Pád Gondolinu

Pád Gondolinu je prazákladem celého Legendaria, vzniklo jako první prozaický text a jako skoro všechny další texty, nikdy nebylo dokončeno. Kniha, kterou nakonec editoval Christopher Tolkien nás seznamuje s různými variantami nejen děje samotného, ale i okolností jeho geneze. Příběh v první verzi se soustřeďující na velké bojování při napadení tajného města Gondolinu, se v dalších verzích už zaměřil především na příběh lidského hrdiny Tuora. Což je krásná postava, která je ale trochu upozaděna v povědomí čtenářů, oproti postavám jiným, jako je Eärendil, nebo Túrin. Poté, co se začal v textu autor věnovat této postavě, podařilo se mu ji dotlačit k branám samotného Gondolinu. Bez toho, že bych prozrazoval děj, koneckonců největší spojler je samotný název knihy, nejdůležitější věc, ke které v knize dojde je zrození největšího hrdiny Prvního věku Eärendila. Na toho bohužel vlastně žádná kniha nezbyla.

(SPOILER) Úžasné dílo, pověst o Pádu Gondolinu jsem znal ve verzi, která je součástí Silmarillionu, z té delší, seskládané ze zachráněných střípků jsem byl ale unešený. Pro milovníka Tolkienovy tvorby poklad, jen je zde více patosu, má to větší nádech legendy než Hobit nebo Pán prstenů. Pro ty, kteří mají rádi akci, je dobrou zprávou, že v bitvě o město se setkáváme s Morgothovou armádou v plné síle - včetně draků a desítek balrogů. A ano, orlové pomůžou.

Vůbec první příběh ze Středozemě co byl kdy vytvořen, ve všech jeho verzích a konečně pohromadě, to je to co uspokojí každého věrného fanouška. Těch nových totiž Pád Gondolinu mnoho nepřidá, samostatně neobstojí, znalost Tolkienovy předchozí tvorby je asi nutnost.

Přitom způsob vyprávění se od Hobita a Společenstva prstenu značně liší, je zde více patetických dialogů a až přehnaný důraz na mytologičnost, což fanoušek odpustí, jde přeci jen o tu nejrannější Tolkienovu tvorbu. Nejvíce potěší popis epické bitvy s dobýváním Gondolinu.

Z Tolkienovy pozůstalosti už byly za mne vydány i lepší knihy, hodnotím tedy dle tohoto dojmu.

A máme tu poslední ze tří Velkých pověstí, které k vydání připravil Tolkienův syn Christopher. Tato pověst vypráví o bájném městě Gondolin, do něhož se před Morgothem ukryli noldorští elfové v čele s vládcem Turgonem. Ulmo, Pán vod, který je úhlavním nepřítelem Morgotha, své záměry k porážce zla prosazuje skrze Tuora, kterého dovede do skrytého města Gondolin. Tuor se zde zamiluje do Turgonovy dcery Idril a zplodí s ní syna Eärendila. Zhrzený Maeglin, který byl do Idril zamilovaný a žárlí na její vztah s Tuorem, se však rozhodne celé město zradit a spojí se s Morgothem. Když pak Morgoth město konečně najde a zničí, Tuorovi se s rodinou podaří uprchnout a z jejich linie se pak zrodí další důležité postavy Středozemě (například Elrond).
Opět se zde objevuje několik různých verzí vývoje příběhu. Nejakčnější a nejčtivější byla hned první Pověst o pádu Gondolinu, kde je opravdu velmi barvitě a detailně popsána závěrečná invaze Morgothových vojsk do Gondolinu a tragická zkáza impozantního města. Tento příběh rozhodně nezklame příznivce akčních fantasy příběhů s epickými bitvami! Další verze se pak soustředí spíše na putování Tuora před nalezením Gondolinu. Vše je opět doplněno bohatým poznámkovým aparátem, dodatky a rodokmeny. A stejně jako u všech knih z této ilustrované edice děj doprovází nádherné malby a kresby od Alana Leea.
Doporučuji všem fanouškům Tolkienova univerza pro doplnění znalostí o třech Velkých pověstech - a samozřejmě i těm, kteří mají rádi epické fantasy příběhy!
Hodnocení: 4*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Jediná (a o to bohužel větší) škoda je, že Poslední verze zůstala nedokončená. Popis konečné bitvy o Gondolin by totiž strčil do kapsy i obléhání Minas Tirith.

