Loriss přečtené 37

Divoká říše 2022, Stacey Marie Brown

Po velmi dlouhé době knížka, kterou jsem přečetla za tři dny, protože jsem nemohla přestat.. Parádní koncept světa zasazený v Budapešti, takže skvělé pro člověka, který město zná a opravdu se vžije do místních "reálií". Navíc se velká část děje odehrává ve vězení a v samotné Budapešti se taky nacházelo jedno takové odporné místo, kde bohužel krutosti byly páchány lidmi na lidech. Je to YA, takže tu samozřejmě máme opět třeskutě sexy linku s nebezpečně krásným, drsným bad boyem, hlavní hrdinka tentokrát taky docela drsňačka, kterou nikdo nešetří. Trošku jsem nemohla z toho, jak jsou všichni pořád nadržení jak stepní kozy bez ohledu na to, že mají prostřelenou plíci/ pobodanou nohu/ těžký otřes mozku. A ještě jsem pozvedla obočí nad tím, že v nejdrsnějším vězení světa si vězni vyvzdávají kosmetickou taštičku s šamponem a pak se rozhodují, jestli si k snídani dají kafe s toastem, vajíčka nebo kaši :) Jinak super, ale vyrazil mi dech totálně neuzavřený konec.. kdy bude druhý díl?... celý text

Z krve a popela 2021, Jennifer L. Armentrout

Vzhledem k tomu, že se jedná o nejlepší Humbook knihu 2021 jsem čekala nějaký naprostý wow efekt, kdy si sednu na zadek a bude to mnou rezonovat. A to se tedy úplně nestalo… Příběh mě zpočátku docela zaujal, stejně jako ústřední dvojice a jejich zakázaná přitažlivost, do toho sadističtí šlechtici, ujetá náboženská pravidla, tajemná mlha a kraveni. Ale od “velkého” odhalení a zrady (a pardon Poppy je kapku ducha mdlého, co se týče důvtipu), se jela tuctová linka vlkodlaci/ upíři, zajímavý náboženský prvek se rozpliznul úplně do ztracena (“Jasně, Poppy, byla to všechno jen zástěrka, to neřeš..”). Vztah hlavních hrdinů podkopává to, že jsou neustále spolu, není tam žádné odloučení, prostě se jen hašteří ve stylu “Asi ho miluju, ne, vlastně je to hajzl, nenávidím ho..” Nevím no, čekala jsem víc..... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Nimbus se mi hrozně těžko hodnotí, kdyby se dalo hodnocení rozdělit na dvě části - první 3/4 by měly 2 hvězdičky a poslední čtvrtina 5. Z té první části jsem si nejvíce jako postavu oblíbila Nimbus - nevím, jestli je to autorova genialita nebo bezradnost, když nejsympatičtější a nejvíce propracovanou postavou se stane umělá inteligence. Citra a Rowan jako postavy prostě stagnují, jak už tu někde zaznělo, linka nové postavy Toolivera byla zvláštní a zatím nikam moc nevedla, stejně tak mě v tomhle díle nudil příběh Faradaye. Goddard je jednoznačně jedním z nejodpornějších knižních záporáků, ale už mě začíná štvát, jak mu všechno vychází, jeho znovuzrození i závěrečný "majstrštyk" mi přišel trochu přitažený za vlasy. Začíná mi pak připomínat vrahouna z béčkových hororů, který se vždycky na konci ještě probere, i když je prostřílený jak řešeto. Ano, závěr byl epický, ale celé tak trochu na efekt, aby to šokovalo čtenáře a ždímalo emoce. Za srdce mě tak nakonec nejvíc chytil osud Tygera, ze kterého mrazilo..... celý text

