pavlinka91
přečtené 113
Kostičas
2014,
Samantha Shannon
Rozhodla jsem se přečíst si celou sérii znovu, než vyjde 4. díl. Kostičas jsem si pamatovala jako úžasnou knihu. O to větší bylo moje překvapení, že jsem byla vlastně trochu zklamaná. Nevím, jestli je to věkem, ale už to prostě nebylo ono. Výhodou celé série je, že je tak zamotaná a je tam tolik nových výrazů, že jsem si ji vůbec nepamatovala. První díl ještě ano, ale ty další už vůbec. Zároveň je to ale i nevýhoda. Chyběla mi tam kapitola, která by nastínila jasně a přehledně jednotlivé řády vidoucích podle spisku O podstatě nepřirozenosti. Chvílemi jsem měla pocit, že v tom má guláš i sama autorka a názvy vidoucích a jejich schopnosti prostě píše, jak ji napadnou. Bez jakéhokoli pořádku, systému. Při čtení mi vadilo, že se neorientuji, že spoustě slov nerozumím a nejsou vysvětlena ani ve slovníku pojmů na konci. Autorka většinou vysvětluje až po několika stranách a to si bohužel člověk vždycky nespojí. Také jazyk mi přišel místy neohrabaný, což ale mohl způsobit překlad. Napadá mě třeba vysvětlení vzniku zlaté šňůry. Zachránili se navzájem 3x od první smrti? První smrt je snad jen jedna ️ Dále mi úplně neseděl výběr vidoucích v kolonii. Paige zůstala jako poslední. S její aurou? Že by si ji nechtěl vzít nikdo jiný a nakonec zbyla na Arctura? A jestli o ni měl takový zájem, proč čekal, jestli mu ji někdo nevyfoukne. (zde vycházím i z dalších dílů, kde se výběru autorka věnovala a více pohnutky Arctura rozvedla.) Prostě to nesedí. A takových věcí je v knihách bohužel více ... celý text
Vejce a já
2004,
Betty MacDonald
Než jsem mohla napsat tento komentář, potřebovala jsem nějakou dobu, aby se knížka usadila, dojmy a pocity se uklidnily a já mohla vlastně zjistit, jak na mě kniha působila. Myslím si, že jsem udělala velkou chybu, když jsem knížku zvolila v její audioverzi. Humor autorky je tak osobitý, že sebelepší přednes jej nedokáže vystihnout. A to se také stalo. Zjistila jsem, že mi dokonce po určité době byl hlas paní Adamové nepříjemný. Věřím, že by mě kniha oslovila alespoň o trochu více, kdybych si ji četla sama. Takhle na mě některé situace působily spíše úsměvně, určitě se u mě nekonaly výbuchy smíchu. Ono pokud člověk půjde do důsledku, nejedná se ani tak o humorné čtení, ale o zoufalství, smutek a neštěstí mladé ženy zabalené v hávu satiry a ironie. Vlastně jsem na vážkách, jestli sáhnout po další z knih, které Betty napsala. Nejspíš ještě jedné šanci dám, ale jen z toho důvodu, že na tuhle nejspíše ovlivnila můj názor její audioverze.... celý text
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
2018,
Aleš Palán
Kniha, která mě zpočátku velmi zaujala, ale potom jsem začala vnímat klesající tendenci,kterou vytrhl už jen předposlední rozhovor, nejdříve jsem chtěla některé postavy okomentovat hodně příkře. Ale uvědomila jsem si, že nemám právo nikoho soudit, ale rozhodně nemůžu říct, že chápu a rozumím. Většina rozhovorů pro mě byla o ztracených existencích, které zdevastovaly drogy a alkohol a které si svou samotu vybraly dobrovolně, ale v uvozovkach. Měla jsem problém knihu dočíst a upřímně se těšila, až už skončí. Další v podobném duchu už nemám v plánu číst. Ale kdo ví, nikdy neříkej nikdy.... celý text
Prašina
2018,
Vojtěch Matocha
Bylo to příjemné počtení, děti určitě nadchne, já jako dospělá jsem tam viděla jisté mezery, něco nebylo úplně dobře domyšleno, ale vzhledem k tomu, že je to kniha pro dětského čtenáře, to dokážu odpustit. Zaujalo mě, že knihu napsal Vojtěch Matocha - programátor a matematik. Přiznám se, že bych od člověka s touto profesí nečekala tak napínavý, dobrodružný děj. Jo, je to opravdu napínavé, plné tajemství a bylo tam pro mě i pár překvapení a aha momentů. Děti jich tam budou mít určitě ještě víc ... celý text
Nejšťastnější muž na Zemi
2021,
Eddie Jaku (p)
Díky, Eddie... To je asi první, co mě napadlo po přečtení této knihy. Díky za to, že jsi přežil, za to, že ses podělil o svůj příběh, což nemohlo být vůbec jednoduché. Musí být těžké, nacházet se v situaci, kdy každé slovo, které říkáš, je připomínkou bolesti, kterou jsi vytrpěl, a zároveň tě přitom každé toto slovo od této bolesti osvobozuje. Protože jak jsi napsal, sdílená bolest je poloviční bolest... Dlouho jsem se této knize vyhýbala, jelikož jsem dříve četla knihy s tématikou holocaustu a vždy byly těžké, sužovaly duši i nitro a já věděla, že teď nejsem v rozpoložení, ve kterém jsem na takovou nálož připravena. Postupně jsem se na tvou knížku psychicky připravila a dala se do čtení. A ano, bylo to náročné téma, prožívala jsem s tebou každé příkoří a spolu s tebou se ptala, kam se poděla v lidech lidskost a duše. Ale nevyžíval ses v tom popsat své utrpení do všech detailů, nerozmazávals to... Popsals a šel jsi dál. A za to ti také děkuji. Kniha se mi četla snáz, ale přitom své poslání splnila. Přiznám se, že mi tvou knížku pokropily mé vlastní slzy, ale ne když jsi trpěl. Ve chvílích, kdy jsi prožíval své největší štěstí, kdy jsi oslavoval život. Byly to slzy radosti a dojetí a jsem velice ráda, že jsi to zažil a i o tohle ses s námi podělil. Děkuji za tvá slova, tvou laskavost a radost ze života, příteli.... celý text
