Sirotčinec v údolí
Philip Fracassi
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532082/bmid_sirotcinci-v-udoli-65ca794210420.png
4
67
67
Pensylvánie, rok 1905. Do odlehlého chlapeckého sirotčince, spravovaného trojicí katolických kněží, přivede jedné bouřlivé zimní noci šerif podivného muže... Philip Fracassi je bývalý hollywoodský scenárista, nyní hororový spisovatel na plný úvazek, žijící v Los Angeles. Tento román je jeho třetí hororovou knihou vydanou v češtině.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2024 , Gnóm!Originální název:
Boys in the Valley , 2023
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo skvělé. Napínavé, čtivé, skvělá atmosféra, nechutné popisy. Horor dle mého gusta.
Parádna vymetačská klasika. Jediné čo by som tomu vytkol, je dlžka. Sacculina ukázala, že skvelý horor nemusí mať 300 strán aby obsiahol všetko podstatné a tu sa ten koniec predsa len trošku naťahoval. Francassci nieje King, ktorý efektívne buduje množstvo postáv stovky strán, je to skôr Kubrick, ktorý dobre pracuje s menším počtom postáv a neustálou taživou atmosférou. Každopádne sa veľmi teším na ďalší jeho počin.
Začátek byl takový klasický rozjezd ... ale už cca od první čtvrtiny a posedlého pacienta ... se život v sirotčinci obrátí o 180° ... kniha je rozdělena na 4 části... takže zkrátka za mě skvělý horor ...
Doslova půlku svého života čtu Stephena Kinga, a proto mi bylo úplně jasné, že pokud toto dílo komentoval slovy: "Pěkná kniha.", bude to jistě traumatizující zážitek. I přes to jsem opravdu nebyla připravená na to, co jsem v této knize nalezla. Perfektně napsané, od příběhu se nedalo odthrnout ani na minutu, celou dobu čtení jsem třeštila oči a cítila potřebu se po pokřižovat. Skvělé, odporné, nádherné, zvrácené, citlivé, kruté a syrové. Doporučuji.
Sirotčinec v údolí nabízí klišé, ale ověřené klišé, které funguje. A tím myslím nejenom boj dobra proti zlu (svěcenou vodou a modlitbou proti ďáblovým úskokům a lstem), ale i děti v hororu. Protože děcka jsou strašidelná i tak, ale zasaďte je do centra dění v tomhle žánru a je to ještě horší (jestli se vám před očima při čtení těchto řádků vlní kukuřičné klasy, je to v pořádku). A ještě i tu klasiku, že někdy jsou největšími nestvůrami samotní lidé. Občas jsem měla trochu problém se stylem, jakým to bylo napsáno, tak aby to "dobově" sedlo předpokládám (odehrává se to v roce 1905), přišlo mi to takové okaté, zejména některé rozhovory byly křečovité, a rozptylovalo mě přeskakování mezi ich formou a er formou, ale zbytek mi to vykompenzoval. Úzkostná atmosféra, napětí, které se postupně zvyšuje a poté i akce a pár pěkných mrtvolek se tu objeví.
Mimochodem při čtení jsem si vzpomněla díky prostředí, kde se kniha odehrává, na V pekle jsme všichni Hébert a byla to milá asociace :)
Philip Fracassi - Sirotčinec v údolí
Peter, hlavní vypravěč příběhu, žije v roce 1905 se skupinou dalších chlapců v jednom odlehlém, starém pensylvánském sirotčinci. O chlapce se zde stará hrstka kněží, kteří je vedou velice tvrdou a nekompromisní rukou. Už tak dost tvrdý život v sirotčinci se naprosto změní příchodem neznámé, temné síly.
