Pravda
kniha od: Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476/zemeplocha-pravda-476.jpg
4.6
758
„Zvláštní vydání! Zvláštní vydání! Přečtěte si! Pohyblivý tisk přichází do Ankh-Morporku! Cech rytců uvažuje o svém zrušení!“ Tak začíná dvacátý pátý díl cyklu Úžasná Zeměplocha. Tentokrát vtrhla síla pokroku do největšího města Zeměplochy v podobě velkolepého objevu tisku. Skromný pisálek Mikuláš ze Slova se díky náhodě stává prvním editorem novin Ankh-Morporská kometa a snad není ani nutné dodávat, že nic nepůjde hladce. Ne každý je totiž nadšen tímto pokrokem a ti, kdo se mluvit nepřejí, rychle objevují umění „No Comment!“ Velkou komplikací je i obvinění lorda Vetinariho z vraždy svého asistenta a následný pokus o útěk. Když se pak do záležitostí plete investigativní žurnalista (s „notebookem“ v ruce), je nasnadě, že může být odkryto mnohem závažnější spiknutí... Kniha je opět plná břitkého humoru, myšlenky se prohlubují a kvalita zůstává. Úžasná Zeměplocha, kniha 25., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem 25.
Žánr:
Literatura světová , Humor , Fantasy
Vydáno: 2002 , Talpress
Originální název:
The Truth , 2000
více info...
Komentáře (59)
Komentáře 59 Recenze 0
Ďalší krásny a vtipný príbeh zo Zeměplochy. Táto časť sa zaoberá sa vynájdením kníhtlače a s tým súvisiacich novín. Prvý bulvár a seriózne plátky a boj o čitateľa. Páčilo sa mi ako Terry dokázal vo vtipnom príbehu poukázať na dôležitosť kritického myslenia u čitateľov. Vývoj hlavnej postavy, Mikuláša bol dynamický a o jeho novinách mnoho z ľudí v jeho blízkom okolí ani netušilo, Otto bol tiež úžasnou a nezabudnuteľnou postavou a slečna Rezámková milo prekvapila : -D Trochu detektívky, trochu politiky s Vetinarim a veľmi veľa humoru robí z tejto knihy ideálneho spoločníka na trávenie voľného času :-) Škoda, že sa nepokračuje vo sfilmovávaní Pratchettových príbehov.
Velmi vtipný rychlokurs, jak fungují vydavatelství a noviny. Spousta humorně podaných zajímavých postřehů.
Začátkem knihy jsem se nemohla prokousat a zdál se mi děj nezajímavý a zdlouhavý. Ale od třetiny jsem rychle změnila názor. Ani nevím, proč mi to tak přišlo. Děj byl zajímavý, Pratchettovsky vtipný a pravdivý. Klobouk dolů, další povedený díl.
"Protože nic nemusí být pravda navěky. Abychom řekli pravdu, stačí, když to bude pravdou dost dlouho"
-aně dobrá kniha. Na pozadí vzniku prvních ankh-morporských novin a nezávislé žurnalistiky se odehrává příběh, v kterém je místo na spoustu paralel s světem, který nejenom nestojí na želvě, ale ke všemu není placatý.
Mikuláš ze Slova, odhodlaně bojující za Pravdu, ve spolupráci se slečnou Sacharózou, trpasličími tiskaři a abstinujícím upířím fotografem tak rozplétají složitý případ spiknutí za účelem odstranění patricije.
Zároveň bojuje i se svou výchovou, když musí setřásat vliv svého přísného otce, lorda ze Slova. Ale lidé (i trpaslíci) dokáží své názory změnit, jak dokládá trpasličí předák Dobrohor: "Moje babička si myslela, že lidé jsou něco jako holí medvědi. Dnes už si to nemyslí."
"A kdy si to přestala myslet?"
"Já bych řekl, že když umřela."
Další krásná práce z tvorby Terryho Pratchetta. Najdete zde jeho typický humor, ale i kritiku. V této knize byla znát o trochu více, než v předchozích. Byla místa, kde by se mohl člověk pousmát, ale když jsem se nad tím zamyslela, už to tak úsměvné nebylo.
Přesto je to stále příběh ze zeměplochy, který se čte jedním dechem. Je svižný, propracovaný a humorný.
Některé výstižné citace z knihy již padly v předchozích komentářích. Tak nezbývá nic jiného, než knihu doporučit.
