SONP přečtené 336

Duna: Vévoda z Caladanu 2021, Kevin J. Anderson

Tak trošku průtokový a jakoby umělohmotný příběh ze světa Duny, který (jak název napovídá) se odehrává hlavně na světě Atreidů, i když se podíváme i k Harkonnenům na Arrakis. Z mého pohledu spíše vlažného fanouška této série (mám vlastně rád jen Dunu samotnou) se oběma autorům nepodařilo dodat této knize dějovou linku dostatečnou na to, aby čtenáře vtáhla a udržela. Nechci tvrdit, že kniha nemá své momenty - např. úvodní teroristický čin i závěrečný rozkol mezi Letem a Jessicou zafungovaly dobře, nicméně celá ta drogová linka mi přišla jako těžce naroubovaná na caladanské reálie. Na druhou stranu jako započetí cesty k legendárnímu prvnímu dílu to šlape dobře, takže nakonec ode mne 60%.... celý text

Dračí carevna 2007, Juraj Červenák

Když jsem ještě neměl ani ponětí o tom, co to je fantasy, zbožňoval jsem ruské pohádky. Oproti těm našim s německými kořeny měly v sobě cosi hororového (kolikrát jen vrány careviči Ivanovi vyklovaly oči a k tomu Kostěj nesmrtelný a jeho život ukrytý v jehle skryté ve vejci!) a dodnes vzpomínám na svou fascinaci Bilibinovými ilustracemi knihy Peříčko Finista Jasného Sokola; zejména ty svítící lebky! No a zde jen Ďuro Červenák zúročil tuto fascinaci. Po spíše historizujícím prvním dílu tu máme fantasy jak z dřevněruského žurnálu. Jak už někdo psal níže, je to v zásadě lineární dobrodružství z Bolgaru směrem na sever, až do Půlnočních hor. Ne že by mi to vadilo, přímočaré putování zajímavé družiny odtud tam prosáklé magií a příšerami na každém kroku, to je moje gusto. Je tu vše, co k tomu všemu pagří: žrec s medvědí kůží umějící se v medvěda proměnit, Baba Jaga, Kostěj (pardon Koščej) a i ten život zakletý v něčem skrývajícím se v kachně. Občas bych ocenil více hutné atmosféry na úkor popisu soubojů, ale nelze vyčítat spisovateli jeho styl. Takže je to plná palba!... celý text

Nahé slunce 2004, Isaac Asimov

Detektivní linka je v Nahém slunci jen pomocí k vykreslení pokročilé lidské společnosti, která začíná ztrácet to, co je nám lidské. Spolupráci, náklonnost, setkávání. Jako by se Solariáni stávali sami těmi roboty, které dodávají celému vesmírnému společenství. A stejně jako v prvním díle samotné vyšetřování celou knihu neutáhne. Bailey se tu aspoň tolik neplete jako dřív, ale pořád mě víc, než kdo vlastně spáchal vraždu zajímalo to, jak solariánská společnost vlastně funguje a kam bude tato větev lidstva směřovat dále. A jako by tohle autora taky zajímalo mnohem více, než psaní detektivky. A tak nejcennější byl pro mě byl samotný závěr, z nějž čišel ten krásný optimismus 50. let o dobývání vesmíru lidstvem. Toto čtení Nahého slunce bylo ještě okořeněno nedávnými zážitky z pandemie, které jako by se odráželo v solariánské realitě... Nosní filtry... Rukavice... Lidé zavření doma a procházející se jen po svých soukromých pozemcích s holografickými obrazy svých přátel. Přes značnou naivitu detektivní linky (roboti s výměnnýma rukama? WTF?) musím dát 90% za skvělé vykreslení nám zcela cizí, ale přece jen něco připomínající společnosti.... celý text

Pouštní Kopí 2010, Peter V. Brett

V Pouštním kopí nám autor přidal nového hrdinu Jardira, jehož linka mne dost do příběhu vtáhla. Líbila se mi celá tahle pseudoarabská civilizace, v níž mají muži cenu jen tehdy, jsou-li schopni zúčastnit se alagai-šaraku neboli válce proti démonům, a zároveň jsou zpovzdálí řízeni svými zdánlivě utlačovanými manželkami. Líbilo se mi to ještě více, než klasický středověký fantasy svět z minulého dílu. Nejsilnější pro mne ale byla Rennina linka s otcem - jinak ale musím souhlasit s níže komentujícími v tom, že romantické pasáže ubírají knize potřebný drive a že je kniha celkově dost natahovaná. To se ale u autorů, kteří jsou smluvně zavázáni k psaní sérií, bohužel stává. I tak je to ale solidní čtyřhvězda - 80%... celý text