Dvůr stříbrných plamenů 2022, Sarah J. Maas

Po dočtení trilogie Dvorů jsem se zařekla, že tuhle sérii už fakt nikdy, stačilo. Ale nějak se stalo, že mi zrovna anotace příběhu "naštvané" Nesty přišla vhod a byla jsem zvědavá, jak se dá na tak nesympatické a protivné postavě postavit děj. A nakonec to byl za mě asi nejlepší díl Dvorů. Sice to trpí klasickými neduhy jako předchozí díly: Přemrštěná délka, přičemž v půlce knihy se skoro nic neděje. Hybatelem děje jsou magické artefakty, které prostě jen jsou. Záporáci jsou samoúčelní, bez psychologie. Autorka už odhodila v erotických (či porno?) scénách všechny zábrany a vyžívá se v detailním popisu různých prostocviků a intimních partií hlavních hrdinů. Na to, že původní série byla v kolonce Pro děti a mládež, je to trochu na pováženou. Naštěstí příběh Feyre a Rhyse je jen vedlejší linkou, jinak by se čtenář musel ptát, proč se z původně vtipného a rafinovaného Rhyse stal Tamlin č. 2 - tedy arogantní, přehnaně ochranitelský manipulátor. Ale! Psychologii Nesty (i Cassiana) je věnován opravdu velký prostor a světe div se, Nesta začne být sympatická postava. Cassian byl miláček už v původní sérii a tady se to jen prohloubilo. Co se mi opravdu líbilo je, že příběh má i druhou vážnou rovinu týkající se procesu léčby traumatu (což se tady týká v podstatě čtyř postav), u Nesty těch zlomových okamžiků bylo víc a časem se to trochu rozplizlo, ale vlastně to bylo super, že fantasy příběh má takové dospělé téma na pozadí. Celkově 4 hvězdičky - snad se příště nedočkáme i příběhu unylé Elaine.... celý text

Vláda vlků 2021, Leigh Bardugo

Z celého světa Grishaverse se mi Vláda vlků četla asi nejhůře, už nějak opadlo to kouzlo a asi v polovině jsem se zasekla a nemohla to dočíst. Ale v poslední třetině kniha chytla druhý dech a byla to zase stará známá Bardugo, kterou prostě nemůžete odložit. V podstatě důstojné zakončení všech grišovských sérií, cameo role milovaných postav jako dárek pro fanoušky a otevřená zadní vrátka pro případné pokračování...... celý text

Krutý princ 2018, Holly Black

Za mě tedy mnohem lepší než série Dvory a rozhodně nemám pocit, že by byla tahle série jen nějaká vykrádačka, možná se svezla na vlně popularitě víl, ale to je všechno. Propojení moderního lidského světa a utajeného světa víl mi dávalo větší smysl, knížka se vrací k základům vílí mytologie (sůl, jeřabiny, vílí ovoce). A hlavně Jude mi byla jako hrdinka fakt sympatická na rozdíl od nesnesitelné Feyre, nebyla to žádná rozmazlená fňukna, ale celkem drsná, pragmatická a ambiciózní holka. Spíš mám problém s Cardanem, který neměl zas tolik prostoru a jeho postava mi přišla plochá. Některé pasáže mi přišly šokující a málo uvěřitelné vzhledem k dalšímu vývoji (Madoc vs. rodiče Jude), ale nakonec mi i tohle v podstatě dávalo smysl. Díky uměřené délce mi čtení svižně ubíhalo, celkově prostě zábavná YA fantasy na pár večerů.... celý text

Podlý král 2019, Holly Black

Tak tohle byla bomba, mnohem lepší než první díl, tahle série má naštěstí, co se týče kvality, vzestupnou tendenci. Jude jsem si jako hlavní hrdinku fakt oblíbila, líbí se mi, že ačkoliv je to badass holka, která má všechno pečlivě vykalkulováno, dokáže i projevit slabost, udělá pár zásadních kiksů a nakonec padne i na úplné dno (doslova). Ještě víc než (pro mě trochu nedotažený) hate-to love vztah mezi Jude a Cardanem, mě bavil vztah s jejím nevlastním otcem Madocem, který osciluje mezi láskou, pohrdáním a vzájemným respektem, kdy nakonec je Jude v podstatě věrnou kopií toho, koho nesnáší a kdo jí tak ublížil. Madoc je vůbec skvělá komplexní postava, nejednoznačný záporák, takové mám ráda. Knížka se čte sama a pro mě fakt zábavná záležitost. Jasně, že pro fanouška "dospělé" fantasy a mnohovrstevnatých světů to bude asi trochu moc jednoduchý příběh, ale já se bavila dobře.... celý text

