Pravda
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 25. díl >
„Zvláštní vydání! Zvláštní vydání! Přečtěte si! Pohyblivý tisk přichází do Ankh-Morporku! Cech rytců uvažuje o svém zrušení!“ Tak začíná dvacátý pátý díl cyklu Úžasná Zeměplocha. Tentokrát vtrhla síla pokroku do největšího města Zeměplochy v podobě velkolepého objevu tisku. Skromný pisálek Mikuláš ze Slova se díky náhodě stává prvním editorem novin Ankh-Morporská kometa a snad není ani nutné dodávat, že nic nepůjde hladce. Ne každý je totiž nadšen tímto pokrokem a ti, kdo se mluvit nepřejí, rychle objevují umění „No Comment!“ Velkou komplikací je i obvinění lorda Vetinariho z vraždy svého asistenta a následný pokus o útěk. Když se pak do záležitostí plete investigativní žurnalista (s „notebookem“ v ruce), je nasnadě, že může být odkryto mnohem závažnější spiknutí... Kniha je opět plná břitkého humoru, myšlenky se prohlubují a kvalita zůstává. Úžasná Zeměplocha, kniha 25., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
The Truth , 2000
více info...
Přidat komentář
Já si prostě myslím, že mě Pratchett nikdy nezklame. Minimálně mě teda nezklamal v této knížce. Počátek novin a bulváru v Ankh-Morkporku, skřeti, upíři, vlkodlaci, vyšetřování pokusu o vraždu, volba nového patricije Bavil jsem se, jako vždy. Už teď se těším na další.
Keď trpaslíci v Ankh-Morporku vynájdu ďalšiu prevratnú novinku - tlačiarenský lis - prvá denná tlač na seba nenechá dlho čakať. Nová hlavná postava Mikuláš zo Slova sa púšťa do boja za to, aby poctivá žurnalistika nepodľahla bulvárnym žvástom a aby lord Vetinari nepadol v sprisahaní, ktoré z neho malo spraviť zlodeja a vraha. Detektívna rovina príbehu tentokrát toľko netiahne, keďže čitateľ má hneď jasné v tom ako sa veci majú, i keď záverečné odhalenie toho kto v pozadí ťahal za nitky bolo zaujímavé. Mikuláš nie je príliš výrazný protagonista, no je obklopený indivíduami, ktoré to vynahradzujú. Fotograf Otto Schrecklich čo sa pri každom blesku z ikonografu zmení na hŕbu popola, Starý Smrďa Rum a jeho panoptikum spod mosta, ale aj záporáci Zichrhajc a pán Tulipán s neodbytnou potrebou šňupať akýkoľvek biely prášok boli zárukou keď už nie skvelej zábavy, tak aspoň neustáleho ľahkého úsmevu. Vyzdvihnúť ale musím stále aktuálne pravdy o mienkotvorej sile médii a pokušení zneužiť ju. Škoda, že tejto téme sa Pratchett venoval len okrajovo a akoby mimochodom. 7/10
PS: Silne vo mne zarezonovala aj táto mrazivo trefná pasáž: Tak například už věděl, že když se v politice použije fráze „přání a potřeby obyčejných lidí“, která je sama o sobě nevinná a v pořádku, znamená to, že jistá skupina lidí touží po tom, aby byl někdo zbičován.
Pravda se celá odehrává v Ankh-Morporku, v hlavní roli jsou sice převážně nové postavy novinářů/tiskařů (nejvíc jsem si oblíbil upířího fotografa Otta), ale v ději se mihne velká část obyvatel města - od Mágů, přes Kolíka, Vetinariho až po členy Městské hlídky. Příběh je výborný, záporáci povedení (hodně připomínají pány Croupa a Vandemara z Nikdykde) a v knize je hodně vtipných scének.
Ďalší krásny a vtipný príbeh zo Zeměplochy. Táto časť sa zaoberá sa vynájdením kníhtlače a s tým súvisiacich novín. Prvý bulvár a seriózne plátky a boj o čitateľa. Páčilo sa mi ako Terry dokázal vo vtipnom príbehu poukázať na dôležitosť kritického myslenia u čitateľov. Vývoj hlavnej postavy, Mikuláša bol dynamický a o jeho novinách mnoho z ľudí v jeho blízkom okolí ani netušilo, Otto bol tiež úžasnou a nezabudnuteľnou postavou a slečna Rezámková milo prekvapila : -D Trochu detektívky, trochu politiky s Vetinarim a veľmi veľa humoru robí z tejto knihy ideálneho spoločníka na trávenie voľného času :-) Škoda, že sa nepokračuje vo sfilmovávaní Pratchettových príbehov.
