JakeTheDog
přečtené 275
Nejzasutější vzpomínka na lidi
2023,
Mohamed Mbougar Sarr
Labyrint nelidskosti je (fiktivní) knihou tajemného senegalského spisovatele Elimana. Její francouzské vydání v roce 1938 vyvolalo velkou kontroverzi. V tehdejších francouzských literárních kruzích bylo naprosto neočekávané, že by africký autor mohl vydat takto fascinující dílo. Záhy se ovšem rozšířily kritiky, které vedly ke stažení všech vydání. Do dnešních dní se dochovalo jen velmi málo výtisků a kniha i s jejím autorem upadly do zapomnění. Jeden z výtisků Labyrintu nelidskosti se dostane k mladému senegalskému spisovateli Diéganovi Fayovi. Kniha ho zasáhne takovým způsobem, že se rozhodne vypátrat jejího tajemného autora. Nejzasutější vzpomínka na lidi je klasickou ukázkou postmoderního románu. Pod zdánlivě žánrovým, detektivním příběhem se ukrývá hluboký a poměrně náročný myšlenkový, mnohdy až filosofický román. Autor se v knize zamýšlí především nad literaturou, nad její hodnotou, jejím současným stavem a také nad její kritikou. Zamýšlí se také nad samotnými spisovateli. Hodně se zaměřuje na problematiku afrických autorů žijících v západním světě, kteří se musejí potýkat s výrazným škatulkováním, s předsudky, přezíravou shovívavostí a nesmyslným očekáváním. Celá kniha má také výrazný existenciální přesah. Všechna témata jsou zpracovaná natolik zajímavě, že čtenář dle mého názoru nemusí být literárně vzdělaný/spisovatel, aby ho kniha dokázala zaujmout. Nejzasutější vzpomínka na lidi je zajímavá i po dějové stránce. Celou knihou se táhne silný pocit tajemna, který nutí k dalšímu čtení. Vyprávění postupně rozvíjí několik linií a vyvolává mnoho otázek. Některé vysvětluje přímo, většinu jich ale vkládá pouze mezi řádky a dává velký prostor vlastní interpretaci. Kniha to rozhodně není jednoduchá, nic čtenáři nedá zadarmo a dává velký prostor k zamyšlení. Sám mám po dočtění v hlavě několik otazníků. Nejzasutější vzpomínka na lidi se určitě nebude líbit všem. Je to kniha pro náročné čtenáře, kteří jsou ochotni proniknout do spletitého a nejednoznačného vyprávění. Já jsem z knihy velmi pozitivně překvapen a budu nad ní ještě nějaký čas přemýšlet. Hodnocení 4/5... celý text
Polský jezdec
2018,
Antonio Muñoz Molina
Antonio Muňoz Molina - Polský jezdec Mágina je malé městečko, zapadlé kdesi mezi horami ve španělské Andalusii. Život zde plyne pomalým tempem a lidé zde žijí tradičním životem, který jen velmi neochotně podléhá změnám. V tomto městě vyrůstá i Manuel. Jeho největší touhou je ovšem přetrhat vazby a z Máginy uniknout co nejdál to půjde. Je nekonečný únik před vlastním původem to správné? Je možné zapomenout na svou minulost? Manuelovi změní život opětovné a nečekané setkání s Nadiou, se kterou ho už od mládí pojí neviditelné nitky. Možná je pro právě láska východiskem z nekonečného putování a hledání. Polský jezdec mě od prvních stránek naprosto učaroval svým jazykem a atmosférou. Z vyprávění jsou cítit emoce, specifická španělská expresivnost a barvitost života v Mágině, protkaná jemným magickým oparem, typickým pro španělské a jihoamerické autory. Barvitým vyprávěním se zároveň prolíná obrovská melancholie a nostalgie, které jsou cítit doslova z každé stránky. Při čtení jsem si připadal, jako bych se po celou dobu vezl na silné a často bouřlivé vlně emocí. Polského jezdce dělá výjimečným i autorův osobitý styl. Kniha je psaná v dlouhých, velmi květnatých a pečlivě budovaných souvětích. Jedná se o jednu z těch výjimečných knih, u které jsem si vychutnával doslova každý řádek. Zároveň se ale nejedná o přehnaně složité čtení, kniha naopak velmi příjemně plyne. Manuelův nekonečný únik před lidmi a před sebou samým má za následek ztrátu vlastní identity. Většina knihy je tak o probírání vzpomínek a snaze o poskládání uceleného životního obrazu . Kniha tímto způsobem zpracovává především paměť, čas a s ním spojené neodvratné změny, které postihují nejen lidi, ale i místa. V knize je také velmi výrazné téma lásky a zamilovanosti. Ty jsou zobrazeny s velkou autenticitou, citlivostí, lehkostí a zároveň vášní. Kniha v tomto ohledu působí opravdu upřímně a já asi nikdy nečetl takové emoce lépe knižně zpracované. Polský jezdce je opravdu skvělá knížka ve všech ohledech a je velká škoda, že tak zapadla. Já ji určitě nečetl naposledy. Každému čtenáři náročnější literatury ji doporučuji alespoň zkusit, rozhodně za to stojí. Hodnocení 5/5... celý text
