Zloděj času

Asi to bylo pro mě trochu moc metafyzické. Asi mám ze Zeměplochy raději ty příběhy, kde se lidé, trollové a trpaslíci úplně oldschoolově mlátí po hlavách, pronásledují a padají do různých míst. Takže jsem se občas přistihl, že při poslechu nedávám pozor.

Bylo tam těch myšlenek na mě až moc a hlava je nestíhala pobrat.

Jinak ale je to samozřejmě pecka a další skvělá kniha od pana Pratchetta.

Bezbřehá je fantazie pana Pratchetta, jsem nadšen.

Nejraději mám zaběhlé série, ale tady máte trošku čarodějek, trošku Smrtě, lekhý nádech atmosféry Ankh-Morporku, ale zároveň nové postavy a staré dobré logické Auditory, které jsme už jednou potkali, když se snažili o zánik Zeměplochy. Příjemná, lehce filozofická podívaná, která ke konci (klasicky) vygraduje do super finále. Přidal bych více krysího smrtě, jinak mi to moc chutnalo :-)

Opět famózní, i když tentokrát trochu brutálně "nadčasové". Moje soustředění muselo makat na sto procent, abych utáhl Terryho myšlenky. Postavy Auditorů jsou opravdu děsivě zábavné. A opět spoustu vypsaných myšlenek. Doporučuji pouze lidem, co mají Čas číst!

Smrť a Zuzana Stohelitská jsou pro mě sázkou na jistotu a v jejich boji proti perfidním Auditorům jim nelze nefandit. Tedy pokud čtenář sám není perfidním auditorem. Navíc se tu vyskytuje i Lu-Tze se svým svérázným přístupem k čemukoliv, takže jsem se, při takovémto obsazení a schopnostech autora a překladatele generovat humor, nemohl nebavit. To bylo ještě slabé vyjádření; já jsem se totiž bavil skvěle, ale u mě se ani nedá očekávat nic jiného, pokud jde o Zeměplochu, jsem krajně nekritickým čtenářem.

Jsou knihy, ve kterých má páně Pratchettův humor lepší formu, ale i tak vás příhody Lu-Tzeho, Lobsanga, Zuzany Stohelitské, Smrtě a mnohých dalších určitě pobaví a rozesmějí. Mě asi nejvíc Válka a jeho manželka a pak samozřejmě Igor, ti opravdu nemají chybu!

Třeba tento naprosto beznadějný boj s čokoládou:
Lu-Tze se probral svými zásobami munice a vytáhl dvě čokoládová vejce a jeden papírový sáček. Při pohledu na sáček Unity zbledla.
“Nevěděla jsem, že nám zbývají ještě nějaké tyhle.”
“Jsou dobré?”
“Kávová zrna obalená v čokoládě,” vydechla Zuzana. “Ta by měla být postavena mimo zákon!”
Obě ženy s hrůzou pozorovaly, jak si Lu-Tze vytřásl jeden bonbon na dlaň a vsunul si ho do úst. Vrhl na ně užaslý pohled.
“Není špatný, ale já mám raději lékořici,” řekl.
“To chcete říct, že už netoužíte po dalším?” ujišťovala se Zuzana.
“Ne, díky.”
“Jste si naprosto jistý?”
“Jistě. Ale kdybyste měli nějaké lékořicové cukrátko, tak to bych si dal…”
“Prodělal jste v klášteře nějaký speciální výcvik?”
“Jestli myslíte v boji s čokoládou, pak odpověď zní ne,” odpověděl Lu-Tze.

Mám velmi rád Prattchetovi knihy, ale přiznám se, že tahle mě moc nebavila. Začátek dobrý, ale ke konci se to prostě vleče, jsou tam sice zvraty ale já se u nich prostě nudil a docela zíval. U mě tato kniha rychle upadne v zapomnění a půjdu si raději přečíst třeba Stráže! Stráže!

Smrťova podsérie si udržela vysokou kvalitu. Skvělé nápady srší z každého rohu, čokoládová bitva rozhodně nebyla událost, kterou bych čekal.