Na mé pomyslné špici zeměplošského světa se Pravda tyčí hodně vysoko. A snad ani ne tak proto, že by se čtenář při konzumaci tohoto díla umlátil smíchy, ale spíše pro to, co je pod humorným fantasy nátěrem v této knize vážného. Pro pozdnější pratchettovsky je to typické a ani zde si Pratchett nebere servítky a rozebírá moderní společnost na prvočinitele (a to už se nedožil rozmachu pánů Větromějů na sociálních sítích): postoj k národu vyjádřil větou "veřejnost napadají velké, moudré a dokonalé myšlenky, zatímco lidé pobíhají kolem a dělají hlouposti" - ty hlouposti spočívají v tom, že více než o blaho společnosti se lid zajímá o legrační zeleninu, otec hlavního hrdiny je intrikující oligarcha jak vystřižený, self-made mana v oblasti odpadů Jindřicha Krále zajímá akorát to, kolik bohatých a slavných lidí jeho dceři přijde na svatbu. V téhle společnosti jsou lord Vetinari se svými mírně vyceněnými zoubky a stále více zpruzelý Elánius balzámem na duši. A přiznaní dva Tarantinovští padouši tomu už jen dodávají šlehačku. 99%
Společně se Zaslanou poštou jde za mne o vrchol tvorby Terryho Pratchetta. Autor je v těchto knihách již zřetelně zkušený a vypsaný.
Oproti sólovým (mimo série jako je hlídka nebo čarodějky) knihám z dřívější doby to není jen krásná a zábavná přehlídka nápadů nesoucích příběh, ale plnohodnotný počin hluboce zasazený do krásného již vybudovaného světa. Také mám pocit, že Pratchett, který si dokáže udělat legraci ze všeho, zde upouští od zabaveného a milého přetváření, překrucování a parodování, a pouštní se do dříve u něj nevydané kritiky, přestože ani v nejmenším neztrácí svou lehkost a eleganci.
Tuto knihu mám doma v originále (dostal jsem darem) a už několik let se chystám, že se stane první knihou v originále, kterou jsem od Pratchetta přečetl. Ale dobře vím, že s Kantůrkem jsem nebyl ošizen ani o gram zabavy ...
... a Pravdy.
Tento díl bych určitě zařadil do té lepší poloviny knih ze série Zeměplochy. Je zajímavé, jak jsou ti obyvatelé Ankh-Morporku podobní nám. Pravda v novinách je sice hezká, ale zajímavější je přece jen zelenina, která vyrostla do podoby obrovského...
Tieto technologické Zemeplochy ma obecne nejak netento. V Ankh-Morporku tentoraz vynašli noviny, do toho sa rieši že patricij vraj niekoho zabil a ja sa snažím rozpomenúť na nejaké záchytné body, lebo sa mi to celé akoby vznášalo vo vákuu. Hlavný hrdina Mikuláš je taký náhodný maník čo rád píše a hliadka s Elániom na čele sú v tomto prípade na druhej strane čo z nich robí len hlúpych policajtov. Zábavný sú somráci spod mosta ( starý Rum smrdí tak, že jeho smrad má vlastnú osobnosť ktorá si žije lepšie než on ), upírsky fotograf Otto čo sa furt mení na popol po použití blesku a dvojica záporákov Sichrhajc s Tulipánom. Hlavne teda Tulipán je grandiózne hovädo čo má v malíčku dejiny umenia a k tomu šňupe čistiace prostriedky a guličky proti moľom. Ako celok to moc zaujímavé nebolo, ale jednotlivé scénky, fóry a hlášky udržovali solídnu úroveň a ohnivé peklo s taviacimi sa tlačiarenskými lismi bolo dosť epické. A nezabudnime na zemiak okolo krku, bez toho sa človek do neba nedostane. Každopádne mi táto Zemeplocha prišla skôr taká výplňová, aj keď má pár správne rýpavých postrehov ohľadne žurnalistiky a rubriku so zábavnou zeleninou čo vyzerá ako isté orgány.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Já nevěřím médiím, nejsem konspirátor, ale na vlastní kůži jsem několikrát zažil pravý opak toho co se psalo v novinách. A tady to pan Pratchett vlastně přímo píše a on to má vlastně z první ruky. Ač je Kometa seriozní plátek jde i tu trochu vidět, jak si upravuje pravdu, o Informátoru ani netřeba mluvit. Pratchetta poslouchám, abych si pozvedl náladu, ale tady ač jsem se bavil mi několikrát cukalo ve tváři spíš z důvodu rozhořčení. Třeba i nad tím jak se "novináři" zachovali při nehodě vozu.
