Bohové jadeitu a stínu
Silvia Moreno-Garcia
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461393/bmid_bohove-jadeitu-a-stinu-tRN-461393.jpg
4
72
30
Pohádka namíchaná z reklamních plakátů 20. let minulého století, sluncem rozpálených mexických krajin a tajuplných podivností mayských legend. Příběh inspirovaný pověstmi a legendami předkolumbovského Mexika. Mayský bůh smrti bere mladou ženu na trýznivou a nebezpečnou cestu k záchraně budoucnosti. Poloostrov Yucatan, 20. léta minulého století. Velká města na severu Mexika pulzují jazzovými rytmy, ale Kasiopea Tun uklízí a posluhuje v bohaté rezidenci svého děda a na zábavu nemá čas. Ráda by žila jinak a jinde než v ospalém a staromilském zapadákově mezi příbuznými, kteří jí opovrhují. Snění o zajímavém životě a naděje na jakoukoli změnu se zdají neuchopitelné jako hvězdy na obloze – až do chvíle, kdy Kasiopea ze zvědavosti a vzdoru otevře truhlici v dědově pokoji. Neúmyslně tak vypustí na svobodu uvězněného mayského boha smrti a nezbývá jí než souhlasit, že mu pomůže získat zpátky trůn a moc, o něž jej připravil vlastní bratr. Selhání by znamenalo (nejen) Kasiopeinu smrt, úspěch pak splnění dávných snů a přání. Kasiopea se tedy pouští do svého největšího dobrodružství – vyzbrojená jen vlastním úsudkem a ve společnosti toho zvláštně přitažlivého boha se vydává na výpravu z yucatanských pralesů až do epicentra moderního dění, jímž je Mexico City, a dál, do hlubin a temnot mayské říše mrtvých, z níž se obyčejní smrtelníci obvykle nevracejí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , JotaOriginální název:
Gods of Jade and Shadow , 2019
více info...
Přidat komentář
Já jsem z knihy nadšena! Nikdy jsem nečetla takový to styl. Je to oddechovka s příjemným příběhem. Charakter postav mi velmi sedl a člověk se aspoň něco dozví o historii a pověstech.
Pohádka pro dospělé
Tahle kniha se strašně špatně hodnotí. Příběh má hezký a zajímaví. Člověk se zde dozví i něco nového o Mexiku a mayské mytologii.
Ale když jsem to četla, tak jsem chvílemi měla pocit, že čtu až vyloženě filozofický text. Autorka má velmi specifický styl psaní, který mi připomínal právě takové díla. Ne, že by to bylo špatně, ale pro tento typ žánru se mi to vyloženě nehodilo.
Příběh se kvůli tomu vlekl, a hezké myšlenky se ztráceli v přehršli nepotřebných informací.
Co však na knize musím ocenit, je vcelku originální konec.
Tahle pohádka zasazená do dvacátých let vás zavede na cestu Mexikem. Poznáváte tak mexická města ale táké mayskou mytologii. Musím říct, že první třetina knihy mě nijak zvlášť nenadchla a bylo mi jedno co se s hlavními hrdiny stane ale pak se to zlomilo a já na ně přece jen musela myslet. Moc mi nesedl styl autorky a to převážně když šlo o popisy míst. Celkově ale můžu knihu s klidem doporučit, bylo to totiž dobrodružné a zajímavé čtení. Dávám 3.5*/5*.
Spočiatku som týmto príbehom bola nadšená. Predsa len, nie je veľa fantasy (aspoň ja o nich neviem), ktoré by sa odohrávali v Mexiku či boli inšpirované mayskou kultúrou. Práve to spôsobilo, že som mala dosť veľké očakávania a bola som veľmi zvedavá. Lenže aj keď ma to spočiatku nadchlo, tak postupne to nadšenie opadalo. Prišlo mi, že Kasiopea s bohom len cestovali z miesta na miesto a celé to bolo také priamočiare, chýbalo mi tam nejaké napätie. Celkovo mi aj štýl písania prišiel taký jednoduchý, hlavne keď autorka opisovala jednotlivé postavy, či už Kasiopeu alebo jej bratanca Martína, ktorý bol zase na strane druhého boha, neustále nám pripomínala, že Martín je menej schopný, menej inteligentný a podobne, aj keď to určite stačilo napísať len raz, prípadne “priamo to ukázať. Takže čím viac som čítala, tým menej ma to bavilo a nakoniec som sa do čítania musela v podstate nútiť, príbeh vo mne nič nevyvolával, bolo mi aj jedno, že ako to dopadne, navyše záver bol predvídateľný. Žiadne veľké zvraty tam neboli, možno jedna - dve akčnejšie scény. Ako veľké plus za prostredie a tie mayské legendy, len mohlo to byť viac dotiahnutejšie.