Galaxy Trucker: Drsná štreka 2021, Jason A. Holt

Pro mě velké překvapení v podobě knihy napsané podle deskové hry. Cože? Ale opravdu, i takové knihy jsou. A na to, že jsem si knihu stáhl zadarmo na stránkách vydavatele deskové hry Galaxy Trucker, jsem se opravdu dost dobře pobavil. Dokonce mi to z počátku připomnělo legendárního Stopařova průvodce. Pak sice kniha trochu ztratila dech a tah na bránu, ale dočetl jsem ji opravdu s chutí. 70%... celý text

Ledové peklo 2021, John W. Campbell Jr.

Spíš než nějaká senzace je to historická zajímavost pro vyznavače Zlatého věku sci-fi a filmu Věc z roku 1982 (případně Věc z jiného světa z roku 1951). Jde o útlou novelu, která drobně rozšířuje původní známější povídku, ale není zde oproti původnímu dílu nic převratného navíc. I tak se to čte velmi dobře, i když věk je už celkem znatelný a projevuje se na jisté naivitě. Nelze ovšem tomuto dílku upřít, že založilo na celý nový "vetřelčí" žánr ve sci-fi a možná i na řadu našich nočních můr z dětství. 70%... celý text

Jméno růže 2005, Umberto Eco

Občas stojí za to vrhnout se do čtení nějaké knihy s minimem znalostí o její podstatě. O jménu růže jsem věděl jen to, že se jedná o jakousi historickou detektivku (snad něco na bázi Soudce Ti), která byla zfilmována se Seanem Connerym řešícím tajemné vraždy v benediktinském opatství. Už po přečtení desetiny knihy mi bylo jasné, že nic nemohlo být knize vzdálenější než to, co jsem si o ní původně myslel. Jedná se vskutku o mnohovrstevnaté dílo, v němž si každý najde to, co chce najít. Ten podobenství o příšernosti katolické církve, jiný iniciační román o mladém Adsovi, tamten filosofické pojednání o historii křesťanských herezí, onen oslavu racionalismu či podobenství o nebezpečnosti knih - a ano, lze zde najít i tu slibovanou historickou detektivku. Do trávení Ecova textu jsem se pustil vybaven jedním semestrem církevního práva a povšechnými historickými znalostmi o středověku a dějinách církevní filozofie, a dalo mi to sakra zabrat. Dokonce natolik, že jsem si musel v průběhu knihy 2x odpočinout u brakových povídek páně G.R.R. Martinovým - tohle když se mi stane, hrozí tím, že se ke knize nevrátím. Ale nevzdal jsem to a hrdinně jsem dospěl k rozuzlení detektivní zápletky. Ta ovšem pro mě osobně nikterak podstatná nebyla, z knihy mne asi nejspíš nejvíc dostal senzační inkviziční proces s cellerariem a pochopitelně už zmiňovaný hororový knihovní labyrint, za nějž by se nemusel stydět ani sám Clive Barker. Dílo je to bezesporu geniální, já však vždy hodnotím jen a výlučně svůj vlastní čtenářský zážitek, který byl poznamenán velkou náročností textu, proto jen čtyří hvězdy.... celý text

