SONP přečtené 336

Ocelové žezlo 2006, Juraj Červenák

Je úžasné, co se díky četbě žánru, který je příznivci seriosní literatury někdy považován za pokleslý, lze všechno dozvědět. Kniha je sice prudce akční (na můj vkus je zde toho vojenství až moc - o to více jsem ocenil intermezzo s lesními upírkami), ale mezi akcí se autorovi podařilo propašovat tak obrovské množství reálií z historie daného regionu i slovanské mytologie. Po přečtení prvního dílu bohatýrské ságy tak může čtenář donekonečna vyhledávat více o jednotlivých kmenech, starobylých městech Povolží nebo postavách ruského bájesloví. A díky němu si taky můžeme uvědomit to, co nám někdy už v současnosti uniká: tj. že základ ruské říše položili varjažští vousáči ze severu. 80% (20% si přičtou všichni příznivci vojenství)... celý text

Ponorka 1988, Thomas N. Scortia

Je zajímavé sledovat, jak literární zástupci tzv. katastrofického žánru ze 60. a 70. let nedobře stárnou. Zjistil jsem to už před nějakou dobou při čtení Haileyho Letiště, což byla kniha, kterou jsem v mládí zbožňoval, a při moderním čtení v dospělosti jsem s ní měl velký problém. Ponorka je zástupcem téhož žánru a trpěla pro mne stejnými neduhy, přesto že jinak ponorkové příběhy mám rád - obrovské množství postav, většina z nich k tomu ještě provázených rodinnými trably a různými druhy depresí a neuróz, děj knihy strašlivým způsobem rozmělňuje a zakrývá jinak celkem pěkně postavenou zápletku o tom, kam se může zvrhnout jedno riskantní námořní cvičení. Ale tak se prostě tenkrát tento žánr psal. Zajímavé je, že to není tak dlouho, co jsem četl Clancyho Hon na Rudý říjen, což je něco hodně podobného, jen bez těch neustálých neuróz a osobních problémů - a to u mě fungovalo prakticky bez vad. Zde jsem měl při čtení stálý pocit jistého zklamání. 60%... celý text

A hory odpověděly 2013, Khaled Hosseini

Afghánistán je pro nás většinou jen vzdálenou zemí z televizních zpráv. Nicméně jako všude na zemi, i tady žijí lidé a prožívají své příběhy, opouští se, zklamávají se a zase shledávají. Kniha je v zásadě velmi dojemná, ale nikoliv takovým tím limonádovým způsobem, ale tak, že si čtenář při čtení uvědomuje, že to co se stává těm vzdáleným cizím lidem se s velkou pravděpodobností stalo/stane i jemu. V zásadě vám autor dodá ty nejzákladnější lidské emoce, zmocněné ještě takovou tou zvláštní východně-orientální zasněností a nostalgií, zkrátka něčím, čemu v Rusku říkají "pečál". Těch emocí tam už na mě asi bylo trochu moc a rozmýšlel jsem se, zda využiju povídkového charakteru knihy a proložím to něčím jiným, ale nakonec jsem to neudělal a nechal si na sebe celý ten kýbl pocitů vylít. Rád jsem si přečetl něco jiného, než co obvykle čtu a dávám 80%.... celý text

Prokletí Salemu 1994, Stephen King

Toto ranější Kingovo dílo, notně ovlivněné pány Stokerem, Vladem Napichovačem a hrabětem Orlokem, obsahuje zárodky toho, co na pozdějších kingovkách mám tak rád. Mluvím zde o životem již notně pošramoceném spisovateli v roli hlavního hrdiny, sympatické postarší obyvatele malého mainského města, kupu dětí (které autor jako vždy nikterak nešetří), tu a tam nějaké popkulturní odkazy. Jenže tím jak se King nechal svázat tou upírskou látkou v tom nejklasičtějším slova smyslu - hlavní velemocný upír, jeho lidský pohůnek, množství jeho malých přisluhovačů, rakve, kříže, česnek apod., si v této knize nemůžeme užít jeho kreativitu v plné síle. Radši bych si četl o nějakém novátorském kingovském upírovi než znova o Drákulovi v Americe (i když se tak nejmenuje). V moderním upírském příběhu tak pro mě zatím vítězí Lumleyho Dragosani proti Kingovu Barlowovi. I tak se ale Kingovi podařilo mě vyděsit (zejména nemrtvými dětmi za okny visícími ve vzduchu), a tak je to solidních 70%... celý text

