Pouštní Kopí

Poutavé , čtivé , napínavé . Nevím jestli autor chtěl aby se čtenář přiklonil na jednu stranu a tím si vybral mezi severem a pouští ale já mám jasno že se těším až otevřu další pokračování tohoto démonskeho teroru na lidské řase.

(SPOILER) První díl se mi líbil víc - ta bezbrannost a zoufalost slabých lidí byla prostě zajímavá. V tomto díle ale už všichni čarují, staví se megachrany, lidi jsou už OP a to je o dost menší zábava...

V první části se kniha hodně věnuje (jak již z názvu vyplývá) Pouštnímu kopí a Jardirovi. Kultura, pro mě (pro nás?) tak cizí a neuchopitelná, jako je ta Jardirova, mě nenechávala chladnou, ale štvala mě asi tak, jak mě štve její předobraz - islám. Je těžké místo tvrdého střetu kultur hledat společné body, kompromisy a souznění, pokud jedna z těch dvou kultur má ve svatých knihách zakotveno "převálcování" zbytku světa, protože oni jsou přece výš, než ten zbytek a o vaši vstřícnost nestojí. A i to je v knize pěkně popsáno.
Jsem ráda za další dějové linky, které knihu osvěžily, i když pohled do Pouštního kopí byl také zajímavý.

Těšila jsem se na druhý díl, začal zajímavě s linkou zpět v poušti. Tvrdá výchova a přístup k budoucímu vládci, jeho cesta k moci…. Jediné co mi na této části hodně zavazelo bylo opravdu mnoho různých názvů pro jednotlivé bojovníky, sluhy, ženy apod, navíc jich bylo hned několik pro jednu osobu, rozklíčování pro mě bylo nelehké, protože v mé knize nebyla ani žádná vysvětlivka. V další části se děj vrátil zpět k původním hrdinům, občas hrozně vleklý popis (na co popsat dvě stránky popisem kdo co měl na sobě při soudu), a pak konec s novým druhem démona byl výživný. Určitě mě zajímá další díl, ale dám si mezi tím nějakou oddychovku a chvilku bez démonů, kterých je zřejmě nekonečné množství.

Druhý díl jsem musela mít hned po přečtení prvního. Tak moc mě svět chran učaroval. Těšila jsem se na své oblíbené postavy a jejich vývin v ději. V tomto díle ale nenavazujeme, ale vydáváme se do pouště, abychom se seznámili s postavou Jadira. Zpočátku jsem byla zklamaná, ale nakonec se vše zase spojilo. I toto pokračování má vysokou čtivost, postavy se mi zarývají hlouběji pod kůži a nezbývá než utíkat do knihovny pro pokračování.

Všichni víme, jak je to s pokračováním nějaké ságy. Je velmi malá pravděpodobnost, že druhý díl bude minimálně stejně dobrý jako ten první. A sága Tetovaného to dokázala, což mě velmi mile překvapilo.

Děj nemá hluché pasáže, neustále se něco děje a ačkoliv svět Jardira a upraveného "islámu" mi ze začátku vůbec nesedl, nakonec to všechno do sebe krásně zapadlo a musím říct, že všechny postavy jsou skvěle napsány, nepůsobí jako nudné postavy, které by říkaly jedno klišé za druhým.

Rozhodně se těším na třetí díl. Zde mám jen jednu připomínku. První dva díly jsem měl půjčené z knihovny, ale třetí díl jsem si chtěl koupit. Bohužel, přebral knihy se mi vůbec nelíbí. Působí to na mě jak turecká telenovela, takže i ten si půjčím. :D

Opět skvělé, těším se na další díl.

