Bohové jadeitu a stínu
Silvia Moreno-Garcia
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461393/bmid_bohove-jadeitu-a-stinu-tRN-461393.jpg
4
74
30
Pohádka namíchaná z reklamních plakátů 20. let minulého století, sluncem rozpálených mexických krajin a tajuplných podivností mayských legend. Příběh inspirovaný pověstmi a legendami předkolumbovského Mexika. Mayský bůh smrti bere mladou ženu na trýznivou a nebezpečnou cestu k záchraně budoucnosti. Poloostrov Yucatan, 20. léta minulého století. Velká města na severu Mexika pulzují jazzovými rytmy, ale Kasiopea Tun uklízí a posluhuje v bohaté rezidenci svého děda a na zábavu nemá čas. Ráda by žila jinak a jinde než v ospalém a staromilském zapadákově mezi příbuznými, kteří jí opovrhují. Snění o zajímavém životě a naděje na jakoukoli změnu se zdají neuchopitelné jako hvězdy na obloze – až do chvíle, kdy Kasiopea ze zvědavosti a vzdoru otevře truhlici v dědově pokoji. Neúmyslně tak vypustí na svobodu uvězněného mayského boha smrti a nezbývá jí než souhlasit, že mu pomůže získat zpátky trůn a moc, o něž jej připravil vlastní bratr. Selhání by znamenalo (nejen) Kasiopeinu smrt, úspěch pak splnění dávných snů a přání. Kasiopea se tedy pouští do svého největšího dobrodružství – vyzbrojená jen vlastním úsudkem a ve společnosti toho zvláštně přitažlivého boha se vydává na výpravu z yucatanských pralesů až do epicentra moderního dění, jímž je Mexico City, a dál, do hlubin a temnot mayské říše mrtvých, z níž se obyčejní smrtelníci obvykle nevracejí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , JotaOriginální název:
Gods of Jade and Shadow , 2019
více info...
Přidat komentář
Mayské legendy a pověsti inspirovaly autorku k vytvoření pohádkového příběhu o obyčejné dívce, jež sní o lepším životě a mayském bohu smrti, který se snaží získat zpět svůj trůn.
Ocitáme se ve 20. letech minulého století v Mexiku.
Kasiopea a Hun-Kamé se vydávají na cestu po Yucatánu, hledají ztracené bohovy části a v cestě jim stojí Martín (Kasiopein bratranec) a Vucub-Kamé (dvojče pána Xibalby).
Hlavní hrdinka Kasiopea se mi líbila od první strany. I když musí snášet facky a nadávky, nepřestává snít o tom, že jednoho dne bude volná.
Hun-Kamé je protivný, bezcitný a zvyklý na to, že jako vládce vždy dostane, co chce. Na společné cestě s Kasiopeou zjistí, že se dokáže i smát a užívat si života.
I záporné postavy mají něco do sebe.
Nebudu lhát, získaly si mě snad úplně všichni (hlavně démon Loray).
Dále stojí za vyzdvihnutí nádherná romantická linka. Byla tak vkusná, křehká, žádné trapné klišé, pro mě opravdu jedna z nejlepších milostných linek.
Cestu po Mexiku jsem si s postavami moc užívala. Autorka mi krásně popsala, kde se nacházím a co všechno okolo sebe vidím a mayská mytologie byla třešničkou na dortu.
Bohové jadeitu a stínu mají své kouzlo. Na někoho bohužel nezapůsobí, ale mě tahle pohádka očarovala.
Zamilovala jsem se a kniha mi zlomila srdce.
Na Bohy jadeitu a stínu jsem se strašně těšila, po všech těch lockdownech prahnu po slunci a exotice, alespoň v knižní podobě. Nakonec to pro mě bylo ale celkem zklamání. Jakmile jsem začala číst, zjistila jsem, že základní syžet je úplně stejný jako v mé oblíbené Trilogii zimní noci. Takže tu máme doslova rozpolceného Boha smrti, který usiluje o své znovuobrození, jeho intrikujícího bratra – dvojče a holku – outsidera, která tomu všemu tak nějak pomáhá. Jen místo mrazivého Ruska v temném středověku se děj odehrává na prosluněném Yucatánu v optimistických 20. letech.
Bohužel jsem se ale do Bohů nedokázala pořádně začíst, ačkoliv jsem se k nim snažila přistupovat s otevřenou myslí. Styl vyprávění mi přišel extrémně přímočarý a jazykové prostředky příliš jednoduché až úsečné. Děj se pohybuje po přímce, na níž ústřední dvojice cestuje z bodu A do bodu B, po cestě celkem bez překážek sbírá požadované artefakty a bez větších dějových zvratů směřuje k cíli. Kasiopea je vlastně strašně sympatický charakter, ale asi jí autorka pro mě nedokázala tak dobře popsat, protože mě ten její příběh prostě moc nevtáhl ani nezajímal. Knížku jsem četla hodně dlouho, což u mě nebývá zvykem, a přiznám se, že jsem často po pár stránkách usínala.
