Kyta přečtené 366

Na obtíž 2019, Colleen Hoover

Další skvělá kniha od mé oblíbené Colleen Hoover. Musím říct, že se mi zdála trochu slabší než její předchozí knihy, ale i tak jsem si ji naplno užila. Četla se velice rychle a skoro jsem se od ní až nemohla odtrhnout. Právě proto, že spousta věcí v knize bylo tak absurdních (rodina žijící v rekonstruovaném kostele, matka žijící v suterénu, dvojčata, která se spolu nebaví, nevlastní strýc ve věku svých neteří...), mě ta kniha tolik bavila. Už při čtení prvních stran, kde je popsána jedna velmi nepravděpodobná, avšak hodně zajímavá situace, mi bylo jasné, že se u knihy nebudu nudit. Autorka nám veškeré informace podávala takovým humorným způsobem, že jsem se často u knihy smála nahlas. Mimo jiné mě zaujala neobvyklá jména i krásné metaforické kresby. Dokázala jsem se vžít do kůže hlavní hrdinky Merit, která se na vše dívala ze své vlastní perspektivy a žila si svůj život (co jí taky čekalo, když byla v jejich rodině takový outsider). Dělala spontánní rozhodnutí, což ovšem ne vždy bylo správné a mnohokrát se jí to vymstilo. Vzhledem k situaci v její rodině jsem se nedivila, že měla depresi a pořádně nevěděla, co se svým životem. Sagan byl zpočátku tajemný, ale to mě moc bavilo, člověk si potom musí domýšlet různé věci. Zasáhl mě jeho příběh, mnozí z nás si jistě nedokáže představit, jaké musí být žít takový život. Každý z rodiny Vossových měl nějaký problém, tajemství, ze kterých vznikaly lži. O žádném z těch problémů nikdo s nikým nemluvil - tady je vidět, jak je komunikace (nejen) v rodině důležitá a nezbytná pro to, aby nevznikaly nějaké zbytečné nesrovnalosti nebo osudové chyby. Zaujalo mě téma nefungující rodiny, protože je to (bohužel) aktuální pro spoustu z nás. Kniha je o odcizení, samotě a nepochopení. Celý příběh je protkán vážnými tématy - Colleen poukazuje na vztahy v rodině; buď mezi sourozenci, nebo mezi rodiči a dětmi - rodiče se nezajímají pořádně o své děti (ať už pro to mají důvod jakýkoliv), neznají je a oni si potom dělají, co chtějí. Kniha je i o psychickém zdraví - přiznat si, že je něco v nepořádku a začít to řešit, neignorovat to. Je důležité zaměřit se nejdřív na sebe a vyřešit si své problémy, než se člověk pustí do vztahu. Autorka řeší to, že se nemáme cítit špatně, když máme nějaký problém, který má menší váhu ve srovnání v mnohem vážnějšími věcmi - v naší hlavě je ten problém velký a zaslouží si pozornost. Celé poselství knihy podle mě je uvědomit si důležitost komunikace. Jednu * ubírám proto, že tam spousta věcí byla nedovysvětlených a celý příběh mi přišel pořádně neukončený. Jinak bych ale kvůli tomu poselství knihu rozhodně doporučila.... celý text

Na lovu 2018, Meagan Spooner

Meagan Spooner znamená zaručenou spokojenost. Už po přečtení "Ptačího zpěvu" jsem se stala jejím fanouškem na plné čáře. Svým dílem "Na lovu" jen potvrdila svůj talent. Toto dílo jakožto retelling Krásky a Zvířete nepatří mezi nejoriginálnější, zato vás rozhodně nezklame. Přináší spoustu myšlenek, které vás přinutí zamyslet se - už jen to vypovídá o tom, že je to skvělá kniha. Prostředí zimy, zasněženého lesa a magie je v knize vykresleno úžasně, autorka vás polapí do svého kouzelného a tajemného světa, které je protkáno různými pohádkovými motivy, a dlouho nepustí. Pokaždé jsem se těšila, až se znovu ponořím do čtení. Líbilo se mi, jak se ta magie v knize objevovala postupně, autorka si s tím pomalu vyhrávala, objevovaly se nové, záhadné bytosti, a to mě neskutečně bavilo. Hlavní hrdinka je mi neskutečně sympatická a hodně se s ní ztotožňuji. Jeva je nespokojená se životem, chce od něj něco víc, ale přesto neví, co to je. Pohání ji touha (po pomstě, po lásce, po dobrodružství) a naděje. Svou rodinu staví na první místo. Má smysl pro povinnost a pro štěstí svých blízkých by obětovala to své vlastní. Její honba za Ohnivákem značí její cestu za štěstím, hledáním a poznáním pravé podstaty života. Uvědomí si, že nemůže ulovit Ohniváka, protože nelze polapit něco nepolapitelného. Ta touha po poznání nás totiž provází celým životem. Líbí se mi symbol Ohniváka jakožto symbol touhy, magie, snů a fantazie, který je pro tento příběh klíčový. Tento symbol je pro mě záhadou a určitě se za ním skrývá něco víc. Bavilo mě sledovat tu cestu Zvířete, kdy se v jednom těle střetávaly dvě bytosti, jedna z nich převažovala nad tou druhou, podle toho, jak moc Zvíře nechalo vlka "vyhrávat". Nedokážu si ani představit, jak moc ta lidská část Zvířete trpěla kvůli svému prokletí. Nedivím se, že občas dával přednost tomu zvířecímu kousku v sobě, protože ten se neřídil žádnými city, jen instinkty. Zajímavé je zamyslet se nad samotnou kletbou, co ji způsobilo. Moc mě zaujala kompozice a grafická stránka knihy. Ty ilustrace, které odráží (ne)vědomí Zvířete a které postupně gradují. Je to zajímavý nápad a celý příběh díky tomu nabral jiný rozměr. Mimo to mě zaujal i název knihy. "Na lovu" má totiž mnohem větší význam, než se na první pohled zdá. Jeva je zprvu na lovu Zvířete, pak Ohniváka a dalších bytostí, ale celkově mi přijde, že je na lovu za lepším životem, láskou a svým šťastným já. Kniha má rozhodně nějaký přesah a díky tomu ji s klidným srdcem mohu doporučit dál. Já jí dávám krásné 4,5*. "Hledám Ohniváka." ..."A neděláme to snad všichni?"... celý text