Nekritizuji (což jde vidět i podle hodnocení) jen tentokrát autor trefil téma, které mi vyloženě nesedí.
Rozbeh bol trochu pomalší, než býva u Pratchetta zvykom – to si ešte asi Pravda obúvala topánky – ale potom to šlo ako z kopca, písmenko za písmenkom, klamstvo za klam- Ehm… Chcela som povedať pravda za pravdou.
Tak trochu si myslím, že by to mali mať žurnalisti ako povinnú literatúru. Len si nie som istá, koľkí by to pochopili…
„Mikuláš se zamyslel nad tím, proč nikdy neměl rád lidi, kteří vždycky říkali "bez urážky". Možná to bylo tím, že považovali za snazší říci "bez urážky" než přemýšlet, jak žádné urážky nepáchat.“
Tato Zeměplocha nepatří do žádné tradiční série. Dala by se zařadit k Pohyblivým obrázkům, které parodovaly svět kinematografie. Pravda si tak vzala na starost další část industrializace – novinařinu. Hlavní postavou je Mikuláš ze Slova, který se náhodou dostane ke knihtisku tak, že jej doslova udeří mezi oči. Stane se tak prvním vydavatelem novin v Ankh-Morporku, který se však hned dostane do křížku s Cechem rytců, který začne vydávat své vlastní noviny plné výmyslů a lží.
Pratchett zde zúročil své dlouholeté zkušenosti z novinářské praxe, a z doby, kdy dělal mluvčího pro britské jaderné elektrárny. Prostřednictvím Mikuláše ze Slova se pak snaží bojovat za právo na pravdivé informace, před fabulacemi všeho druhu. Je zřejmé, že Pratchett jako největší problém vidí to, že lidé netouží po pravdivých informacích, jako spíše po neuvěřitelných, kdy je jim jedno, že si takové zprávy k pravdě sotva přičuchly. Přes Mikuláše pak také promlouvá k poctivosti skutečných novinářů, kteří by se nikdy neměli propůjčit lžím, ať už by jejich čtenáři byli senzacechtivější nebo se je snažil kdokoliv ovlivnit.
V Pravdě se také objevuje nejlepší dvojice záporáků zeměplošských knih, pan Zichrhajc a pan Tulipán. Obě tyto postavy mají velmi zajímavé charaktery a zejména jejich setkání se Smrtěm mě vedlo k hlubokému zamyšlení nad podstatou zla. Pratchett se při jejich vytvoření zřejmě inspiroval u svého přítele, spisovatele Neila Gaimana, který podobné duo záporáků, pana Croupeho a pana Valdemara, obsadil ve svém románu Nikdykde (1998), tedy dva roky před vydáním Pravdy (2000). Pokud vám tedy přijdou pan Zichrhajc a pan Tulipán zajímaví, doporučuji si přečíst Nikdykde.
Na rozdíl od Pohyblivých obrázků, kdy byl svět kinematografie na Zeměploše raději zase velmi rychle zapomenut, umění knihtisku se stalo stálou součástí Ankh-Morporku, a tedy i Zeměplochy. S pomocí Hexe a semaforových věží, které se poprvé objevily v Pátém elefantovi, tak pokračuje přerod zeměplošského světa z čisté fantasy do fantasy steampunkové. Tento přerod je však tak postupný a nenásilný, že si toho čtenář sotva všimne.