Holubice a had 2020, Shelby Mahurin

Čekala jsem fantasy s nádechem červené knihovny, ale nakonec jsem dostala červenou knihovnu říznutou fantasy. Ale místo čarodějnic tam mohli v klidu vystupovat francouzští vikomtové, udatní skotští válečníci, Vikingové nebo co já vím, co teď frčí.. Přiznávám, že enemies to lovers vztahové linky vyloženě vyhledávám, ale tady byl opravdu ten vztah hlavním a jediným ústředním motivem, čarodějnice a magie tomu dělaly jen křoví, a to mi přijde málo.. Nakonec mě spíš bavila ta první půlka, čtivé je to sice nesmírně, ale ten závěr už mi přišel jako jedno klišé za druhým. Jestli se odhodlám jít do dalšího dílu, který nemá zrovna skvělé recenze, to fakt nevím.. PS: Když si kupuji knížku, tak bych celkem očekávala, že jí třeba i několikrát přečetl někdo, kdo má ponětí o gramatice. A ne že nechá ve dvou větách po sobě výraz obětí a objetí - nechť si ctěný čtenář vybere, která verze je správně.... celý text

Královna ničeho 2020, Holly Black

Po skvělém druhém díle bylo pro mě tohle zakončení série bohužel zklamáním.. A tím myslím zejména ten konec. Čekám na to, jestli konečně nějaký autor či autorka fantasy bude mít koule na to zakončit svoje dílo nelíbivým a čtenářům nepodlézajícím rozuzlením (Martin to asi nikdy nedopíše..). Hlavní postava v jednom konkrétním místě děje jednoznačně směřovala k závěru, který by vzhledem k předchozímu vývoji jejího charakteru a pragmatismu dával úplný smysl. Bohužel se autorka rozhodla jinak. A jak se vypořádala s postavou geniálního stratéga Madoca - to už snad raději zcela bez komentáře.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Lidstvo dosáhlo neuvěřitelné mety a pokroku - získalo nesmrtelnost! Ale to sebou přineslo jeden dosti zásadní problém - lidi se na Zemi začali tak trochu hromadit a odborníci z oblasti lidských zdrojů museli začít obsazovat novou pozici - smrtku. To je výchozí premisa dystopického románu, u které mě celkem baví zařazení do kolonky Pro děti a mládež, protože kromě věku dvou hlavních hrdinů mi to ničím YA fantasy nepřipomínalo. Musím říct, že za začátku se mi to nečetlo vůbec lehce, za prvé nás autor v první polovině uvádí do pravidel světa, ve kterém se děj odehrává a to trochu trvá. Ale hlavně to na mě působilo strašně znepokojivým a tísnivým dojmem, ta představa, že smrt nebude výsledkem mé špatné životosprávy, náhlé nehody nebo v nejlepším případě přirozeného konce, ale bude mít podobu lidské bytosti, která ukončí můj život, aniž bych s tím mohl cokoliv dělat, aniž by to vůbec bylo nutné...Kniha vyvolává hodně etických a tíživých otázek, které můžou být dost aktuální i v našem světě. Druhá polovina už je nabitá akcí, děj čtenáře vtáhne a nepustí a závěr je brilantní. Oba hlavní hrdinové na mě za začátku působili odtažitě, ale nakonec jsem si k nim našla cestu. Musím taky vyzdvihnout neuvěřitelně odporného, ale charismatického záporáka, kterého jsem začala nenávidět hned, co se v knize objevil. Přesto mi vadilo několik věcí - a to hlavně určité nelogičnosti nastíněného světa, které ale nebyly vysvětleny. Proč muselo kosení kopírovat statistiku úmrtí z doby Smrtnosti? Proč museli být koseni i mladí a děti, zatímco jiní mohli žít celá staletí? A jak mohlo pokosení malého zlomečku lidstva zastavit populační explozi, když plodnost byla nadále zachována? To jsou ale detaily a je možné, že nám to autor vysvětlí v dalších dílech série. Celkově prostě doporučuji.... celý text

Kosti Mraza 2020, Alžběta Bílková

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Uff – dokonáno jest. Dočteno, zapomenuto a nikdy víc! Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nic nečetla, ale u třetího dílu série jsem to fakt nechtěla vzdát a navíc mi stejně jako Sheldonovi vadí neukončené záležitosti. Mohla bych tady zdlouhavě vypisovat, co všechno mi na tom vadilo. Rozvleklý děj. Hodně, ale opravdu hodně sexuálního balastu. Zbytečná krutost a přemíra násilí. Übercool a übersexy hrdinové. Extrémně nesympatické sesterské trio. Nevzbuzovalo to ve mně žádné emoce. Proč se bych se o ně měla bát a fandit jim? Divný záporák bez pořádné motivace a psychologie. Zlověstný artefakt s tím nejvíc přitroublým názvem (Kotlík…To jako vážně?!). Patetický konec, kterému chyběl snad už jen pozitivní těhotenský test. Ale proč to tady hanit? Dle čtenářských recenzí si to svou cílovku hravě našlo. Takže bych to uzavřela tím, že jsou YA fantasy, u kterých vůbec nevadí, že už nejste věkově v kolonce YA a báječně si je užijete. A pak jsou takové fantasy, u kterých to sakra vadí, a to je přesně případ „Dvorů“. Osobně nedoporučuji nikomu nad 20. PS: díky této sérii pro mě slova „druh a družka“ budou mít už navždy stejně otravný nádech jako „soudruh a soudružka“.... celý text