Internát
2023,
Serhij Žadan
Je rok 2015 a na východě Ukrajiny už přes rok trvá vál._ ka mezi Ukrajinou a proruskými separatisty. Fronta se neustále posouvá tam a zase zpět. Pro obyčejné lidi to znamená život v neustálém strachu. Jedním z obyvatel vál. _kou zmítaného území je učitel Paša. Jeho třináctiletý synovec Saško žije na internátě v nedalekém městě, které zrovna ovládli separatisté. Paško se proto sám vydává na dlouhou a nebezpečnou cestu, aby ho zachránil. "Internát" na mě působil především jako velmi sugestivní postapokalyptický román. Celé vyprávění je dlouhá a smutná cesta opuštěnou a zdecimovanou krajinou, kde se jen občas narazí na osamělé přeživší a kde s._ mrt číhá na každém rohu. Autor dává hodně velký důraz na atmosféru, čemuž dopomáhá skvělý a vyloženě krásný poetický jazyk, který je plný hrátek se slovy, symboliky a metafor. Internát díky tomu není odtažitý a chladný jako jiné vál. _čné romány. Naopak je v jistém slova smyslu jemným a citlivým vyprávěním, které pojednává především o bezmoci civilních obyvatel. Kniha se snaží být přístupná co nejvíce lidem, a proto se vyhýbá naturalistickým nebo obzvlášť deprimujícím scénám. Těm se věnuje spíše nepřímo a nechává čtenáři prostor pro vlastní interpretaci. "Internát" je velmi působivá kniha, jejíž hlavní předností je silná atmosféra, kterou podtrhuje poetický styl. Mám k ní ovšem pár výhrad. Místy mi přišla ve svých myšlenkách možná až moc doslovná. Také bych ocenil věští psychologickou hloubku. Paša se se setkává s mnoha různými lidmi, kteří stojí na rozdílných stranách. Moc rád bych četl o jejich rozdílných pohledech a o dopadech v._lky na lidi z různých sociálních vrstev. Z mého pohledu je škoda, že se tomu autor věnuje poměrně málo. I přes menší výhrady je "Internát" výborná a velmi působivá kniha, kterou rozhodně doporučuji, především pro její silnou atmosféru a skvělý autorův styl. Hodnocení 4/5... celý text
Rozložíš paměť
2023,
Marek Torčík
Útěk před minulostí a traumaty není dobrý nápad. Vždy čekají v pozadí, pomalu rostou a člověka zasáhnou nepřipraveného. Stejně jako když se přehlíží nemoc, která roste, dokud se nedostane do stádia, které už není možné ignorovat. Své o tom ví i Marek, který rozebírá své vzpomínky na těžké mladí a snaží se z fragmentů poskládat obraz sebe samotného. Vzpomínky jsou plné šik.any kvůli jeho homosexualitě a citlivosti. Je ale nutné mít takto smutné mladí? Stačila by jen trocha empatie od jeho okolí, aby prožil mnohem šťastnější dětství bez traumat, která budou ovlivňovat celý jeho život. Dysfunkční mezilidské vztahy jsou snad nejčastějším tématem v současné české literatuře. Od Rozložit paměť jsem očekával, že bude další z mnoha dobře zpracovaných, ale nijak vyčnívajících knih na stejné téma. Víc jsme se ale mýlit nemohl. Rozložit paměť je komplexním, mnohovrstevnatým sociálním románem s obrovskou hloubkou a přesahem. Knížka ukazuje, jak i zdánlivě obyčejná slova můžou člověka ovlivnit a způsobit mu trauma, které ovlivňuje nejen jeho, ale i jeho nejbližší okolí. Autor na toto nepoukazuje pouze v kontextu LGBT komunity. Ukazuje, že každý člověk může být nepříjemně zraněn a je jedno z jaké společenské vrstvy pochází. Kniha je tak výzvou k všeobecné empatii a toleranci. Dalším zásadním tématem je paměť, především její nespolehlivost a touha si události zachovat v lepším, idealizovaném světle a snaha zapomenout na zlé vzpomínky. Na