Pratchett byl geniální spisovatel v tom, jak krásně dokázal propojit fantasy s realitou. V Ankh-Morporku přicházejí na svět první noviny Ankh-Morporská kometa, který edituje Mikuláš ze Slova a díky tomu není o skandály nouze, protože některá tajemství mají zůstat skryta a ne o nich psát, aby o tom věděli všichni. A když k tomu ještě začne do novin fotit upír Otto, tak i vše může být zdokumentováno na fotografiích. O napětí a hlavně velkém humoru zde není nouze. Všichni ankhmorporští občané jsou jako občané naší země, naprosto věřit všemu co se napíše do novin, protože když je to napsané, tak to musí být PRAVDA
Na Pratchettov štýl písania som si už asi zvykla (aby aj nie, keď už som na 25. knihe), preto sa mi kniha čítala dobre a stránky mi plynuli rýchlo. Aj príbeh bol celkom zaujímavý, hlavne to okolo lorda Verinariho, ale aj tak mi kniha prišla slabšia, hlavne kvôli postavám. Aj Mikuláš aj Sacharóza mi prišli ako také príliš nevýrazné postavy. Tiež tam na môj vkus bolo príliš veľa bezdomoveckej partie, tých ja vôbec nemusím. Ani hlavní zaporáci mi nesadli, boli proste divní. V knihe sa vyskytujú aj členovia Nočnej hliadky, ale tentokrát, bohužial, sú dosť v pozadí, čo je škoda. Nápad ohľadom novín, noviniek a investigatívnej žurnalistiky sa mi naozaj páčil, len škoda tých postáv. Oproti posledným predchádzajúcim častiam, ktoré sa mi naozaj (konečne) páčili, táto vo mne nezanechala žiadny hlbší dojem.
Další z krásných příběhů ze Zeměplochy, nyní o vzniku tištěných novin. Navíc hezky promyšlená záhada s lordem Vetinarim.
Moc hezký příběh o novinařeně a vzniku na Zeměploše. Kniha se dobře čte a opět autorům humor nezklamal.
Ano, Terry Pratchett to skvěle napsal a Jan Kantůrek to pro nás do češtiny skvěle vymyslel! Příběh prvních novin v Ankh-Morporku je nejenom zábavný, ale chvílemi mě nutil i k zamyšlení, zvláště, když "lež oběhne svět dřív, než si pravda stačí obout boty". Určité -ané paralely lze najít i ve světě kolem nás (neúplné přídavné jméno pochopí jen ten, kdo knížku četl). Za mě jednoznačně všech pět hvězd.
Opět skvělé čtení od tandemu Pratchett - Kantůrek. Někdy mám dojem, že překladatel dodává knize další rovinu. Nejvíce mě pobavilo záhlaví Komety, kde z původního sloganu Pravda vítězí vzniklo tiskovou chybou Pravda vyděsí. A jméno hlavního hrdiny Mikuláš ze Slova, to také pobaví.
Trocha ťažkopádny začiatok, ale potom sa mi podarilo naladiť na tú správnu vlnu a čítanie som si parádne užil. Trpaslíci dokážu vyrobiť zlato z olova a TP dokáže z aného hovna postaviť mrakodrap a ťahať ho tak vysoko, až cestou nahor dospejete k bodu, že nemá zmysel uvažovať nad tým, ako to celé drží pokope a radšej si budete užívať výhľad, pretože s každým momentom nahor vás niečo malé prekvapí, niečo malé rozosmeje a dokopy je tých maličkostí toľko, že vám to zohreje čitateľskú dušu a pohladí váš šiesty zmysel pre nezmysel...
PS: palec hore pre postavu zabijáckeho kunsthistorika Tulipána a jeho aný lingvistický zlozvyk...
Konečně mají i v Ank-Morkpolku i noviny!! A že přišly do města s pěkným vyrválem! Jsem velký milovník Pratchettovsko-Kantůrkovského humoru. Všechny postavy jsou vybroušeny do nejmenšího detailu. Tohle prostě musíte milovat. Tu dokonalost, spád a satirický pohled na náš svět. Přesně takhle si totiž představuji fungování všech médií :-)
Obdivuji a vždy budu obdivovat Pratchettovo umění vzít vážné téma a zasadit jej do děje, který je mistrovsky vyvedený. Je na pomezí zábavy a úsměvů díky postavám a prostředí ale také vede k hlubšímu zamyšlení a poselství. Kniha Pravda je za mne jedna z nej právě díky tomuto spojení.
Léto znamená dovolenou. Dovolená znamená klid a zábavu. A klid a zábava pro mě znamená Pratchett. A alespoň dva. Tři. I víc.