Trnitá řeč 2018, Leigh Bardugo

„Abys věděl, někteří lidé se narodí s kouskem noci v sobě a ta dutina se nedá zaplnit ani vším dobrým jídlem nebo slunečním světlem, co ho na světě je. Ta prázdnota se nedá zahnat, a tak se některé dny budíme s pocitem, že v nás vane vítr, a musíme to prostě přetrpět stejně jako ten chlapec.“ Já tu Leigh Bardugo prostě miluju! Bože, ta ženská ale umí psát. Trnitou řeč jsem si samozřejmě pořídila, protože zbožňuju její svět Grishaverse. Ten v tom ale nakonec hraje roli jen velmi okrajově. Je to prostě soubor krásných temných pohádek, které by z fleku mohl napsat i Hans Christian Andersen a náš K. J. Erben mu u toho mohl napovídat, jak do vyprávění přidat ještě trochu ponurosti. Protože v recenzích byly vynášeny do nebes působivé ilustrace, nechala jsem svůj věrný Kindle protentokrát odpočívat a pořídila jsem si po letech papírovou knihu. Už jen obálka je skvostná a obrazy uvnitř nádherně rámují a rozvíjí každý příběh až do závěrečné ilustrace. Z mého pohledu nejlepší povídky s poselstvím, které mě nějakým způsobem oslovilo, byly Ayma a trnitý les, Malá kudlička a Když voda zpívá oheň. Doporučuji všem milovníkům temných pohádek pro dospělé!... celý text

Bohové jadeitu a stínu 2021, Silvia Moreno-Garcia

Na Bohy jadeitu a stínu jsem se strašně těšila, po všech těch lockdownech prahnu po slunci a exotice, alespoň v knižní podobě. Nakonec to pro mě bylo ale celkem zklamání. Jakmile jsem začala číst, zjistila jsem, že základní syžet je úplně stejný jako v mé oblíbené Trilogii zimní noci. Takže tu máme doslova rozpolceného Boha smrti, který usiluje o své znovuobrození, jeho intrikujícího bratra – dvojče a holku – outsidera, která tomu všemu tak nějak pomáhá. Jen místo mrazivého Ruska v temném středověku se děj odehrává na prosluněném Yucatánu v optimistických 20. letech. Bohužel jsem se ale do Bohů nedokázala pořádně začíst, ačkoliv jsem se k nim snažila přistupovat s otevřenou myslí. Styl vyprávění mi přišel extrémně přímočarý a jazykové prostředky příliš jednoduché až úsečné. Děj se pohybuje po přímce, na níž ústřední dvojice cestuje z bodu A do bodu B, po cestě celkem bez překážek sbírá požadované artefakty a bez větších dějových zvratů směřuje k cíli. Kasiopea je vlastně strašně sympatický charakter, ale asi jí autorka pro mě nedokázala tak dobře popsat, protože mě ten její příběh prostě moc nevtáhl ani nezajímal. Knížku jsem četla hodně dlouho, což u mě nebývá zvykem, a přiznám se, že jsem často po pár stránkách usínala. Pozornost si u mě získala až v poslední čtvrtině, která se odehrává v Xibalbě, a musím uznat, že ten konec byl na poměry fantasy sympaticky střízlivý a neteatrální. Mexická mytologie je zajímavá a jako originální cestopis to taky místy bylo fajn. Ale celkově za mě bohužel spíš průměr.... celý text