V první řadě musím uznat, že obal knihy je opravdu krásný, stejně tak i její přebal - když jsem si jeden výtisk začala prohlížet v knihkupectví a současně hledala tentýž titul na Databázi knih, moc jsem si přála, aby hodnocení bylo dobré a já si mohla knihu koupit. Mám zásady.
Ráda jsem se seznámila s mayskou mytologií, se kterou jsem doposud neměla tu čest, a v tomto ohledu byl pro mě příběh velmi poutavý.
Pokud jde o samotný děj, tak z toho jsem maličko zklamaná - ano, hlavní hrdinové měli cíl, potkávali nové cool postavy a zápletka dávala smysl, ale přišel mi takový zbytečně zdlouhavý.. Ono se nemusí neustále něco dít, ale když se nějakou dobu neděje skoro nic, začínám se nudit, a v případě Bohů jadeitu a stínu se mi to stávalo bohužel poměrně často.
Také mi úplně nevyhovoval způsob psaní, podle mě to autorka (potažmo překladatelka) slušně fláká, což bude asi ta příčina výše zmíněného problému, tedy že je příběh zoufale ucouraný, je to škoda holky nešťastný.
Celkem vzato jsou to za mě takové lepší 3 hvězdy, nechápejte mě špatně, vlastně se mi to docela líbilo a jsem ráda, že jsem tuhle knihu četla, jenom na ty 4 hvězdy už to prostě nevytáhnem.
Kniha je nádherně napsaná a moc se mi libilo jak je protkaná mexickými legendami. Styl psaní a vyprávění je úžasný.
No, nechala jsem se zlákat dobrým hodnocením. Nejsem zrovna člověk co by psal špatné hodnocení a ani mi to nedělá dobře. Tři hvězdy myslím odpovídají, méně bych nedala, více ale také ne. Nápad je určitě zajímavý, nic podobného jsem zatím nečetla, je ale tak nějak lajdácky napsaná, příběh fajn, vše ostatní nudné. Dočetla jsem jen proto, že jsem chtěla vědět jak to dopadlo a závěr mě tedy také neuspokojil. Takže ... knihu úplně nezavrhuji, určitě stojí za přečtení, má dobrý nápad a zajímavou zápletku. Jen bych tolik procent kolik má, nedala.
Bože, tohle bylo úžasný! A hned na úvod musím říct, že mě mrzí, že to není na pokračování, protože si to vcelku dobře umím představit.
Ten příběh je celkem všední. Žena, která nevědomky otevře truhlu s kostmi Boha a díky tomu ho pustí na svobodu a on po ní požaduje pomoc. Čtenář má tak šanci být součástí jejich putování a setkává se s různými démony apod. Říkám všední příběh, ale když se nad tím zamyslím tak jsem asi nic podobného nečetla, protože tady mi sedlo úplně všechno - prostředí, hlavní hrdinové, ten styl jakým je to psané a především mě bavil ten vztah mezi hlavními hrdiny. Zasmála jsem se, culila jsem se nad těmi milými momenty, ukáplo i pár slz, jednoduše jsem se tetelila blahem. Bohové jadeitu a stínu jsou neuvěřitelnou knihou, měla jsem jí půjčenou z knihovny a už vím, že si jí musím pořídit do své knihovny, protože se k ní budu vždy ráda vracet.
Tohle doporučuji všemi deseti. Krása!!!
Nádherná obálka a ještě krásnější příběh! Neskutečně mě bavil styl psaní i postavy...To jiskření mezi nimi bylo parádní. Škoda toho konce, ale jinak doporučuji. Pokud chcete krásný, chytrý a vtipný příběh, který je jako pohlazení, pak je tohle přímo pro vás.
Takže, názory čitateľov sa rôznia: buď ich knižka nezaujme, alebo si ju zamilujú. Ja som ten druhý prípad.
Zo začiatku je to re-telling na Popolušku á la Mexiko. Akurát, že "Popoluška" Kasiopea je drzé, energické a celkovo životaschopné dievča. A "princ" je mayský Boh smrti postrádajúci isté telesné končatiny:).
Samotný príbeh je zmeskou rozprávky, road tripu, fantasy a mytológie, zasadený do kulís 30-tych rokov 20. storočia. A kupodivu to celé dáva zmysel.
Záver som si priala iný, ale čo už...
Od autorky si určite ešte nejakú knižku prečítam.
Za mě ne. Obálka je nádherná, premisa více než slibna, ale u toho to končí. Jasně nejsem cilovka a mohl jsem to tušit, že se to nepotká, ale ono je to prostě celé takove "duh". Nudné. Nevím zda je chyba v překladu, ale je to psané hrozně naivně a bez kouzla a emocí. Zklamání bylo veliké. Stejně jako očekávání. Bohužel. Ale věrné čtenáře si kniha najde toho se nebojím. Za mě Mexická gotika od této autorky mnohem lepší.