Zpočátku smíšené pocity, závěrečný dojem ovšem velmi pozitivní. Peter Brett na mě zatím působí jako autor, který je ve všech aspektech řemesla velmi dobrý, ale v žádném vysloveně nevyniká. Všechno je na slušné úrovni, zároveň by to ovšem chtělo trochu rozvinout a „dopéct“.
První třetina nás časově vrací zpět a opět procházíme něčím dětstvím a dospíváním, a to bez osvěžujícího „přeskakování“ k jiným postavám, což je problém. Jako kolega-vypravěč tomu rozhodnutí naprosto rozumím a oceňuji odvahu autora, jako čtenář jsem se nicméně docela nudil. A jsou tu i další potíže – prostředí není tak propracované, aby to „utáhlo“, fiktivní jazyk je také slabší a všechny ty dama, damaji, dama'ting a damaji'ting člověku docela brzo začnou lézt krkem.
Zbytek knihy je ale opět na velmi slušné úrovni – solidní vypravěčství, poutavý příběh, několik nečekaných, ale dobře připravených zvratů. Jsem upřímně zvědavý, s čím Brett přijde dál a jak to celé zvládne ukočírovat.

Vzhledem k mým časovým možnostem na čtení knih jsem si bohužel musela počkat na audioknihu a byla jsem nadšená stejně jako z prvního dílu. U této knihy mám opět jediný problém, stejně jako u Tetovaného.. že není zatím k dispozici pokračování v audiopodobě. Já si snad budu muset vzít dovolenou, abych si pokračování mohla přečíst :-)
Asi je jasné, že se mi kniha velmi líbila. Vzhledem k delší době mezi vydáním audioknih jsem si znovu poslechla i Tetovaného a provázanost a komplexnost děje a postav mě celou dobu poslechu nepřestávala ohromovat. Podíváme se některým postavám hlouběji do duše a vrátíme se na místa, kde hlavní hrdina dlouho nebyl. Moc jsem ocenila na začátku hlubší seznámení s Jardirem a Abbanem, byť i přes to je prostě Jardir pro mě jasný záporák :-) Celý příběh je za mě tak akorát vyvážený mezi hlubším poznáváním postav a jejich vývoje, který je přivedl do současnosti příběhu a pořádnou akcí. Po nějaké době mě zase kniha tak vtáhla do děje, že jsem poslech nemohla odložit. Konec samozřejmě zůstal jak se patří polootevřený, takže se teď budu třást na snad brzké vydání načteného pokračování.
Všem hrozně moc doporučuji. Třešničkou na úžasném dortu je audiozpracování panem Soukupem. Famózní jako vždy.
Takže za mě - stoprocentně si nenechte ujít.

Byla jsem zvědavá na druhý díl Tetovaného a přiznám, že začátek mě moc nebavil. Mohla za to podle mě zbytečně dlouhá linka o Jardirovi. Přidané krátké kapitoly z pohledu jadrnců a Rennina linka vnesla do tohoto dílu osvěžení a samotný vývoj postav Arlena a Leeshi mě překvapil. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

super diel a ten prológ bol naozaj nutný k pochopeniu postáv a aj veľmi dobre napísaný , rád siahnem po pokračovaní

Nadšení, které jsem dostal při čtení jedničky, pokračuje, ale.... Co mě neskutečně zarazilo a fakt i naštvalo byl začátek... Autor nám tam vecpal 70 stran o záporákovi, kterého sice známe z jedničky, ale až teď měl potřebu nám popsat celý jeho život - sorry, ale to mě fakt nezajímalo. Poprvé v životě jsem vyloženě přeskakoval stránky po desítkách a vůbec se za to nestydím. Tohle měl autor lépe vymyslet a rozložit. Když tahle noční můra skončila, konečně jsem se vrátil k příběhu, který mě zajímal. Líbí se mi, jak se stále dozvídáme víc o světe, historii, magii, ale i to, že k tomu všemu vlastně přibyl nový problém - k démonům se přidal i lidský charakter.