Železný sen 1995, Norman Spinrad

Žánr alternativní historie mám rád. Ať už jde o spekulace na téma "co kdyby Hitler vyhrál druhou světovou válku" (už dost profláklé) a nebo o krapet originálnější "co kdyby v 19. století došlo k potopení části Evropy, Češi konečně získali moře a stali se námořní velmocí". A tak není divu, že když jsem na jednom conu zaslechl o knize, která pracuje s verzí, že Hitler se po krátké epizodě s nacionálním socialismem dal na dráhu sci-fi autora a v 50. letech jezdil po amerických conech, řekl jsem si, že tohle dílo si prostě musím přečíst. A rozhodně nelituji! Pravda - ti, kdož by nerozpoznali skutečnou parodičnost knihy, by so mohli v šoku myslet, že jde o nějaký druh mokrého snu pro neofašisty - tolik je zde rasové vůle a plavovlasých SSmanů a chlapského hrdinství a blýskavé kůže a paží vystřelujících vzhůru. Sám hlavní hrdina - plavovlasý bůh Fenric Jaggar je tak dokonalý árijec (a přitom narozený ve špinavém sousedství dokonalého germánského Heldonu, kde se to jen hemží mutovaným póvlem), že je paralela s panem A.H. docela jasná a každý náš holohlavý nácek by pana Jaggara kdykoliv následoval se zdviženou pravicí, i kdyby ho o půlnoci vzbudili. A bohužel nejenom on, ale i řada mírumilovných občanů (na mysl se dere závěr knížní ságy o zaklínači, ten vraždící švec v zástěře mne straší dodnes). Oni ovšem američtí nacisté celou tu parodičnost také nepochopili a dali tuto knihu na svůj seznam doporučených děl. A v SRN pro jistotu tuto knihu rovnou v roce 1982 zakázali kvůli možnému narušení mládeže. A přitom jde jen o zamyšlení, kterak se vlastně může zlo maskovat jako dobro a zkáza jako snaha o nápravu lidstva. Z čtenářského hlediska se mi sice zejména válečné scény zdály docela nastavované a přeskakoval jsem je (autor prý musel na žádost nakladatele dopsat dalších 10.000 slov), ale první půlka knihy byla prostě dokonalá fúze sci-fi postapo světa se zrodem nacismu a nikdy nepochopím, jak někoho může napadnout dát něco takového dohromady a napsat takovou zvláštní a přitom senzační věc. 90%... celý text

Tetovaný 2010, Peter V. Brett

Čteno podruhé po deseti letech a první díl démonské série ani po delší době neztratil nic ze svého kouzla. Nevím čím to je, ale ačkoliv na námětu, ději ani postavách není nic prudce originálního , stejně se autorovi daří vtáhnout mě do svého světa a nepustit. To se vždy pozná na tom, že se čtení knihy odmítám vzdát i přes den (jinak totiž čtu beletrii v podstatě jen před spaním) Snad je to tím realisticky a do všech detailů popsaným fantasy světem snad je to vykreslením hlavních postav, snad tím, že mě něco táhne na skrývání se za chranami před tím příšerným nočním světem. Zkrátka skvělá práce a mohu doporučit všem milovníkům klasické fantasy. A jsem zvědav, zda při druhém čtení budu mít takový problém se třetím dílem. 100%... celý text

Radujme se 2020, Steven Erikson (p)