Jinak velmi cením i formu zpracování, která je ve své podstatě spíše výsledkem literárního výzkumu a která nám předkládá všechny verze příběhů včetně podrobné analýzy historického vývoje příběhu.

Skutečný fanoušek Středozemě určitě četl Silmarilion a určitě si pamatuje to zaslíbené město, o kterém nikdo neví, kromě těch, kteří tam žijí - Gondolin. Krásný příběh, který je zde však mnohem více rozepsán, než v Silmarilionu.
Určitě nedoporučuji číst brzy po sobě, protože poté se Pád Gondolinu zdá jako úplně totožný příběh, ale hrozně, hrozně dlouhý.

V rámci výzvy S Tolkienem rokem 2025 jsem se pustila v dubnu do další knihy. Čtvrtou v pořadí byl Pád Gondolinu. I tentokrát vydání titulu podpořil Tolkienův syn Christopher, který uspořádal Tolkienovy poznámky k příběhu, poskládal je, doplnil svým komentářem a připravil k vydání. Příběh opět doplňují ilustrace, jež vytvořil Alan Lee. Vyprávění je poutavé. Tolkienova hra se slovy a bravurní vypravěčství čtenáře potěší. Jen občas Christopherův komentář působí rušivě. Na druhou stranu ale chápu, že je potřeba, aby nastínil všechny možné varianty textu. Doporučuji všem milovníkům fantasy příběhů, ale i Tolkienovým příznivcům.

Vydavatelům a "mladému" Tolkienovi se v tomto případě podařilo udělat z pověstného hovna kuličku a z vpravdě minimalistického materiálu nakonec dát dohromady samostatnou knihu. Pád Gondolinu samozřejmě patří mezi klasické příběhy starých věků Středozemě, zároveň se ale rozsahem rozhodně nemůže rovnat třeba příběhu Túrina Turambara, takže jako kniha je to záležitost výhradně pro tolkienovské fanatiky, kompletisty a znalce Silmarillionu a Nedokončených příběhů, ale i pro ně je to slabší záležitost, než treba další stand-alone Pád Númenoru, i když samozřejmě opět v nádherném vydání v pevné vazbě s přebalem, které se krásně vyjímá vedle jiných, tentokrát plnohodnotných Tolkienových knih.

Nechci znít nevděčně nebo drze, ale je opravdu vidět, že Christopher Tolkien není autor, ale jen organizátor/editor. Začíná prostředkem, pokračuje začátkem, a následně to ukončí pokračováním prostředku. Chápu, že tím sleduje historický proces, kterým J. R. R. tento příběh vyvíjel, rozšiřoval a obohacoval, ale krucipísek, jestli to není extrémně frustrující takhle to číst.

Tuhle knihu je velmi těžké hodnotit. Na jednu stranu musím ocenit propracovanost díla, která je pro Tolkienův svět už skoro samozřejmostí. Na druhou stranu je děj opravdu velmi výpravný a spíše se blíží ke kronice města a jednotlivých rodů než ke klasickému příběhu. Bohužel čtivosti moc nepomáhá ani to, že se vlastně některé části v malých obměnách na konci knihy opakují. Chápu, že šlo o to co nejvíce přiblížit vývoj tohoto příběhu, ale asi bych ocenila zpracování trochu jinou formou.

Pro mě jako pro milovníka Středozemě to bylo zajímavé pro obohacení znalostí z tohoto světa a myslím že i přesto že forma je trošku nešťastná tak knihu můžu doporučit. Christopher Tolkien si dal opravdu dost práce s tím, aby posbíral práci svého otce a pokusil se nám ji předat za což si rozhodně zaslouží obdiv.To, co dokázal jeho otec vytvořit a navázat na sebe tak aby jednotlivé události i veškeré vazby mezi postavami dávali smysl je úžasné a nějakým způsobem navázat na jeho tvorbu a ucelit jeho myšlenky musí být opravdu náročné.

Tohle je spíš už pro velké fanoušky Tolkiena a to já zas tak moc nejsem. Pověst sama o sobě dobrá, ale její rozbor mě už tolik nebral.