Tak mám za sebou i druhý díl, a musím přiznat, že toto je opravdu originální a zajímavá kniha. První třetina knihy je z pohledu dětství Jardira, což já osobně ocenila, protože mám ráda backstory u hlavních postav obecně všude. Dalo nám to nějaký náhled a dokázali jsme se do něj díky tomu mnohem lépe vcítit a pochopit, proč a jak jedná. Je zde popsáno spoustu bitev s démony, které byly také fajn. Pak se dostáváme do naší "normální" hlavní dějové linky, která mi oproti tomu připadala docela slabá. V tomto druhém díle jsem zaznamenala ještě více zbytečných pasáží, které tam vůbec nemusel autor napsat, čímž by se kniha zkrátila a byla více výživná. Kapitolky s démony jsou na celé knize s přehledem nejlepší. Je to ale celkově dost čtivé, originální a zábavné, takže knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami a už se těším na třetí díl.

(SPOILER) Ze začátku mě překvapilo, že si musíme projít dalším dětstvím, tentokrát Jardirovým. Světe div se, přestože svět Krasijsů je drsný (víme na kom je založený, že?), tak mě opravdu bavil. Nová jména, názvy… vůbec to nevadilo. Právě naopak, dodávalo to jejich světu šmrnc. Líbilo se mi, že se příběh střetl s první knihou a mohli jsme tak vidět Jardirův úhel pohledu a jeho vztah s Arlenem, který byl v Tetovaném jen naznačený. Takhle část byla opravdu skvělá. Celá nápad s dvěma Osvoboditeli, Krasijským tažením a boji s démony, je boží. Bohužel, ty boje s démony byly až na výjimky všechny na jedno brdo… Musím přiznat, že ke konci knihy už jsem ty popisy přeskakovala.

Tetovaného jsem přečetla jedním dechem a po dlouhé době to byla kniha, která mě fakt nadchla. Za to druhý díl zklamal.

Mám jednu důležitou otázku pro autora… Proč všichni v téhle sérii myslí pohlavními orgány? Ty nechutné popisy znásilnění, neustále narážky na prsa, ženskou nahotu a kdo s kým se vyspí – to už fakt bylo moc. Dále mě zarazily ještě další věcí.

Zničené postavy.
V celé knize jsem měla pocit, že Arlen je jediný se zdravým rozumem. Takhle postava nese celou sérii na ramenou. Jediný, kdo si dokázal udržet mé sympatie a nad jehož chováním jsem neprotáčela oči v sloup.
Leesha je taková dokonalá světice, co všechno umí, všechno se hned naučí a je tak osvícená, že brečí nad bičovanými muži, kteří chtěli znásilnit její kamarádku. Ale na druhou stranu hupne do postele s člověkem, pod jehož vedením se hromadně vraždí, znásilňuje a utlačuje. Rojer není jiný – ten hupne do postele rovnou se dvěma ženami, aniž by pomyslel nad následky a jeho hlava je pořád jen okolo dokonalé Leeshi.

Jardir… Co ti to provedli?! Prostě, proč?!
Do třičtvrtě knihy jsem ho zbožňovala. Rozpolcená postava, vůdce, který si vládu dobil krví a drsným vedením. Na druhou stranu má problém se svoji manipulativní manželkou. A taky věří, že je Osvoboditel a všichni se musí podvolit jeho nátlaku. Opravdu jsem si jeho postavu užívala… dokud nepřišla opěvovaná Leesha. Samozřejmě, ona ho uhranula svoji dokonalostí a nadpozemskou krásou, jedině pro ni se zřekne svých zákonů (přestože jdou proti tomu, v co sám dosud věřil a učil). Hlavně když bude Leesha jeho manželka! Dává to někomu sakra smysl? Neskutečný zklamání.

Reena je kapitola sama o sobě…
Najednou vraždí démony stejně zkušeně jako Arlen, který má ROKY výcviku, pořád jen vrčí a Arlen ji musí pořád dokola zachraňovat. Hlavně před její hloupostí. Kdyby ji předhodil démonům, zlobit se fakt nebudu.