Malazkou knihu padlých jsem nečetl, ale o autorovi jsem pochopitelně něco ve sci-fi a fantasy kruzích už slyšel. A jak se s ním jednodušeji seznámit, než si přečíst místo 185dílné ságy tuto jednohubku. A zůstalo to někde tak na půl cesty - na jednu stranu zajímavý mix klasické ufologie (Šedáci a Majestic 12, chybí už jen Fox Mulder) se snem spisovatele science fiction (mimozemštani si vás vybrali k prvnímu kontaktu!) a na druhou stranu dost nezáživné pasáže z Afriky a další myriády míst, které pro hlavní téma knihy nejsou nikterak podstatné. Nakonec tady hvězdy 3, ale za mého oblíbeného Roberta Sawyera v epizodní roli 1/2 hvězdičky navrch! P.S. Paralela s Clarkovým koncem dětství nebo Saganovým kontaktem je zřejmá, ale obě tato díla žel nad Rejoicem vítězí...... celý text

Pád Gondolinu 2019, J. R. R. Tolkien

Většina komentujících má svatou pravdu. Kdo hledá další příběh ze Středozemě a nemá za sebou alespoň Silmarillion, ten ať se o Pád Gondolinu ani nepokouší, protože bude těžce zklamán. Naopak ti, kdož přelouskali jedním dechem Nedokončené přípěhy (a nebo i elita tolkienofilů, která má ve své knihovně ohmatanou Historii Středozemě v angličtině) budou v sedmém nebi, protože jim tato kniha opět umožní prohloubit jejich znalosti o vývoji našeho oblíbeného alternativního světa v mysli autora v průběhu jeho života už od raného mládí. Já jsem někde mezi těmito dvěma skupinami. Silmarilion jsem si užil až v dospělosti obklopen mapami a internetovou tolkienologickou encyklopedií, Knihu ztracených pověstí i Nedokončené příběhy jsem však již nedal. Pád Gondolinu jsem přečetl tak, že jsem se s jistým vypětím prokousal přes rané verze příběhu s Gnomy, pak se ponořil do Poslední verze a prožil zklamání z toho, že je nedokončená; též jsem z těch, kdo od tohoto díla čekal něco jako od Húrinových dětí. Dávat kvůli tomu nízké hodnocení ale nechci, protože to by bylo něco jako stěžovat si, že Bídníci Victora Huga jsou proti muzikálu rozvleklí a nezábavní. A Christopher Tolkien si za své celoživotní dílo nezaslouží nic jiného než 5 hvězd, protože toto je už opravdu to poslední okno do tohoto báječného světa.... celý text

Výdech 2021, Ted Chiang

Jedna z nejlepších povídkových knih, jaké jsem v poslední době četl. Vlastně nechápu, jak jsem mohl tohoto autora až do současné doby míjet - ke koupi knihy mne pohnulo, že podle jeho povídky byl natočen film Arrival, který se mi vlastně provedením moc nelíbil, ale ten nápad mne nadchl. A taková je většina zdejších povídek. Ty se řadí do žánru, který jsem si sám pro sebe nazval "co kdyby". Každá povídka plyne z premisy, že došlo k nějakému vynálezu nebo události, a autor rozvíjí, co by něco takového udělalo s člověkem nebo společností. V povídce "O kupci a alchymistově bráně" je to vynález časové brány v prostředí islámské Tisíci a jedné noci. Úzkost je závrať ze svobody se zabývá vynálezem prismatu, které umožňuje po omezenou dobu nahlížet do paralelních realit. Životní cyklus softwarových objektů debatuje práva organismu, žijících uvnitř počítače. Daceyho patentní automatická chůva řeší otázku, zda dítě může vyrůstat bez mateřské lásky. Zajímavý byl i závěrečný komentář autora k jednotlivým povidkám, kde se čtenář dozví, jaké dílo či přednáška ho k danému námětu inspirovaly. Zkrátka a dobře, nutně si potřebuji sehnat vše, co Ted Chiang kdy napsal. 100%... celý text

