Loriss
přečtené 37
Dívka ve věži
2019,
Katherine Arden
Tak tohle bylo…boží! Medvěd a slavík mě úplně stoprocentně nepřesvědčil, ale Dívka ve věži potvrdila, že to byl pouze úvod. Zběsilá jízda po zasněžených pláních, lesích a městech matičky Rusi mě bavila od začátku do konce. Divoká dívka pohrávající si se smrtí. Smrt podléhající lidských citům. Démonický kůň. Tataři, oheň a krev. Pach uzených ryb a zelí. Šílený kněz a odvážný kněz. Démoni a duchové. Zákeřný mág a skorocar. Moskva. Vůně borovic a sněhu. Ale hlavně mráz. Mráz, který zalézá pod kůži a kreslí na prstech omrzliny. Ano, prosím. Ještě, houšť a větší kapky (vločky). Pojď ke mně Zimo čarodějnice!... celý text
Medvěd a Slavík
2018,
Katherine Arden
Kterak Mrazík potkal Divou Báru.. Při svém putování fantasy světy se bůhví proč dostávám víc a víc na východ, až jsem tentokrát skončila v mrazivých lesích severního Ruska. Při čtení mě několikrát napadlo, jestli by kniha lépe nefungovala jako historický román bez fantasy roviny. Autorka mi přišla jistější v kramflecích při syrovém popisu každodenního života na ruské středověké vsi, kde člověk neví, zda v noci neumrzne ve vlastní posteli, než při líčení epické fantasy bitvy nadpřirozených bytostí. Každopádně jde o zajímavý počin. Nevím, zda je téma dostatečně nosné na trilogii, první díl na mě zatím působil jako hodně dlouhý prolog a příprava na to, co má přijít. Ale vzhledem k dobrým recenzím dalších dílů, mu dám asi znovu šanci..... celý text
Poslední přání
2011,
Andrzej Sapkowski
Geralt z Rivie, Ciri, Yennefer a ostatní... prostě hrdinové mého srdce. Navždy.
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
Obal prodává a v případě Naslouchače to platilo beze zbytku, ke čtení mě nejdříve nalákala opravdu nádherná obálka.. Ale pak už to byla láska na první přečtení. Nejdříve jsem ani nemohla uvěřit, že to napsala česká autorka. Z žánru fantasy už jsem přečetla kde co, ale s tak originálním a zajímavým světem a postavami jsme se už dlouho nesetkala. Příběh Ďatlovovy výpravy je už dlouho má oblíbená horror story, jeho zapracování do děje mě tudíž nadchlo a atmosféricky to bylo opravdu výborně zpracované. Jistě není vše dokonalé, i v Naslouchači se najdou mouchy, víceméně už vše bylo řečeno níže. Ano, časté popisy barvy očí Kapitána mi přišly nadbytečné, zvlášť proto že v Naslouchači zatím není ani náznak romantické linky (kéž by to tak zůstalo). Stejně tak Ilan se z pozice pokorné otrokyně celkem rychle oklepala a zfrackovatěla. Z Pětadvacítky většina postav je jen do počtu a není čas na bližší prozkoumání charakterů. Ale jsou to detaily, Naslouchač měl pro mě prostě to kouzlo, vtáhl mě do děje a nenechal mě vydechnout, dokud jsem neměla dočteno. Těším se na třetí díl a děkuji autorce za tuhle skvělou sérii.... celý text
V zajetí zimy
2020,
Naomi Novik
Právě jsem dočetla svou druhou knížku od této autorky a opět je to opravdu krásná záležitost, i když musím říct, že oproti Hvozdu se mi to četlo trochu hůře, a to zejména kapitoly vyprávěné z pohledu některých vedlejších postav (Stepon, Magreta). Nejpropracovanější je postava Mirjem, trochu zvláštní ženská hrdinka - chladná, někdy až tvrdá, vždy kalkulující a přesto něčím sympatická. Skvělé byly i postavy Iriny a Mirnatiuse, jejich dějová linka mi přišla tak nějak neukončená. Chyběly mi kapitoly z pohledu Staryka, o motivech jeho jednání a pocitech se vlastně vůbec nic nedozvíme, přitom je hlavním hybatelem děje. Příběh Wandy a jejích sourozenců byl nejkrutější a nejsmutnější. Novik umí skvěle vytvářet atmosféru - opravdu více zimní a mrazivou knihu jsem snad nečetla. Vrcholem knihy je z mého pohledu pasáž židovské svatby se sněhovým tancem - to byla magická scéna. Přijde mi, že zatímco Ve stínu hvozdu se proplétal motiv kořenů, které sahají tak hluboko, že je nejde vyrvat a zpřetrhat, vedlejším motivem V zajetí zimy je naopak vykořeněnost hlavních hrdinů (nejen těch židovského původu) a hledání domova, některé myšlenky mi přišly vysoce převyšující žánr pohádky. Možná to bylo tím chladem, ale Ve stínu hvozdu mě chytl za srdce víc, přesto jde o nadprůměrnou záležitost.... celý text