Sůl moře 2016, Ruta Sepetys

"Sůl moře" je opravdu silná kniha, která vám toho předá hodně. Popisuje největší námořní katastrofu, o které spousta lidí doteď nemá ani tušení. Donedávna jsem patřila mezi ně. Ruta Sepetys si dala tu práci, že provedla výzkum o této tragické události a dala dohromady srdceryvný příběh, který se vám dostane pod kůži. Kniha skrývá příběh o čtyřech mladých lidech pocházejících z odlišných zemí, kteří mají svá tajemství, jež je pronásledují na každém kroku. Každý z nich je úplně jiný a každý má strach z něčeho jiného. Čtyři postavy, čytři rozdílné charaktery, které spojuje jediné - touha po životě. Joana byla laskavá a na každém jí záleželo víc než na sobě. Emilia byla v té nejhorší situaci, kterou si člověk může představit - být polského původu za doby druhé světové války, odpoutaná od rodiny, bez šance na záchranu, bez budoucnosti. Floriana jsem chápala jako nikoho jiného. Poháněla ho touha za pomstou, měl svůj vlastní cíl, snažil se s nikým nenavazovat bližší vztah, protože to v období války znamenalo mít slabinu. Alfred byl pro mě už od začátku ta nejkomplikovanější postava. Snažila jsem se ho pochopit, ale stále jsem v něm viděla zbabělce, kterému záleží jen na úspěchu a své vlastní důležitosti. Čtení knihy bylo svižné a stránky jen utíkaly. Krátké, často třeba dvoustránkové kapitoly navazovaly pocit naléhavosti. Líbilo se mi, jak jsme se o hlavních postavách dozvídali informace postupně, stejně jako se je ty postavy dozvídali o sobě. Ruta Sepetys má skvělou schopnost nám podávat ty informace tak, abychom nakonec zírali na ta písmenka s otevřenou pusou. Při čtení mi nesčetněkrát běhal mráz po zádech, autorka ty události líčila s neskutečnou přesností a se smyslem pro detail. Navíc bravurně vykreslila psychiku uprchlíka - to nevědomí, strach a pochyby, které se jim zahryzávají do mysli. Ta tajemství, která je tíží, ale nesmí nikomu prozradit... Příběh o síle, utrpení, touze žít, vytrvalosti, záchraně holého života. Příběh, který vám připomene, že máte být rádi za to, co máte (střechu nad hlavou, teplé jídlo, milující rodinu a přátele...) - na první pohled banální věci, které ale ani zdaleka nejsou samozřejmostí a měli bychom si jich vážit, protože nikdo neví, co přijde. Ale proč i když všechny tyto věci máme, často nejsme spokojení? Není pochyb o tom, že Ruta Sepetys má talent na vyprávění příběhů z tohoto období. Hlavně ale tyto události dává do povědomí dalších lidí a nechce je nechat pohřbené v minulosti. Pokud váháte s přečtením, rozhodně se do toho pusťte.... celý text

Kůže plná stínů 2018, Frances Hardinge

Velmi zajímavá fantasy kniha, která zaujme nejen svou obálkou, ale hlavně anotací. Koho fascinuje téma duchů/přízraků, toho určitě tato zdařilá kniha nezklame. Skrývá opravdu neotřelý námět, jenž upoutá leckoho. "Kůže plná stínů" je dílo o přátelství, síle, odvaze, vytrvalosti a hledání sebe sama. Hlavní hrdinka Makepeace je ukázkou silného charakteru - neustále šla dál, přestože byl celý svět proti ní a nevzdávala se. Její odvaha byla skoro až nevšední vzhledem k jejímu věku, ale přece jen je dobré to brát s nadhledem. Několikrát jsem si představovala sebe na jejím místě a to jsem se skoro až topila v úzkostech. Makepeace se nacházela v bezvýchodných situacích, neměla nikoho až na svého tajného ducha a žila v nejistotě. A to už v tak raném věku. Její cesta je neskutečně pozoruhodná. V knize nechybí záporáci nebo velmi věrohodné, leč komplikované postavy. Například Quick, jenž jednal neuváženě, Livewell, kterého sžírala vina, nebo záhadná Morgan, která nechtěla vidět pravdu a neuměla se vzepřít své "rodině", které na ní vůbec nezáleželo. Musím samozřejmě i zmínit Medvěda, díky kterému se Makepeace cítila bezpečněji, což je paradox vzhledem k tomu, že neměl hmotnou podobu. Neskutečně mě bavily rozhovory Makepeaciných hostů a samotný nápad toho, že vám v hlavě mohou přežívat další duše. Čtení nebylo vůbec lehké, není to nic veselého, nezasmějete se u toho, nenajdete tam žádnou romantiku. Celá kniha je prodchnutá temnem, beznadějí, dobrodružstvím. Hrdinové zde statečně bojují se svým osudem. Atmosféra je vykreslená opravdu skvěle, ještě když v pozadí řádí válka. Co musím pochválit, je fakt, že celé je to zasazené do historického kontextu, na čemž jde vidět, že si na tom autorka dala záležet. Kniha vás přinutí zamyslet se nad tím, co je důležité. Příběh je nevšední, komplexní a až do konce není jasné, jak to skončí. Autorka si s tím vyhrála krásně. Ač je kniha částečně o dítěti, neřekla bych, že je to čtení pro mladé čtenáře. Myslím, že by se kniha měla dostat více do povědomí čtenářů, já na ni třeba narazila úplnou náhodou. Dávám hezké 4*.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Obsahuje SPOILERY! Z této knihy jsem tak MOC nadšená! Sarah opět nezklamala (to ona ani nedokáže), ale po prvním dílu, který pro mě nebyl úplně dokonalý, bych nečekala, že mě ten vílí svět tak pohltí! Ale opak byl pravdou - autorka mě znovu dokázala posadit na zadek. Dvůr mlhy a hněvu je o dost lepší než jeho předchůdce. Od začátku je kniha zajímavá a jen těžko se od ní dá odtrhnout. Trochu mě mrzelo, co Maas provedla se vztahem Feyre a Tamlina a že se z Tamlina, kterého jsme si v prvním díle tak oblíbili a který by pro Feyre udělal první poslední, stala negativní postava. A že Feyřina láska k němu skončila nenávistí. Ale kdyby se tento zvrat nestal, nemohla by tam autorka vměstnat tu novou (úžasnou!) romantickou linku, která byla ještě lepší než ta v prvním díle. Obohatilo to celý příběh a posunulo na jinou úroveň. Už v prvním díle jsem měla tušení, že mezi Feyre a Rhysem něco bude (naznačoval to ten slíbený týden v měsíci s ním), ale odmítala jsem si připustit, že vztah s Tamlinem skončí. V prvním díle to totiž vypadalo, že Tamlin je její pravá láska. Ale Sarah prostě umí tvořit dramata - bez nich by ty knihy nebyly tak skvělé. Feyřino jednání jsem plně chápala a myslím, že nejsem sama, kdo s ní dokázal soucítit. Topila se v depresích, ztratila chuť do života a neznala své místo ve světě. Nedokázala si představit ten nevýrazný život s Tamlinem, který o ní měl takový strach, že jí vše zakazoval. Bylo tedy zcela přirozené, že hledala útočiště jinde. Velmi mě zaujal nápad se schopnostmi, která Feyre získala od všech sedmi vladařů. Když ji v té magické oblasti porovnám s Aelin (jejíž oheň byl samozřejmě skvělý), Feyre má rozhodně větší potenciál a těším se, v čem se předvede v dalších dílech. Líbilo se mi, že nám autorka ty její schopnosti představovala postupně. Rhyse jsem si oblíbila už ve Dvoře trnů a růží; přitahovalo mě zejména to jeho tajemno. V tomto díle jsem se do něj úplně zamilovala. Je úplně jiný než Tamlin - Feyre nikde nezamyká, ale naopak jí dává tolik volnosti, kolik potřebuje pro svůj rozvoj. Ukáže se, že všechno jeho jednání v předchozím díle mělo nějaký smysl a že vůbec není takový, jaký se zdál. Ukáže se, že si z minulosti nese své vlastní démony, se kterými bojuje. Má dobré srdce a pro svou rodinu a lid by udělal cokoliv. Můžu říct, že bezpochyby patří mezi nejsilnější knižní postavy, které znám. Zaujaly mě také nové postavy - Cassian, Azriel, Mor a Amren. Autorka měla jejich charaktery a minulost do detailu promyšlené a mně opět nezbývá než ji za to obdivovat. Každá její postava má něco do sebe a je svým způsobem výjimečná. Dramatický závěr se dal čekat, ovšem nečekala jsem, že Feyre skončí opět na Jarním dvoře - tam, kde celý příběh začal. Těším se na sestry Archeronovy, jak se budou chovat jakožto víly, které odjaživa nesnášely; je to opravdu zajímavý zvrat. A nakonec musím zmínit i to, jak se ty postavy začínají párovat a začíná být jasné, kdo s kým nakonec bude. V knize nechyběla akce, magie, vášeň ani pořádné zvraty. Celý příběh je zkrátka kouzelný a já se nemůžu dočkat, až si přečtu další díly, o kterých jsem už teď přesvědčená, že mě nezklamou.... celý text

