1. Domů
2. Autoři
3. Shelby Mahurin
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha Shelby Mahurin

Šarlatový závoj

Temná upíří romance ze světa bestsellerové série Holubice a had. Célie byla vždycky hodná holka s úctou k pravidlům. Jenže pak porušila tradici a rozhodla se s... detail knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Shelby Mahurin

Holubice a had

„tak jo něco jiného než obvykle to bylo, enemies to lovers jako taky jo, ale nijak mě to nenadchlo, nevím, jestli to bylo jazykem, nebo mi tak lezla na nervy Lou tou svojí jakože drsňáckým a světaznaleckým postojem a provokacemi. zakončeno "Deux ex machina" zjevila se záchrana - tak jako rozumím, že nás to má nalákat, ale mě vůbec, spíš mě to odradilo. no přeji hodně štěstí“... celý text
— Gi-Gi

---

Holubice a had

„Tahle knížka mi dala zabrat. Nápad, svět, zápletka - za mě super. Ale ten styl psaní mi prostě nesedl. A na konci už jsem se musela přemlouvat, abych to vůbec dočetla. Štval mě nejasný časový rámec, vývoj postav někdy nedával smysl a některé reakce pro mě byly zcela nepochopitelné. A vztah hlavních hrdinů? Enemies to lovers jasně, ale vůbec jsem nepochopila, kdy se to stalo, jak a proč, ten vývoj prostě nebyl vůbec uvěřitelný. A Reida bych občas fakt proliskala, jak mi byl nesympatický. Dala bych tomu hvězdu navíc, ale pak přišel konec a ten mě uplně dorazil. Nejvíc mě rozesmál poslední dialog, který odkazuje na postavu, která u nás měla vyvolat asi napětí, ale byla to uplně první zmínka! Takže vůbec nechápu, jak mě to jako mělo nalákat na další díly. Každopádně tímto sérii končím nebo bych se ještě víc naštvala.“... celý text
— Mirkens

---

Šarlatový závoj

„I přes počáteční zmatení (necětla jsem Holubici a hada) +-150 stran, jsem se do knihy pěkně začetla a doufám, že výjde brzo přeložený druhý díl!“
— katka.broz

---

---

Šarlatový závoj

„Ve městě řádí vrah, který po sobě zanechává mrtvoly bez krve. Célie chce všem dokázat, že si zaslouží být členkou chausseurů a vydá se po jeho stopách. Sama však skončí na utajeném ostrově obývaném krvelačnými upíry. Hlavní výhodou téhle knihy je, že se s ubíhajícími stránkami výrazně zlepšuje, ale vzhledem k otřesnému začátku to nebyl takový problém. Série volně navazuje na sérii Holubice a had, kterou jsem nečetla, a možná proto jsem se prvních 100 stran opravdu trápila. Nevyznala jsem se v popisovaných událostech a autorka nám s tím vůbec nepomůže, protože nevysvětlí ani zbla, a ještě do toho hází nepřeložená francouzská úsloví. Po první stovce stran se ocitneme na lodi ve společnosti krále upírů Michal (souhlasím s tím, že je to nejhorší možné jméno pro upíra), o kterém kdybych předem nevěděla, že to má být MMC a hlavní love-interest, tak by mi to došlo až daleko za půlkou. „Temnou upíří romancí“ bych to uplně nenazvala, ale Michal nebyl nejhorší postavou. Protože pak je tu hlavní hrdinka Célie. Já oceňuju fakt, že Célie není všestranně dokonalá a po dvou hodinách tréninku s mečem s ním pořád neumí zacházet, je to takové reálnější než všechny možné sedmnáctileté FMC, které podvyživené vylezou z chaloupky a poráží staleté válečníky. Ale Célie je ufňukaná, naivní a úplně pitomá. Divím se, že mi oči nezůstaly protočené dozadu do hlavy, kolikrát jsem je při čtení obracela Celou knihu podle mě drží vedlejší postavy, které byly zajímavé a zábavné – duchové, upíří dvojčata, krejčí a jeho bratr kocour. Od půlky knihy mě začal bavit i příběh, kde dojde k nějakým zvratům a odhalením. Epilog byl pak třešničkou, ten byl super Hodnotím 3-3,5*/5* (úplně se mi při psaní recenze vrátila frustrace z Célie, která mi dokázala zkazit i poměrně slibný příběh)“... celý text
— cotaholkacte

---

Holubice a had

„Myslela jsem, že to bude pět hvězdiček, ale druhá třetina mě bohužel tolik nechytla. Co musím pochválit je vývoj postav, představení světa a to, jak je vše promyšlené do těch nejmenších detailů. Nikde jsem se neztrácela (snad jen občas u jmen nebo cizích výrazů), všeho bylo tak akorát. Do série bych se asi jen tak nepustila, ale ještě před ní jsem si přečetla Šarlatový závoj a chtěla jsem poznat vedlejší postavy do hloubky. Potěšilo (a možná trochu překvapilo) mě, že jsou všechny víceméně stejné, takže jsem si nemusela zvykat na jiné chování nebo jsem nemusela měnit názor na ně. A stále si stojím za tím, že Jean Lic je idiot a tato nálepka mu už asi navždy zůstane.“... celý text
— Boogi