Ty ženy mi v téhle sérii lezou krkem. Hysterický, uřvaný, manipulativní. Muži jsou na druhou stranu buď tupý jak pařez, podpantlofáci nebo odporní úchylové. Jardir – vůdce, který nestrpí neposlušnost a nabádá všechny k tvrdé disciplíně – začne před Leeshou vypadat jako ustrašený králíček. Ostatní jsou jen na okrasu jako kupa svalů a seno v hlavě. Mužskou populaci okrajově zachraňovali jen Abban s Arlenem.


Takhle série by mohla být tak dobrá! Kdyby jen zmizely všechny ženské postavy a přestalo se řešit, kdo s kým spí. Začíná se podobat červené knihovně. A proč zatraceně všichni v jednom kuse řvou?

Už je to dlouho, co mě nějaká kniha takhle chytla! Nejdřív to musím rozdýchat.
Ze začátku mě moc nebrala, to je pravda, protože se zaměřovala na Jardira, kterého chci nenávidět, ale ten zatracený mizera si mě stejně naklonil. I když pořád neschvaluju způsob, jakým dělá to, co dělá.
Když se vrátila na scénu Leesha a Arlen bylo to hned zajímavější a jak se linky jednotlivých postav proplétají, vtahuje mě to do Jádra stále víc a víc.
těžko odolám, abych se rovnou nevrhla na další díl. Nevím, zda se na Ineveřin pohled těším nebo mě naopak vůbec neláká.

Horší než první díl.
Nejvíc mi vadí, že autor v prvním díle jasně nastavil charaktery postav, ale tady se najednou snaží všechno přepsat, jako by nikdo nebyl tak zlý. Ale moc se to nepovedlo, Jardir je za mne šmejd ať se ho autor snaží popsat jak chce.
Rennina linka mne nebavila.

Krasijská armáda se pod vedením Ahmanna asu Hoškamina am´Jardira vydala na válečné tažení za sjednocení národů. Nelítostným, od raného dětství cvičeným bojovníkům se ustrašení Seveřané nedokáží ubránit. Snad jen Drvoštěpská Kotlina, vycvičená Arlenem Tetovaným a pod vedením léčitelky Leeshy by měla nějakou šanci. V druhém pokračování Démonské série rozvíjí Peter V. Brett zápletku z prvního dílu a přisypává do tavícího tyglíku další originální ingredience a postavy. Významem asi nejdůležitější a z mého pohledu také nejrozporuplnější je účinkování šar´damo ka Jardira. Na jedné straně neohrožený vůdce lidu, na straně druhé bestie, která neváhá pro dosažení svých cílů bezohledně zabíjet, znásilňovat či mučit zajatce. Čtenářky, kterým při spatření šarmantního snědého džihádisty vlhnou kalhotky, prominou, ale Jardira jako proponovaného hrdinu jsem nedokázal přijmout a pasáže, v nichž je stavěn do rádoby kladného světla, mi připadaly falešné a otravovaly mi můj čtenářský zážitek. Člověka, který dokáže bez zachvění oka stáhnout druhého z kůže, chci vidět zničeného a zašlapaného do země, ne oslavovaného jako Osvoboditele. Pouštní kopí je samozřejmě pořád famózní a mistrovská fantasy, takže je nejspíš můj osobní problém, že to nefungovalo tak stoprocentně, jak by mělo.

Jsem v rozpacích jak hodnotit tuhle knihu. Začátek byl docela nudný. Prostřední část byla výborna, že jsem nedokazala knihu odložit a konec dílu zase nuda. Posledních 50 stránek to zase napravilo. Chování Leeshe me začalo otravovat a začínám k ní chovat odpor.

O něco slabší než první díl, hlavně mě na začátku zklamala linka o Jardirovy, těšila jsem se na Arlena a Leeshu...