Šest vran
2017,
Leigh Bardugo
Šest vran byla moje první knížka ze světa Grishaverse a jak už bylo řečeno níže, opravdu doporučuji nejdřív začít trilogií Griša, protože teprve pak si Vrány vychutnáte se vším všudy. Ne že byste si bez toho nemohli knížku užít, ale Bardugo už se s nějakým vysvětlováním svého univerza v Šesti vranách moc nepáře. Ale pokud pominu tohle - je to prostě neskutečná jízda, ta knížka snad nemá jedno hluché místo. Partičku šesti hlavních vyvrhelů nejde nemilovat, ačkoliv je to jeden zmetek vedle druhého (až snad na jednu výjimku). Samozřejmě nad všemi vyčnívá Kaz Brekker - naprosto amorální, narušený, všehoschopný parchant, který má vždy v záloze plán B. Dále jsem si oblíbila milovnici vaflí a srdečních zástav Ninu (její vztah s Matthiasem byl netradiční a skvělá love story) a akrobatku Inej s její sbírkou vymazlených svatých dýk. Dočkáme se flashbacků z minulosti všech hlavních postav, který osvětluje motivy jejich jednání a důvody, proč se všichni ocitli až po krk ve stoce. Dále už je to pak jen akce, akce, akce, prokládaná super hláškami. Jediné, co bych vytkla, je věk hlavních hrdinů, na sedmnáct se nechovali ani jeden, ale z nějakého důvodu už je to takový kolorit u žánru fantasy..... celý text
Ve stínu Hvozdu
2019,
Naomi Novik
Ve stínu hvozdu je moje první přečtená knížka od Naomi Novik a okamžitě jsem si autorku a její styl zamilovala, i když český překlad mi místy přišel trochu kostrbatý. Neřekla bych, že se jedná o typickou fantasy, opravdu je to spíš pohádka, ale svým dětem to před spaním radši nečtěte. Kniha hodně stojí na chemii a dynamice mezi dvěma hlavními hrdiny, i když mi přišlo, že tak drsné zacházení si Anežka od Draka snad ani nezasloužila. Ale obě hlavní postavy jsem si zamilovala, Anežka byla poděs, což se mi na ní právě líbilo, a Drak samozřejmě nakonec taky nebyl tak strašný. Celý příběh je prodchnutý slovanským folklorem, v pozměněných názvech lze celkem snadno odhalit reálné předobrazy. (+ SPOILER) A pak je tu samozřejmě Hvozd - jeden z nejoriginálnějších záporáků, zkažený myslící organismus, plánující a intrikující, toužící po pomstě. Pasáže, ve kterých se hrdinové vydávají do Hvozdu, byly sugestivně napsané, místy jsem měla pocit, že taky cítím to dusno a pach hniloby. Motiv stromu, který zaživa vysává své oběti, byl skvělý. Ke knížce se určitě ještě někdy vrátím, stala se z ní moje srdcovka.... celý text
Světlo a stíny
2017,
Leigh Bardugo
Co napsat ke Griše.. no všechny výtky tady v recenzích jsou asi oprávněné, ale mě se to nakonec celkem líbilo a chytlo mě to (myšleno celá série). Pokud někdo očekává příběh ve stylu Šesti vran, tak bude zklamán, je to psáno úplně jiným stylem (ich forma, z pohledu hlavní postavy), společné to má snad jen univerzum. Mě se zalíbilo prostředí Ravky (aka carské Rusko), zaujala mě celá koncepce Druhé armády a pojetí světců, skvělé byly některé hlavní postavy (Temnyj samozřejmě) i řada vedlejších (Žeňa, Baghra, Zoya a v dalších dílech pochopitelně Nikolaj, což byla skvěle napsaná postava). Většina lidí má problém s hlavní hrdinkou Alinou, souhlasím, zejména u pasáží, kde řeší svůj vztah/ nevztah s Malem, jsem protáčela oči v sloup, a že jich tam bylo požehnaně. Navíc jí strašně dlouho trvalo, než vzala osud do vlastních rukou, do té doby se stále jen nechala využívat a manipulovat, případně prchala. Jako postava mi přišla zajímavá jedině v okamžicích, kdy se setkala s Temnyjem - jejich konfrontace jsem si fakt užívala. Nejméně sympatická postava pro mě byl jednoznačně Mal a zejména ve spojení s Alinou to byla vražedná kombinace. V jedné pasáži Temnyj lakonicky prohlásí: "Chci ti dát moc celého světa a ty jsi celá žhavá dělat mu hospodyňku." 