pavlinka91 komentáře u knih

(SPOILER) Rozhodla jsem se přečíst si celou sérii znovu, než vyjde 4. díl. Kostičas jsem si pamatovala jako úžasnou knihu. O to větší bylo moje překvapení, že jsem byla vlastně trochu zklamaná. Nevím, jestli je to věkem, ale už to prostě nebylo ono. Výhodou celé série je, že je tak zamotaná a je tam tolik nových výrazů, že jsem si ji vůbec nepamatovala. První díl ještě ano, ale ty další už vůbec. Zároveň je to ale i nevýhoda. Chyběla mi tam kapitola, která by nastínila jasně a přehledně jednotlivé řády vidoucích podle spisku O podstatě nepřirozenosti. Chvílemi jsem měla pocit, že v tom má guláš i sama autorka a názvy vidoucích a jejich schopnosti prostě píše, jak ji napadnou. Bez jakéhokoli pořádku, systému. Při čtení mi vadilo, že se neorientuji, že spoustě slov nerozumím a nejsou vysvětlena ani ve slovníku pojmů na konci. Autorka většinou vysvětluje až po několika stranách a to si bohužel člověk vždycky nespojí. Také jazyk mi přišel místy neohrabaný, což ale mohl způsobit překlad. Napadá mě třeba vysvětlení vzniku zlaté šňůry. Zachránili se navzájem 3x od první smrti? První smrt je snad jen jedna ‍️

Dále mi úplně neseděl výběr vidoucích v kolonii. Paige zůstala jako poslední. S její aurou? Že by si ji nechtěl vzít nikdo jiný a nakonec zbyla na Arctura? A jestli o ni měl takový zájem, proč čekal, jestli mu ji někdo nevyfoukne. (zde vycházím i z dalších dílů, kde se výběru autorka věnovala a více pohnutky Arctura rozvedla.) Prostě to nesedí. A takových věcí je v knihách bohužel více

15.03.2022

Než jsem mohla napsat tento komentář, potřebovala jsem nějakou dobu, aby se knížka usadila, dojmy a pocity se uklidnily a já mohla vlastně zjistit, jak na mě kniha působila. Myslím si, že jsem udělala velkou chybu, když jsem knížku zvolila v její audioverzi. Humor autorky je tak osobitý, že sebelepší přednes jej nedokáže vystihnout. A to se také stalo. Zjistila jsem, že mi dokonce po určité době byl hlas paní Adamové nepříjemný. Věřím, že by mě kniha oslovila alespoň o trochu více, kdybych si ji četla sama. Takhle na mě některé situace působily spíše úsměvně, určitě se u mě nekonaly výbuchy smíchu. Ono pokud člověk půjde do důsledku, nejedná se ani tak o humorné čtení, ale o zoufalství, smutek a neštěstí mladé ženy zabalené v hávu satiry a ironie. Vlastně jsem na vážkách, jestli sáhnout po další z knih, které Betty napsala. Nejspíš ještě jedné šanci dám, ale jen z toho důvodu, že na tuhle nejspíše ovlivnila můj názor její audioverze.