Velmi vtipný rychlokurs, jak fungují vydavatelství a noviny. Spousta humorně podaných zajímavých postřehů.
Začátkem knihy jsem se nemohla prokousat a zdál se mi děj nezajímavý a zdlouhavý. Ale od třetiny jsem rychle změnila názor. Ani nevím, proč mi to tak přišlo. Děj byl zajímavý, Pratchettovsky vtipný a pravdivý. Klobouk dolů, další povedený díl.
"Protože nic nemusí být pravda navěky. Abychom řekli pravdu, stačí, když to bude pravdou dost dlouho"
-aně dobrá kniha. Na pozadí vzniku prvních ankh-morporských novin a nezávislé žurnalistiky se odehrává příběh, v kterém je místo na spoustu paralel s světem, který nejenom, že nestojí na želvě, ale ke všemu není placatý.
Mikuláš ze Slova, odhodlaně bojující za Pravdu, ve spolupráci se slečnou Sacharózou, trpasličími tiskaři a abstinujícím upířím fotografem tak rozplétají složitý případ spiknutí za účelem odstranění patricije.
Zároveň bojuje i se svou výchovou, když musí setřásat vliv svého přísného otce, lorda ze Slova. Ale lidé (i trpaslíci) dokáží své názory změnit, jak dokládá trpasličí předák Dobrohor: "Moje babička si myslela, že lidé jsou něco jako holí medvědi. Dnes už si to nemyslí."
"A kdy si to přestala myslet?"
"Já bych řekl, že když umřela."
Další krásná práce z tvorby Terryho Pratchetta. Najdete zde jeho typický humor, ale i kritiku. V této knize byla znát o trochu více, než v předchozích. Byla místa, kde by se mohl člověk pousmát, ale když jsem se nad tím zamyslela, už to tak úsměvné nebylo.
Přesto je to stále příběh ze zeměplochy, který se čte jedním dechem. Je svižný, propracovaný a humorný.
Některé výstižné citace z knihy již padly v předchozích komentářích. Tak nezbývá nic jiného, než knihu doporučit.
Na mé pomyslné špici zeměplošského světa se Pravda tyčí hodně vysoko. A snad ani ne tak proto, že by se čtenář při konzumaci tohoto díla umlátil smíchy, ale spíše pro to, co je pod humorným fantasy nátěrem v této knize vážného. Pro pozdnější pratchettovsky je to typické a ani zde si Pratchett nebere servítky a rozebírá moderní společnost na prvočinitele (a to už se nedožil rozmachu pánů Větromějů na sociálních sítích): postoj k národu vyjádřil větou "veřejnost napadají velké, moudré a dokonalé myšlenky, zatímco lidé pobíhají kolem a dělají hlouposti" - ty hlouposti spočívají v tom, že více než o blaho společnosti se lid zajímá o legrační zeleninu, otec hlavního hrdiny je intrikující oligarcha jak vystřižený, self-made mana v oblasti odpadů Jindřicha Krále zajímá akorát to, kolik bohatých a slavných lidí jeho dceři přijde na svatbu. V téhle společnosti jsou lord Vetinari se svými mírně vyceněnými zoubky a stále více zpruzelý Elánius balzámem na duši. A přiznaní dva Tarantinovští padouši tomu už jen dodávají šlehačku. 99%
Společně se Zaslanou poštou jde za mne o vrchol tvorby Terryho Pratchetta. Autor je v těchto knihách již zřetelně zkušený a vypsaný.
Oproti sólovým (mimo série jako je hlídka nebo čarodějky) knihám z dřívější doby to není jen krásná a zábavná přehlídka nápadů nesoucích příběh, ale plnohodnotný počin hluboce zasazený do krásného již vybudovaného světa. Také mám pocit, že Pratchett, který si dokáže udělat legraci ze všeho, zde upouští od zabaveného a milého přetváření, překrucování a parodování, a pouštní se do dříve u něj nevydané kritiky, přestože ani v nejmenším neztrácí svou lehkost a eleganci.