Úsvit černého slunce 2021, Tomáš Bandžuch

Okultní nácky já rád. Ať už si vybudovali u finů základnu na Měsíci, nebo u Součka kdesi v Grónsku, popřípadě si v hlavách pseudovědců stavěli vesmírné plavidlo Haunebu. A tahle knížka jede přesně na téhle vlně, takže se okamžitě v mé čtenářské mysli zaháčkovala. Děj zklamáním nebyl, rozhodně mne potěšila propletenost s Lovecraftovským mythosem. Ovšem musím se přidat s kritikou společně s komentářem níže: vůbec mi nevyhovoval styl extrémně krátkých kapitol, do kterých jsem se sotva začetl, a už jsme zase skočili jinam. Působilo to na mne rušivě a epizodicky - takže přes zajímavé téma a historické návaznosti (potěšila zejména letecká technika) nemůžu dát více než 70%.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Himbajs! Pro mě až trochu moc internetově okatá variace na Foglara. Mobily, notebooky a další vymoženosti moderní doby mne trvale vytrhovaly z jinak docela super stínadelské (pardon prašinské) atmosféry, ale nejsem holt cílová skupina dětí 21. století. Oceňuji snahu o vědecké vysvětlení fenoménu zvláštní městské čtvrti v podobě nefungující elektřiny. Kdo ví, asi se to současným dětem bude číst líp než Rychlé šípy, ale já zůstávám sedět se Širokem ve stínu stromu Ginko, ozdoben žlutým špendlíkem. 70%!... celý text

Spasitel 2021, Andy Weir

Ševče, drž se svého kopyta - této zásady se Andy Weir držel a po pokusu s ušpiněnou sci-fi v románu Artemis se vrátil s další sólo kosmonautickou odysseou. A tento návrat mu sakra vyšel. Příběh jako takový je jednoduchý až triviální, opět zde máme dnes velmi populární téma s umírající Zemí. Ovšem to, co Spasitele učinilo knihou, kterou jsem nedokázal odložit a kterou jsem četl v noci, ve dne a zkrátka pořád, jsou dvě věci. Jednak jistá dojemnost v setkání, které hlavní hrdina zažije (nechci spoilovat), a jednak obrovské, ale opravdu obrovské množství myšlenkových experimentů, které se lnou celou knihou v kvantitě, kterou jinde nezažijete. V emocionální rovině i ve vykreslování postav urazil autor od spíš suššího Marťana kus cesty. Snad jen těch čísel na mě bylo trochu moc - v závěru knihy třeba naleznete pasáž o rotaci lodi a jejích výpočtů, která zabrala snad dvě strany. Za to srážím půl hvězdičky, ale jinak pro fanoušky hard sci-fi povinnost. A že je to utopická pohádka? To vyprávějte někomu jinému, kdo nevyrostl na E.T., Starmanovi a Číslo 5 žije. 90%!... celý text

Zloděj času 2002, Terry Pratchett

Za těch 19 let od českého vydání jsem zapomněl, jak je Zloděj času skvělý. Je to jak když zkřížíte Klášter Shaolinu s konceptem ztraceného času z Endeho Děvčátka Momo (které jsem shodou okolností četl nedávno) - možná tam nějaká inspirace byla. Ale samozřejmě se nám dostane řada dalších šíleností jako je miminštinou blábolící čerstvě reinkarnovaný opat, jeden Igor s fascinací bleskem a rukama svého pradědečka, tak trochu autistický hodinář, jezdec apokalypsy pod pantoflem a k tomu všemu jeden dost zvláštní mlékař. A že závěrečná bitva postav s auditory prostřednictvím bonboniér je pratchettovsky zmatená? A komu to vadí? Není snad psáno: "Ceš čušenku? Ceš"? Au, nechtěl jsem dostat do hlavy gumovým jakem! 110%!... celý text

Děvčátko Momo a ukradený čas 2005, Michael Ende

Na děvčátko Momo, která byla v mém dětství jednou z mých nejoblíbenějších knih, jsem si vzpomněl při jednom nerdovském přemítání o tom, ve které knize si postavy ve světě se zastaveným časem málem rozbily čelo o pírko visící ve vzduchu. A tak jsem se rozhodl si dětskou knížku přečíst v dospělosti a nelitoval jsem. Kromě famózní práce autora s časem a jeho smyčkami, které mne připravilo na mnoho klasických časových paradoxů v dospělejší sci-fi literatuře, je zde poselství i pro dospělost čtenáře - neměli bychom si nechat krást svůj čas věcmi a lidmi, které se o to snaží; ať už je to práce, krysí závod v moderní společnosti nebo zbytečný luxus a nenechat se obrat o čas s blízkými. Já se snažím, mistře Hóro! 100%... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Ke knize už prakticky nemám co napsat, znám ji prakticky nazpaměť a hodnotím automaticky sty procenty. Tentokrát se mi ale zachtělo dát si ji v autě coby audioknihu v podání V. Dyka. A dlužno podotknout, že Dyk Adamsovu textu dodal potřebnou dávku další úchylnosti. Chvíli mi teda trvalo, než jsem si zvykl na to, že Ford zní jako ten nejhorší ukoktaný zhulenec pod sluncem, a že Zafod pravděpodobně dříve, než se stal galaktickým prezidentem, žil kdesi na Těšínsku. Také mne pobavilo, že náš panprezident v Dykově podání není tradičním Vogonem, nýbrž přezíravě deklamuje v roli Hlubiny myšlení; v důsledku toho si pak posluchač může vychutnat legendární báseň "Ó fretná chrochtobuznosti" namísto Miloše v podání někoho, kdo silně připomíná zvěčnělého mistra Karla. Zkrátka musím říct, že toto audioprovedení dodává Stopařovi další šťávu. Sice možná není pro každého, ale pro mě se to k této legendární šílenosti sakra hodilo. 100%... celý text