Svým názorem na Sirotčinec v údolí půjdu hodně proti proudu. Očekávání jsem měl velká. Na základě recenzí jsem se těšil na originální, dobře napsaný a velmi temný ho®or. Místo toho jsem bohužel dostal knihu, která je mezi jinými ho®ory se stejnou tématikou (kněží/klášter/démon) naprosto průměrná a předvídatelná. Většina příběhu jede přímočaře po vymezených kolejích, plných klasických žánrových klišé. Autor občas sice zkouší vybočit zvratem, který se snaží působit originálně, na mě ale bohužel tyto zvraty nijak nefungovaly a nemohl jsem se zbavit dojmu, že se autor jen snaží zabalit žánrová klišé do "hezkého obalu".
Ho®or ale samozřejmě nemusí být nutně originální, aby byl dobrý. Důležitá je děsivá, ponurá atmosféra a schopnost vyvolat strach. Autor Sirotčince v údolí ovšem rezignoval na popisné pasáže, kterými by dokázal atmosféru sirotčince budovat (potenciál je přitom velký). Jde poměrně rychle na věc a po krátkém seznámení s těžkým životem chlapců začíná ještě kratší poznávání tajemna a pak kniha rychle končí s pokusy o strašení a přechází do rutinní akce.
Autorův styl mi v rámci žánru přišel poměrně standardní a ničím zvlášť zajímavý. Zároveň ale není ani vyloženě špatný, řekl bych, že je to takový žánrový standard. Kniha se čte velmi rychle a před čtenáře nestaví žádné překážky. Celé vyprávění je hlavně o rychlém posouvání děje, s minimální snahou nabídnout něco víc.
Sirotčinec v údolí se mi opravdu netrefil do vkusu. Z velké části to je určitě i nenaplněným očekáváním. Obecně je ale mezi lidmi velmi oblíbený. Jako klasický žánrový ho®or fungovat může, o originální, zajímavě napsanou a děsivou knihu se ale dle mého názoru nejedná.
Hodnocení 2/5
Kniha je tak skvělá, že nepotřebuje komentář. Měl jsem pocit, že místo čtení sedím a sleduju filmovou kameru.
Napínavé, hrůzostrašné, čtivé až do mrazivého závěru.
Nedivím se vysokému hodnocení, taky dávam 10 z 5.
Propriety jsou pro strašidelný příběh v ideální konstelaci – stavení na konci světa, vzdálené míle od nejbližšího města. Osazenstvo tvoří děti, s nimiž se život nijak nepáral. Pod dohledem čtyř kněží snášejí celodenní dřinu na polích i dlouhé mše v kapli. Když pak do vroucího hrnce nenávisti přidáte výbušnou ingredienci v podobně samotného ďábla, nemůžete čekat nic jiného, než že papiňák přetlak zákonitě nevydrží.
Philip Fracassi nepotřebuje k navození děsivé atmosféry žádné inovátorské přístupy, vystačí si s jednoduchou hrůzou, kterou může démon v dětských srdcích vyvolat. Přitom se není třeba prokousávat sáhodlouhými úvody. Zápletka od prvních stran míří k jasnému cíli a vy vlastně ani nepřemýšlíte, kdy konečně dojde k finálnímu masakru, ale pouze jak moc zlý bude.
Sirotčinec v údolí je přímočarý, chytře napsaný a zároveň strhující děs o rozsahu takřka čtyř set stran, kde nenudí jediná maličkost a žádná scéna není navíc. Fungovat přitom bude úplně stejně dobře i za padesát, či sto let.
Já se bojím ráda, moc ráda. Tato knížka mi přivodila kvalitní strach, vytříbený, že jsem s ní nemohla spát v jedné místnosti.
Pensylvánie, 1905, odlehlý sirotčinec vedený kněžími.
Hned je ti jasné, že hlavní postava bude Petr, nejstarší z chlapců. Neznamená to ale, že je výhradní vypravěč, vystřídá se jich tu hned několik, z řad kluků i kněží.
Na pár stránkách je ti předestřena nálada v zařízení, hierarchie a naznačeno, komu je vhodné fandit a má naději přežít.
Vidíš obálku knihy, tak je asi jasné, že v jistém momentě něco stereotypní řád sirotčince naruší.