Tuto knihu mám doma v originále (dostal jsem darem) a už několik let se chystám, že se stane první knihou v originále, kterou jsem od Pratchetta přečetl. Ale dobře vím, že s Kantůrkem jsem nebyl ošizen ani o gram zabavy ...
... a Pravdy.
Tento díl bych určitě zařadil do té lepší poloviny knih ze série Zeměplochy. Je zajímavé, jak jsou ti obyvatelé Ankh-Morporku podobní nám. Pravda v novinách je sice hezká, ale zajímavější je přece jen zelenina, která vyrostla do podoby obrovského...
Tieto technologické Zemeplochy ma obecne nejak netento. V Ankh-Morporku tentoraz vynašli noviny, do toho sa rieši že patricij vraj niekoho zabil a ja sa snažím rozpomenúť na nejaké záchytné body, lebo sa mi to celé akoby vznášalo vo vákuu. Hlavný hrdina Mikuláš je taký náhodný maník čo rád píše a hliadka s Elániom na čele sú v tomto prípade na druhej strane čo z nich robí len hlúpych policajtov. Zábavný sú somráci spod mosta ( starý Rum smrdí tak, že jeho smrad má vlastnú osobnosť ktorá si žije lepšie než on ), upírsky fotograf Otto čo sa furt mení na popol po použití blesku a dvojica záporákov Sichrhajc s Tulipánom. Hlavne teda Tulipán je grandiózne hovädo čo má v malíčku dejiny umenia a k tomu šňupe čistiace prostriedky a guličky proti moľom. Ako celok to moc zaujímavé nebolo, ale jednotlivé scénky, fóry a hlášky udržovali solídnu úroveň a ohnivé peklo s taviacimi sa tlačiarenskými lismi bolo dosť epické. A nezabudnime na zemiak okolo krku, bez toho sa človek do neba nedostane. Každopádne mi táto Zemeplocha prišla skôr taká výplňová, aj keď má pár správne rýpavých postrehov ohľadne žurnalistiky a rubriku so zábavnou zeleninou čo vyzerá ako isté orgány.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Já nevěřím médiím, nejsem konspirátor, ale na vlastní kůži jsem několikrát zažil pravý opak toho co se psalo v novinách. A tady to pan Pratchett vlastně přímo píše a on to má vlastně z první ruky. Ač je Kometa seriozní plátek jde i tu trochu vidět, jak si upravuje pravdu, o Informátoru ani netřeba mluvit. Pratchetta poslouchám, abych si pozvedl náladu, ale tady ač jsem se bavil mi několikrát cukalo ve tváři spíš z důvodu rozhořčení. Třeba i nad tím jak se "novináři" zachovali při nehodě vozu.
Nekritizuji (což jde vidět i podle hodnocení) jen tentokrát autor trefil téma, které mi vyloženě nesedí.
Rozbeh bol trochu pomalší, než býva u Pratchetta zvykom – to si ešte asi Pravda obúvala topánky – ale potom to šlo ako z kopca, písmenko za písmenkom, klamstvo za klam- Ehm… Chcela som povedať pravda za pravdou.
Tak trochu si myslím, že by to mali mať žurnalisti ako povinnú literatúru. Len si nie som istá, koľkí by to pochopili…
„Mikuláš se zamyslel nad tím, proč nikdy neměl rád lidi, kteří vždycky říkali "bez urážky". Možná to bylo tím, že považovali za snazší říci "bez urážky" než přemýšlet, jak žádné urážky nepáchat.“
Tato Zeměplocha nepatří do žádné tradiční série. Dala by se zařadit k Pohyblivým obrázkům, které parodovaly svět kinematografie. Pravda si tak vzala na starost další část industrializace – novinařinu. Hlavní postavou je Mikuláš ze Slova, který se náhodou dostane ke knihtisku tak, že jej doslova udeří mezi oči. Stane se tak prvním vydavatelem novin v Ankh-Morporku, který se však hned dostane do křížku s Cechem rytců, který začne vydávat své vlastní noviny plné výmyslů a lží.
Pratchett zde zúročil své dlouholeté zkušenosti z novinářské praxe, a z doby, kdy dělal mluvčího pro britské jaderné elektrárny. Prostřednictvím Mikuláše ze Slova se pak snaží bojovat za právo na pravdivé informace, před fabulacemi všeho druhu. Je zřejmé, že Pratchett jako největší problém vidí to, že lidé netouží po pravdivých informacích, jako spíše po neuvěřitelných, kdy je jim jedno, že si takové zprávy k pravdě sotva přičuchly. Přes Mikuláše pak také promlouvá k poctivosti skutečných novinářů, kteří by se nikdy neměli propůjčit lžím, ať už by jejich čtenáři byli senzacechtivější nebo se je snažil kdokoliv ovlivnit.