knize je velice znát, že je autor básníkem. Při čtení jsem měl pocit, že mě nechává nahlédnout do jeho nitra. Celé vyprávění je velice jemné a citlivé. Torčík má skvělou schopnost vyzdvihnout detaily, kterými ve správnou chvíli buduje silnou atmosféru, která evokuje pocity osamělosti a jakési snové melancholie. Specifická je i nelineární forma. Časové osy se v knize různě střídají a prolínají, stejně jako samotné lidské vzpomínky. Rozložit paměť řadím mezi náročnější knihy, u kterých je zásadní plná pozornost. Dlouho jsem nečetl tak skvělou českou knížku, která by mě svým jazykem a silným důrazem na emoce tak pohltila.l Doporučuji každému čtenáři, který hledá v knihách výjimečný jazykový styl, silné emoce a myšlenkový přesah.... celý text
Ty moje skvostné zvířátko
2024,
Marieke Lucas Rijneveld
Zamilovanost je mezi lidmi tím nejvíce velebeným citem, který ovšem nemusí být vždy jen nádherný a povznášející. Dokáže být také pořádně prohnilá a naprosto zničující. V jedné malé holandské vesnici začne jako nějaký zhoubný nádor bujet zkažená "láska" jednoho postaršího veterináře k osamělé a životem ztracené čtrnáctileté dívce. Hranice mezi nimi postupně mizí a dívka i veterinář se postupně propadají do stále temnějšího a odpornějšího bahna, ze kterého přestává být úniku. "Ty moje skvostné zvířátko" je mnohdy opravdu odporná, skličující kniha, plná obskurních a tísnivých scén, které se do čtenáře doslova vpíjí. Je to knížka zoufale smutná a mnohdy až fyzicky nepříjemná. Byla by ale velká škoda knihu odsoudit jako něco samoúčelně nechutného. Se vší její temnotou kontrastuje výrazně stylizovaný, hodně originální a poetický jazyk, skýtající mnoho fascinujících vět, netradičních metafor a výrazné symboliky. Po jazykové stránce je "Skvostné zvířátko" opravdu výjimečná knížka. Na mnoha místech je také velmi intimní a svým způsobem i citlivá a dojemná. Rozhodně se tak nejedná o knížku, která má za cíl pouze šokovat. Kniha má obrovský psychologický rozměr. Před čtenářem se v ní otevírá mysl citlivé, osamělé a zraněné dívky, která touží po lásce a před svým těžkým životem utíká do světa fantazií. Velkou pozornost také dostává zvrácená mysl veterináře, který si sám nese těžká traumata z dětství, dávající jeho jednání hlubší rozměr. Výrazný prostor dostává téma dospívání, zneužití moci, neléčená traumata, neovladatelná touha nebo potřeba blízkosti a komunikace. Autor se snaží jít v tématech do hloubky, zároveň je ale ve svém sdělení mnohdy nejednoznačný a dává prostor i čtenáři a jeho vlastní interpretaci. "Skvostné zvířátko" rozhodně není pro každého čtenáře. Knížka nemá žádný výrazný děj a na většinu lidí bude až příliš odporná. Doporučuji ji především lidem, kteří vyhledávají knihy se silnou atmosférou, emocemi, psychologickou hloubkou a hlavně originálním stylem. Já sám budu čtenářský zážitek ještě dlouho vstřebávat. Hodnocení 4/5... celý text
Želary
2001,
Květa Legátová (p)
Květa Legátová - Želary Želary jsou malou, zapadlou vesnicí, kdesi v pohraničí za doby protektorátu. Lidé zde stále žijí poměrně tradičním způsobem, a výdobytky moderní doby jsou pro ně zatím jen mlhavými představami něčeho, co je vzdálené běžnému životu. V tomto prostředí se odehrává cyklus osmi propojených povídek. První stránky mohou ve čtenáři vyvolat frustraci z množství postav a zdánlivě nesouvisejících příběhů. Kniha na začátku působí jako hromada rozházených, nesourodých střepů. S každou další částí se ale střepy začínají spojovat a na konci do sebe všechny těsně zapadnou. Celý výsledný obraz je takovou mozaikou různých mikropříběhů, bez jedné hlavní linie. Květa Legátová ukazuje život v těžkých podmínkách malé a poměrně chudé vesnice. Zobrazuje lidské osudy v krajních situacích a odhaluje lidskou povahu až na úplnou dřeň, bez jakýchkoli příkras. Autorka na takto obnažených lidských příbězích zobrazuje to, na čem v životě nejvíce záleží. Její hluboké lidské příběhy