Lužinova obrana
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399636/bmid_luzinova-obrana-cMs-399636.jpg
4
48
7
Nabokovovo vrcholné dílo je románem o posedlosti a šílenství. Vypráví mrazivý příběh člověka, jehož život se postupně proměňuje v sled šachových kombinací. Geniální Lužin je věčné dítě, duševně nevyrovnaný samotář, který se k šachům uchýlí, protože mu poskytují pocit bezpečí. Jenže figurky na čtyřiašedesáti polích Lužinovi postupně nahrazují realitu až do té míry, že není schopen odlišit svůj život od hry. Během náročného turnaje se nervově zhroutí, nakrátko se octne v léčebně a poté si vezme ženu, která je posedlá nutkavou touhou zabránit mu v návratu k šachovnici… V románu, napsaném v roce 1929, najdeme mnohá z autorových základních témat: nespolehlivost paměti a smyslového vnímání, osudovou a zničující vášeň i snahu proniknout do podstaty ruské identity v období po masovém exodu vyvolaném bolševickou revolucí. Lužinova obrana je dokladem Nabokovova vypravěčského a stylizačního mistrovství, jehož kvality naplno vynikají díky novému překladu Pavla Dominika.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2019 , Paseka
Originální název:
Защита Лужина (Zaščita Lužina) , 1930
více info...
Přidat komentář
Povětšinou neveselé dílo, z něhož jsem i přesto nadšen. Brilantní studie o hrdinovi, jehož vášeň k šachu byla zničující, ještě horší pak ale bylo, když o tuto vášeň přišel. Vynikající v mnoha ohledech a vrstvách.
Hodně zvláštní kniha, v níž je pravděpodobně hodně symboliky, není ale jednoduché a je možná skoro nemožné ji objevit všechnu. Nabokov knihu koncipuje jako velkou šachovou partii jeho samotného se čtenářem, kterou on rozehraje svými pomalými a promyšlenými tahy a čtenář na ně může reagovat podobně pomalým čtením a pokoušet se odhalit většinu skrytých motivů a náznaků, stejně jako hlavní hrdina je ale v roli toho, kdo brání svou pozici, protože dominantní je jednoznačně autor. Děj ve své podstatě není tak složitý a dá se shrnout tak, že vypráví o geniálním dětském a pubertálním šachistovi, který v dospělosti ustrnul, byl překonán, pořád je ale uznáván a jeho jméno znamená pojem. Není schopen žít normální život a je posedlý vymýšlením obrany proti tahům jeho nástupce, navíc je donucen opustit svou vlast, v níž dochází k překotným změnám. Ze všeho se zhroutí a ožení se se ženou, která je zase posedlá tím, že z něj lásku k šachům zcela vymýtí a dělá pro to úplně cokoliv. Pro Nabokova je tato tematika jen záminkou k tomu, aby pojal vnitřní šílenství člověka a to, že život něčím posedlých lidí je de facto jen obranou před nimi samotnými, společenskými konvencemi a hledání cesty ven, která povětšinou nepřichází. Svůj význam má nepochybně i to, že až do samotného konce se nikdy nedozvíme křestní jméno hlavní postavy, které zcela záměrně vyká i vlastní manželka. Tím pádem je kniha jakoby neosobní, chladná a odtažitá, k čemuž samozřejmě přispívá i styl vyprávění, který je věcný, stručný a naprosto bez emocí. Je pravda, že jazykově je kniha úžasná a některé obraty a metafory jsou naprosto skvostné, na druhou stranu je škoda, že je čtenářsky tak náročná a nejde čtenářovi naproti, protože mnoho z nich pak neobjeví její kouzlo a je zcela ztraceno. Samotný konec je možná trochu očekávaný a nepřekvapivý, je ale nutné mít na paměti, že Nabokov už nikde nepíše, zda vše opravdu dopadlo tak, jak je naznačováno. Není totiž vyloučeno, že vše je trochu jinak. Lužinova obrana je možná trochu rozháraná a zbytečně náročná, těm, kteří podobnou literaturu vyhledávají, by ale neměla uniknout, protože čtenáře (pokud ten chce) bere jako partnera a svým způsobem protihráče, nikoli jako prostého konzumenta, který musí jen přijímat fakta. Ve druhém plánu navíc naznačí to, že každý jsme něčím posedlý a jde jen o to, zda své vášni zcela podlehneme, nebo ji dokážeme brát s nadhledem. 70 %
Jazykově úžasné, dějově prázdné. Silnější momenty střídají ty slabší. Pokud bych byl příliš drsný, tak je to o geniálním autistovi, který se ožení s manipulativní deprivovanou borkou, která se rozhodne nepustit ho na krok z domu, zakázat mu to jediné, co miluje, kontrolovat každý jeho krok, vyká mu a oslovuje ho příjmením... Pozor, možné spoilery! Jak asi takový chudák může skončit? To je nabíledni a spěje to k tomu celou druhou polovinu knihy. Čekal jsem nějaký víc kulervoucí závěr, nějaký pořádný zvrat, trochu děje... nedostal jsem, proto jen tři za úžasný jazyk a vykreslení (chorých) postav.