A to něco je krásně mrazivé, autentické, obsahují hodně explicitně popsané násilí.
To se dá ostatně prohlásit o většině knihy, tak křehké duše to prosím nečtěte.
Když ale naopak chcete číst o potutelných úsměvech malých kluků, kteří se najednou chovají jinak, vnitřních bojích mezi dobrém a zlem, nechat se unášet strhujícím tempem nebo přemýšlet, kterou byste si vy vybrali stranu- okamžitě si ji přečtěte.
Už jen jak to píšu, mám husí kůži.
Jednání postav tu musím zaznamenat. Bylo autentické, ušité na tělo jejich charakterům.
Ti, kterým fandíš, ti, které chceš potrestat, ti, kterých se bojíš.
O ně tady běželo, ti způsobovali svíjející se uzlík úzkosti v útrobách čtenáře.
Ty zvraty, jak tě překvapuje, jak si hraje s tvým strachem, jak ti nechává pusu dokořán v závěru děje???
Takhle jsem si na zadek naposled sedla snad z Ghula. Fakt úžasné. Ještě že to u nás někdo vydává.
Jak píše vzadu S. King - Hezká kniha. Čtivá, zajímavá, nejen úplně hororová, i když
těch hororových prvků je v knize dost.
Já určitě dám Sacculinu. Zde, ale uberu hvězdu za násilí na dětech. Knihy o sirotčincích jich jsou plné. Viz Hébert od české autorky, která čerpala ze skutečných událostí.
Co děti ze sirotčinců kdy, kde zažili pozitivního??? Proč je na ně kladena taková bolest?
Nesdílím zdejší nadšení. Horor je to slušný, ale jak jsou zhruba ty první tři kapitoly atmosférické a hutné, tak je ta poslední část slabá a nudná. Teda akce je v závěru třetí části a pak ve čtvrté kotel, ale to je právě to, co mě na tom přijde slabé. Množství zběsilé akce namísto hutného pomalého plíživého strachu, který vyplňuje první cca půlku knihy. Navíc se to téma dostane do takových těch klasických flanďáckých kolejí, které nijak nevybočují z žánru o posedlosti ďáblem a z toho vyplývající zápletky. Ta ohnivá show... to už bylo vážně moc, to je "absolutní klišé". Vidím to na slušné tři. Jestli chcete chytrý a přitom atmosférický horor z nakladatelství Gnóm! tak doporučuji Barrona nebo Evensona. Tohle je za mě jen lehce nadprůměrný horor.
Philip Fracassi postavy v tomto hororu rozhodně nešetří. V pensylvánském sirotčinci trápí místní chovance hlad a tvrdé výchovné metody některých katolických kněží. Jenže to není zdaleka to nejhorší, protože je brzy navštíví zlo, které nemá slitovaní. A tomu všemu musí čelit obyčejní kluci v čele s Petrem, který sám svádí vnitřní boj. Postavy jsou výborně napsané a musím říct, že mi jich bylo opravdu líto. Fracassi napsal napínavý příběh, který se četl opravdu skvěle, i když jsem měl trochu obavy, co si vlastně na dalších stránkách knihy přečtu. Také jsem rád, že příběh vyšel v pěkném provedení edice Horla, kdy je možné zakoupit i vázané vydání s podpisem autora. Tento příběh si to zaslouží.
Tak tohle mne k sobě brutálně připoutalo! Tohle splňuje všechny moje parametry na skvělý horor. A jaké jsou to ty parametry? DĚTI, TENZE, MÍSTO, AUTOR.
DĚTI: kdo mne již nějakou dobu sleduje, ví, že děti jako hlavní hrdiny hororových příběhů miluji. Když totiž spojíme adolescenty nebo menší děti se zlem, může z takové nevinnosti vyvstat něco, z čeho vám doslova běhá mráz po zádech. Jejich způsob boje se zlem je paradoxně téměř diametrálně rozdílný, než jak to bývá u dospělých.
