Zloděj času

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha nás provází dobrodružstvím starého známého Lu-Tze, uklízeče u mnichů historického řádu. Náplní jejich práce je starat se o Čas, který, jak všichni víme, je Zdrojem. Kdo lépe by zvládl uskladnit Čas a pak jej napumpovat do míst, kde se s ním plýtvalo, například pod vodou a také do míst, jako jsou velká města, kde naopak nikdy není času dostatek. Do kláštera Oi Dong přichází nový učeň - Lobsang. A zatím v Ankh-Morporku někdo jiný s obrovským latentním talentem získává velmi zajímavou nabídku. Pro mistra hodináře je to taková třešnička na dortu jeho celoživotní práce - totiž stvořit první absolutně přesné zeměplošské hodiny. Jak se práce na hodinách chýlí ke svému závěru, vlnění času dosáhne až do Oi Dongu a dva budoucí mniši, zatím však jen učni - čekatelé, jsou vysláni do Ankh-Morporku zachránit svět. Zatímco Lu-Tze, Lobsang a Zuzana Stohelitská bojují proti Auditorům za Historii Zeměplochy, Smrť kontaktuje své staré známé - čtyři jezdce Apokalypsy. Koneckonců není jeho prací zachraňovat lidské životy... Opravdový Konec světa si přece zaslouží pořádné sfouknutí svíčky. A kdo lépe by zvládl takový Konec světa než Smrť, Válka, Hladomor a Znečištění a dal tomu všemu takový krásný, hladký a důstojný průběh. Škoda jen, že ti zbylí tři si docela užívají svého důchodu a opravdu nechtějí být otravováni... Zloděj času představuje kompletní sbírku hrdinů, zbabělců, yettiů, válečníků a Ronnieho - pátého jezdce Apokalypsy (který od nich odešel těsně před tím, než se stali slavnými)... Úžasná Zeměplocha, kniha 26., přeložil Jan Kantůrek....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477/zemeplocha-zlodej-casu-477.jpg 4.5715
Série:

Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem 26.


Žánr:
Literatura světová, Humor, Fantasy

Vydáno: , Talpress
Originální název:

Thief of Time, 2001


více info...
Nahrávám...

Komentáře (54)

Kniha Zloděj času

Margotka007
12. srpna

Po přečtení musím konstatovat, že má tato kniha velmi výstižný název, neboť ona je skutečným zlodějem času. Sotva začnete číst zjistíte, že jsem u ní strávili hodiny. Naprosto dokonalé! Už jsem od Terryho Pratchetta četla pár naprosto skvostných knih, ale tato zatím vede

kurama45
25. července

Päť hviezdičiek za odsek popisujúci predajňu čokolády Wienrich a Boettcher. Jasné, Smrť, Lu-Tze, Lobsang a Zuza boli tiež fajn… Ale prepánajána, ten odsek. Nech sa vám páči:

„Nazvat firmu Wienrich a Boettcher „výrobci čokolády“ bylo jako nazvat Leonarda de Quirm „slušným malířem, který si hraje s věcmi“ nebo Smrtě „někým, s kým byste se pravděpodobně nechtěli setkávat každý den“. Bylo to přesné, ale neříkalo to ani polovinu příběhu. Tak především, oni „nevyráběli“, ale tvořili. To je velmi důležitý rozdíl*. A zatímco jejich vybraný obchůdek prodával výsledky tohoto tvoření, nedopustil se takové chyby, aby jimi naplnil výklad. To by naznačovalo jistou… nezdravou dychtivost. Obvykle měli W&B ve výkladní skříni celou paletu hedvábných a sametových závěsů, které obklopovaly jeden malý podstaveček, na němž byla vystavena jedna dokonalá pralinka nebo ne víc než tři nově vytvořené ledové karamely. Žádná cenovka. Pokud jste se museli ptát na cenu cukrovinek W&B, pak jste si je nemohli dovolit. A když jste jednu z nich okusili, a přitom jste si je nemohli dovolit, začali jste šetřit, škudlit, okrádat starší členy své domácnosti a prodávat je do otroctví, jen abyste získali další sousto těch sladkostí, do nichž se zamiloval váš jazyk a proměnil vaši duši v dokonalou šlehačku. V dláždění u stěny domu byl decentní kanálek pro případ, že by lidé při pohledu na vystavené vzorky slinili přespříliš.“
*Většinou se počítá ve stokorunách – tedy alespoň u bonbonů.