Děti Duny 2007, Frank Herbert

Tak bohužel - jak se zdá, série o Duně se mnou nadále není literárně kompatibilní. První kniha mne chytla a nepustila, zejména neotřelostí tamního fantasy/sci-fi světa a fascinujícího mixu planetární ekologie a politky. Druhá kniha byla hodně zvláštní, ale ještě pořád jsem jí mohl číst s radostí. Ovšem tento třetí díl už jsem dočetl snad jen silou vůle - míněno vůle zjistit, zda se objeví aspoň náznak něčeho, co by bylo možno považovat za děj. Je mi líto, ale tento literární smotek intrik, manipulací a surrealistické filozofie už pro mě neměl nejmenší zajímavost. Tak strašně jsem si přál, abych se dozvěděl něco víc o tom skvěle vymyšleném světě, o lodích Gildy, o politickém zřízení, o biologii Červů, a místo toho postavy jen vedly nekonečné dialogy o manipulacích, zradách nebo nesrozumitelných otázkách náboženství. Do čtení jsem se musel nutit a neměl jsem z něj žádný požitek. Objevil jsem tu sice celou řadu zajímavých politických myšlenek (které jsem si dokonce vypsal!), ale už to pro mne bylo za hranicí beletrie, kterou čtu přece jenom spíše oddechově, pro zábavu. Nechám proto Leta II. Atreida v jeho oděvu z písečných pstruhů panovat galaxii a napřu svoji pozornost zase k jinému literárnímu světu. P.S. Počet hvězdiček nevyjadřuje kvalitu dílu, ale míru mého čtenářského zážitku.... celý text

Kaldera 2 2004, Alastair Reynolds

I když se obě linie příběhu pochopitelně na konci spojí, můj dojem se nevyhnul určité rozpolcenosti. Zatímco dobrodružství Skye Hausmanna v generační lodi jsem hltal jedním dechem, jakmile se děj vrátil zpět do špinavé Kaldery, kde jedinou hrdinovou motivací je pomsta (jak známo nejlépe podávaná za studena), šla moje pozornost o 100% dolů. Snad tomu byla na vině větší akčnost těchto pasáží nebo snad jsem v mládí nenačetl dostatek Raymonda Chandlera a příběhy drsných chlapíků protloukajících se městem mi proto moc neříkají, ale zkrátka jsem u sebe pozoroval nedočkavost, kdy že se zase vrátíme na palubu Santiaga. Takže závěr jsou hvězdy 4, což je aritmetickým průměrem mezi 3 pro Tannera a 5 pro Skye.... celý text

Odhalený vesmír 2 2003, Alastair Reynolds

Druhá polovina násilně rozděleného díla byla pro mě v důsledku už proběhlého vysvětlení světa a spojení mnoha dějových linií do jedné o něco čtivější než ta první a některé části bych neváhal označit za strhující. Hlavní problém jsem měl s postavami - v zásadě jsem mezi protagonisty nenašel nikoho, kdo by mi byl vyloženě sympatický. To je vlastně příčinou, proč nedávám 5 hvězdiček, protože jinak jsou zde všechny ingredience na skvělou sci-fi, které jsem vypisoval už v komentáři v 1. díle. 80%... celý text

Kaldera 1 2004, Alastair Reynolds

Kdo hledá space operu s potřebným množstvím akce, má jí mít. Pro mě tedy i při druhém čtení tohoto dílka akce zafungovala jako odebírač jedné hvězdy, ale to jsem prostě já. Až do první akční pasáže v podobě Lovu to bylo na pět hvězd - páni, ten orbitální luxusní výtah, nic jako u Clarka! Ledoví mendikanti skvělí stejně jako cesta evakuační flotily a v neposlední řadě demontáž implantátů v kalderské chudinské čtvrti také super. Po Lovu to kleslo o půl hvězdy a po anabázi v džungli o další půlku (ovšem přešmiknutí záporáka monofilamentovou kosou bylo super!). Z druhého dílu si nepamatuji nic a tak doufám, že zase najedeme na o něco méně akční kolej. 80/... celý text