TENZE: v případě tohoto příběhu se nemusíte obávat, že by vás nudil. Tady vás s každou stránkou provádí ostražité napětí. Kdyby mi někdo při čtení sáhl na rameno, přiznám se, že bych asi poskočila. Opravdu, a to minimálně do tři čtvrtin knihy jsem byla jako na trní.
MÍSTO: jednoznačně už když slyším/čtu sirotčinec Aha? A ještě k tomu přibližně 19. století? Hmm, romantika?
AUTOR: Fracassi mi už v Sacculině, takové mililinkaté, do dlaně veliké knížečky, dokázal, že to prostě umí. Sirotčinec je boží a Hleď, už ke mne míří i jeho prázdnota
SUMA SUMÁRUM: Sirotčinec v údolí už svým názvem horor přímo evokuje, co potom ta nádherná obálka protkaná jedu barvou. Její vnitřnosti se neustále pod permanentním napětí kroutí, je téměř živá. Líbí se mi, že kniha v sobě snoubí to nejzákladnější, dobro a zlo. Ale na druhou stranu je mi smutno, protože tady to tak nevinně, jako v případě hororových příběhů s dětmi jiných autorů (např. D. Simmons, R. R. McCammon) nekončí. Fracassiho sirotčinec hodnotím 5 obrovskými hvězdami!
Tohle byl po dlouhé době, na rozdíl od knih označovaných nálepkou horor, skutečný horor. A byl výborný. Jako by mi před očima běžel film. Vše už bylo napsáno níže v komentářích, takže já za sebe mohu jen doporučit.
(SPOILER) Ano, v podstatě jde o příběh Vymítače Ďábla převedeného na větší skupiny lidí na obou stranách sil. Ale... styl, jakým je Sirotčinec v údolí napsán, tísnivost a instantní napětí činí z díla jednoznačnou špičku mezi hororovými knihami. Pravda, většina dětských postav je načrtnuta jen zběžně, zmiňovaná většinou pouze jménem, takže se mezi nimi čtenář může na chvíli ztratit, ale ve výsledku to vlastně jen dotváří atmosféru sirotčince, kde je každý chlapec více méně jen hladovým krkem navíc... Po parádní Sacculině si Fracassiho řadím mezi nejlepší horrorové autory vůbec.
Musím říct, že se jedná o skvěle zpracovaný horor. Při čtení jsem měla pocit jako bych sledovala film. Spolu s knihou Ďáblův hřbet patří do mého top výběru.
Fracassi umi psat, to se musi priznat, ale bohuzel horory se silne nabozenskou tematikou mi nejak proste nesedi.
Snazil jsem se to opravdu docist.
Obdivuju, jak Fracassi popisuje skrz objektiv kamery. Tak filmově plastický jeho scény jsou. Moc se mi zamlouvala i zdejší křehounká love story, cloumaly se mnou epizodní role menších kluků a oslňovala i postava otce Poolea, nádherně nejednoznačnýho šéfa baráku. Na první dvě vydatně atmosférický pasáže famózně navazuje třetí: akční a intenzivní. Kdyby i finální čtvrtá udržela absolutno - a tak trochu nezahodila Petrovu rozervanost mezi duchovní a světskou láskou, ze který jsem se předtím těšil - neměl bych výhrad. I tak neuvěřitelně suverénní, přímočará, čtivá věc.
Prostředí a místa příběhu, ponurá... Do úmoru stále odříkávání modliteb, je k zešílení... Každodenní, nekončící dřina venku na polích, je ďábelsky frustrující - vyčerpávající..., i bez možných kouzel, či černé magie, pro mnohé hotové peklo na zemi...
Tak proč musel autor z tohoto příběhu udělat ještě větší hrůzu - horor?
Protože mohl... ; ) A díky tomu jsem si užila tři efektní, strašidelné večery plné útrap, napětí, šílenství a lstí, které mi vzpomínku na Sirotčinec v údolí, jen tak z hlavy nepustí.