Moc ráda se k této knížce vracím. Zbožňuji Otta von Schreklich a jeho monology a dialogy přepsané panem Kantůrkem do češtiny. Běží mi při čtení v hlavě jako audiostopa a i kdybych nechtěla, musím se smát. Mikuláš ze Slova je tak trochu „divný brouk“, ale zcela chápu jeho zápal pro práci. A o trpaslících z tiskárny ani nemluvím. A vždy, když se knížka blíží k závěru (četla jsem ji už několikrát, tomu se zkrátka neubráníte), napadne mě jen jediná věc: „Proč -aně není delší?“
Další bezva příběh ze Zeměplochy, tentokrát o vzniku tištěných novin a k tomu záhada s lordem Vetinarim. Jako vždy jsou postavy úžasné a měla jsem pocit, že všechny znám. :)
Se Zeměplochou teprve začínám a dávám zatím na rady čtenářů. Šalamounsky jsem si zde na Databázi našel ty nejlépe hodnocené a vzhledem k tomu, že jako jedna z top vyběhla Pravda, bez váhání jsem si ji zakoupil. Jenže ouha, asi půjdu proti proudu,ale tahle knížka mě prostě nezaujala. Nejsem žádný znalec Pratchetta, ale co můžu srovnávat, delší a na děj i na postavy obsáhlejší díla v jeho podání nejsou prostě ono. Jistě, přendat naše dějiny do dějin Zeměplochy a nechat knihtisk vymyslet trpaslíky, je nápad parádní. Má to i další světlé momenty, ale celkově jsem se nudil a v množství postav se ztrácel. Je to jen můj názor, své fandy kniha vzhledem k hodnocení evidentně má, ale já k nim patřit nebudu. Od Pratchetta a ze Zeměplochy raději příběhy kratší, ale o to víc údernější a ty, kde se autor soustředit na humor a ne na to, jak natáhnout děj a popsat co nejvíce stran.
TP patří mezi mé oblíbence, Pravda ale ve mně nezanechala žádný hlubší dojem. Velitel Elánius tady plnil pouze roli křoví, Neviditelnou univerzitu jsme jen prolétli, akorát mne nadchnul upíří fotograf Otto. To byla trefa do černého!
Vtipná metafora investigativní novinařiny v největším měste světa, Ankh-Morporku.
Pravda je u mne slušný průměr. Mám u Pratchetta jiné oblíbence. Faktem je, že jsem pravdu zhltla na posezené a pamatuji si z ní jen velmi málo, zatímce jiné příběhy ve mně nechali hlubší otisk.
Mezi tvorbou ze Zeměplochy není mnoho knih, které obsahují uzavřený příběh, nebo lépe uzavřený ansámbl postav, které se již nevrátí jako hlavní postavy v jiných knihách. Proto je komplikovanější je hodnotit v porovnání s ostatními příběhy, například sérii s Hlídkou. Ale mohu s radostí prohlásit, že Pravda obstojí i v porovnání s těmi nejlepšími knihami ze Zeměplochy. Podle mě patří příběhy, v kterých je představen nový vynález, či koncept mezi ty nejlepší. Hravost fantazie Sira Terryho má otevřené pole a může se plně projevit. A právě jeho "world-building" je tak poutavý protože odpovídá na otázky, co by na to a to asi řekli v Ankh-Morporku? A samozřejmě nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Co se tak rozvlekle snažím říct je, že jde o další excelentní knihu excelentního literárního génia.
Vynikajúce. A podobnosť s realitou dneška je čisto náhodná. Ale vyžaduje čítať medzi riadkami, dokonca by som povedal, že momentami je kniha nekorektná čo si isto nikto nevšimne. ;)
Jeden z nejhezčích výtvorů pana Pratchetta :)
Mikuláš objevuje taje nového světa žurnalistiky v krásném nadhledu a celý příběh doplňují staré známé figury plus Vincent Vega a Jules Winnfield zeměplošského světa ;) ...good
Zajímavé paralely se současnou ČR. Tvarismus (rasismus) a strach z neznáma silnější než rozum, svoboda tisku, pravda a lež. Vlastně už to ani nebylo tak odpočinkové čtení jako dřív, ale opět to ukazuje, jak velký znalec lidí Pratchett byl.
Velmi povedená kniha, Mikuláš ze Slova je opravdu sympatickou postavou. Bylo dost zajímavé sledovat vznik Komety. Jsem také velice rád, že ve knížce nechyběla má nejoblíbenější postava celé knižní série, velitel Elánius.
Pravda vítězí (vyděsí)!
P.S. Chudák pan Tulipán! Takový znalec umění! Dokonce měl i ertepli! :)
Alchymisté se o to snaží celá staletí úplně bez úspěchu, mágové to sice dovedou, ale s nevalnými (a především dočasnými) výsledky, to trpaslíci, ti to konečně dokázali. A co že to dokázali? Přece změnit olovo ve zlato. Vůbec ale ne tak, jak byste si nejspíš mysleli.
