Ty moje skvostné zvířátko přehled

Kniha se nečetla lehce, je to hutný text bez odstavců, předlouhá rozvitá souvětí - jako horečnaté vyjadřování člověka v manickém stavu, svádí k rychlému horečnatému čtení, ale obsah velmi komplikuje srozumitelnost. Barvitá přirovnání, opakování podivných halucinací a neustálé zatoulávání myšlenek do New Yorku, k Hitlerovi a Freudovi, o čemž čtenář vlastně neví, co si má myslet... ano, to všechno jde proti čitelnosti v jádru jednoduchého příběhu o predátorovi a jeho oběti. Pokud bych měla vyzdvihnout jednu jedinou věc z knihy, byly by to popsané (byť v obsahu často zanikající) manipulační techniky, o kterých věřím, že se přesně takhle používají a přesně takhle fungují. Jinak je můj názor ten, že Lolita z roku 1955 je umělecké dílo. Tato kniha se snaží, možná až moc, zaujmout a odlišit se, ale za cenu zbytečných obscénností. A druhá věc, kterou jsem silně vnímala jako nefunkční: mladý autor píše za postavu veterináře ve věku 49 let, pána ve středním věku zmučeného svými tužbami. Chyběla mi tam "Humbertova" životní naléhavost. A chybělo mi to tak moc, že jsem většinu knihy četla se sluchátky s hudbou Nicka Cavea, abych si podmanivým hlubokým hlasem doplnila podmanivý a naléhavý prvek, který podle mě hlavní postava postrádá. Závěrem dodám, že postava bratra je velmi zajímavá a škoda, že nedostal o trochu víc prostoru.
Poznámka k vydání: kniha nemá ani 300 stran, ale těch překlepů...!