Všechny malé zázraky 2015, Jennifer Niven

Obsahuje SPOILERY! Kniha, která si zaslouží více než 5*. Už na první stránce musí být čtenáři jasné, že hlavní hrdina Finch trpí psychickou poruchou. Jeho nemoc (bipolární porucha) je hodně těžká na pochopení a myslím, že kdo jí netrpí, nemá šanci úplně pobrat všechny myšlenky a stavy daného člověka, ještě když o tom jen čte. Proto jsem se s ním úplně nedokázala ztotožnit, ne tak jako s Violet. Finch je náramně komplikovaná postava a myslím, že po prvním přečtení knihy není možné pochopit všechny narážky a význam jeho myšlenek. Na Finche bylo házeno z několika stran, že je "magor" a lidé si ho pamatovali hlavně kvůli tomu - což vedlo k ještě silnějším stavům. Obě hlavní postavy se zachránili navzájem. Finch ve Violet viděl člověka, který ho pochopí a kterému se může svěřit. Zároveň viděl její potenciál a chtěl ji zachránit před ní samotnou. Nakonec jí pomohl najít sebe sama. Violet je příklad člověka, který je zdrcen ze smrti blízké osoby a nedokáže se posunout dál - proto potřebovala někoho, kdo jí připomněl, jak se má žít. Láska mezi nimi vznikla tak přirozeně, nesmírně se k sobě hodili, ale bohužel, život je nespravedlivý, a když se do vztahu vloží nějaká nemoc (nejen psychická) a ten druhý odmítá jakoukoliv pomoc, není šance na happyend. Příběh je takto hodně reálný, i když srdcervoucí. Líbila se mi úvaha o tom, že lidé jako Finch nemůžou umřít a že žije ve svém vlastním světě, v tom lepším. Autorka se v díle dotýká mnoha smutných témat ve společnosti - sebevraždě, depresím, psychickým poruchám nebo problémům v rodině (odcizování se, násilí apod.). Kniha je ale i o lásce, přátelství a hledání sebe sama. A také o (ne)vině. Je tam toho tolik, až musím smekat před autorkou, jak skvěle a nenásilně všechno vystihla. Zejména o sebevraždě a depresích se v knize zmiňuje velmi otevřeně. Jsou to témata, o kterých mluví málokdo (spíš mi přijde, že jen ti odvážní vyhledají nějakou pomoc), spousta lidí si ty myšlenky nechávají pro sebe - což chápu, protože lidé vás pak můžou odsuzovat a už o vás přemýšlí negativně, jako by to bylo něco, za co byste vy mohli. Ale tyto stavy si nevyberete. Kdyby to bylo tak jednoduché, všichni bychom byli šťastní a spokojení. Druhá věc je ta, že lidé popírají (možná i před sebou samými), že mají nějaké psychické problémy a je s nimi něco "v nepořádku" - takže nevyhledají pomoc, cítí se sami a může to právě vést k sebevraždě. Finch je příkladem člověka, který se na vše cítí sám a nevyhledává žádnou odbornou pomoc kromě toho, že se někomu svěří (což je také důležité, je nutné se o to "břemeno" podělit s někým, komu důveřujeme). Mozek je pro vás v těchto stavech nepřítel. Nedovolí vám zastavit ten tok myšlenek ani se nějak odreagovat - v tu chvíli je zkrátka skoro nezbytné nebýt sám, jinak to může dopadnout zle. Když člověku umře někdo blízký, to nejlepší, co můžete udělat, je o něm mluvit (přestože je to těžké), abyste měli pocit, že tu s vámi stále jsou. A hlavně proto, aby nebyli zapomenuti. Pozorný a přemýšlivý čtenář si všimne metafor, které autorka využívala v hojném množství. V prvé řadě jsou to barvy, o kterých jsem si našla nějaké charakteristiky. Fialová (Violet) pomáhá vyrovnávat úzkosti a je jí možné ošetřovat deprese. Modrá, kterou si Finch vymaloval pokoj a přetřel smutnou černou a agresivní červenou, je barvou klidu, míru a spokojenosti. Další hodně zmiňovanou barvou je zlatá ("tekuté zlato") - což symbolizuje pocit zářícího štěstí. Když je řeč o barvách, podívejte se, jak vypadá pěnkava (angl. Finch). Pořád přemýšlím o významu červeného kardinála, jehož smrt Finche tolik zasáhla. J. Niven mi jako čtenářce zavdala spoustu otázek a podnětů k přemýšlení, za což jí děkuji. Když kniha má nějaký přesah a nutí čtenáře o dané problematice přemýšlet, vypovídá to o autorově kvalitě. U Jennifer o tom není pochyb. Obdivuji ji za její odvahu svěřit se světu s jejími zkušenostmi. Několikrát během čtení jsem si říkala, že určitě podobné stavy prožívala také, jelikož popisované úzkosti a deprese byly hodně živé, až se to skoro přeneslo na mě. Dala do toho kus sebe a je to vidět. Celý příběh je věrohodný a dává smysl; dokážete se vcítit do všech postav, nejen těch dvou hlavních. Kniha má hodně co nabídnout, jak teenagerům, tak dospělým. Určitě každý si z ní něco odnese a už jen kvůli tomuto faktu jí dávám 5*. P.S.: Děkuji všem, kteří přečetli celý komentář, bylo toho hodně co říct.... celý text