(SPOILER) Ach, to mohla být tak krásná knížka. Takový velký potenciál a nakonec takové zklamání. První část vás zavede do jiného světa, světa knihvazačů, na tajuplné a zároveň krásné místo v bazinach, do vazarny knih ke staré mistrove. Těšíte se, jak budete v průběhu odkrývat schopnosti vazačů, jejich tajemný svět a ono nakonec nic. Mistrová umře, což bylo hodně rychlé, nečekané a osobně bych čekala, že se k její smrti někdo vrátí. Minimálně k tomu, že už se uzdravovala a najednou je mrtvá a de Havillande si odváží její knihy. To to nikomu nepřijde divné? Navíc nebyla úplně mimo, musela mít záložní plán, kdyby se jí něco stalo. Chtěla odvést Emmetta ke kamarádce knihvazacce, u které klidně mohl pokračovat v uceni, ale to tam autorka nakousne a nedořeší... A takových zápletek, nedoresenych odbocek tam bylo... Opravdu to na mě působí, že to bylo napsáno horkou jehlou... Nakonec se autorka rozhodla, že tento příběh do konce nedotáhne a místo fantasy příběhu se bude věnovat gay romanci. A ani tu pořádně nedotahla. Kdyby kniha skončila v momentě, kdy Emmetovi rodiče zjistí, že měl s Lucianem poměr, tak to vyjde nastejno. Konec knihy je totiž v duchu čtenáři, domysli si. Absolutně žádný konec. Jasně, mohl by být, kdyby dala autorka alespoň krátký epilog. Ale v závěru napáchá totální spoušť - útěk ze svatby, požár v knihovně, Lucianuv otec, Alta, nic není dotažené, domyšlené, ukončené. Nějakým zázrakem splácala aspoň tu gay romanci a zbytek vem čert... Je to škoda, mohla to být krásná knížka :(

(SPOILER) Kniha, která mě zpočátku velmi zaujala, ale potom jsem začala vnímat klesající tendenci,kterou vytrhl už jen předposlední rozhovor, nejdříve jsem chtěla některé postavy okomentovat hodně příkře. Ale uvědomila jsem si, že nemám právo nikoho soudit, ale rozhodně nemůžu říct, že chápu a rozumím. Většina rozhovorů pro mě byla o ztracených existencích, které zdevastovaly drogy a alkohol a které si svou samotu vybraly dobrovolně, ale v uvozovkach. Měla jsem problém knihu dočíst a upřímně se těšila, až už skončí. Další v podobném duchu už nemám v plánu číst. Ale kdo ví, nikdy neříkej nikdy.

Bylo to příjemné počtení, děti určitě nadchne, já jako dospělá jsem tam viděla jisté mezery, něco nebylo úplně dobře domyšleno, ale vzhledem k tomu, že je to kniha pro dětského čtenáře, to dokážu odpustit.

Zaujalo mě, že knihu napsal Vojtěch Matocha - programátor a matematik. Přiznám se, že bych od člověka s touto profesí nečekala tak napínavý, dobrodružný děj. Jo, je to opravdu napínavé, plné tajemství a bylo tam pro mě i pár překvapení a aha momentů. Děti jich tam budou mít určitě ještě víc

Díky, Eddie... To je asi první, co mě napadlo po přečtení této knihy. Díky za to, že jsi přežil, za to, že ses podělil o svůj příběh, což nemohlo být vůbec jednoduché. Musí být těžké, nacházet se v situaci, kdy každé slovo, které říkáš, je připomínkou bolesti, kterou jsi vytrpěl, a zároveň tě přitom každé toto slovo od této bolesti osvobozuje. Protože jak jsi napsal, sdílená bolest je poloviční bolest... Dlouho jsem se této knize vyhýbala, jelikož jsem dříve četla knihy s tématikou holocaustu a vždy byly těžké, sužovaly duši i nitro a já věděla, že teď nejsem v rozpoložení, ve kterém jsem na takovou nálož připravena. Postupně jsem se na tvou knížku psychicky připravila a dala se do čtení. A ano, bylo to náročné téma, prožívala jsem s tebou každé příkoří a spolu s tebou se ptala, kam se poděla v lidech lidskost a duše. Ale nevyžíval ses v tom popsat své utrpení do všech detailů, nerozmazávals to... Popsals a šel jsi dál. A za to ti také děkuji. Kniha se mi četla snáz, ale přitom své poslání splnila. Přiznám se, že mi tvou knížku pokropily mé vlastní slzy, ale ne když jsi trpěl. Ve chvílích, kdy jsi prožíval své největší štěstí, kdy jsi oslavoval život. Byly to slzy radosti a dojetí a jsem velice ráda, že jsi to zažil a i o tohle ses s námi podělil. Děkuji za tvá slova, tvou laskavost a radost ze života, příteli.