jsou plné citů, něhy, ale také krutosti a nespravedlnosti. Může to znít trochu jako klišé, ale kniha je plná autentické lidové moudrosti. Vše působí tak upřímně, že je zjevné, že autorka čerpala z vlastních životních zkušeností a celou knihu si sama prožila. Autorčin nádherný a velmi poetický styl mě okamžitě uhranul. Každá stránka je plná citlivých a krásných popisů přírody a lidských pocitů. Kniha dokáže být krásně jemná, doslova až zasněná. Zároveň ale umí být i poměrně krutá a celé knize dominuje spíše pochmurná atmosféra. Před očima jsem měl během čtení především obraz vesnice v listopadovém, zataženém a sychravém počasí. Želary ale dle mého názoru nejsou pro každého čtenáře. Pro mnoho lidí může být překážkou zmíněná roztříštěnost příběhů a absence hlavní dějové linie. Autorka také pracuje s nedořečeností, mnoho důležitých informací pouze naznačuje a je na samotném čtenáři, aby se dopátral pravdy. Také se často střídají časové linie a to i v rámci jednoho příběhu. Želary tedy vyžadují velkou pozornost. Proto je doporučuji hlavně náročnějším čtenářům, kterým nevadí experimentování s formou a mají oblibu v poeticky laděné próze. Hodnocení 4/5... celý text
Andělin popel
2003,
Frank McCourt
Frank McCourt - Andělin popel Andělin popel je obecně velice oblíbená knížka, kterou mnoho lidí považuje za jednu ze svých nejoblíbenějších. Já bohužel podobné nadšení vůbec nesdílím a ve svém příspěvku chci vysvětlit proč. Budu rád, když mi do komentáře/chatu napíšete vaše názory na knihu. Andělin popel je autobiografií Franka McCourta, který v knize popisuje své dospívání v extrémně chudé rodině otce alkohol.,ka a životem zničené matky. Kniha začíná Frankieho prvními roky života ve čtyřicátých letech 20. století a většina vyprávění se odehrává v prostředí nejchudších obyvatel Irska, v období hospodářské krize. Frank McCourt nešetří s popisy různých neštěstí, které se děly jemu a jeho sourozencům. Já osobně nemám problém s emočně náročnými knihami. Naopak, většina mnou přečtených knih se zabývá těžkými tématy a silnými, mnohdy negativními emocemi. Vždy ale požaduji, aby zobrazené neštěstí mělo i nějaký vyšší smysl, aby nebylo samoúčelné, s jediným cílem šokování čtenáře (například Nabarvené ptáče...). Toto se bohužel z mého pohledu týká i "Andělina popelu". Autor neustále střídá různá neštěstí, až na mě celá kniha začala působit hodně tendenčně. Autor se snaží až moc očividně a občas trochu lacině tlačit na čtenářovi emoce, čímž ve mně jakoukoliv emoci naopak potlačil. Během čtení jsem knihu musel srovnávat s nedávno čteným "Klubem lhářů", který stojí na podobných základech. Zde se ovšem autorce dařilo být kreativní a dařilo se jí předat i hlubší myšlenky. Kniha je vyprávěna z pozice dospívajícího dítěte a autor se dle toho snaží stylizovat způsob vyprávění. Začátek vyprávění je poměrně naivní, jazyk je hodně strohý a jednoduchý. Jak ale Frankie dospívá, tak se mění i jazyk knihy. Je to rozhodně zajímavý způsob, jak stylem psaní vystihnout dospívání hlavní postavy a vnímám to jako největší pozitivum knihy. Andělin popel je z mého pohledu poměrně povrchní kniha, která je jen jakýmsi výčetem neštěstí z autorova života. Nijak nezpochybňuji, že byl autorův život extrémně náročný a ani to, jakými těžkostmi musel projít. Od knih ale očekávám trochu více, než jen výčet životních těžkostí a proto hodnotím průměrnou známkou Hodnocení 2,5/5.... celý text
Přitažlivost pádu
2023,
Noel O' Regan