Každá partie je jiná. Lužinova obrana je smutným příběhem o utíkání před realitou. O králi, kterému je šachovnice malá i obrovská zároveň. Nabokov rozehrál psychologii smyslů a postav, které nejsou dobrými společníky ani samy sobě.
Ta mechanická chladná odtažitost a řada vtíravých, skoro až podprahových detailů pro mě byla jako pohlazení na duši:D Od Nabokova jsem nic jiného nečetla a nevím, jestli ještě někdy budu číst, každopádně tento čas spolu strávený byl příjemný. "Jenže Alexandr Ivanovič tam nebyl."
11.2.2019. Až překvapivě střídmý a přístupný Nabokov. 'Lužinova obrana' je něco jako Silverbergovo 'Umírat v nitru" (Dying Inside, čili uvnitř, ne v nitroglycerínu). Lužin zmagoří do šachů a začne 'loosing his shit' (tady ta podoba se Silverbergem) a to pak ovlivňuje jeho život. Sledujete psychickej vývoj od andulky až po zhroucení. Je to taková krátká záležitost, která nevrtá moc do hloubky, ani není nějak extra náročná... a vlastně se nenoří ani nějak extra zajímavě ani do šachů, ani do Lužina a už vůbec ne do jeho obrany. Velkou část trávíme tím, jak sledujeme, že se hlavní postava nechává sponzorovat rodinou svojí manželky, protože je psychicky vytíženej a zdeptanej šachista. Já jsem taky psychicky vytíženej a zdeptanej, ale protože jsem na šachy průměrnej a neumím je tak dobře jako Lužin, můžu si tak leda hodit mašli. Definitivně je to možná dobrá volba pro ty, kterým 'Lolita' přijde jako úvod k Nabokovovi příliš perverzní, nebo je námětem neosloví. Mnoho čtenářů tady je přeci jen neuvěřitelně vyměklý liberální plemeno. Pro všechny ty správňáky (otce, co po čtyřicítce drží svoji dceru ve sklepě, kde jí řežou a znásilňují dalších dvacet let a všechny ženy, co jedou na gluten-free a mandlovým mlíku a chtěji prostě něco víc lidsky se tvářícího a normálnějšího a třeba je zajímají šachy a přemýšlej podobně jako Nabokov. Několik momentů, jak se Lužin dívá na samotný šachy a začnou mu zapadávat do konkrétních situací ze života člověka přenese téměř LSDčkově do situace, asi jako když Johnny Depp ve Fear and Loathing začne sledovat koberec a vzory z něj se začnou pomalu plazit nahoru. Jak se realita mísí se šílenstvím, možná přepracovaností... jedno do druhého (o čemž, jak jsem doufal, bude většina knihy, ale bohužel, stará dobrá francouzsko-ruská škola = vztahová politika... trochu se to zabírá i konfliktem okolo měšťáctví lidí a jejich pohledu na intelektuála)... a hádám, že Nabokov si prostě novelu o téhle hře nemohl odpustit napsat, protože způsob jakým staví soje novely je často jako šachová partie se čtenářem, což upřímně po pár knihách začíná trochu všednět, pokud jde o námět, postavy, příběh jako takový, nepříliš atraktivní. Jsou to takový slabý ššštyři - tři je zase fakt málo, protože Nabokov přeci jen není literatura pro úplný dementy (mě osobně taky spousta jeho rovin minula, nepostřehl jsem je, kdybych o nich nečetl). Nabokovova pravá síla ale tkví v jinejch knihách. Tohle je spíš zpestření, navíc je to jedna z jeho prvních prací, takže nemůžete očekávat, že to bude dosahovat formální vyspělosti, mistrovstí a komplexnosti jeho pozdějších prací, jako je např. 'Bledý oheň', kterej vám mozek rozvaří na kaši. Ale možná, jestli mi Nabokov v nadcházejících pracích a hrách víc sedne, si tuhle knihu do budoucna lacino pořídím a dám jí druhou šanci, uznávám, že mnoho z toho "mistrovství" mohlo vyšumět, protože jsem to poslouchal v práci a tam se člověk nikdy nesoustředí tak nějak úplně.
Štítky knihy
zfilmováno šachy ruská literatura životopisné, biografické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
Kniha Lužinova obrana je v
| Přečtených | 57x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 26x |
| Chystám se číst | 43x |
| Chci si koupit | 16x |
Četl jsem kdysi starší překlad, co vyšel v Odeonu. Kniha na mě působila podobně jako kdysi. Rád jsem se s k notně roztržitému Lužinovi vrátil. Není to zdaleka nejlepší Nabokov, ale zase je tam několik nezapomenutelných scén, jako třeba opilá dvojice Němců odvádějící zemdleného Lužina domů - to je snad to nejvtipnější, co jsem od Nabokova četl. Komorní ladění příběhu, kde není moc postav a vše se koncentruje do přímočarého a jednoduchého děje, činí z Lužinovy obrany velmi čtivý román. Doporučuji.