Alastair Reynolds

Nová kniha

Archa - Alastair Reynolds

Válka mezi Spojenými a Demarchy vrcholí. Strojová inteligence, která již miliony let dusí v Galaxii inteligentní život, se zaměřila na lidstvo a v sázce je celá... detail knihy

Populární knihy

/ všech 15 knih

Nové komentáře u autorových knih

Požár v Elysiu

„Nikdy bych si nemyslel, že nedočtu knížku do Alastaira Reynoldse, ale tohle mi prostě vůbec nesedlo a nebavilo mne to. Možná se na rozhodnutí to zhruba ve třetině odložit projevilo i to, že jsem četl v originále (jako většinu jeho knih), a přece jen je to náročnější než číst (dobrý) překlad a času je málo a lepších knih spousta. Tahle prostě tak nějak celkově nefunguje. Případ, který Panoply vyšetřuje je nezajímavý a záporák je Vám jasný hned na začátku. Vztahy mezi trojicí prefektů jsou divné. Obzvlášť to platí pro dvojici Sparver a Thalia, chvílemi to vypadá, že k sobě mají blízko a jsou přátelé, a za chvíli máte dojem přesně opačný. Tom Dreyfus byl divnej vždycky, takže žádná změna. Obvyklé Reynoldsovy omračující nápady a vize si protentokrát vzaly dovolenou. Tohle je bohužel jen špatně napsaná a nudná detektivka s předem jasným pachatelem v naprosto nevyužitých kulisách jednoho z nejzajímavějších fiktivních vesmírů vůbec. Místo ohromení, úžasu, napětí, zvědavosti a tak, mne celou dobu provázel jedinej pocit - bylo mi to celé úplně jedno. A to je prostě špatně. Na "Prefekta" (první román ze série) to nemá ani nahodou a třeba o "Odhaleném vesmíru" se nemá cenu ani bavit, to už je úplně jiná liga.“... celý text
— het2

Archa. Kniha první

„Hrozně nevyrovnaná kniha, výborné pasáže se střídají s nudnými. Místy je to výborné, místy naivní až hloupé (v této knize třeba pasáže s Trnem) . Moc jsem to nezkoumal, ale časové linky také nejsou zrovna příkladem excelentní přípravy spisovatelovy nebo spíš doklad o odbyté redakční práci. Před nějakými patnácti léty j, kdy jsem to četl poprvé jsem byl tolerantnější.“... celý text
— zd0981

Vzpomínka na modrou planetu

„"Neslané a nemastné" dobrodružné putování vizí sluneční soustavy Alatlstaira Reynoldse, s mnoha zajímavě zpracovanými nápady z autorova oblíbeného šuplíku hard SF. Přitom o "Slanost" by se klidně postarala špetka surovosti a "mastné" by mohl zastoupit místy svižnější děj (ale nejspíš mám jen přehnaná očekávání vlivem autorovi předchozí tvorby). Takhle mi přijde, že se Reynolds rozhodl jít širšímu okruhu čtenářů naproti a kniha mi zůstala balancovat někde na hranici žánru Young Adult. Jenže právě zájem o Reynoldsem zpracované sci-fi nápady, které tohle dílo táhnou, mi zřejmě nedají abych nenakoukl i do dalšího dílu trilogie Poseidonovi děti, takže nezbyde než doufat v lepší díly.“... celý text
— Adam84

Kaldera 2

„Tak nevím. Čtu to asi po 10 letech, tehdy jsem to bral dost bezvýhradně, dnes jsem kritičtější. Spousta balastu, pořád se to motá dokola, pohnutky jednání osob a jejich motivy jsou mnohdy podivné a nerozumím jim. Postavy jsou docela chaoti. Podle některých prý se událo na konci knihy překvapení, ale to bylo podle mne na talíři už někdy od první třetiny. Pokud jde o svět Kaldery nejsem si jist, jestli si autor neudělal ze čtenářů srandu (vymakaná technologie je nahrazována parními stroji, systém "městské dopravy" po lanech...) Z toho tam jsou pasáže docela dobré. Asi méně stránek a více redakční práce by knize pomohlo.“... celý text
— zd0981

Kaldera

„Kaldera je román z univerza Odhaleného vesmíru. Publikována až po prvním dílu, chronologicky mu předchází a prakticky jde o naprostý standalone. Žánrově jde samozřejmě o hard sci-fi, ale subžánrů se tu míchá mnoho, space-opera, cyberpunk, detektivka, prostě od všeho trochu. Co je na Kaldeře naprosto parádní je celkový temný a beznadějný tón. Ať už jde o město (ona Kaldera) samotné nebo prakticky všechny postavy. Všechno je zkažené, prolezlé, bezútěšné a bez přílišných naději na zlepšení. Hodně mi sedl hlavní hrdina (převážně vystupující pod jménem Tanner) jako cynický člověk, který se neštítí jakýchkoliv podrazů, násilí nebo hajzlovin. Prostě skvělý antihrdina. Oceňuji, že ačkoliv autor rozjíždí tři časové a dějové linie najednou, jsou přechody mezi nimi dobře zvládnuté a každá je něčím zajímavá. Ani jednou jsem neměl pocit, že by si Reynolds ukousnul příliš. Krásně a hluboce zpracovaná jsou témata sociální nerovnosti, paměti a vlastní identity. Co by se dalo trošku vytknout jsou některé vedlejší postavy, které ač jsou poměrně unikátní a dobře rozlišitelné, tak jsou také dost jednovrstevné. Jejich motivace je často dost pochybně poplatná příběhu. Možná v některých chvílích jsem měl pocit, že má děj až moc odboček a jakýchsi "vedlejších úkolů".Konec byl celkově dobrý, ale také obsahoval motivační otočku hlavního hrdiny, která mi nebyla úplně zřejmá. Proč chtěl najednou ochránit Rejviče, kterého se prakticky celou knihu snažil zlikvidovat ? V závěru se i tak povedlo samozřejmě všechny linie uspokojivě propojit a dovyjasnit to, co mohlo z předchozích náznaků čtenářovi ještě uniknout. Protože jistá míra předvídatelnosti tu také byla. Doporučuji každému, kdo má rád vesmírné dobrodružství s akčním příběhem a nevadí mu, když se vyskytuje i pořádný mind fuck skoro Dickova levelu. Dávám solidní 4/5 a univerzum Odhaleného vesmíru se mi po Kaldeře zamlouvá víc, než před ní.“... celý text
— Slezadav

Přejít na knížky autora