Noel O'Regan - Přitažlivost pádu Micheál žije již několik let opuštěným životem a jeho jediným společníkem je pes Sammy. Oba společně bydlí v domě, který stojí poblíž prudkého útesu. Okolí Mikáelova domu je nádherné, na pohled idylické prostředí východního Irska, které láká k romantické procházce. Útes však neláká pouze turisty. Láká také lidi, kteří chtějí pádem z útesu uk,nč.t vlastní ž,vot. Micheálovím posláním je záchrana takových ztracených lidí. Mnohdy totiž stačí pouze empaticky naslouchat a poskytnout bezpečné prostředí. Takový úkol má však velké důsledky i na Micheálovo duševní zdraví. Micheála navíc svazuje nedořešená minulost. Autor ve své prvotině otevírá především téma zodpovědnosti vůči bližním. V jakém okamžiku musíme upřednostnit vlastní blaho před blahem druhých? Můžeme pomáhat druhým, když nedokážeme pomoci sami sobě? A je touha pomáhat ostatním vždy pouze altruistická, nebo může skrývat i jiné pohnutky? Výrazná jsou také témata nedořešené minulosti a nutnost komunikace. Téma dobrovolného k.nce ži,ota je oproti výše zmíněnému rozvedené méně. Od knihy s takovým námětem jsem očekával hlubší ponoření. Je to poměrně škoda, protože vyprávění na mnoha místech vyloženě pobízí k hlubším prozkoumání i tohoto tématu. Autor píše přehledným stylem a celá kniha je i přes těžká témata dobře čitelná a má několik silných momentů. Jako celek je ale autorův styl na můj vkus málo výrazný a zaměnitelný. Pokud bych knihu porovnával se Sarou Baume, která píše o podobných tématech, tak "Přitažlivost pádu" jasně prohrává. Podobně to je i s emocemi. Kniha má několik silných míst a rozhodně nemůžu říct, že bych čtení nijak neprožíval. Zároveň bych ale u knihy s takovou tématikou očekával o dost větší emoční dopad. Nejvíce mi chyběla hlubší psychologie postav, která by knihu mohla proměnit ve výjimečný čtenářský zážitek. Bohužel i zde se pohybuje spíše na povrchu. Kniha je trochu nevyužitý potenciál. Nejvýraznější je na ní její námět. Vše ostatní dělá pouze dobře a ničím nevyčnívá. Se svým názorem jsem ale v menšině, kniha má na internetu dobré ohlasy, takže pokud vás zaujal námět, tak i přes mé výtky za zkoušku určitě stojí. Hodnocení 3/5... celý text
Do ráje
2023,
Hanya Yanagihara
Snaha o šťastný život a hledání svého osobního ráje. Snad nejuniverzálnější téma, které spojuje všechny lidi. Kdo z nás nechce žít šťastný život? Kdo z nás ale může upřímně říct, že našel to, co hledal a dosáhl tak pravého štěstí? Tato témata otevírá nová kniha autorky velmi oblíbeného "Malého života". Kniha je rozdělena na tři části, které na první pohled působí jako tři různé, nesouvisející knihy. Každá se navíc odehrává o 100 let později, než ta předchozí ( konkrétně v letech 1893, 1993 a 2093), s jinými postavami a ve zdánlivě jiných situacích. Pozorný čtenář si ale velmi rychle uvědomí, že všechny části spojují stejná témata. Každá z postav hledá svůj vlastní ráj, své místo, kde bude moci žít vysněný, svobodný život. Často za cenu svého předchozího, pohodlného, ale nenaplňujícího života. Části na sebe tématicky úzce navazují, vzájemně se doplňují a rozvíjejí. Všechny tři části fungují i sami o sobě a bylo by možné je vydat jako samostatné knihy. V jednom celku ale dostávají úplně jiný rozměr. Autorka díky vzájemnému tématickému propojení zobrazuje všechny motivy v širokých, velmi rozmanitých a komplexních souvislostech. Všechny části také spojuje výrazná LGBT tématika, otázka lidské svobody, rasová problematika a především touha, lidská vášeň a láska, které jsou vykresleny jako to nejzásadnější, pro co se vyplatí žít. Jako to, v čem se dá najít ten nejopravdovější ráj. Autorka dává obrovský důraz na niterné myšlenky a emoce všech postav. Kniha mě na mnoha místech opravdu hluboce zasáhla a často jsem si připadal, jako kdybych pocity samoty, smutku, ale i naděje a lásky sdílel s někým blízkým a ne s literární postavou. Autorka má úžasný cit pro popis emocí a jde v něm do obrovské, mnohdy bolestivé hloubky. S tím se pojí i krásný, velmi citlivý a dobře plynoucí styl. Mnoho lidí píše, že je kniha diametrálně odlišná od "Malého života". Já si to nemyslím. Obě knihy spojují stejná témata a stejný styl. Jediný zásadní rozdíl je v jejich kompozici. "Do ráje" vnímám jako tu lepší knihu, které se vyhnulo hlavní negativum "Malého života". Tím je nerealistické a často až absurdní trápení postav. Hodnocení 4,5/5... celý text