S pokorou a nadějí 2021, Becky Chambers (p)

Tentokráte pro mne Chambersová stvořila dílo na mě až moc dějově minimalistické. Jestli jejím cílem bylo vyvolat ve čtenáři dojem, který prožívají astronauté zcela odříznuti od zbytku lidstva, tak se jí to povedlo, ovšem takřka úplná absence děje mi zkrátka vadila. Text byl spíše zaměřen na pozorování a popis mimozemského života na jednotlivých exoplanetách - v tom mi kniha připomněla Lemův Solaris, k němuž jsem měl podobné výhrady. Od autorky se dočkáme i tradičního zdviženého prstu nad naší civilizací, to už ovšem patří k jejímu stylu. 60%... celý text

Ultimus 2021, Ondřej Neff

Po nejnovějším lunárním Neffovi jsem skočil ještě dříve, než jsem se v Pevnosti dočetl, že si autor touto knihou rozhodl podívat na zoubek woke ideologii a politickému aktivismu. Kdybych to byl věděl, byl bych se na to psychicky připravil, ale takhle mne to na počátku zážitek z knihy nepříjemně pokazilo. Že se s O. Neffem, tedy jedním z autorů, který mne přivedl ke sci-fi žánru, politicky neshodnu, vím už někdy od pozdních 90. let, kdy jsem začal číst jeho politické komentáře - už tehdy jsem byl tak trochu progresivní levičák. Nicméně knihy odlišného politického zaměření jsem normálně schopen číst, ať už jde o Clancyho, Albrightovou nebo o Heinleina, a většinou mne ponouknou k úvahám a pochybnostem viz třeba můj komentář k Hvězdné pěchotě). Tady ale ne. Bohužel tady můj oblibený autor o ničem nedisputuje nebo nenabízí argumentaci. Tady je autorem neoblibená ideologie zkrátka a bez dalšího prvoplánovitým nepřítelem ohrožujícím svobodné lidstvo a basta, a ti kdo ideologii zastávají, jsou fanatičtí teroristé (respektive ještě ke všemu teroristky). Přes toto všechno jsem se první půlkou knihy prokousal a dostal poté poměrně příjemné lunární dobrodružství známé Neffovy dvojice - úprk z vězení na lunárním jeepu po prašných dunách byl opravdu skvělý. Omlouvám se všem za toto politické extempore, ale po Ultimu mi skutečně ve čtenářském mozkovém laloku zůstala jistá pachuť. Třeba ale jsem to jenom já, zkuste to taky a udělejte si názor. Možná pokud s autorem souhlasíte, nebo Vám to bude jedno, budete mít z knihy docela jiný dojem než já.... celý text

Pátý elefant 2001, Terry Pratchett

A jako jo! Hlídka dostává další bod! Od té doby, co si vzal Elánius lady Sybilu, stojí tato část série opravdu za to! Pravda, akční sekvence s jeho útěkem lesem mne moc za srdce nevzala, ale pak se děj vrátil do původních kolejí a byla to opravdu skvělá jízda. Nejlépe asi sekundovali všichni ti Igorové, nicméně feminizace trpaslictva taky nebyla k zahození, stejně jako náhlé zblbnutí Freda Tračníka povýšením. A čtenář se dočká i reminiscence na Maškaráda v podobě dalších narážek na operu. 90%... celý text