Šlehačková oblaka 2017, Tereza Salte

Tereza Salte patří mezi mé nejoblíbenější influencery, která má díky svým zkušenostem svým followerům co předat. Baví mě její názory, které dávají smysl. Jde jí o to, aby všichni lidé následovali ten svůj vnitřní hlas, aby si plnili své sny a aby se ponaučovali ze svých chyb. A hlavně abychom se po každém pádu nezhoutili, ale věřili, že se nám ty "fuckupy" nedějí náhodou, že nás určitým způsobem formují. Její Šlehačková oblaka skrývají spoustu takových poselství. Líbí se mi, jak krásný a květnatý jazyk používá - všelijaká přirovnání a metafory, takže to rozhodně není nudné čtení. Kniha se čte velmi rychle. Bavilo mě do větších detailů číst ty Tereziny životní milníky jako je život v Norsku, svatba apod. - tedy všechno to, o čem jsem jakožto její sledující věděla, ale neznala dopodrobna. Bavilo mě zejména číst o jejím dobrodružství v Africe. Občas jsem se ztrácela v ději, přišlo mi to trochu chaotické a chyběla mi tam pořádná chronologie (nebo aspoň by chtělo ty retrospektivní části nějak označit), za což tedy ubírám jednu *. Jak už tu někteří psali, je pravda, že kniha je trochu přeslazená (mám podezření, že na tom má velký podíl ten krásný jazyk), ale pravému fanouškovi to vadit vůbec nebude. Aspoň na mě Terez dýchla trochu toho severského pohádkového vzduchu a já můžu začít snít stejně tak jako ona, protože je vidět, že když si člověk jde za těmi svými sny, nakonec se mu splní. Je za tím spousta dřiny a rozhodně to není ze dne na den (Terez v knize také popisuje její temné chvíle, bez kterých by si ale nevážila těch světlých momentů), ale rozhodně se toho dočkáme. Je zajímavé zamyslet se nad tím, že to staré dobré rčení "všechno zlé je k něčemu dobré" pro Terez platí dvojnásob - nedostala by se tam, kde je teď, kdyby se jí ve všem dařilo, tj. kdyby tu "práci snů" v Norsku dostala apod. Díky Terez jsem si uvědomila, že je důležité jít si za svými sny, jít tomu štěstí naproti, doufat a věřit a ono nás jednou potká. Abychom se někam posunuli, je důležité začít dělat aspoň malé krůčky a nezůstávat na místě. Uvědomila jsem si, že mám být ráda za to, co mám a že si mám naplno vychutnávat ty krásné okamžiky. Terez zkrátka umí lidi namotivovat a inspirovat. Určitě to není čtení pro každého. Terezini followeři budou určitě nadšení a ti, kteří o této influencerce neslyšeli, můžou buď tuto knihu považovat za nekvalitní literaturu pro snílky, anebo se jim bude líbit a budou děkovat Terez za to, že je přinutila se na chvíli také zasnít.... celý text

Tisíc kousků tebe 2017, Claudia Gray (p)

Musím se přiznat, že jsem mírně zklamaná. Dle námětu, obálky a názvu knihy jsem usoudila, že by to mohla být kniha, která stojí za přečtení. Přečtení díla nelituji, jen to není takový hit, jaký jsem čekala. Dílo má obrovský potenciál. Potenciál, který autorka ke své škodě nevyužila. Nápad s cestováním mezi dimenzemi je úžasný, nabízí to velké dobrodružství a určitě osloví nejednoho milovníka fantasy a sci-fi. Ale bohužel, zpracování úžasné vůbec nebylo. Je škoda, že autorka nevymyslela několik zajímavějších dimenzí jako bylo carské Rusko - ta část nepostrádala napětí, akci ani milostné scény. Bavilo mě pozorovat vztah rodící se mezi poručíkem Paulem a velkokněžnou Marguerite. Tato část mi přišla nejlepší a nejčtivější. Vypadalo to, že autorka konečně zjistila, že jednotlivé dimenze můžou být dobrodružnější a poutavější. Ta poslední dimenze se zatopenými kontinenty měla také skvělý potenciál, ale bohužel jsem z toho nebyla tak unešená, jak bych měla být. Možná by to chtělo více se rozepsat, podat více informací o dané dimenzi. Ty dvě další dimenze byly až moc obyčejné a podobné jedna druhé. Bylo by tolik linek, které by bylo možné vymyslet a nějak zakomponovat do příběhu, který by jinak byl přímo dechberoucí. Takhle jsem ale jen zklamaná a trochu i naštvaná, protože nápad je to vážně skvělý a nechápu, jak ho mohla autorka takhle "promrhat". Dílo je moc předvídatelné. Čtenář se dovtípí hned na začátku, že Paul ani zdaleka není padouch. Tuto postavu jsem si oblíbila, na druhou stranu Theo byl trochu otravný a nesympatický. Proti samotné hlavní postavě Meg nic nemám - ovšem vadilo mi, že se jako každá taková postava musela něčím odlišovat (tady tím, že neměla problém se zachováním svého já). Celé dílo na mě působilo moc plytce. Nějaký milostný trojúhelník je na mě už moc ohraný (milostná linka s Theem mi skoro až vadila; zaujal mě však nápad se zamilováním kluka z jiné dimenze). Po celou dobu čtení mi v knize chyběla gradace, zvraty, napětí - ty přišly v malém měřítku až na úplném konci. Autorce ale děkuji za podnět k zamyšlení o dimenzích. Líbila se mi myšlenka, že určití lidé jsou svým způsobem spojení a osud je svede dohromady i v jiných dimenzích. Kniha nebyla úplně špatná, dávám jí hezké 3* za nápad. Do dalšího dílu se ráda pustím, ovšem už nebudu mít tak velká očekávání jako u prvního dílu.... celý text