Haloon
05. června

Jak by řekl legendární Metař, není snad psáno, že díla Pratchettova povzbuzují ducha i náladu? Kde je to psáno se nedozvíme, ale Metaře nikdy nikdo nezpochybňuje.
Zloděj času je dílo napěchované neuvěřitelnou fantazií a vtipem. To bys nevymyslel, brblám si sám pro sebe, po celou dobu čtení. U této knížky vytknout snad jen to, že byl děj trochu složitější na pochopení.

Hadati
21. května

Poslední díl ze série o Smrťovi a jeho vnučce Zuzaně Stohelitské se opět týká záchrany Zeměplochy před jejich úhlavními nepřáteli Auditory reality. Zuzana změnila své povolání soukromé vychovatelky na učitelku. O své schopnosti nepřišla, takže je využívá během vyučovacích hodin, aby děti zaujala a vychovala. A je kontaktována svým dědečkem, aby své schopnosti využila a opět mu pomohla se záchranou světa.

Hlavními postavami tu jsou však spíše mnichové historie, zejména starý Lu-Tze a mladý Lobsang Louda. Pratchett si v této knize jako hlavní témata zvolil čas, historické nepřesnosti a tibetské mnichy, se kterými se pojí i víra v reinkarnaci. Nejvíc zde však rozebírá modlářství, kdy mimo jiné poukazuje na to, že když je někdo starý, ještě to neznamená, že musí být zároveň i moudrý. A že moudrost jako taková může být nalezena na zcela neočekávaných místech. Stejně tak zesměšňuje lpění na tradicích a posvátnou úctu k osobnostem, které si ji nezasloužily svými činy a získaly ji jen proto, že ve světě dosáhly nějakého významného postavení. Auditoři pak Pratchettovi slouží zejména k tomu, aby polemizoval o tom, co je vlastně definice lidství, a že lidé mohou být úžasnými i děsivými tvory zároveň.

Všechny tyto polemiky jsou obaleny do tradičního Pratchettova humoru, takže si někteří čtenáři ani nemusí všimnout, že jsou vlastně v některých věcech vzděláváni. To je umění, které tento autor během let svého psaní dotáhl k dokonalosti.

Na příběhu jako takovém není nic speciálního, jeho vyvrcholení přijde někde uprostřed knihy, ale číst o Auditorech, kteří se poddávají svým lidským schránkám, je taková zábava, že vám slabší příběh vadit nebude. Dobrou knihu totiž nedělá jen příběh samotný, ale také způsob, jakým je takový příběh napsán a myšlenky v něm obsažené. A Zloděj času má v sobě tolik věcí k zamyšlení, že se často přistihnete nad tím, že přestanete na chvíli číst, abyste se nad slovy Terryho Pratchetta zamysleli. A to je vždy známka kvalitního spisovatele.

Deia
30. března

Na Prattchetov štýl písania som si už naozaj zvykla, takže kniha sa mi čítala dobre, ale ten dej ma veľmi nebavil. Prišiel mi príliš zmätený, všetky tie hrátky s časom a podobne – takéto zápletky veľmi nemusím, pretože im hlavne veľmi nechápem. Tiež som mala trochu problém s postavami. Lu-Tze a Lobsang mi prišli ako priemerné postavy a veľmi ma nezaujímali. Na druhej strane, slečna Zuzana je skvelá, hlavne ako učiteľka má moje sympatie. Smrť je tiež skvelá postava, ale ťahá tam za kratší koniec. Záver bol celkom napínavý, ale aj dosť rozťahaný. Dúfam, že ďalšia časť série sa mi bude páčiť viac.

Aleen
20. března

Co je lepší než Smrť? Smrť a Zuzana... slečna Zuzana! I když jsou Pratchettovy knihy malé (co do rozměrů), jsou hrozně plné písmenek, děje, náboje a chytrých a vtipných myšlenek. Jako tahle - geniálně propletené děje, které se ve druhé půlce začnou spojovat a vyjasňovat. Moje nejoblíbenější momenty: Kafeš Kraloup!, skleněné hodiny, poetická, romantická auditorka Unity (dříve Mirya), čokoláda jako zbraň, metař Lu-Tze. Je to kouzelné čtení.

lencin
28.08.2020

Dobrodružství Lu-tzeho,mnicha historického řádu,který se stará o čas.
Nový učeň Lobsang. Zuzana Stohelutská-vnučka Smrtě.

bara587
07.08.2020

Tak já nevím, od té doby, co jsem začala číst Zeměplochu, mi připadá, že v knihách Terryho Pratchetta je úplně všechno, a už dlouho dobu nemohu najít žádné další, které by mě tak moc bavily a zároveň obohacovaly. To jsem si teda dala. Nicméně další super kniha, děj vtáhne, vřele doporučuji.

1