Popravdě jsem čekala příběh z tak desátého století plný magie, krve a mayských božstev. Dostala jsem něžnou pohádku o statečné téměř současnici, která se podobně jako naše Popelka nedá, je silná, krásná a nebojácná. Určitě doporučuju!
Čekala jsem od knížky něco jiného, než trmácení se od jednoho místa k druhému. Trochu mi to připomnělo Ziburu a jeho cestu po Arménii a Gruzii, která se nedala číst kvůli pijáctví na každém kroku (opravdu iritující). Tady tohle se nedalo číst kvůli... ve své podstatě kvůli všemu. Nevím proč, ale autorčino vyprávění není vyloženě špatné, ovšem styl, kterým je příběh vyprávěn... to je pro mě kámen úrazu. Takový květnatý, přímý jazyk bez nějakých kliček a skrytých zákoutí. V podstatě víte dopředu, co se stane, protože Vás autorka k tomu směřuje po té nejjednodušší cestě, co zná. Děj se taky vleče a je dost popisný. A postavy? Bohové, no nemám pocit, že bych byla něčím překvapena. Na jednu stranu jsem si nemohla pomoct a v hlavní hrdince viděla malou princezničku zakletou do Popelky (styl vyprávění by tomu i odpovídal) a na druhou stranu jsem v ní spatřovala hloubku vyspělé ženy. Bohové byly popsáni celkem obstojně. Ale ten konec! Ten mi přišel vskutku k smíchu a celou knihu poslal do kopru. :D No, co naplat. Možná raději zůstanu u Honzíkovi cesty.
Tohle je jedna z těch prumerovych knih a upřímně bylo to hrozně zdlouhavé. Člověk pořád čeká jak to dopadne a ono nic extra i když to asi dopadlo jak mělo. Ale musím uznat že dej i postavy byli sympatické a neotřelé. Zajimavy mix historických nepřesností i fantasy ale dejme tomu. Jednou přečíst stačilo:D
Fantasy z Mexika a inspirované mayskou mytologií? To zní jako něco, co si nutně musím přečíst! Nalákalo mě to vážně rychle, vždyť legendy a mytologie jsou přesně můj šálek kávy. Jako záruka dobrého čtení mi přišel i fakt, že Silvia Moreno-Garcia je mexicko-kanadská autorka, tedy má k Mexiku blízko a mohlo by to vážně stát za to!
Hlavní hrdinka Kasiopea Tun je vlastně skoro jako naše Popelka, akorát uklízí a posluhuje na Yucatanu, nikoli v naší české kotlině. Když jednou v dědově rezidenci zůstane sama, neodolá a otevře tajuplnou truhlu a tím z ní osvobodí uvězněného mayského boha smrti. Hun-Kamé je tedy po letech konečně na svobodě a touží získat zpět své postavení v Xibalbě, tedy v posmrtné říši či Podsvětí. Mezi tímto bohem a Kasiopeou vznikne jeho osvobozením určité pouto, a tak se společně pokusí dosáhnout bohova návratu na trůn, který předtím lstí obsadil Vucub-Kamé, dvojče skutečného pána Xibalby.
Nápad skvělý, možnost nakouknout do mayských legend taky super, ale jinak musím říct, že mi to přišlo takové prvoplánové. Možná je to trochu spoiler, ale nepřekvapivě se z toho vztahu boha a Kasiopey vyklube láska, všechno je navíc takové předem čitelné. A co si náhodou nedovodíte, to zase působí poměrně šroubovaně, navíc postavy byly takové nemastné neslané, i když potenciál v nich byl veliký, zůstal bohužel nevyužitý. Nejvíc nešťastný mi pak přišel finiš – skončit to o pár stránek dříve, vyšlo by to ještě docela dobře, ale takhle to bylo… no, uhozené, bohužel.
Knížku jsem si ulovila v knihovně jen díky té nádherné obálce. Anotaci jsem četla až doma a byť může znít všelijak, jsem strašně ráda, že se ke mě tahle kniha dostala.
Opravdu se jedná o pohádku pro dospělé, které nechybí skvělý základ mayských legend (poznáte hromadu nových věcí a skvěle se Vám přiblíží mayská mytologie), drsné, napínavé a krvavé pasáže a nakonec i trocha té romantiky. Nečekejte román, nečekejte fantasy, ale ani knihu založenou na faktech. Přečtěte si ji opravdu s tím, že se jedná o pohádku. Zavřete oči a vypravte se za dobrodružstvím s Kasiopeou. I když to bude místy dost bolet.
Za mě skvělá záležitost, kterou jsem si užila.