S pětadvacátým dílem a vynálezem tiskařského lisu obyvatelé největší zeměplošské metropole, starého, dobrého, špinavého a milovaného Ankh-Morporku, objevují kouzlo denního tisku, netuší ovšem o jeho stinné stránce, se kterou se vypořádává jeho editor a náš hrdina Mikuláš ze Slova. Najde se totiž celá řada vlivných lidí, kterým se vůbec nelíbí, když kolem postává neškodně vypadající člověk s poznámkovým blokem, a zapisuje si všechno, co se šustne. Obzvlášť, pokud kolem šustí spiknutí na odstranění Patricije.
Všeobecně vzato je u mě Zeměplocha záležitostí veskrze srdcovou, samostatné díly potom velkou houpačkou, neb Malí bohové se řadí k jednomu konci (tomu výbornému až nesmrtelnému), Pyramidy a Pohyblivé obrázky zase k tomu druhému (tomu skutečně pouze lehce nadprůměrnému až průměrnému). Velice mě proto těší, že Pravda se mnohem víc přibližuje Malým bohům, ať už svojí trefnou satirou novinařiny a komentářem o povaze člověka a povaze lidu (velice důležitý rozdíl), crossoverem s Hlídkou (Pravda je řekněme ze tří čtvrtin samostatně stojící díl, z jedné čtvrtiny Hlídka), účastí řady těžkých favoritů (Patricij, Gaspoda, Elánius) či skutečně zábavnou a zajímavou ústřední "záhadou", která dává zapomenout na záhadu minulou, a napravuje tak všechno, co se Elefantovi nepovedlo.
Třešničkou na dortu jsou potom postavy nové, vedle fascinujícího pravdomluvného Mikuláše je skvělá samozřejmě i neohrožená reportérka Sacharóza, u mě ovšem vítězí krevní abstinent a fášnifý fotograf Otto Schrecklich, který s každým stiskem spouště blesku změní sebe na hromádku popela, mě na člověka dusícího se astmatickým smíchem.
Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky
Perfektný vtipný príbeh o novin(k)ách v Ankh-Morporku. Najmä prvá polovica knihy bola skvelá, druhá o niečo slabšia. Mirka Miškechová - Žurnalista
Další fajn kniha ze série Zeměplochy, tentokrát je tématem žurnalistika, novinařina atd. Když je něco napsáno v novinách, tak to prostě musí být pravda :)
Přiznávám, není mnou přečtená, ale přeposlouchaná. Rétor Jiřík z Doucha je prostě zemeplošsky nepřekonatelný. Krom báječného a zamyšlení hodného příběhu, kde se setkáme z řadou známých postav z AM, konečně zjistíme, co je ten Mikuláš ze Slova nebo ikonografik Otto zač, a jak vznikla AM Kometa. Dokonale vykreslený pohled na činnost médií. Jak různě se mohou podávat zprávy, jak se málo o nich přemýšlí, neboť co je psáno, to je dáno:-) .... opravdu ještě píšu o Zemeploše? ;-) Fajn postava velitele Elania z trochu jiného pohledu. Ve svém řazení příběhů jsem Pravdu dala do skupinky k Zaslané poště a Podivnému regimentu. Ke všem se stále vracím a bavím se nad vtipnými hláškami. Jelikož jsem právník, dostala mě tato: právníci musí být chráněni zákonem.... proč? .... protože jich ještě pořád tolik chodí po městě :-D.
Kniha zajímavá, pestré postavy, kdy pro mě je největší hvězdou Oto. Jinak mi to připadá dost podobné jako v jiných Terryho knihách. Mám oblíbenější příběhy ze Zeměplochy. Minimálně za Otu to stálo :-)
Líbil se mi hlubší pohled do světa medií a novinařiny, se kterými mě seznámil pan Pratchett.Humor je knihou protkán a celkově kniha nikdy neomrzí.
Pro četbu této knížky je asi dost důležité vědět o spolupráci Neila Gaimanna a Terryho Pratchetta. Nikdykde a Pratchettova Pravda mají společné dva hrdiny, vlastně padouchy, kteří jeden bez druhého neudělají ani... no, nehezké věci páchají ti dva....
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Pravda je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 395x |
| Čtenářské výzvě | 40x |
| Doporučených | 74x |
| Knihotéce | 526x |
| Chystám se číst | 160x |
| Chci si koupit | 73x |
| dalších seznamech | 5x |