Lebky 2019, Brian Staveley

Tak já fakt nevím, jestli se mám ještě pokoušet číst současnou fantasy... Ano, literárně výborné! Svět zajímavý! Míra cyničnosti dostatečná až neočekávaně. Jenže v základu je to pořád romance a vlastně young adult. Popisů chlapáckých rysů (očí, vlasů, mysli a svalů) cíle milostného zájmu hlavní hrdinky tu na mě bylo opravdu až dost, až jsem měl tendence se dívat, zda na se na mém Kindlu z druhé strany neobjevil nápis "Harlequin Desire". A přitom ten celý koncept vražedné romance byl hodně zajímavý a dobře se to celé četlo, ale zkrátka to nebyla úplně knížka pro mne - podobný pocit jsem měl například z FInální říše. Plnou palbu tomu prostě subjektivně dát nemůžu, ale kvalitní literatura to bezesporu je, o tom žádná. Možná bych měl v budoucnu dát spíš šanci té autorově sérii, o které se tu níže píše, že není tolik YA. Čili 70% a stárnoucí nerd jde zalézt za zeď ze svých zažloutlých knih.... celý text

Paní jezera 2003, Andrzej Sapkowski

Po několika měsících poslechu audioknih v podání páně Fingerova jsem konečně dospěl k závěru... A musím říct, že celkový dojem je opravdu skvělý. Dokonce si myslím, že v audiopodobě vynikne Sapkowského umění ještě více než na papíře - v těch desítkách hodin poslechu v autě totiž zmizí ten rozvleklý dojem z mnoha nevýznamných odboček z hlavního děje, který vytýkají někteřá ostatní komentující a vznikne z toho všeho báječná rozhlasová hra. Užil jsem si v posledním díle mistrovy odbočky všechny do jedné: elfskou zemi ve válce s jednorožci, nahlédnutí do krvavých příběhů polního lazaretu pod vedením chirurga-půlčíka, výuku kadetů o historiích bitev Nilfgaardu a severu, příběh kocoura roznášejícího mor, sira Gallahada. Nádavkem jsem dostal i hlavní linku, v níž se znovu objevují ogaři Zoltan Chivay a Yarpen Zihrin a samozřejmě náš mlčenlivý hrdina Geralt. Zkrátka a dobře, v posledním díle jsem dostal vše, proč mám Zaklínače rád a k tomu mnoho zajímavého koření kolem. A při poslouchání závěrečných peripetií v Rivii ve stínu aktuálních událostí z washingtonského Kapitolu mi šel mráz po zádech - činy pánů v zednické haleně a ševcovské zástěře mne skutečně nenechaly chladným. Do tohohle podobenství o temných zákoutí lidské duše jsem musel dospět až věkem. Terry Pratchett ve se ve svých pozdějších dílech též věnoval rasismu (či chcete-li druhismu), ale to co nám zde v závěru servíruje pan Sapkowski je opravdu k zamyšlení. 100%!... celý text