Zase jedno z děl, které vás dostanou do kolen... smíchem! Když si Pratchett vezme na paškál pojem času, můžete se těšit na naprosto absurdní, ale zároveň brilantní příběh, který vám zaručeně změní pohled na to, co znamená být "načas".
Hlavní postava, Zloděj času, sice není vaším běžným padouchem, ale rozhodně se s ním nebude nudit žádný čtenář. Příběh je plný zábavných zvratů, nečekaných setkání a (samozřejmě) nekonečné dávky humoru, který Pratchett skvěle míchá s filozofickými úvahami o našem vztahu k času. Takže pokud se chystáte na čtení, kde se smích střídá s moudrými myšlenkami, tady máte knihu, která vás zaručeně nenechá jít spát včas.
Zloděj času je prostě dokonalým příkladem, jak může Pratchett skvěle popsat jakýkoliv problém – od velkých životních dilemat po to, že zrovna nestíháte. Ať už jste fanoušci fantasy nebo jednoduše máte rádi vtipné příběhy, tahle kniha vás dostane!

Ty ses ještě nikdy nesesypala? - Zatím ne. - Proč ne? - Asi...podívej, asi proto, že po tom, co lidé na tomto světě propadnou panice, musí tady zůstat někdo, kdo jim vylije boty, do kterých si načůrali.

Toto bolo božie. Preferujem Nočnú hliadku, ale Smrť a Zuzana idú v tesnom závese.

Opäť výborný príbeh. Pratchett sa tentoraz zameral na čas. Samozrejme, nemôže chýbať Lu-Tze, legendárny mních, ktorý dostane učeníka z Ankh-Morporku. Majú neľahkú úlohu, zachrániť čas pred nečakaným nepriateľom. Auditori sú mocný nepriatelia a mníchovi musí pomôcť samotná vnučka Smrti.

Najlepšie úseky boli so Zuzanou. Zuzana je prísna učiteľka, ktorá má slabosť na bomboniéru a neustále musí strážiť skriňu s pomôckami pred vytrvalými žiakmi, ktorí sa snažia nakuknúť do tej skrinky tajomstiev. Ako vnučka samotnej Smrti má zvláštne schopnosti, vďaka ktorým sa učenie stáva hrou. Túto harmóniu nakoniec preruší mních Lu-Tze, s ktorým sme sa už mohli stretnúť v knihe Malí bohovia.

Lu-Tze je legenda. Je jedným z najlepších strážcov času. Samozrejme, legendou sa stal hlavne vďaka pravidlu číslo 1. Je to humorná postava, ktorá výborne dopĺňa príbeh, a jeho učeň je od samotného začiatku talentovaný, takže byť jeho mentorom nie je až také ťažké.

Nechýba ani Smrť a jeho priatelia, Štyria jazdci apokalypsy. Má prísť koniec sveta, no jazdci si už zvykli na iný život a nejako sa im nechce do súboja proti Auditorom. Presvedčí ich až zabudnutý piaty jazdec, ktorý má pri sebe vždy čerstvé mlieko.

Kniha je opäť plná akcie, humoru a hlbokých myšlienok. Odporúčam prečítať.

super kniha

Má první kniha, kterou jsem četla zároveň v češtině, i angličtině. A mohu říct, že bez předkladatele (Kantůrek) by kniha nedávala takový smysl.

Kniha byla vydána v roce 2001, takže ještě před vznikem multiversů v Marvelu a DC a všeho možného. A je dokonce i na tu dobu více propracovaná než aktuální filmy.

Kdybyste chtěli po ní šáhnout jako po své první, přečtěte si nejdříve Od TP Capre Jugulum, protože se k ní bude znatelná část vztahovat.

Ale proč ta 1* dolů? Někdy je děj až moc překombinovaný a nedává smysl (i když máte Zeměplochu už v malíku) a tím je knižní zážitek trochu snížen.

Číst? Rozhodně ano.

Hned? Zkuste nejdříve Carpe Jugulum ať knize více porozumíte.