Mapa dní 2019, Ransom Riggs

Může obsahovat SPOILERY!! Po dočtení "Knihovny duší" jsem nečekala, že bude nějaké čtvrté pokračování a byla jsem mile překvapena, když jsem se čirou náhodou dozvěděla, že vyšel nový díl. Zpočátku mě kniha moc nebrala. Byla sice zajímavá svým dějem a nápadem, ale chyběla mi tam ta čtivost a pocit, že musím číst dál a dál. Nicméně bavilo mě číst, jak děti čtyřicátých let vnímají současnost. Byla to zase jiná perspektiva a přivedlo mě to k zamyšlení nad tím, jak doba jde skutečně kupředu a přináší to spoustu (ne)výhod. Rozjezd knihy byl sice pomalý, ale zbytek byl tedy plný zběsilé jízdy. A to doslova. Neskutečně mě celý "roadtrip" bavil - ta kombinace cestování Amerikou, cestování časem, nových zajímavých podivných (musím vypíchnout děsivou Frankie, kterou bych nechtěla potkat), smyček, nebezpečí a napětí bylo přesně to, co milovníka dobrodružství uspokojí. Bylo to zase něco nového ze světa podivných. A samozřejmě nesmím opomenout fotografie, které příběhu skoro až vdechují život. V příběhu je zajímavé pozorovat tu vzpouru "dětí" nad jejich nadřízenými. Chtějí vzít věci do svých rukou a nezajímá je, že když jim někdo něco neříká, je to pro jejich vlastní dobro. Samozřejmě oni mají svou hlavu a chtějí vykonat něco víc, jenže se nezamýšlí nad důsledky. Je tu vidět psychický vývoj Jacoba, který přemluví podivné do akce, na kterou možná nejsou připraveni. Čtvrtý díl se svým příběhem odpoutává od předchozích třech. Přibližuje nám poslání Abea, přináší nové prostředí (Amerika bez netvorů a vlády ymbryn) a novou hrozbu, kterou nejsou netvoři a stvůry, ale normální lidé. Gangy a klany podivných jsou zajímavým námětem a mě zajímá, jak se bude příběh dál vyvíjet. Cca od druhé třetiny jsem se nemohla od knihy odtrhnout, jak moc mě to bavilo. Konec zůstal hodně otevřený a já se tedy nemůžu dočkat pátého dílu a toho, co skvělého si pro nás Ransom Riggs opět připraví. Těším se, až se znovu vrátím do toho prostředí.... celý text

Království popela 2019, Sarah J. Maas

Komentář obsahuje spoilery!!! Nic jiného než velkolepé zakončení této skvělé série jsem nečekala. A samozřejmě jsem se ho dočkala! Je úžasné, jak série postupně gradovala. Od prvního dílu, který byl takový na rozjezd, nebyla v něm žádná magie a skoro vše se tam točilo kolem vztahů, přes třetí - zjištění Cealenina pravého původu a její seznámení s Jeřábem, až po ten sedmý, nejdůležitější díl, kde se vztahy řešily jen okrajově, ale kde rozhodně nebyla nouze o magii a dobrodružství. V podstatě od vztahů po záchranu světa. Nemůžu si v tomhle odpustit přirovnání ke GoT, kde to také všechno postupně gradovalo. Dorian s klíči Sudby mi zase evokoval Froda z Pána prstenů. V každé knize přibývaly nové postavy, noví významní hrdinové, kteří dostali svou úlohu v záchraně světa. Bez žádného z nich by ta séie nebyla tak velkolepá. Pět dějových linek, které se postupně spojí v jednu. Neskutečně zajímavá mi přišla linka nezlomitelné Aelin, která byla odhodlaná jít dál i přes veškerou bolest, kterou jí způsobovali. Litovala jsem i Fenryse, kterému způsobovali psychickou bolest, když byl nucen vše sledovat. Ovšem že se dalo čekat, že nakonec bude zachráněna, ale tato předvídatelnost k tomu zkrátka patří. Jeřáb strávil dva měsíce jejím hledáním a nevzdával se, což je obdivuhodné, stejně jako věrnost Gavriela, Lorcana a Elide, kteří ho doprovázeli. Důležitá je i linka Aediona a Lysandry, kteří vytrvale bojovali za Terrasen, přestože neměli moc šancí na úspěch. Cítila jsem to nezkrotné odhodlání, které je pohánělo vpřed. Byli smířeni s porážkou, která naštěstí nepřišla. Nový nádech celému příběhu dala Manon se svým odhodláním najít Crochanky a dovést je domů. Dorian byl v tomto díle klíčový, protože bez jeho nové schopnosti proměny by nikdo z nich nepřežil. Při čtení mi několikrát běhal mráz po zádech. Autorka zkrátka umí popsat různé události tak, že z toho budete mít obrovský čtenářský zážitek. Jednou takovou událostí byla Elidina bezhlavá záchrana Lorcana - v tu chvíli si tato hrdinka získala mé srdce. Nejvíce z celé knihy mě zasáhla oběť Třináctky, u toho jsem břečela ještě dlouho poté (a věřím, že jsem nebyla sama). Litovala jsem Manon, že po tak dlouhé cestě přišla o svou "rodinu". Moc mě zasáhla také smrt Gavriela, zejména proto, že mohl se svým synem prožít dlouhá léta jako otec se synem, ale to jim bohužel nikdy nebylo dopřáno. Možná je právě tato část zamyšlením pro ty z nás, kteří jsou nějak rozhádaní s rodiči nebo s nimi nejsme v kontaktu - nikdy nevíte, kolik času vám zbývá, proto se usmiřte, ať už se jedná o cokoliv. Rodiče potřebuje každý z nás. Potom akorát budete všeho litovat. Celému dílu, možná i celé sérii, vládlo odhodlání - jít dál, nevzdávat se, bojovat za lepší svět. A samozřejmě i víra v dosažení toho vysněného cíle. Myslím, že to je možné považovat za poselství celé série. S. J. Maas je neskutečně dobrá spisovatelka a já jí za tuto sérii děkuji. Její talent mi přinesl skvělý čtenářský zážitek, který, doufám, nebude poslední. Kéžby takových úžasných spisovatelů bylo víc.... celý text