Cesta do středu Země 1965, Jules Verne

Asi jedna z mých TOP3 Verneovek, samozřejmě mocně pracuje faktor čtení v dětství (a to mi Ludvík Souček dodal ještě sequel v podobě Cesty Slepých ptáků), jinak bezesporu jde o dílko z dnešního pohledu vědecky i literárně dosti naivní. Ta rozpálená plechová zeměkoule v rukou Humphry Davyho! Ty runové podpisy Arne Saknussemma! A možná právě tato naivita v kombinaci se zmiňovanou nostalgií na mne působila i při čtení ve zralé dospělosti. Stereotypy mi u 150 let staré knihy tak nějak nevadily a tentokrát jsem dokonce byl schopen přelouskat i pasáž cesty na island a putování po tomto sopečném ostrově ke Sneffelsu, které jsem v dětství přeskakoval, abych co nejdřív po rozluštění pergamenu stanul na břehu Liddenbrockova moře, vypravil se na cestu chatrným prámem pod starou Evropou a našel tam na druhém pobřeží obrovského australopithéka (či co to vlastně monsieur Jules vybájil). Při tomto čtení jsem ovšem také rozpoznal obrovskou změnu tempa, se kterou Verne příběh ukončil - jako by ho snad příběh přestal bavit nebo jako by mu došel inkoust v kalamáři, když musel ty nebožáky vystřelit z podzemí ven během pár stránek. Nicméně ani tohle, ani jistá zdlouhavost popisů geografie Islandu a geologie tajemného podzemí, mi nezabrání dát Cestě do středu země plnou palbu. 100%... celý text

Další prima mýtus 1994, Robert Asprin

V 90tkách ohledně humoristické fantasy zněla v zásadě 3 jména: Moressy, Pratchett a Asprin. Všechny tři jsem vyzkoušel už tenkrát a dal jsem si nyní závazek, že v průběhu nového posmrtného čtení kompletu páně Pratchetta ty zbylé dva autory zkusím i v pokročilejším věku. A zatímco Moressy se ctí obstál a překvapil, tak Asprin bohužel potvrdil svou poslední příčku. Ne že by to nebylo vůbec vtipné, ale styl humoru je spíše cynický a přímočarý a příliš mi tehdy ani dnes nesedly ani postavy, které si nezískaly m sympatie. Největší problém jsem ale měl s tím, že kniha v zásadě nemá děj, resp. má děj na úrovni průměrného dobrodružství dračáku (cestujeme, potkáme lovce démonů, zastavíme se na trhu, potkáme sexy mágyni a na závěr vybušíme bosse). Na knize jsem nakonec nejvíc ocenil grafickou úpravu e-booku, v němž příjemně potěšily ilustrace J. Maffet Šouflové na začátku každé kapitoly, to v elektronické verzi nebývá zvykem. 60%... celý text

Terminus 2019, Tom Sweterlitsch

Hlavní hesla ostatních komentářů platily i pro mé čtení. Znepokojivé. Mix detektivky, politického thrilleru a fantastické časovky. Na tento typ fantastických příběhů jsem vysazen, a tak rovina cestování v čase pro mě dominovala, i když jsem na mne v poslední době lépe zapůsobilo zpracování podobného tématu od Blakea Crouche. U Sweterlitsche to na mne bylo možná až příliš surealistické a fantaskní. Nicméně sám Terminus a jeho přibližování se v jednotlivých variantách budoucnosti lidstva byl dostatečně silný a děsivý na to, aby mne u knihy bez problémů udržel, i když se mi někdy zdálo, že autorovi se podařilo v jednotlivých liniích zamotat i sebe sama. Třešničkou na dortu pak byla obliba seriálu X Files u mne i hlavní hrdinky. 70%... celý text

Darth Bane: Pravidlo dvou 2017, Drew Karpyshyn

Ještě o trochu víc než děj první knížky připomíná děj Pravidla dvou scénář pro dobrodružnou počítačovou hru. Darth Zannah dostane úkol, přesune se na planetu, tam se situace vyřeší, následuje přesun jinam a nový úkol. Na stranu druhou od SW knížek psaných na zákázku těžko lze očekávat příval nějaké převratné literatury. Fanoušek se při čtení cítí v daném světě doma a jako nádavek dostane další informace ze Sithovské filozofie. A souhlasím s tím, že závěrečná scéna byla opravdu famózní a časem si ten poslední díl z trilogie dám. 60%... celý text