Květy slunce

Kniha je o ženách, pro ženy o ztrátě i naději. Básně se čtou hladce, nepotřebují verše a často jsou jen krátkou moudrostí. Mohl by to být zajímavý dárek pro Vaši ženu, matku, přítelkyni, kterou potkala, potkává či potká těžká bolest, ale která i přesto roste, jako sám život.

Pokračování od Rupi ukazuje jak silná žena je. Plakal jsem, zíral jsem, právě ona mě dokopala k tomu své city vyspat stejně jako ona. Klobouk dolů, miluju jak první, tak i druhý díl.

Květy slunce jsou další sbírkou básní, které, stejně jako první díl, ani neurazí, ani nenadchne. Básně jsou sice laděny do jiného, velmi hlubokého tématu, avšak obsahově je stejná, jako první díl. Texty však doplňují opravdu moc hezké ilustrace, které jsou velmi jednoduché a vkusné.

Květy slunce na mě působily o něco slaběji než Mléko a med, ale i tak tam byly momenty, které mě fakt trefily. Básně o tom, čím si prošla, byly hrozně silné a syrové. Hodně mě vzaly i části věnované její mámě u těch jsem se musela zastavit a nechat to v sobě pořádně doznít. Je z toho hrozně cítit její osobní cesta, a přitom v těch slovech člověk stejně najde kousky sebe sama.

V kabinetu jsme s kolegyní chvilku mluvili o čtenářském deníku coby přežitku. Probírali jsme aktuální seznam pro dnešní děti a taky to, jak moc (ne)čtou. Zarazilo mě, že na seznamu nevidím žádnou poezii, tak jsem se zeptal. Já mám rád japonskou, v knihkupectví roky chodím kolem knih R. Kaur, aniž bych je otevřel a začetl se. Teda, otevřeny byly, ale nepříliš vážně čteny.
Minulý týden jsem se stavil u nás v knihovně, abych něco odevzdal a na pultu ležela tahle kniha. Vzal jsem ji a v pár dnech přečetl. Nemyslel jsem si, že by mě jako muže zasáhla nějak víc, přeci jen asi nejsem úplně cílová skupina, a on se stal opak.
Místy jsem se musel zastavit a přemýšlet. Někdy víc, někdy míň. Do čtenářského seznamu pro děti bych ji nezařadil, ale líbí se mi, že už nemusíme držet poezii v historických formách. Instagramová poezie by mohla nakonec i těm dětem být možná o trochu blíž.
---
popřej čistou lásku klid a mír všem
co na tebe byli zlí
a jdi dál
- osvobození

Zajímavé básně

Stejně dobré jako první díl.
Opět skvělé ilustrace.
Chystám se na další knihu.

Skvělé ilustrace, silný příběh, hodně mi kniha pomohla urovnat si myšlenky a uzavřít určité kapitoly mého života.

Nejsem zrovna velký čtenář poezie, ale tohle mělo něco do sebe. V hodně básních jsem se našla. Přečtu si určitě všechny ostatní knihy.

Opět pro mě skvělá sbírka moderní poezie, i když jsem ji četla až po autorčině oblíbenější prvotině Mléko a med. Troufám si říct, že se tu zabývá snad ještě vážnějšími tématy, nejde tu totiž jen o sebelásku, rozchody, vztahy, otevírá se nám tu mnohem víc a pomocí svých veršů nám vypráví o společnosti, pro kterou jsou ženy stále podřadné, emigraci z rodné země, úctě, kterou cítí ke svým předkům, znásilnění, jež zažila, Zkrátka, zase se jedná o silné čtení plné emocí. Oceňuju také to, že tu najdeme srozumitelné texty, které si mohou najít cestu k řadě z nás. Za mě tedy určitě doporučení a pokud chcete vystoupit z komfortní zóny tímhle směrem, s Rupi Kaur nesáhnete vedle.

Hodně jsem se na tuto knihu těšila, protože první kniha autorky "mléko a med" mě uchvátila. Tato nebyla špatná, ale nadšená jsem už rozhodně nebyla.

Úžasné... Ještě mnohem lepší, než mléko a med.

Hodně dobrá básnická sbírka, je pravda ,že je spíše určená pro ženy ,ale i já ,jsem s touhle knihou prožil skvělou moderní poezii. Za mě jednoznačně doporučuji.

Druhá sbírka v pořadí (u mě tedy až po Home Body) a za mě byla knížka o malinko slabší. Ze začátku jsem měla problém se do textů ponořit, naladit se na tu správnou vlnu, ale povedlo se a já nelituji, že mám načtenou i tuto sbírku :).
V této sbírce mi přišlo více indické kultuře a jejím přístupu k ženám, k dívkám, k rodinám.
Skvělé a vřele doporučuji!
Každá žena či dívka si v knize zajisté najde úryvky, které jakoby jí mluvily z duše.

Flop. Zaujal mě jediný text, ostatní bohužel nikoliv. Nevím, jestli bych texty nazvala básněmi, znaky poezie totiž pozbývají.
Měla jsem pocit, že téma, myšlenky i jejich podání bylo velmi repetitivní a nezáživné.

Krásné počtení, některé básně mě chytily za srdce.

Ani druhý díl mě neoslovil. Tento styl není pro mě. Pro mě je to nudné a zbytečné. Nic jsem si z toho nevzala.

Tak to byla jízda. Upřímnost a otevřenost. Pocity a myšlenky ve formě poeze nepoezie, která ke mně promlouvala moc.
"když chlapci uvidí ovoce dostanou chuť...
musím přesvědčit polovinu populace
že mé tělo není jejich postel..."

Nemám ráda poezii. Opravdu ne. Musím ale uznat, že tahle kniha mi pomohla, když mi bylo nejhůř. Několikrát. Nevím, jak se ji to povedlo. Ale povedlo se ji to. Kniha je krásně zpracovaná a citlivě vypráví o bolestivých událostech v životě. A následně i o hojení a naději. Za mě něco, co by si měl přečíst každý, kdo čelí nějaké bolístce na duši.