Literární poklesky 2007, Stephen Leacock

Jedno z mých nejoblíbenějších humoristických děl, u kterého mě nepřestává fascinovat, že řada povídek je aktuální i po více než sto letech od jeho vydání. Mění se kulisy, ale lidské charaktery zůstávají stejné.... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Nastereu jsem netrpělivě očekávala velmi dlouho asi jako všichni fanoušci série Naslouchač. Hned od prologu je jasné, že Ilan v tomhle díle už nikdo opečovávat nebude a že dostane slušně zabrat. Kniha má pozvolný, ale zároveň hodně temný rozjezd v postapokalyptickém duchu. Také se objeví nová oblíbená nadávka Ilan. „Prasečí řiť“ mi přišla jako lehká pomsta Petry Stehlíkové čtenářům, kteří v předchozích dílech hojně kritizovali „Kapitánovy oříškové oči“. Frekvence výskytu „řiti“ byla pro mě místy už těžce stravitelná, vždyť známe tolik jiných pěkných nadávek. Zhruba od třetiny knihy se faktor čtivosti zvýšil na maximum, Petra Stehlíková umí psát tím čtenářsky frustrujícím způsobem, který vás nutí číst dál a dál, dokud nedojdete až na konec. Přesto tam bylo pro mě osobně několik ale. Původní sklenaři museli být podle všeho vášniví milovníci sudoku, křížovek a jazykových rébusů. Já v těchto oborech moc nevynikám a těch hádanek, jinotajů a numerologických symbolů na mě bylo v průběhu knihy už trochu moc a ztrácela jsem se v tom. Chyběly mi scény z předchozích dílů popisující technologii sklenitu – jako byla například strhující scéna záchrany Vortolu. Sklenit jakoby se proměnil v něco symbolického až mystického. Příběh také trpí ztrátou onoho vnějšího neznámého ohrožení, který zejména v prvním díle vytvářel znepokojivou a tajemnou atmosféru. Nasterea by se klidně mohla jmenovat „Pětadvacítka“, protože značná část knihy je věnována rozplétání vztahů a odhalování charakterů a minulosti dosud jen letmo představených bojovníků. Naopak pro mě celkem nepochopitelně je upozaděna postava Kapitána, v minulých dvou dílech byl kladen docela velký důraz na přitažlivé a odpudivé síly mezi ním a Ilan, zatímco tady bylo jejich vzájemných konfrontací jako šafránu. Po celou dobu jsem měla pocit, že mi něco chybí, že Nasterea trochu postrádá kouzlo dvou předchozích dílů a že to prostě není úplně ono. Pak ale přišlo finále, které bylo z mého pohledu EPICKÉ, ačkoliv se nekonala žádná velkolepá bitva. Naslouchačka Ilan se po své strastiplné cestě třemi díly proměnila v něco, co se v angličtině nazývá „badass“ a pro co v češtině neznám vhodný ekvivalent. Vzájemné vztahy hlavních postav jdou do dalšího dílu maximálně napjaté a partie je v Duvalském pohoří rozehrána opravdu zajímavě. Jen doufám, že na další pokračování nebudeme muset čekat několik let.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Po rozpačitém prvním díle, jsem si nebyla jistá, jestli má cenu číst pokračování, ale celkem mě zajímalo, kam se bude ubírat dějová linka Rhyse. Říkala jsem, že to přinejhorším odložím. První polovina byla příjemné překvapení. Hned na začátku autorka zbořila klišé „žili spolu šťastně až do smrti“ a celkem věrně popsala průběh vztahu s manipulátorem, který dělá vše „pro vaše dobro“. Děj svižně ubíhal, nové prostředí ve Velarisu, na Nočním dvoře a později na Letním dvoře sérii jednoznačně prospělo, stejně jako nové a zajímavé vedlejší postavy. Feyre konečně získala s novou mocí také něco jako charakter, nějaký ten výcvik a jde se do akce. Ta byla celkem zábavná, i když mi to trochu připomínalo herní questy: „Běž za Tkadlenou a přines..“, „Jdi do zatopeného chrámu a ukradni..“. Ale s přibývajícími stránkami jsem začala být nesvá. Z příjemně nejednoznačného „bad boye“ Rhyse se stal klaďas každým coulem. Vzájemné flirtování a popichování mě nejdřív docela bavilo, ale jak přibývalo vzbouřených hormonů a zpocených ocelových svalů, bylo jasné, že tuhle verzi Krásky a zvířete Disney asi jen tak nezfilmuje. Chvílemi jakoby Mass nevěděla, jestli chce psát fantasy román, Padesát odstínů šedi nebo scénář k „Jak jsem poznal vaši matku“. Také délka knihy mi přišla neúměrná, kdyby se z těch více než 700 stran vyhodila polovina erotických scén a představ hlavních hrdinů, bylo by to dle mého názoru ku prospěchu. Hodnotím určitě lépe než první díl, ale na víc než tři hvězdičky to není.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Asi je to ve mně, ale knihám Sarah J. Mass nedokážu přijít na chuť a nedokážu pochopit ani relativně nadšené čtenářské recenze. Skleněný trůn mě opravdu nenadchl, ale říkám si, dám tomu ještě šanci, vždyť všichni jsou z ní nadšení a vydává tolik knih, tak to musí být super. Navíc retellingy klasických pohádek a bájí jsou aktuálně mojí posedlostí v žánru fantasy, takže Dvůr trnů a růží by pro mě měl být jako stvořený, ne? No…ne. Sarah J. Mass prostě není Naomi Novik ani Katherine Arden. V průběhu čtení jsem opravdu několikrát zvažovala, že knihu odložím, protože se tam vůbec NIC nedělo. Ale pořád jsem si říkala, že se přece někdy musí něco stát. Že to nemůže být celé o nanicovaté love story, procházení se po loukách a o tom, jak hlavní hrdinka maluje. No nakonec se něco začalo dít a to zhruba v polovině (!) knihy během Noci ohňů. Od té chvíle už mě to celkem chytlo a dočetla jsem bez problémů. Navíc v druhé polovině se objevila postava Rhysanda, který byl aspoň trochu zajímavý a měl špetku charismatu, i když je to dle mého částečně okopírovaný Temnyj z Griši. Do kolen jsem šla z té hádanky. Já na tyhle věci nejsem moc bystrá, takže pokud jsem odpověď znala dřív, než jsem hádanku dočetla, asi je něco špatně, a autorce se podařilo udělat z hlavní hrdinky i záporačky trošku tupá stvoření. Navíc Feyre. Já vím, že tyhle YA fantasy hrdinky jsou teď strašně populární, v podstatě průměrné a tuctové holky. Ale u Feyre už to bylo moc, byla nezajímavá, s absencí smyslu pro humor a bez jakékoliv super schopnosti. Těžko pak hádat, čím tak uhranula hlavního hrdinu – vílího nadsamce. Je to spíš na 2,5, ale nakonec dávám tři * za to, že děj ve druhé polovině už byl docela zábavný a napínavý, a také za postavu Rhyse.... celý text