11 holek z 10 by si vybralo Temnyje a radši uvrhlo svět do temnoty :)... celý text
Zjizvený král
2019,
Leigh Bardugo
Předně je třeba říct, že Zjizvený král je určen jen pro čtenáře předchozích sérií Griša a Šest vran, bez znalosti událostí z těchto knih to nemá smysl číst. Car Nikolaj dostal ve světě Grishaverse vlastní sérii a znovu se setkáme i s postavou Niny ze Šesti vran. Trojici hlavních postav uzavírá větrostrůjkyně a generálka Zoya. Na rozdíl od jiných čtenářů se mi tedy linka Niny moc líbila, tuhle postavu mám strašně ráda. Ale přišlo mi, že děj odehrávající se ve Fjerdě, vůbec nesedí k průběhu událostí v Ravce, jak kdybych četla jinou knihu. Navíc dobrodružství Niny a jejích přátel mělo až nádech severského thrilleru, zatímco Ravka byla prostě... Ravka. Ve Fjerdě se setkáme s novou zajímavou postavou Hanne s tajemným původem a Nina děsivě rozvine svoje nové schopnosti. V Ravce řeší Nikolaj problémy s královstvím i sám se sebou, se Zoyou se skvěle doplňují, i když ta holka je někdy příjemná jak osina v zadku. Jiskření mezi nimi bylo zatím je načrtnuté, uvidíme, jak se to vyvine v dalším díle. Když jsme u romantických linek - nad novým objektem milostného zájmu Niny jsem trochu pozvedla obočí. Do hry vstupuje ve větší míře také Šuhan a setkáme se s novými postavami z téhle země. Co se mi nelíbilo, tak byla pasáž se svatými, bylo to na mě moc fantasmagorické a neuchopitelné, i když pro další děj asi nezbytné. No a na závěr plot twist, který jsem teda nečekala, Bardugo ví, jak nalákat na pokračování .... celý text
Finální říše
2008,
Brandon Sanderson
Mistborn je zajímavá fantasy, jejíž předností je hlavně precizní a originální popis magie známé jako allomancie (zjednodušeně spalování kovů). Souboje mezi allomanty byly fakt strhující. Nejcharismatější postavou byl Kelsier, ani Vin nebyla marná a prošla zajímavým vývojem.. ale něco mi tam prostě chybělo. Knížku jsem četla hodně dlouho a prostě mě to tak nestrhlo, jak jsem zvyklá u jiných titulů. Některé pasáže mě vyloženě nudily a děj se místy táhl. Taky celé pozadí Finální říše a postava Pána vládce vlastně do konce prvního dílu nebyly pořádně vysvětleny, a celý ten svět mi nepřišel moc životný. Úryvky z deníků v úvodu kapitol mi v tom moc nepomohly, spíš naopak. K přečtení dalších dílů mě to zatím nepřesvědčilo.... celý text
Skleněný trůn
2015,
Sarah J. Maas
Na Skleněný trůn mě nalákaly pozitivní recenze, anotace zněla zajímavě, ale nakonec to taková hitparáda nebyla. Za prvé styl psaní byl dost jednoduchý, i když to může být dáno i překladem. Ale větší problém mám se samotným příběhem. Že se jedná o naprostou klasickou YA, o tom není sporu, začátek v dolech byl ještě fajn, ale po příjezdu na dvůr.. Celaena (jak se to vůbec čte) má neustále silácké řeči, má to být největší zabiják (že je to taky zároveň křehká sedmnáctiletá krasotinka na to už jsem v žánru zvyklá), ale nic nepředvede, řeší se šaty a jestli si vybrat sexy prince nebo sexy kapitána. Ani jednomu, jak se zdá, nevadí, že ta holka zabíjela lidi pro peníze. Ve finálním souboji toho pak taky moc nepředvede. Na takovou fantasy už jsem asi moc stará, další díly zatím rozhodně ne.... celý text