Pozornost si u mě získala až v poslední čtvrtině, která se odehrává v Xibalbě, a musím uznat, že ten konec byl na poměry fantasy sympaticky střízlivý a neteatrální. Mexická mytologie je zajímavá a jako originální cestopis to taky místy bylo fajn. Ale celkově za mě bohužel spíš průměr.
Velmi zajímavé prostředí Mexika 30. let propojené s dávnými mayskými pověstmi, o kterých jsem neměla ponětí. Popisy byly nádherné a přitom jich nebylo moc.
Hrdinka jako jedna z mála nebyla ukňouraná, nestěžovala si, což mi bylo velmi sympatické.
Vadilo mi však, že vše šlo až příliš hladce, vše bylo podle plánu. Ani jeden zádrhel. Takže mi to nepřišlo vůbec napínavé, což od fantasy knihy vyžaduji. Několikrát jsem u knihy usla.
Nikdy jsem nečetla fantasy z prostředí Mexika a proto mě kniha hned zaujala a ja se do ni s chutí pustila.
Musím pochválit nádhernou obálku, pěkný příběh a hlavně mayskou mytologii, která pro mě byla velkou neznamou a bylo zajímavé ji trochu poznat.
Bohužel přesto všechno jsem se na knize dost natrápila, musela jsem se do čtení nutit a příběh obou hrdinů mě vlastně vůbec nebavil.
Z toho důvodu hodnotím takto nízko, ale věřím, že mnohým čtenářům se bude kniha libit, protože jiste ma své kouzlo, jen na me bohužel nezapůsobilo.
Taková pohádka nepohádka. Kniha založená na legendárním Popol Vuh, ale jak sama autorka v doslovu píše, je to stále beletrie a fantasy...
Hlavní hrdinka je Popelkou z Yucatánu a od začátku je jasné jak to dopadne. Musím říct, že místy jsem přemýšlel proč knihu dál čtu. Ale dočetl jsem... Obálka je povedená.
Exotický Yucatán, tajuplní Mayové, bohové stejnou měrou děsiví a sexy, jazz, charleston a oslnivé hvězdy stříbrného plátna, to jsou kulisy, na nichž autorka rozehrála působivý příběh o hledání artefaktů božské substance a zároveň naplnění těch nejhlubších tužeb.
Královnou příběhu byla kurážná, chytrá, vtipná i laskavá Kasiopea. Tahle hrdinka si mě omotala kolem prstu už na popelkovském začátku – beztoho jsem autorku podezírala, že si ze slavné pohádky dělá tak trochu dobrý den, a dělala. Hun Kamé jí zdatně sekundoval, ostatně jako všechny plnokrevné a uvěřitelné postavy. Jasně, mým favoritem se stal démon Loray.
Zábavný děj pádil kupředu, stránky ubíhaly dočista samy. Jakékoli klišé, které se hodilo do krámu, bylo použito a následně převráceno na ruby. A závěr byl vystavěn prostě dokonale. Do poslední chvíle jsem shodně s Kasiopeou čekala, že Hun Kamé vytáhne z klobouku nějakou exkluzivní lest. Nevytáhl, ale o to víc mě vyřešení všech zádrhelů překvapilo. Smekám.
Přičemž se v knize našel prostor i pro úchvatné popisy okolí, rozpálené krajiny, pulsujících měst či magické svatyně. Při čtení jsem se bez PCR testu octla v Mexiku.
Nesmím zapomenout na nejkrásnější složku díla, křehkou, a přesto silnou milostnou linku. Autorka vykreslila emocionálně působivý vztah bez jakýchkoli berliček typických nevkusných obratů, takže jsem byla ušetřena nohou křížem či rozpalujících dotyků. Děkuji nastotisíckrát. Scéna, v níž se Hun Kamé a Kasiopea pouze dotkli čelem, mě přinutila políbit čtečku.
Jednoznačně jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Vřele doporučuji.
Krásný příběh s Maskou mytologií, hrozně mě bavila cesta po Mexiku a Kasiopea byla úchvatná hrdinka a strašně jsem si přála aby vše dopadlo dobře i když to nebylo možné. Krásné čtení a moc mě bavilo.
Brilantné podanie čarovného príbehu. Úžasné kulisy naprieč celým Mexikom, oživenie fascinujúcej mytológie, vkusne romantické - celé je to znamenité.
Kniha byla taková milá pohádka, ale rozhodně ne pro děti. Velmi příjemně se četla a konec jsem čekala jiný. Každopádně nelituji, že jsem se do ní pustila.
Štítky knihy
mytologie Mayové Mexiko bohové mexická literatura fantasy
Kniha Bohové jadeitu a stínu je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 81x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 86x |
| Chystám se číst | 107x |
| Chci si koupit | 21x |
Krásne jednoducho kniha pre mňa