Květy slunce

1 26. srpna

Mléko a med jsem nečetla, toto bylo mé první ,,rande" s autorčinou tvorbou, která mě upřímně nadchla. Některé strany jsou doplněny i ilustracemi skrývajícími v jednoduchosti krásu. Na první seznámení s moderní poezií pro mě příjemné překvapení. Jednu hvězdu navíc si šetřím pro Mléko a med. :)

21. června

První kniha se mi líbila více. Ale tato má také své kouzlo. ️

2 29. května

Sbírku jsem četla, jak v angličtině, tak v češtině a musím říct, že v angličtině je to mnohem lepší. Nějaké části byly dobré, jiné zase ne.

1 23. května

Má druhá kniha od Rupi Kaur čtená v originále. Ano, má pár dobrých myšlenek, ale tvorba této básnířky pro mne rozhodně není poezií v pravém slova smyslu. Stále mám pocit,že čtu rádoby životní moudra mladé instagramové holky, nic víc, bohužel. A ačkoliv se tato kniha zabývá i jinými tématy než rozchody a sebeláskou, o moc víc čtenáři ani tentokrát nepředává. To samé se dá říct i o ilustracích- minimalistické kresby, které knihu doplňují, avšak hřejivým dojmem nepůsobí.
Evidentě moderní poezie tohoto typu není můj šálek čehokoliv, ale uznávám, že se najde spousta čtenářů, které tato tvorba osloví.

4 15. května

(Čteno v angličtině) Rupi Kaur nejspíš nebude autorka pro mě. Co se týče moderní poezie, raději si přečtu Atticuse. Tyto básně mě zkrátka nechávají chladnou - nelituji, že jsem nad touto sbírkou strávila čas, ale nic moc ve mně nevyvolala. 3/5

1 14. května

Květy slunce za mě lepší verze Mléka a medu od Rupi Kaur. Styl stále stejný. Krátké, moc krásné básně se kterými se rozhodně ztotožní kdejaká žena.
Rupi Kaur je jedna z typických autorek poezie 21.století - nezávislá, silná žena, která se snaží skrz své básně rozšiřovat povědomí o ženství, rovnoprávnosti a vyjadřuje se k otázkám dříve spíše tabuizovaným.
Vyloženě četba vhodná pro tuto dobu. Motivující básně minimálně mě na konci těžkého dne jakoby pohladili na duši.
Květy slunce se i zdali povedenější možná z důvodu, že byli více zaměřené na nezávislost. Mléko a med byli za mě možná více o mužích, kteří jí ublížili, než o ní samotné. Asi mi vadila až přehnaná sebelítost. V tomto díle nám však autorka ukázala kus sebe. Ze spíše melancholických básní dokázala vybudovat básně plné motivace (je skvělé vidět její ať už životní tak spisovatelský růst). Část o uprchlictví, vztahu k matce a o strastích její cesty životem nám odhalující pravou autorčinu podstatu.
Rozhodně knihu moc doporučuji. Je fajn, dá se otevřít prakticky kdykoli, vybrat si jednu z pasáží a začíst se. Třeba i vás jako mnoho čtenářů vytáhne z vlastních problémů nebo pomůže na ně na chvíli můžete zapomenout.

13. května

Některé kousky se mi líbily moc - třeba poděkování/vyjádření obdivu mámě, která umožnila autorce žít ve světě, jehož jazyk sama neovládala a kde kvůli tomu zůstávala izolovaná na okraji. Tenhle kus mi pořad leží v hlavě.