů mi ale nepřišlo vtipných, nebo byly vtipné napoprvé, ne napopáté... Kaplan se tam na jednom místě rozplývá nad déjà vu, presque vu a jamais vu a tak nějak jsem si při černý přišla. Někde tady už v komentářích zmiňovaná Nateleyho štětka na konci knihy mi přišla už příliš... Body navíc za něco k zamyšlení, co tam pravda bylo.

Začnu netradičně jednoduchým shrnutím názoru: kdyby absurdita světa měla fyzickou podobu, tak by vypadala jako přebal této knihy.

Yossarian je prototyp vojáka, který není ideál. Žádný tvrdý hrdina a právě proto může tento válečný román tak dobře fungovat.

Heller dokázal, že jsem se smál u knihy, která je ve skutečnosti o vážném tématu.

Tohle lze jen doporučit.

Tuhle knihu jsem četla na tři krát. Poprvé jsem se dostala na stranu 30. Podruhé 60.
Potřetí jsem to přečetla jedním dechem.
Poučení? Na tuto knihu musí být člověk připravený a je naprosto zbytečné to dávat 15 leté holce jako "povinnou četbu " protože se na to pravděpodobně vykašle!

Po rozečtení jsem se trochu vyděsil, že jde o další nudnou klasiku, která mě nebude bavit, ale vydržel jsem a udělal jsem dobře. Nakonec mě překvapilo, jak vtipná kniha, respektive některé její kapitoly jsou. Během čtení jsem pár kapitol v půlce přeskočil, ale jinak u některých jsem se fakt řehtal. Nesmíte tu knihu brát moc vážně a nehledat v tom nějakej děj nebo smysl. Jsou to spíš takový historky typu Pulp Fiction.