Taranitový triptych 2020, Leonard Medek

Se steampunkovými knihami mám jeden problém - někdy z nich mám pocit, že forma převažuje nad obsahem. Jinými slovy - že pod těmi všemi kolečky, krinolínami a mosaznými doplňky mizi dobrý příběh. U L. Medka jsem ale tento strach neměl, protože s jeho dobrodružnými příběhy ze staré školy už mám své zkušenosti. Kniha je to ovšem krásná - ať už jde o obal (zejména ten po sejmutí vnější obálky), vnitřní ilustrace, sazbu nebo fabulující inzeráty v závěru. Taková estetika se u nás opravdu moc nevidí a všechna čest nakladateli. Tři delší povídky, které kniha obsahuje, nezapřou svou literární inspiraci Agathou Christie, Conanem Doylem a možná trochu i Ianem Flemingem. Nejvíc mne asi uchvátil monstrosní vlak ženoucí se tunelem pod Antarktidou směrem k místnímu ocelovému městu, druhé dvě špionážky z Kuril a Londýne byly pro mne spíše doplňkem zejména pro jejich vyšší akčnost, čehož nejsem úplně příznivcem. A musím také přiznat, že v poslední povídce na mne působilo rušivě používání dvou stylů jazyka - pouličního používaného dívkou nejstaršího řemesla a hyperarchaického od člena aeronautického klubu. To, co asi mělo zvýšit atmosféričnost povídky, mi ji spíš posunulo někam k parodičnu. Jinak ale velmi zajímavý žánrový počin! 80%... celý text

Temná hmota 2017, Blake Crouch

Autorovi je třeba přiznat jednu věc: z nijak extra originálního sci-fi tématu (viz např. Lukjaněnkovo Nanečisto) dokáže udělat extrémně čtivé knihy s něčím, co bych nazval "rodinným prvkem". Platí to zatím o všem, co jsem od něho četl - ať už to byla série Wayward Pines, Zhroucený čas nebo Temná hmota. Právě Temná hmota měla u mě tu nevýhodu, že jsem ji četl těsně po Zhrouceném času a tak jsem od začátku vycítil, že autor ze stejného nápadu (cesta, kterou jsem nešel) vytěžil hned dva bestsellery - jeden o cestování časem a druhý o mnohovesmíru. A obě témata jsou zajímavým námětem pro myšlenkové experimenty a tudíž obě knihy byly podle mého gusta. Přes jistou neoriginalitu jsem se dobře pobavil a celou dobu jsem byl zvědavý, kterak autor vybruslí z toho superpozičního galimatyáše, který vytvořil. Víc ani ťuk, abych nespoiloval.... celý text

Olgerd ze Scallbornu: Meč z Thormarenu 1993, Thorleif Larssen (p)

Oblázek na obloze 2006, Isaac Asimov

Typická sci-fi z 50. let: hlavním tématem je radioaktivita země a příkopy mezi národy (zde reprezentováno pozemšťany a vesmířany). To vše sepsáno coby "Výlet pana Broučka do času před nadací". Špatné to není, ale rozhodně to není velmistrovo nejlepší dílo, na to je zde příliš mnoho brakových rekvizit: černobílé postavy, románek vesmířana a krásné pozemšťanky a přímočará snaha mocichtivého záporáka ovládnout celou galaxii. Na stranu druhou pro mě trochu málo sci-fi témat k zamyšlení, kromě povinné euthanasie v 60 roce věku, což je to jediné, co mi ulpělo z posledního teenage čtení. Ale retrofuturistickou sci-fi já rád, takže 70%... celý text

V tajné službě Jejího Veličenstva 2009, Ian Fleming

Tahle knižní bondovka se jako jedna z menší části Flemingových děl velmi atmosférou podobá klasickým bondovským filmům ze 60. a 70. let. Ostatně vyšla již v době, kdy na plátně řádil dnes už zvěčnělý Sean Connery. Je tu zkrátka všechno - zloduchova centrála v zajímavém geografickém místě, zlotřilý plán na zničení světa (v Flemingově pojetí ovšem svět = Velká Británie) a nádavkem se ještě něco dozvíte o heraldice, tehdejším lyžařském vázání a korsickém organizovaném zločinu. Jak je Flemingovým zvykem, je zde opravdu hodně reálií a z knihy dýchá to, čemu se dnes říká "ztracený svět západních bílých mužů": krásné (občas dost hloupé) ženy, plno whisky s ledem, vysoká gastronomie, cvakání žetonů z baccaratu. Dnes je to už celé překonané a přesto to funguje nostalgicky. 90%... celý text