Spíš než fantasy bych asi volila označení pohádka pro dospělé, a tím knihu vůbec nechci shazovat, naopak! Myslím, že dospělí (alespoň někteří) taky potřebují tuhle pozitivní vzpruhu; někteří/některé ji hledají v romantické literatuře a jiní ji mohou najít v pohádkovém zpracování (nejen) mexické mytologie.
Kdyby se našel zdatný čtenář v mladším věku, se zájmem o staré Mexiko, úplně klidně by si tuhle knihu mohl také přečíst. Vstříc mu vychází v prvé řadě jazyk: žádné zapeklité formulace, žádná sáhodlouhá a obtížně pochopitelná slovní spojení. Velmi srozumitelné a "jednoduché" (archetypální?) jsou také postavy. A jak už někteří ve svých komentářích připodotkli, je až s podivem, jak cudná - lepší slovo mě nenapadá - je milostná linie tohoto příběhu. Obávala jsem se spíše toho, že v knize najdu pravý opak, ale tohle bylo jemné, sotva postižitelné a skvělé. (I když možná málo pravděpodobné.)
Textové chyby jsem nenašla, překlad mi povětšinou připadal příjemný a srozumitelný; tuze se mi líbila také obálka. Takže díky nakladatelství JOTA za výbornou a pro knihovny cenově výhodnou nabídku a doporučuju.
"Žádný zloděj se nebojí, že bude okraden, víc než ten, kdo sám něco ukradl, a taková vláda nad celou říší, to je věru náramně veliké něco."
Ke knížce jsem přistupovala zpočátku spíš s nedůvěrou, celé to na mě působilo nanejvýš primitivně, dětsky a naivně. Ale řekla jsem si, že se pokusím mít otevřenou mysl oproštěnou od předsudků, a knihu dočíst. Nakonec jsem nic neočekávala a dostalo se mi čistého potěšení z jednoduchého příběhu, vlastně pohádky inspirované mayskou mytologií, konkrétně spisem Popol Vuh. Je to doopravdy krásný, milý příběh, který projasní dny.
Štítky knihy
mytologie Mayové Mexiko bohové mexická literatura fantasy
Kniha Bohové jadeitu a stínu je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 80x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 86x |
| Chystám se číst | 106x |
| Chci si koupit | 21x |
Musím říct, že jsem příjemně překvapená. Asi to teda není úplně nejlepší fantasy na světě, jasně, ale bylo to milé a napínavé a hlavně – strašně mě bavil ten svět a ta inspirace mayskou mytologií, na kterou tady u nás nejsme moc zvyklí (a o které jsem třeba já dosud věděla jen z několika hodin dějepisu). Bylo to něco úplně jiného, než nač jsme zvyklí, bylo to neokoukané.
V jediné knize (a navíc záživně a naprosto přirozenou formou) dokázala autorka přiblížit svět, který mi byl cizí, tak dokonale, že mi začal připadat naprosto přirozený a známý.
(Jo a mimochodem, řekněte mi, ve kterém jiném fantasy na vás zaútočí obří kozel chrlící oheň, a to aniž by scéna působila humorně nebo absurdně?)
Od městského romantického fantasy byste to asi nečekali, ale já dostala chuť přečíst si víc o mayské mytologii, a dokonce teď zařazuju cestování po Yucatánu (nebo klidně po celém Mexiku) mezi jeden ze svých snů. Užívala jsem si odkazy na mytologii, kterou příliš neznám, ale které mě o to víc lákaly poznat ji blíž.
Příběh byl fajn, ke konci přišlo i pár silnějších momentů. Hlavní postava je sympatická, ne dokonalá, ale snaží se být nejlepší formou sebe sama – super. Hořkosladký závěr se mi líbil, asi by mi výjimečně nevadilo, kdyby byl temnější, ale chápu autorku. :)
Co se týče negativ, asi bych řekla, že mě tu úplně za srdce nechytla ta romantická linka, což je škoda, jelikož byla docela dost důležitá pro příběh.
Ale nevadila mi, to zas ne (žádné trapné scény, nic laciného, a hlavně tu nebyla nacpaná násilním, hrála podstatnou roli v příběhu, měla smysl). Jen jsem to zkrátka s Kasiopeou vyloženě neprožívala tak, jak bych si představovala.
(No a možná bych ještě třeba ocenila nějakou dodatkovou kapitolu, která by nám řekla, co bylo dál v Uukumilu, ale to už bych asi chtěla moc no. :D)
"Slova jsou jako semena, Kasiopeo. Slovy se vyšívá příběh a příběh rodí mýty, a v mýtech tkví moc. Ano, to, co vyslovíme nahlas, získá moc."
TIP: Na konci je slovníček, který se vám může občas hodit. :)