Sama sebou 2018, Jojo Moyes

Může obsahovat spoilery! Jojo Moyes se s důstojností ujala úlohy pokračovat v příběhu naší milované Louisy, kterou si oblíbila snad každá z nás. Třetí díl je podle mého názoru ještě lepší než díl druhý, ale rozhodně nemá na jedničku. Líbilo se mi zcela nové prostředí - prostředí rušného New Yorku, kam se Lou vydala úplně sama a to ještě nevěděla, do čeho jde a jaký to bude mít dopad na její vztah se Samem. Zaujalo mě vykreslení vrstvy těch bohatých a úspěšných lidí, jejich vztahy, tajemství apod. Agnes je zajímavá postava a její příběh je pozoruhodný, ovšem zklamala mě tím, že se za Lou nepostavila, když bylo třeba. Za její odhodlání a odvahu Louisu moc obdivuju a stává se tím pro mě jednou z nejsilnějších knižních hrdinek. Splnila si svůj sen, když si rozjela svůj vlastní business s oblečením, našla lásku, vnitřní spokojenost a nový domov. A co je nejdůležitejší - našla sama sebe a nenechala, aby ji nějaká vyšší vrstva společnosti změnila. Celý její příběh je ukázkou odvahy a řada z nás by si z ní mohla vzít příklad. Ještě když vezmeme v potaz její ztrátu a následnou sílu, se kterou žila dál. Opravdu je pro mě vzorem a líbí se mi, že ve mně takové pocity vyvolá "pouhá" kniha. Její milostný vztah prodělal velkou zkoušku a myslím, že si teď Sam a Lou budou jeden druhého vážit o mnoho více, protože zažili, jaké to je být od sebe. Když jeden ze vztahu někam vycestuje na dlouhou dobu, je to zkouška pro oba v tom páru. Na vztahu Lou se Samem je vidět, že si ti dva lidi musí naprosto důvěřovat, aby to všechno správně fungovalo a mělo smysl. Linka Louisy s Joshem podobným Willovi mi přišla zajímavá - nejdřív jsem si myslela, že spolu nakonec zůstanou, ale potom začalo být jasné, že si ti dva úplně nerozumí a oba chtějí od života něco jiného. Bylo tu vidět to pronásledování minulosti, když Lou narazila na Joshe. Je ovšem jasné, že tu zemřelou osobu už nic nevrátí a ani ho člověk nemůže někým jen tak nahradit. Myslím, že je velmi důležité si to uvědomit. Jednu * ubírám za zbytečnou vleklost děje, jinak jsem si ale knihu užila a vždy se těšila, až ke knize zase usednu. Myslím, že Jojo z Louina potenciálu vytěžila maximum a další pokračování by asi nebylo tak kvalitní.... celý text

Květy slunce 2019, Rupi Kaur

Navždy s láskou, Lara Jean 2017, Jenny Han

Celá série je opravdu oddechová, je to milé čtení, u kterého se odreagujete. Svět Lary Jean není vůbec špatný, ráda jsem se ke čtení vracela, i když samozřejmě se tu objevovaly nějaké slabší momenty, které mě nebavily. Třetí díl se nesl v duchu vejšek a té svatby. Jako plus považuji to, že jsem se z knihy dozvěděla, jak to chodí v maturitním ročníku v Americe. Plánování svatby mě moc nebavilo, některé části jsem ani tolik nevnímala. V tomto díle jsem se také dozvěděla, že autorka je velká filmová fanynka - díky tomu velkému množství narážek na jiné filmy. Nevadilo by mi to, kdyby se to tam vyskytovalo v přiměřeném množství, jenže to po čase začalo být otravné. Lara Jean je mi už věkově bližší, je rozumnější a byla mi tedy sympatičtější než v prvním díle, kde byla až moc naivní (i když k tomu věku to zkrátka patří). Občas mě štvalo Peterovo chování (i když ke konci se dozvíme proč - přesto to ale bylo zbytečné). Díky bohu už v tomto díle nevystupuje ta otravná Genevieve, která byla někdy až na zabití. Hodně se tu řeší vztah Triny s Margot, což mi přišlo na knize zajímavé. Všechny tři knihy měly něco do sebe. Nedokážu říct, která z nich byla nejlepší, ale všechny mě bavily víceméně stejně. Autorka ale podle mě krásně zakončila příběh Lary Jean. Trilogii o Laře Jean považuji za takový průměr. Neurazí ani úplně nenadchne. Doporučuji spíše mladším ročníkům.... celý text

P.S. Stále Tě miluju 2016, Jenny Han

Další oddechovka, která vám nic nedá, ale aspoň nějak zabijete čas. Do tohoto dílu jsem se pustila proto, že nerada nechávám rozečtené série a také proto, že je to celkem milé čtení, ačkoliv někdy dost stupidní. Ale kniha se čte aspoň rychle. Řekla bych, že druhý díl je slabší než ten první - všechno se točilo kolem toho videa, Belleview a té jejich hry. A samozřejmě tu nechybí nějaké milostné drama, ale stejně bylo hned jasné, jak to dopadne. John byl zajímavá postava a rozhodně oživil celý příběh. Byl milý, pozorný a k Laře Jean se hodil více než Peter, jehož chování vůči ní v tomto díle nebylo zrovna ukázkově. Na vztahu Petera a Gen je vidět, že dva lidi, kteří se jednou milovali, na sebe nedokážou úplně zapomenout a to zvláštní pouto mezi nimi vždy zůstane. Druhý díl nebyl ničím výjimečný, chvílemi to bylo i nudné, ale za mě super rozptýlení.... celý text

