Strom duchů

včera

Další skvělá autorčina kniha, kde se spojuje současnost s minulostí. Přízraky, které pronikají do našeho světě, napětí a tajemno všude kolem. Autorka se drží svého osvědčeného modelu a stále to skvěle funguje. Příběh je neskutečně čtivý, napínavý a zajímavý. Jediné co mě trochu mrzí, je rychlý konec. Byla bych ráda za podrobnější vysvětlení a popsání toho, co se se všemi postavami nakonec vlastně stalo.
Úžasné je i to, že postava Thomase Erskina je skutečná a jedná se o prapra....předka samotné autorky.

22. března

Kniha je dlouhá, což by ani tak nevadilo, kdyby čtenáři přinesla to správné uspokojení z přečtené knihy. Autorka vás udržuje neustále v mírném napětí a vy stále čekáte na to velké wow, které se však k velkému zklamání čtenáře nekoná. Z knihy mám pocit, že si autorka ukousla moc velké sousto. Pustila se do knihy s velkým množstvím dějových linek, ale skutečně do konce dotáhla pouze tu svého předka Thomase Erskina. Co se však stalo s Hariet či duchem Andrewa? A co Malcolm? Čekala jsem nějaké jeho hlubší zapojení. Doteď mi nedá spát věta, která říká, ze ví, co se stalo s odlomenou částí Thomasovy panenky. Toť vše, vůbec se nedozvíte, jak to ví a co se s ní stalo. Jen další naznak, který pak autorka zapomněla vysvětlit? Nebo jak se dostal k deníkům Thomase? Ruth by je jen tak z ruky nedala a rozhodně by mu je neposkytla na cestu do Londýna. Navíc tam bylo řečeno, že je někde koupil. Bylo zvláštní, že konec Thomasova života se Ruth dozvidala z dopisů a Malcolm z deníku. Přijde mi, že autorka plánovala s Malcolmem nějaký nečekaný závěr, který však nakonec neuskutečnila.
Také se nemohu pozastavit u postavy Ruth - nepropracovaná, povrchně zpracováná postava, u níž poznat nějaké emoce byl oříšek. Pokud přímo neřekla, že ji Malcolm přitahuje, či Fin je jen kamarád, tak jste nevěděli, na čem jste. S každým jednala naprosto stejně.
No jsem z knihy hodně zklamaná a to jsem si v průběhu čtení říkala, že by mohla dostat vysoke hodnocení. Ale neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil. I samotné vydání je plné chyb, překlepů a i prekladovych nesrovnalosti. No myslím, že to bylo poprvé a naposled, kdy jsem vyhledala knihy této autorky.

4 06. března

Zbytečně dlouhé, Ruth nepříliš sympatická, navíc neustále nechápala, že duchové a duchny jsou všude kolem nás. Nerozumím tomu, proč vlastně zanevřela na otce, když sama neustále tvrdila, že v nic nevěří. Na taťku se vykašlala, ale dům byl samozřejmě její, o tom pochybnosti neměla. Celkově se mi knížka zdála nesourodá, nevyvážená. Jako špatně prohnětené těsto. A na výsledku je to znát. Autorka to umí i lépe.

3 06. března

Dobrá kniha, dobrý příběh, ale bylo to dlouhé, předlouhé, až už téměř únavné a tak nějak se ten děj motal pořád dokolečka...ale líbilo se mi zahrnutí rodinné historie do románu.

1 05. března

dobré čtení, jen na můj vkus trochu moc rozvláčné

1 21. února

Paní Erskinová se stále drží svého osvědčeného tématu. Ve své poslední knize nás opět závádí do událostí, které odvál čas i do událostí současných. Souvislost je od první kapitoly zřejmá. Příběh je košatý, prostředí rozmanitá a Thomas coby mladý námořník na lodi celou tu rodinnou patálii zahajuje. Při své empatické povaze pokládá za samozřejmé zachovat se čestně a ochranitelsky. Svědčí proti Andrewovi Farquharovi, který ze zlomyslnosti a pomstychtivosti zavinil smrt malého chlapce. Na základě toho je odsouzen, zbičován a zbaven všech hodností. Tím si z něj Thomas udělá nepřítele na celý svůj život a bohužel i po něm. Farquhar pronásleduje Thomase kam se jenom vrtne, páchá další zločiny a po své smrt otravuje i další generace. Máme tu i povedenou sourozeneckou dvojici, která se živí podvody. Hlavní ženská postava knihy Ruth z jejich strany čelí velkému nebezpečí a za pomoci své přítelkyně Harriet se pokouší spojit se svým pradávným předkem Thomasem, poněvadž v sobě objevila mimořádné schopnosti navázat spojení s duchy a očekává od něj rady i vysvětlení. Bohužel se jim seance tak trochu vymkne z ruky a pustí k sobě nekalou entitu, které se snaží zbavit po zbytek příběhu. No, nebudu všecko prozrazovat, ke čtení je toho opravdu dost a napsané je to velmi poutavě. I když v podstatě nic nového pod sluncem. Jediné, co mi výrazně vadilo, je obrovská natvrdlost a nekompetentnost tamní policie. Ale zase na druhou stranu - kdyby tu sourozeneckou dvojku zabásli při první příležitosti, ochudilo by nás to o dost stránek.

18. února

Prolínání přítomnosti a minulosti z knihy dělá příjemné počteníčko, pěkný je i námět, navíc založený na skutečných událostech, ale dějová kostra mi hodně silně připomínala knihu, kterou jsem od autorky četla naposledy (Dědictví minulosti), žena umí komunikovat s duchy, sleduje příběh z minulosti a zároveň ji pronásleduje někdo v přítomnosti, najde útočiště u přátel, ale zdráhá u nich přebývat, přesto tam je, objeví se šaman, který jí pomůže s duchy komunikovat... A jako u předchozí knihy tristní překlad, běžně máme na zahradě letohrádek