Pro mě trochu rozporuplná kniha. Hodně opravdu dobrých nápadů, ale v některých místech mi přišla poněkud překombinovaná a ne úplně srozumitelná. Každopádně je to kniha originální Moc se mi líbil nápad, kdy se auditoři vtělí do lidského těla a zjišťují, že tělo funguje nezávisle na tom, co si přejí oni svou vůlí. Jinak řečeno, člověk nemůže za svoje slabosti, protože jeho chování neurčuje rozum, ale potřeby těla. Zrovna tak nápady s navíjením času kunktátory, aby si člověk vytvořil zásobu času, pojmy jako plátkování času, aby se člověk časem pohyboval rychleji... Nebo jak jsou mýtické postavy - Hlad, Válka, Zuzana Stohelistá, Lobsang zkažení tím, že se chovají jako lidé... Prostě spousta originálních nápadů, ale něco tomu chybí a nedokážu to pojmenovat. Chvílema jsem byl z knihy nadšený, chvílema mi to přišlo nezáživné. Myslím, že v Zeměploše se najdou i lepší kousky...

Raz za čas sa stane, že si s Terrym absolútne nesadneme a toto je bohužiaľ ten prípad. Pratchett tentokrát opustil bezpečné vody parodovania moderného sveta a vrhol sa na príbeh o netradičnej apokalypse spôsobenej zastavením plynutia času. Námet to je ambiciózny, autorov sústavným vtipkovaním odľahčený štýl písania mi k nemu ale vôbec nesedel. Navyše bordel v postavách, ich motiváciách a celkovo v deji, ktorý už notoricky zažívam na začiatku každej knihy zo Zeměplochy, mi tentokrát vydržal až ďaleko za jej polovicu. Neviem či Pratchett píše tak chaoticky schválne, alebo ho len ja nestíham sledovať, no dôsledkom bolo, že som s knihou skôr bojoval než si ju užíval. Tentokrát mi záchranné koleso nehodili ani postavy. Zuzanu som nikdy moc nemusel a mnísi strážiaci čas ma tiež neoslovili. Chápem síce dôvody prečo je väčšina čitateľov nadšená - namiešať takýto komplikovaný koktejl je obdivuhodný výkon - ale tento drink nebol podľa môjho gusta :-) 5-/10

Neustále mne udivuje při celkovém počtu Pratchettových knih, množství témat z etiky, historie, náboženství a i moderních věd, na které nenápadně odkazuje. Až je mi líto, že ne všechny vtipy postřehnu, protože mi unikne narážka nebo souvislost. Třeba tady ve Zloději času, jeho plátkování. Čím rychleji se pohybujeme až se začneme blížit rychlosti světla, tím více se čas zpomalí. Nepřipomíná vám to něco? Ale až tady jsem zaznamenal myšlenku udělat to obráceně. Nejprve zpomalit čas a až tím zvýšit rychlost. Škoda, že si to Einstein už nemůže přečíst. Kdoví jaké další uznávané teorie bychom se pak dočkali.

LeJean. Celou dobu jsem nad tím přemýšlel, Le Džínová, stále to nedávalo smysl, Legínová, nic. Nepřišel jsem na to, dokud hříčku pan autor sám neprozradil. K pointě si přibral další slovo.
Zde je zřejmě první zmínka o vkročování, zužitkované později v Dlouhé zemi ad. i Yettiové byli předobrazy.

Kniha lehce navazuje na Otce prasátek (Smrť a Zuzana) a Malé bohy (Lu-Tze a mnichové historie). Děj je jeden z nejlepších - je zajímavý, napínavý a promyšlený. Další plus má kniha za skvělé cameo Stařenky Oggové. Jen mi přišlo, že na úkor příběhu, ubylo humoru. A Smrť bohužel moc prostoru nedostal. I přesto jde o nadprůměrnou Zeměplochu.

Zloděj času je jasný důkaz Pratchettovi geniality. Mnoho autorů ztrácí dech nebo se opakuje, Pratchett však ne. Přináší další skvělé dobrodružství, další nové postavy a člověk se baví od začátku do konce. Mniši, auditoři, jezdci apokalypsy či samotný Čas. A ta chvíle, kdy se čas zastaví! Na konci však zamrzí, že se jedná o poslední Zuzanino dobrodružství.

Za mě jedna z nejlepších knih zeměplochy.

Další perfektní a vtipný Pratchett, velmi příjemná oddechovka.