Všem klukům, které jsem milovala 2015, Jenny Han

Kniha, která je pouze velmi čtivou oddechovkou. Skrývá příběh o Laře Jean, která si myslí, že ví, co je to láska, protože každého kluka, který se jí líbí, přece automaticky miluje. Hlavní hrdinka je naivní a věčně zabraná do svého světa. Zažívá první zklamání, problémy, starosti, zkrátka všechno, čím si musí projít všichni. Námět knihy mi přišel zajímavý. Ovšem ten nápad, že spolu dvě hlavní postavy uzavřou "smlouvu" jen kvůli tomu, aby třetí strana začala žárlit, pro mě byl vážně nesmyslný. Spousta příhod mi tam přišla stupidních a byly velmi nepravděpodobné v reálném životě. V knize klasicky nechyběla "záporačka", jeden krásný kluk, po kterém všechny touží a hlavně mnoho zlomených srdcí. Abych knihu pořád neshazovala, objevily se tam také nějaké myšlenky, které stály za pozornost. Také tam byla spousta rodinných problémů, jako třeba vyrovnávání se se smrtí rodiče, hádky mezi rodiči apod., takže se v knize objevila i vážnější témata. Konec knihy mě dost zklamal, bylo to dost useknuté a pořádně neukončené - ale o to větší důvod půstit se do dvojky. Kniha je vážně čtivá, a to je na ní největším plusem. Také se mi líbilo vykreslení toho prostředí a vztahů mezi členy rodiny. Také by mi nevadilo žít v domě v nějaké čtvrti, mít hezký vztah se svým sousedem, který by byl v mém věku a mít někoho, kdo by pro mě ráno jezdil na cestě do školy. Prostě klasické americké snové prostředí. Je to kniha tak pro čtrnáctileté slečny, které zažívají své první lásky, které neřeší nic jiného kromě milostných dramat a které nevědí nic o životě. Kdybych knihu četla před lety, určitě bych z ní byla nadšená, ale dnes ji můžu pouze nazvat "stupidní teen romanťárnou". Už zkrátka nejsem cílová skupina. Proto doporučuji slečnám tak 18+, aby se do toho nepouštěly, protože na knize není nic světoborného. Vážně nerada kritizuji knihy, ale tady prostě nemůžu jinak. Jen můj názor. Filmové provedení je celkem zdařené.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Maasovou jsem si díky Skleněnému trůnu neskutečně moc oblíbila, takže série Dvůr trnů a růží byla jen otázka času. A musím říct, že autorka opět nezklamala. Znovu se ponoříte do světa víl a čeká vás spousta zajímavých zvratů a zápletek. A samozřejmě nechybí správný záporák a milostný příběh. Moc mě zaujal ten vílí svět celkově, rozdělení Prythianu do sedmi dvorů, záhadná "nákaza" apod. A ovšem i motivy Krásky a zvířete. Zpočátku se kniha nečte úplně plynule, dalo by se konstatovat, že je skoro nudná. Když se objeví zvíře a Feyre si odvede do jeho světa, čekali byste, že to od té doby bude hrozná bomba, ale opak je pravdou. Feyre pouze poznává Jarní dvůr a všechno se hrozně vleče. Nemluvě o tom, že Tamlin je takový nemastný neslaný a není na něm nic moc zajímavého. Samozřejmě je důležité poznat ten nový svět, ale nebylo to pro mě moc poutavé a některými částmi jsem se musela překousávat. Zaujaly mě však některé kouzelné bytosti, které vytvořily zdání temného a nevyzpytatelného prostředí, kterým Prythian je... Jakmile se rozvine vztah mezi Tamlinem a Feyre, začne to být o dost zajímavější i čtivější. Bavila mě ta část odehrávající se pod Horou - tam konečně přišla dlouho očekávaná akce a pořádné nebezpečí. Nápad se třemi úkoly byl skvělý. Samotný závěr mi nepřišel moc originální. Feyre jakožto hlavní postava je moc sympatická a určitě si ji oblíbíte. Je to dívka, pro kterou je rodina na prvním místě a nedokáže být vůči lidem, které miluje, lhostejná. Je trochu drzá a odvážná. Zaujal mě její koníček - malování. Také jsem si oblíbila Luciena, jenž měl pokaždé nějakou vtipnou poznámku a ze začátku není úplně jasné, jak se k Feyre staví. A další skvělá postava je tajemný a arogantní Rhys, o kterém také není jasné, na čí straně stojí a zda nemá nějaké vedlejší úmysly. Těším se na druhý díl, kde se na něj určitě můžeme těšit... Celý příběh je protkaný tajemnem a všechno se postupně zamotává a autorka odkrývá všechna možná tajemství - přesně tak, jak to umí. Je to kouzelná kniha plná tajemna a spoustu čtenářů svým prostředím jistě uchvátí. Jednu hvězdičku ubírám za zdlouhavou první polovinu. Jinak jsem spokojená a těším se na návrat do Prythianu!... celý text

Nebe je naše 2018, Luke Allnutt

Obsahuje spoilery!!! Knihu jsem četla před necelými dvěma měsíci, ale i přesto si živě vzpomínám, jaké pocity a myšlenky ve mně "Nebe je naše" vyvolávalo. Je to hodně srdceryvná kniha, která musí každého nějakým způsobem zasáhnout a určitě vás nenechá chladnými. Tento román skrývá příběh o lásce nejen dvou zamilovaných lidí, ale hlavně té rodičovské. Myslím, že kdybych měla děti, asi by se mě kniha dotkla ještě více. Nicméně i tak jsem si dokázala představit tu bolest, jakou Robert s Annou prožívali. Autor si dal záležet, aby od začátku vykreslil jejich vztah, tu čistou lásku, kterou chovali jeden k druhému. A potom tu bolest, kterou byli nuceni prožívat, když zjistili, že jejich syn umírá a oni s tím nemohli nic udělat. Rob se s tím nedokázal smířit a samozřejmě nepřestával hledat nějaké léčebné metody a dělal cokoliv, aby se jeho chlapeček uzdravil. Anna na druhé straně stála pevně při zemi a přijala osud jejího syna, protože věděla, že na rakovinu lék neexistuje. Když Jack umřel, autor opět poukázal na dva typy lidí, kteří se vyrovnávají s tou ztrátou. Rob se utápěl v depresích, začal pít a dostal se na úplné dno, zatímco Anna hledala způsoby, jak se zaměstnat a tolik na to nemyslet, jinak by dopadla stejně jako její muž. Jsou to dva způsoby, bohužel ne každý je tak silný jako Anna a dokáže jít dál. Do knihy jsem se zpočátku nemohla vůbec začíst a moc mě nebavila. Rob ani Anna nebyly ty nejsympatičtější postavy a trvalo dlouho, než si mě kniha získala. Všechno začalo být zajímavé až když Jack onemocněl. Samozřejmě je vykreslení toho Robova a Annina příběhu důležité, jen to nebylo moc záživné. Každý si z ní určitě něco odnese. Do mě se nejvíce zaryla ta myšlenka o sdílení svého příběhu s ostatními. Když o někoho přijdete, nejlepším způsobem, jak se s tím vyrovnat, jak to přijmout, je ten, že si o tom s někým promluvíte. A vím, o čem mluvím. V době čtení jsem si také procházela těžkým obdobím a celkem mi pomáhalo, že jsem to v sobě nemusela dusit, ale že jsem měla někoho, s kým si o tom můžu promluvit a kdo se mě bude snažit pochopit. Protože to je v životě důležité, ne? Sdílení svého příběhu. Není to lehké a zpočátku se vám to bude zdát nesmyslné, ale postupem času si uvědomíte, že vám ten lidský kontakt pomáhá... Ať si procházíte čímkoliv, je lepší si o tom s někým promluvit. Další velkou myšlenkou je neztrácet naději. Je snazší to říct, než se toho držet (opět vím, o čem mluvím - sama jsem o naději skoro přišla), ale musíte věřit, že naděje tam pořád někde je. Možná jen nepatrná, ale je - a musíte se jí držet. Musíte věřit, že přijde světlejší den. Je důležité se nějak rozptylovat a nenechat tu temnotu, aby vás obklopila. Kdo má za sebou nějaké těžké období, snad mě pochopí. Kniha rozhodně stojí za přečtení. Přiměje vás se zamyslet a možná právě díky ní něco pochopíte.... celý text