V Pravdě se také objevuje nejlepší dvojice záporáků zeměplošských knih, pan Zichrhajc a pan Tulipán. Obě tyto postavy mají velmi zajímavé charaktery a zejména jejich setkání se Smrtěm mě vedlo k hlubokému zamyšlení nad podstatou zla. Pratchett se při jejich vytvoření zřejmě inspiroval u svého přítele, spisovatele Neila Gaimana, který podobné duo záporáků, pana Croupeho a pana Valdemara, obsadil ve svém románu Nikdykde (1998), tedy dva roky před vydáním Pravdy (2000). Pokud vám tedy přijdou pan Zichrhajc a pan Tulipán zajímaví, doporučuji si přečíst Nikdykde.
Na rozdíl od Pohyblivých obrázků, kdy byl svět kinematografie na Zeměploše raději zase velmi rychle zapomenut, umění knihtisku se stalo stálou součástí Ankh-Morporku, a tedy i Zeměplochy. S pomocí Hexe a semaforových věží, které se poprvé objevily v Pátém elefantovi, tak pokračuje přerod zeměplošského světa z čisté fantasy do fantasy steampunkové. Tento přerod je však tak postupný a nenásilný, že si toho čtenář sotva všimne.
Pratchett byl geniální spisovatel v tom, jak krásně dokázal propojit fantasy s realitou. V Ankh-Morporku přicházejí na svět první noviny Ankh-Morporská kometa, který edituje Mikuláš ze Slova a díky tomu není o skandály nouze, protože některá tajemství mají zůstat skryta a ne o nich psát, aby o tom věděli všichni. A když k tomu ještě začne do novin fotit upír Otto, tak i vše může být zdokumentováno na fotografiích. O napětí a hlavně velkém humoru zde není nouze. Všichni ankhmorporští občané jsou jako občané naší země, naprosto věřit všemu co se napíše do novin, protože když je to napsané, tak to musí být PRAVDA
Na Pratchettov štýl písania som si už asi zvykla (aby aj nie, keď už som na 25. knihe), preto sa mi kniha čítala dobre a stránky mi plynuli rýchlo. Aj príbeh bol celkom zaujímavý, hlavne to okolo lorda Verinariho, ale aj tak mi kniha prišla slabšia, hlavne kvôli postavám. Aj Mikuláš aj Sacharóza mi prišli ako také príliš nevýrazné postavy. Tiež tam na môj vkus bolo príliš veľa bezdomoveckej partie, tých ja vôbec nemusím. Ani hlavní zaporáci mi nesadli, boli proste divní. V knihe sa vyskytujú aj členovia Nočnej hliadky, ale tentokrát, bohužial, sú dosť v pozadí, čo je škoda. Nápad ohľadom novín, noviniek a investigatívnej žurnalistiky sa mi naozaj páčil, len škoda tých postáv. Oproti posledným predchádzajúcim častiam, ktoré sa mi naozaj (konečne) páčili, táto vo mne nezanechala žiadny hlbší dojem.
Další z krásných příběhů ze Zeměplochy, nyní o vzniku tištěných novin. Navíc hezky promyšlená záhada s lordem Vetinarim.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Pravda je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 461x |
| Čtenářské výzvě | 41x |
| Doporučených | 76x |
| Knihotéce | 552x |
| Chystám se číst | 170x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 7x |
Za mě trochu slabší Pratchett. Trochu jsem se ztrácel v některých dialozích a hodně postav nebylo na Pratcheta dost dotažených. Byly jen takové obyčejně dobré. I hlavní osoba Mikuláš byla celou dobu taková nejistá a až vlastně úplně na konci se z něj stal ten pravý novinář. Napíše pravdu, i když ne celou. Rodinu do toho nenamočí. Stane se drsně spravedlivým, k mocným dost arogantním... Ale také Pratchett přiznává, že tyhle zprávy, hlavně ty, které dokazují něčí nevinu většinu čtenářů vůbec nezajímají. Nemá to tu šťávu jako zprávy o létajících talířích, ženách rodících hady a podobně: Lež oběhne svět, než si pravda stihne obout boty.