Zima čarodějnice 2020, Katherine Arden

„Co řekneš bohu, kterým opovrhuješ“, zašeptala Vasja mezi nádechy zrychlenými strachem, „až půjdeš do temnoty? Všichni lidé musejí zemřít.“ Konstantin se znovu jen usmál, pozvedl ruku na znamení kříže a hlas ke zvučné modlitbě. Dav zmlkl, aby mu mohl naslouchat. Pak se předklonil a zašeptal jí do ucha: „Žádný Bůh není“. ... Kdysi škrtili panny ve sněhu, řekl jí Mrazík. Aby se mi zavděčili. Kdysi? Nebo teď? Která je tohle půlnoc? Když po dočtení knihy cítím lítost a prázdnotu, že už je konec, vím, že byla skvělá. Trilogii zimní noci směle řadím mezi nejlepší fantasy série, které jsem dosud četla. Dokonalý mix akce, historie (část hlavních lidských postav má své reálné předobrazy, jak jsem zjistila po dočtení), slovanské mytologie a komplikovaných vztahů mezi hrdiny ságy. A ta milostná scéna? Zvrácené, dojemné, osudové.. dokonalost! Fantasy je to lehce feministická, o dívce, která se vzepřela všem myslitelným pravidlům své doby. Ale ruku na srdce, kdo by chtěl číst o tom, jak si Vasja vzala od Mrazíka své věno a šla domů rodit děti manžílkovi. Jediné, co mě trochu mrzí, jsou ne moc zdařilé obálky českých vydání trilogie. Obzvlášť ta poslední se opravdu nepovedla. Je to škoda, protože zahraniční vydání mají naopak obálky neskutečně krásné a atmosférické.... celý text

Tetovaný 2010, Peter V. Brett

Velmi dobrá fantasy série, i když do pěti hvězdiček pro mě ještě něco málo chybí. V dnešní době musí být docela těžké přijít v žánru fantasy s něčím originálním, ale Tetovaný to zvládnul. Jediné co mě iritovalo, byly dvě hlavní hrdinky (Leesha a Rena), které jsem si teda neoblíbila, naopak skvělá byla Inevera a samozřejmě hlavní hrdina Arlen.... celý text