Na Pád Gondolinu mám v podstatě stejný názor jako na knihy Húrinovy děti a Beren a Lúthien. Jedná se o moc pěkný příběh, takovou klasickou Tolkienovskou romanci, o lásce, o válce, o jasném dobru proti jasnému zlu. Nevím zda by si příběh sám o sobě stojící úplně vychutnali lidé, kteří nejsou fanoušci Tolkiena a Pána prstenů, ale pro fanoušky je to velmi dobré rozšíření mozaiky příběhů ze Středozemě. Co mě trochu mrzí na této knize, i Húrinových dětech a Berenovi a Lúthien je fakt, že do příběhu několikrát vstupují poznámky Christophera Tolkiena, kde obhajuje jakou verzi příběhu si vybral tu a tam, jaké potíže měl s tím dát souvislý příběh dohromady apod. Je jasné, že musí jít o extrémně složitý úkol, jelikož Tolkien za sebou za dobu asi 50 let psaní zanechal často jen nečitelné poznámky na papíře a často měnil názvy, části příběhů apod. Ale Christopher si podle mě měl dát dohromady poznámky ze všech materiálů, které objevil a udělat z toho jeden materiál, který bude dávat dohromady ten nejzajímavější příběh a obhajovat svůj postup jinde, nikoli v příběhu. Četlo by se to lépe, protože by tam nebylo to vytržení z jinak napínavého děje. Ale stále jde o kvalitní tvorbu a pro fanoušky Pána prstenů povinnost.

Hádám, že asi nebudu úplný fanda Tolkienova Prvního věku, protože i přes jisté kvality díla mu nemůžu dát vyšší hodnocení. U pozdějšího Pádu Númenoru jsem si cenil jistého odbornějšího přístupu, kdy jsme měli analyzovanou i kulturu a všechno okolo. Tady máme nějaké dodatky jenom okrajově a jinak stojí to hlavně na různých částech fragmentů, které po Tolkienovi zůstaly.

Opět poskládáno jako více verzí příběhu podobně jako u Berena a Lútien. Nejvíc se mi líbila hned první verze na začátku knihy a proto pro mě bylo trošku těžší číst až do konce. Ale když se nad tím zamyslím, tak vidím opět úžasné dílo od JRR Tolkiena a zase musím přemýšlet zda by byl rád, že jeho syn Christopher zasvětil svůj život otcovu dílu. Myslím, že by byl rád, že se někdo z jeho nejbližších snažil tolik příběhů vysvětlit lidem. To se mi na tom také líbí. Kdykoliv je v knize část, kterou napsal Tolkien mladší a snaží se aby bylo vše srozumitelné, úplně cítím tu lásku syna k otci a to je přidána hodnota všech knih které Christopher Tolkien editoval.

Problém jsem zde spatřoval v tom, že člověk čte, čte, čeká na začátek a on je konec. Fantasy mě už dnes dost obchází a ty pozitivní aspekty asi budou věcí paměti než současných prožitků. Přišlo mi to strašně rychlé a vágní.

Krásné doplnění světa Pána Prstenů a Hobita.

Pre všetkých fanúšikov Stredozeme, ktorých zaujíma bližšia história tohto dokonalého sveta. Okrem Pána Prsteňov a Hobita je stále veľké množstvo epických príbehov, ktoré sú neznáme a čakajú na objavenie. Podľa mňa si pozornosť jednoznačne zaslúžia.

Kniha obsahuje viac podôb toho istého príbehu z rôznych zápiskov a poznámok J.R.R. Tolkiena a následné porovnania detailov z viacerých verzií doplnené vysvetlivkami od Christophera Tolkiena.

Dej sa odohráva po Bitke sĺz nespočetných a opisuje osudy Tuora (prastarého otca Elronda) a históriu často spomínaného mesta Gondolin.

Na štýl písania si treba zvyknúť, často mi hĺbka štúdia Tolkienovho diela pripomínala dizertačnú prácu, než fantasy, ale keď si na to človek zvykne, odhalí sa mu krásny, epický príbeh.

Pád Gondolinu je bohužel napsán jiným stylem než předchozí Húrinovy děti. Nejedná se o souvislé vyprávění, ale o soupis všech verzí příběhu Tuora/pádu Gondolinu s komentáři. Úplná verze je jen ta první nejstarší, nejzajímavější poslední verze končí v polovině příběhu. Je škoda, že si Christopher Tolkien nedal s knihou víc práce, a podobně jako u Húrinových dětí nezkusil nejdelší verze spojit dohromady.

Co říct?! Středozemě není nikdy dost. Díky, Christophere!!


Ale už ne díky Argu, které má u všech knížek z této Tolkienovské řady špatné stránkování u ilustrací, což považuju za šlendrián.