Hvězdy nad hlavou 2017, Marissa Meyer

Krásné doplnění celé čtyřdílné série, které potěší snad každého fanouška! Hned první povídka s názvem "Strážkyně" mě oslovila a považuji ji za jednu z těch nejvydařenějších. Je v ní popsané, jak se Michelle Benoitová stala ochránkyní Selene i co vedlo k tomu, aby k ní Scarlet šla bydlet. V dalších povídkách se autorka věnuje našim již známým postavám a událostem, které pro ně byly klíčové - Cindeřiny první dny strávené se svou adoptivní rodinou, Vlkův nástup do královniny armády, Cressino uvěznění v satelitu, odkud mohla špehovat dění na Zemi, nebo Thorneovo odhodlání jít si za svým snem (tato povídka byla jedna z těch slabších, přišlo mi, že se tam nic neděje). Hodně mě bavil příběh o Winter, kde je vysvětlené, proč se rozhodla nikdy nepouřít svůj dar - za to jsem ji obdivovala, protože radši snášela halucinace, než aby někomu nesvobodně vkládala myšlenky do hlavy. Také se mi líbilo to prostředí, ve kterém se tato povídka odehrávala, tedy na Měsíci. Mile mě překvapila povídka "Malá androidka", která byla napsaná na motivy Malé mořské víly. Líbil se mi ten nápad, kdy se androidka zamiluje do člověka, mně to přijde dost zvláštní, ale také zajímavé a poutavé. Když jsem došla k setkání Cinder s Kaiem, které bylo vyprávěné z princova pohledu, zase jsem se vrátila zpátky v čase, kdy jsem četla první díl série. Moc mě to bavilo a hned jsem dostala chuť přečíst si "Cinder" znovu. A svatba Scarlet a Vlka byla už třešnička na dortu, bonus, který nám, fanouškům, byl dopřán. Tuto část příběhu jsem si užívala asi nejvíce, protože se tu objevují všechny naše milované postavy, takže co víc si přát! Některé příběhy poutavější více, některé méně, ale jako celek to dává krásnou sbírku. Ne všechny povídky byly čtivé, občas mě čtení i nebavilo. Tato sbírka asi není úplnou nutností, protože většina těch příběhů jsou čtenářům známa ze série, nicméně ráda jsem se vrátila do tohoto světa a znovu se setkala se svými oblíbenými postavami!... celý text

Temná krása 2018, Mary E. Pearson

Poslední díl této trilogie je za mnou a já nemůžu nic jiného než tleskat. Tleskat a doporučovat ostatním. Kroniky Pozůstalých byly dechberoucí a do puntíku povedené. Jen těžko se mi opouští ten nádherný příběh. Trojka opět přináší velké dobrodružství a velké množství zvratů. Kniha je protkaná akcí od začátku do konce a v tom se liší od předchozích dvou dílů. Strašně se mi líbí styl psaní M. E. Pearson. Ví, jak zaujmout čtenáře, jak udržet jeho pozornost a jak ho přimět číst dál a dál. Umí docílit toho "wow" efektu, jak čtenáře napínat, hrát si s ním. A to dělá ty knihy tak skvělé - nestačí vymyslet dobrý příběh, ale také ho přenést na papír tak, že čtenáři budou hltat každou stránku. Díky za ty autory, kteří to umí! Zdálo se mi, že závěr byl trochu uspěchaný, vůbec by mi nevadilo třeba sto stránek navíc, protože jsem ještě nechtěla konec. Ten konec se dal čekat, zejména ty vzniklé páry. Trochu mi vadí, že jsou tyto příběhy tak moc předvídatelné a psané podle stejné osnovy (záporák, milostný trojúhelník, happyending), ale všichni autoři zkrátka nemůžou být jako G. R. R. Martin. :) *Spoiler* Líbí se mi, že kniha skončila trochu otevřeně, takže si každý čtenář může domyslet, jak vlastně Lia s Rafem zařídí, aby mohli být spolu. Také jsem velmi šťastná za Kadena, konečně našel štěstí, které se mu celý život vyhýbalo. Děkuji autorce za úžasný zážitek. Vždycky, když jsem otevřela jednu z těch tří knih, připadala jsem si jako v jiném světě. To je také důkazem toho, že se jedná o velice kvalitní četbu. Udělala jsem dobře, když jsem si po maturitě zvolila k přečtení jako první právě tuto sérii. Bylo to skvělé odreagování a návrat do knižního světa! Tak moc jsem si ten příběh zamilovala, že je pro mě těžké se s ním rozloučit... Nedokážu říct, jaký díl se mi líbil nejvíc, protože každý měl co do sebe. S nadšením budu očekávat další knihy této skvělé autorky!... celý text

Zrádné srdce 2017, Mary E. Pearson

Už teď vím, že M. E. Pearson se stává mojí další oblíbenou spisovatelkou! Do jejího světa jsem se zamilovala - je tak dobře promyšlený; nechybí mu nezapomenutelné postavy, záhadná historie ani správní záporáci. Druhý díl této série je stejně dobrý jako ten první, ne-li lepší. Autorka nás zavádí do temné Vendy a my tak poznáváme tu odvrácenou stránku jejího světa, která se staví do kontrastu s poklidným Terravinem. Autorka se také věnuje trochu více historii toho světa a dává nám možnost ho pochopit. V knize samozřejmě nechybí kromě změny prostředí také nové postavy. Okamžitě jsem si zamilovala Aster kvůli její odvaze a ochotu pomoci - o to víc mi jí bylo na konci líto. Další významnou postavou je tu všemi obávaný Komizar, jenž měl něco do sebe - byl tajemný, nepředvídatelný a svými promyšlenými tahy dost nebezpečný. Zaujalo mě, že se nad ostatními nepovyšuje tak jako ostatní vládci, ale stará se o blaho svého lidu. Všichni tři hlavní hrdinové si v průběhu knihy prochází vývojem a každého můžeme mít rádi pro něco jiného. Lia se pohybuje na tenkém ledě a ví, že musí hrát nebezpečnou hru, aby přežila. Když jsem si představila, že by mě někdo unesl do neznámé země, kde bych neměla žádného spojence, cítila jsem frustraci a Liu v tu chvíli litovala. V tomto dílu jsem si ještě víc zamilovala Kadena, který se snažil být věrný své zemi, jenže srdce nakonec stejně vyhraje. Bylo mi ho hlavně líto kvůli Liině zradě, ale tím mu tu jeho vlastně vrátila. Rafe je také úžasný, dokázal se poprat se svou novou rolí se ctí a nepřestával věřit ve své společníky; kvůli Lie se dostal do nebezpečí a to si zaslouží velký obdiv. Nesmím opomenout také Pauline, která se vydává do Civiky, aby pomohla své kamarádce. Moc mě zajímá, jestli se nakonec setká s Mikaelem. Většina knihy se ubírá takovým směrem, že mi nebylo úplně jasné, jak to skončí, obávala jsem se toho nejhoršího. Dílo je plné překvapení, zvratů a v neposlední řadě také napětí, zejména poslední strany jsem cítila až adrenalin z toho sledu událostí. Při čtení jsem se smála, cítila se smutně a poslední stránky jsem se až byla nesvá a příběh ve mně vyvolával nejistotu. Od první stránky jsem byla na knize přilepená a příběh s horlivostí hltala. Strany ubíhaly rychleji a rychleji a já stále nebyla schopná knihu odložit. Je až neskutečné, jak moc dobrý ten příběh je. Mě rozhodně druhý díl nezklamal, spíš jen přesvědčil o autočině talentu; bez rozmýšlení dávám 5* a pouštím se do trojky!... celý text