3 19.02.2022

Kniha je dlouhá, což by ani tak nevadilo, kdyby čtenáři přinesla to správné uspokojení z přečtené knihy. Autorka vás udržuje neustále v mírném napětí a vy stále čekáte na to velké wow, které se však k velkému zklamání čtenáře nekoná. Z knihy mám pocit, že si autorka ukousla moc velké sousto. Pustila se do knihy s velkým množstvím dějových linek, ale skutečně do konce dotáhla pouze tu svého předka Thomase Erskina. Co se však stalo s Hariet či duchem Andrewa? A co Malcolm? Čekala jsem nějaké jeho hlubší zapojení. Doteď mi nedá spát věta, která říká, ze ví, co se stalo s odlomenou částí Thomasovy panenky. Toť vše, vůbec se nedozvíte, jak to ví a co se s ní stalo. Jen další naznak, který pak autorka zapomněla vysvětlit? Nebo jak se dostal k deníkům Thomase? Ruth by je jen tak z ruky nedala a rozhodně by mu je neposkytla na cestu do Londýna. Navíc tam bylo řečeno, že je někde koupil. Bylo zvláštní, že konec Thomasova života se Ruth dozvidala z dopisů a Malcolm z deníku. Přijde mi, že autorka plánovala s Malcolmem nějaký nečekaný závěr, který však nakonec neuskutečnila.
Také se nemohu pozastavit u postavy Ruth - nepropracovaná, povrchně zpracováná postava, u níž poznat nějaké emoce byl oříšek. Pokud přímo neřekla, že ji Malcolm přitahuje, či Fin je jen kamarád, tak jste nevěděli, na čem jste. S každým jednala naprosto stejně.
No jsem z knihy hodně zklamaná a to jsem si v průběhu čtení říkala, že by mohla dostat vysoke hodnocení. Ale neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil. I samotné vydání je plné chyb, překlepů a i prekladovych nesrovnalosti. No myslím, že to bylo poprvé a naposled, kdy jsem vyhledala knihy této autorky.

3 22.03.2020

Knížka, do které jsem se zpočátku nemohla začíst, ale která mě nakonec dostala svým kouzlem. Je to pohádka pro dospělé, příběh dobra a zla a bájných duchů, který Vám připomene dětství a příběhy Krásy nesmírné. Kdyby autorka více popsala domovoje, vazilu a další duchy a dala jim více prostoru, byl by příběh zcela dokonalý. Jen pořád přemýšlím nad názvem Medvěd a Slavík. Proč právě ti dva. Proč ne Medvěd a Karačun, nebo Medvěd a Mrazík? I když nad tím asi ještě chvíli přemýšlet budu, nemění to nic na tom, že lidovy folklór a staré příběhy nemají být zapomenuty. Mají své kouzlo, svá tajemství, napětí a tím vším lákají své čtenáře. Knihu vřele doporučuji :)

1 01.01.2020

První dvě věty způsobily, že jsem se začala těšit na napínavou knížku. Autorka mě nalakala a s chutí jsem se zacetla. Jenomže čtu a čtu a to slibované napětí nikde. Nejnapinavejsi části byly Eddovy sny. I když me závěr s hlavou překvapil a opravdu jsem ho nečekala, tak stejně nemůžu hodnotit zcela kladně. Autorka neumí dávkovat napětí. Naprosto vše nechala nakonec, takže čtete, čtete a v polovině knihy jste už unavení, protože se zatim v podstatě nic nedělo. Když se konečně dostanete k pointe, jste tak otrávení z toho čekání, že si konec jak se patří nevychutnate. Jsem člověk, ktery cte knihy na jeden zátah, ale tuhle jsem pořád odkládala... Závěr: stačí precist začátek a konec...

3 27.11.2019

Knížku bych si sama nevybrala, ale protože s kamarádkami čteme vždy stejnou knížku a každý měsíc vybírá knihu někdo jiný, tak jsem se musela zacist.

A knížka me opravdu neoslovila. Sice jsem ji nakonec četla se zvědavostí, jestli se něco změní a jak to s Eliškou dopadne, ale to bylo vše. A nakonec velké zklamání, protože to končí jen možnou vidinou na lepší zítřky a větší samostanost, ale skutečné odražení ode dna se nekoná.

Zpočátku jsem měla dojem, že mi v knize vadí nářečí, což mě překvapilo, protože já sama jej používám, i když jiné, valašské . Ale ono to nebylo nářečí. Bylo to tím, jak ho autorka používá k degradaci obyvatel Veselí. Autorka popsala Veselí jako buranov a právě to se mi hodně příčilo.
Humoru tam trochu bylo, ale většina knihy byla o rýpání se v bolístkách nerozhodné, nesamostatne a neukotvene ženy, která si na rozhodnou, samostatnou a v životě ukotvenou ženu jen hraje. Osobně bych celý příběh zkrátila na polovinu a myslím, že bych o moc nepřišla.

7 23.04.2019

Pokud si chce knihu teprve přečíst, zatím se mému komentáři vyhněte, vraťte se k němu až po přečtení. Nerada bych Vám toho prozradila příliš a zkazila požitek ze čtení ???? Autorčiny knížky mám opravdu ráda, jsou promyšlené, postavy dokonale vykreslené a ani zde to není jinak. Obdivuji, jak autorka dokáže propojit příběhy jednotlivých postav, kdy na sebe navazují a vytváří tak mozaiku příběhu mnohem hlubšího. Knížku jsem dočetla včera v noci, protože bych neusla bez odpovědí, ale po přečtení posledního slova jsem měla otázek mnohem mnohem víc.
Zjistí někdy Leo, co Sage udělala? Dojde mu to, nebo mu to řekne? Pokud to nezjistí, jak Sage dokáže žít celý život ve lži? Zasloužil si Reiner odpuštění? A co Frank? Přežila by bez něj Minka v Osvětimi? Je možné na něj pohlížet shovívavě, protože Minku několikrát zachránil? Lze mu odpustit?

Přiznám se, že s otázkami bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Věřím, že tohle byl autorčin záměr a jak sama píše, díky otevřenému konci může kniha neustále žít a pokračovat dál v našich fantaziích. Každý z nás by na otázky, které jsem výše napsala, odpověděl jinak, a diskuze by byla určitě velmi zajímavá. Já osobně budu knihu ještě dlouho zpracovávat a snažit se najít odpovědi. A jak to máte vy? Jak to dopadne?

9 02.03.2019

Po pročtení všech recenzí, jsem od knihy čekala víc. Byla velmi čtivá, bohužel jsem z ní nebyla tak unešená, abych ji přečetla jedním dechem. Myšlenka smrti jako vypravěče byla výborná stejně jako její občasná ironie vyprávění, ale chybělo mi v knize něco "vyššího", něco, co by knihu pozvedlo nad ostatní. Příběh byl zajímavý, byly pasáže, které se mi velmi líbily, ale všechno mi to přišlo tak trochu komerční. Pořád jsem čekala, kdy přijde něco zlomového,nějaký okamžik, který mě vtáhne tak do děje, že knihu už neodložím, ale ten okamžik bohužel nepřišel. Po přečtení cítím zklamání, nevím, jestli se ke knize někdy vrátím, ale v tuto chvíli u mě převažuje pocit "jednou to stačilo"...

9 28.01.2013

Bohuzel mi nejde knihu ohodnotit, tak alespon komentář... jako člověk, který studuje češtinu a především literaturu, říkám, že je to naprostý literarní brak. Na druhou stranu oceňuji čtivost, to knize nelze odepřít, ale stejně je to brak...

3 20.12.2012